Mediální partner projektu:

Vlákna osudu

 
Nebylo nic, jen oheň a led.
Prázdnota, propast, chlad a žár.
Nebylo dní a nebylo let.
Byla to doba, kdy svět ještě spal.
 
Zrodil se Ymi, praobr největší.
Dětmi svých dětí však zabit byl,
jeho tělo jako svět tu leží
a krev je oceán, co obry utopil.
 
Z kostí a zubů skály a kameny.
Z lebky stvořili oblohu.
Ásgard jako střed pevniny
-sídlo všemocných těch bohů.
 
Mimo naši fantazii sahá bájný strom,
jasan Yggdrasil, jehož kmenem je zem.
Z koruny na nebi vyrostl dóm.
Tři kořeny, v něž nahlédnout nemůžem´.
 
V jednom čeká smrt, druhý sídlem obrů je.
Ve třetím kořeni dlí Odin na trůně.
Tři stařeny jeden úděl spojuje.
Na skryté kořeny lijí vodu ze studně.
 
Ze Studně osudu, jež jasan živí.
Jejich jméno Norny jest.
Jejich plány tuší jasnozřiví.
Jejich dílem není pouhá zvěst.
 
Vlákna osudu ty tři splétají.
Dej si pozor, když je ztrhat chceš.
Svou krutostí se nikdy netají.
Rozzlob je a ještě rád umřeš.
 
Jsou věci v temnotách, nechtěj je znát,
z nichž po zádech přejede mráz.
Jsou věci v temnotách, jichž měl by ses bát.
A nejhorší z nich jsou ty v nás.
 
 

1. část

Až za hranice veškerého vědění se táhnou vlákna, která do svých smyček vážou naše osudy. Záře hvězd je ničím v porovnání se stříbřitým leskem těchto magických nitek. Proplétají se v neuvěřitelných pavučinách, naprosto nepředstavitelných svou velikostí. Od severu na jih, napříč zemí i oceánem, skrz dlouhé věky se linou a plazí jako jedovatí hadi. Někdy se vlákno přetrhne, občas zkříží svou cestu s dalšími a vytvoří pevné spletence. Některá vlákna se ztrácí v temnotách věčnosti a na jiných se v nepolapitelném okamžiku zvaném současnost třpytí jasné světlo života, jež uhání dál prázdnotou.
Tři ženy zrozené již v samých počátcích historie, zkroucené tíhou věků se právě teď sklání nad studnou kdesi mezi kořeny Yggdrasilu. Hluboké vody Studny osudu jsou temné jako nekonečná noc ve vzdáleném vesmíru mimo dosah svitu hvězd. Nezvlněná hladina odráží jejich zlomyslné tváře v přízračném šeru tohoto zvláštního místa. V rukou se jim třpytí jedno jediné vlákénko. Zdá se být tak tenké, jakoby mělo každou chvíli prasknout. Něco ho ale drží pohromadě, něco neobyčejného. To vlákno je celé rudé.
Rudé od krve.
 
Ty, Egile Finnssone, o této skutečnosti netušíš zhola nic. Jak bys mohl? Vždyť bájné Norny jsou jen pohádkou pro vikinské děti. Kdo by se jich doopravdy bál? A i kdybys o nich věděl, nebylo by to k ničemu. To, co se ti honí hlavou, nemá nic společného ani s legendami, ani se světem smrtelníků.
Cítíš vůni jejích černých vlasů, tak netypických pro zdejší ženy. Její ruku držíš ve své, to teplo tě odděluje od chladného světa kolem. Zelená pláň ubíhá do dáli, vítr vane silně jako Odinův dech. Zima proudí do tvých kostí. Snažíš se jí uniknout, ale je všude. Ne! Nechci, voláš. Tisíce kostnatých rukou tě tahají dolů. Bráníš se. V ledové meluzíně slyšíš vzdechy mrtvých. Výjevy se začínají zamotávat.
Červená oblaka. Běsnící bouře. Není to hrom, co ji provází. Je to smích. Zubatá ústa visí na ztemnělé obloze. Zvuk, který z nich vychází, je nezemský. Kape z nich krev. Prší krev! Obrazy se střídají.
Krutá zima. Třeskot zbraní. Všepožírající oheň.
Ragnarök.
Ostří sekery se noří do tvého těla. Znovu. Zraňují tě zuby a drápy. Všechno na tebe padá. Celé se to opakuje ve stále kratších intervalech. Halucinace zesilují. Bolest tě trhá na kusy. Agonie prolézá jako červ každým tvým svalem. Pak tě najednou realita vtahuje zpět.
 
Probíráš se. Ležíš v karmínové kaluži, šaty zmáčené krví. Vlasy máš slepené na obličeji, takže stěží něco vidíš.
„Lokiho rohy!“ kleješ. Pak ti dojde, co se stalo. „Runo!“
Bolestivě se zvedáš na nohy. Kolem je taková spoušť, div že tě to nesrazí zpět na kolena. Většinu domů olizují plameny, některé už docela spolkly. Země je pokrytá zmrzačenými těly. Není tu nikdo. Nikdo živý.
V hlavě ti duní, jako kdybys dostal ránu kladivem od samotného Thora. Na boku máš obrovskou ránu, ze které se už téměř přestala řinout krev. Krk máš taky roztržený, takže můžeš považovat za zázrak, že žiješ. Nic z toho tě teď však nezajímá.
Zoufale pobíháš sem tam a křičíš její jméno. „Runo!“ Obracíš mrtvoly, hledíš do jejich prázdných očí a doufáš, že nespatříš ty její. Není tu. Ani těla nepřátel tu nejsou, odnesli je. Ale kam se poděla Runa, tvoje milovaná? Vždyť ji máš rád víc, než vlastní život. A za sedm dní jste se měli brát! „Runo.“
Něco tu nehraje. Mrtvých je zde málo, většinou jen muži. To znamená, že…
„Unesli je,“ vydechneš. Zoufalství ti žene do očí slzy. Většina osady je mrtvá, zbytek v řetězech na míle odtud. Ty sám jsi přežil jen díky tomu, že jsi byl smrti na dosah. Zatínáš pěst. „Ne, to ne.“ Přecházíš k jednomu z padlých a z ruky mu bereš meč. Stejně není, kdo by ho s ním pohřbil. „Já Tě zachráním.“
„…zachráním! To přísahám při Odinovi!“
Ale jak? Jsi sám a těch netvorů musí být desítky, ne-li víc. Když půjdeš za nimi, budeš mít jen malou šanci získat zpět svou lásku sám proti stu. Když budeš hledat pomoc, ztratíš drahocenný čas a možná i jejich stopu. Stočíš pohled k severu, pak si odplivneš.
„Moře vás utop, Fenrirovy děti!“
 

 
Text: Hawk
Děj: Marcus a Hawk   …Vaše Norny

Komentáře

komentářů

About The Author

20 komentářů

  1. Marcus

    Alcil: jedna vec, nemozes porovnavat kapitolu v knihe a tu. Rozsah je neporovnatelny.
    O dva – tri tyzdne mozes spokojne pisat, ze hrdina nema charatker a je zle vykresleny potom ,aj to tak skutocne bude, to vezmem, bez problemu, ale nie po prvej pol strane.

    A len na okraj ja som pokojny ako hladina jazera :-). Kedy som sa nasral , to by inak vyzeralo :-))

  2. Hawk

    to Marcus: "Spomenul by si aj na vonu ich tiel, no nevie sa sustredit, lebo ich ohorete mrtve tela strasne smrdia…." fakt jsi mě rozesmál 🙂
    to Alcil: některé příběhy začínají bitkou, některé jako tento příšerně nudně až po ní 😀
    a teď vážně… proč jsme to tak udělali: chtěli jsme vám dát možnost se hned na začátku rozhodnout. jestli to hlasování není zajímavé, tak aspoň důležité určitě je.
    abych reagoval na to, že jsi se nic nového nedozvěděl: bude to celkem dlouhý příběh. a máš pravdu, zatím se tam nic nestalo. byla to jen jedna úvodní scéna. částečné představení ale bylo nutné. a schválně jsem ani neřekl, co tam bylo za netvory (i když jsem naznačil. kdo zná trochu severskou mytologii, tuší), abych vás trochu napnul. jsem to ale hajzl…
    vezmi si nějakou knihu a schválně zkus, jak daleko se dočteš, než vyčerpáš informace z anotace
    doufám, že jako vysvětlení to stačí 🙂

    • Alcil

      jasný, informace z anotace vyčerpáš za dlouho, ale první kapitola většinou neobsahuje pouze děj, který je zmíněn v anotaci ale ještě něco navíc. V anotaci je shrnutý nástin děje, ve vaší první kapitole je pouze to, co je v anotaci 🙂
      Napsal jsem, že se to má rozjed a že je to jen začátek, tak nechápu, co se tak čertíte. Navíc, většina komentářů byla pozitivních, jeden negativní, to máte hodně procentní úspěšnost…vy jste strašný citlivky 🙂

      • Hawk

        lol 😀
        jo, čekal jsem, že to řekneš, že neobsahuje nic jinýho. ale my si nemůžeme dovolit mít v anotaci informace o víc než prvním díle. jednoduše nevíme, co se stane 😀
        já se nečertím. to on! to ten druhej 😀

      • Alcil

        ne, ne, ne…vy jste autoři a máte sakra svobodu, dovolit si můžete všechno 😀

  3. Katriška

    Líbí, líbí. Souhlasím s Alcilem, že se tam nic tak převratného "nedělo"(pomineme-li desítky padlých a hledání mrtvé milované 🙂 ), ale vykreslení atmosféry je na začátku příběhu(zvláště má-li být svižný jako povídka na pokračování) nutné, aby se tím pak nezdržovalo. Styl byl čtivý a vyváženě poetický :))) Hlasuji pro první možnost, doufám, že časem přijdou i lákavě protichůdné možnosti.

    • Marcus

      Ja mam pocit, ze keby tam bolo to co chces, napisal by si , ze to tam nemuselo byt, lebo to malo byt neskor zapracovane do deja a teraz to ide velmi rychlo a neprehladne….

      Predstavenie hrdinu? No, ked si vezmeme ze stoji uprostred spalejen dediny a okolo lezia jeho mrtvi priatelia asi by to "kapanek" ubralo na atmosfere kedy tam odrazu bolo: Egil, uz od narodenia rad rybarcil a lebo neposlusne vlasy,farby zlata, mu stale padali do jeho peknych modrych ociciek, ktorymi zviedol mnohe dievcata. Spomenul by si aj na vonu ich tiel, no nevie sa sustredit, lebo ich ohorete mrtve tela strasne smrdia….

      Alcil, je to prva cast, co sme tam mali dat hned aj brutalnu myslienku a pre istotu aj vypis postau s tym kto je dobry kto zly a ako to skonci ?

      Ja nemam nic proti kritike, dotazom a podobnym zalezitostiam, ale trosku s rozvahou.
      🙂

      • Alcil

        teď jsi mi to teda nandal…ach jo
        Nech si ty svoje kdyby, tohle bych rozhodně neřekl, to už trochu blouzníš 🙂
        Mohli jsme se dozvědět, jak třeba to vypálení vesnice proběhlo a co se dělo, nesledovat pouze probuzeného hrdinu po akci, rozhodně by se hodilo tam dát trochu dialogů (nejlépe s přítelkyní hrdiny), abychom pochopili jeho charakter a byl nám bližší vztah jeho s tou ženskou. Teď je to zatím stejný bezcharakterní vopičák jako byl v první povídce na pokračování.
        A já třeba vím že se ještě bude muset zjistit, že nepřátelé nejsou lidi…vlastně vím víc, než mi bylo zatím v povídce řečeno, a nic navíc mi řečeno nebylo 🙂
        A to, že se tam nic kromě probuzení hrdiny nestalo, to je podle mě chyba.

  4. Maijro

    Velmi dobry zaciatok, pacilo sa mi to… hlavne aj pre to ze zvitazila moja volba… ale k textu… je vidno ze Hawk si drzi sviezi styl z predosleho pribehu, ale predsa len cloveku neznalemu severskej mytologie mozu prist niektore nazvy pojmy, mena bohov trochu nezmyselne, resp. nebude mat z poviedky az taky velky zazitok… a to hned v uvode ich bolo asi 6 co som postrehol
    chcelo by to trochu viac obkecu okolo tychto pojmov… ale uz som ticho… zatial jasna volba hodnotenie 9 a hlasovanie 2. moznost… nech to nema take lahke chlapec (teda vlastne ja)

Leave a Reply