Ve stínech

4. část: „Stav totálního nasrání“
 
Skřet a zlodějka se skrčili pod okny komodorova paláce. Kyneele přehodila lano přes balkón v prvním patře. Neměla na něm připevněnou kotvu, aby nebylo slyšet její náraz. Mar´Gash chytil konec, který dopadl na zem na druhé straně. Pověsil se na něj a Kyneele vylezla nahoru. Opřela se nohou o zábradlí na protější straně balkónu a provlékla provaz tak, aby mohla táhnout k sobě. Skřet po něm vylezl během tří úderů srdce. Léta strávená na moři ho učinila mistrem ve šplhání po lanech.
Kyneele zkusila dveře. Zamčeno. Vytáhla nějaký paklíč, Mar´Gash nesledoval, co provádí. Dával pozor, jestli je někdo nezahlédl. Široko daleko však nikoho neviděl. Zámek konečně cvaknul a podivná dvojice vklouzla dovnitř.
Mar´Gashovy oči se rychle přizpůsobily tmě pokoje. Prošli salónkem, ze kterého vedly dveře na chodbu. Zlodějka jimi nakoukla a pak špitla: „Počkej tu.“ Do ruky mu vrazila svůj luk.
Než ji Vlk stačil zastavit, vyklouzla dveřmi s kápí staženou z hlavy. Klidně vykročila dlouhou chodbou ke schodišti, po jehož stranách stáli strážní. Chvíli se na ni dívali, bylo jasné, že odhadují, co je zač a odkud se tu vzala. Až došla k nim, jeden z nich se rozhodl promluvit.
„Co -,“ nedořekl. Vydal už jen zachrčení, když mu zlodějčina dýka projela zespodu ústy a skončila někde v mozku. Druhý ani nestihnul zareagovat a Kyneele mu proťala hrdlo. Byla neuvěřitelně rychlá. Mar´Gash to obdivně sledoval. Jakmile bylo po všem, tiše vyběhl za ní. Nikde nikdo. Vyšli po schodech nahoru. V horním patře stráže nebyly. Skřet pokynul Kyneele, aby šla za ním. Spěchali tichem končící noci, šum deště sem doléhal jen tlumeně. Tohle byla doba, kdy všichni obyčejní lidé spí. Jen ptáci se probouzejí, aby začali svou osamělou píseň.
Prošli do západního křídla. Mar´Gash zkoušel odhadnout, které dveře vedou do Devondových komnat. Představil si svit svíčky včera v noci. Zastavil se před mohutnými dvoukřídlými dveřmi z leštěného mahagonu. V tu chvíli se na chodbě objevil nějaký člověk. Všiml si naší dvojice a nadechnul se k výkřiku. Mar´Gash vystřelil od boku. Zasáhl ho do hrudi. Rychle k němu přiskočil, načež mu jedním trhnutím zlomil vaz. Bylo to o chlup.
Kývnul na zlodějku. Pomalu otevřela a vešla dovnitř, Mar´Gash hned za ní. Byla to veliká ložnice plná přepychového nábytku. Široká postel s nebesy byla prázdná. Na první pohled se zdálo, že tu nikdo není. Vlk však vycítil něčí přítomnost.
„Kolikrát jsem vám říkal, že máte klepat, když mi nesete snídani?“ ozvalo se zpoza paravánu. Komodor už byl vzhůru a právě se převlékal. Mar´Gash si pomyslel, že ten chlap snad spí ještě méně než on sám.
Mar´Gash se právě cítil jako šelma, která se chystá skočit a ví, že kořist nemá šanci utéct. V konečcích prstů mu vibrovalo pokušení ukončit to. Měl ale dohodu. Kyneele natáhla tětivu luku. Skřet mezitím obešel paraván s dýkou v ruce.
„Komodore?“ ozvala se zlodějka. Mar´Gash věděl, že v tu chvíli se Devond podíval jejím směrem. Udělal krok a byl mu v zádech. Přiložil mu nůž na krk.
„Pohni se a je po tobě.“ Přepadený zalapal po dechu. Uvědomil si, co se děje, ale zachoval chladnou hlavu.
„Kdybyste mě chtěli zabít, už bych nedýchal,“ řekl. „Potřebujete mě.“ V tu ránu dostal Vlk pořádnou pecku do brady. Povolil sevření a Devond se rozběhl proti Kyneele. Nevystřelila. Prosmýknul se kolem ní a Mar´Gash už si myslel, že ho nechá utéct. V poslední chvíli mu nastavila nohu. Komodor dopadl na obličej.
„Parchant jeden!“ ulevil si Mar´Gash.
Komodor začal křičet: „Rashetaie! Rash-“ Skřet ho umlčel pěstí. Zvedl ho a přitlačil ke stěně.
„Máš pravdu! Ona tě nezabije, ty hajzle! Ale já to udělám s radostí! Tak drž hubu.“ Kyneele k nim přiskočila a nacpala zajatci do úst nějaký kus látky.
„Dělej, Mar´Gashi, musíme zmizet! Ten zmetek zavolal mága!“ vykřikovala. Skřet na ni upřel zděšený pohled. Vůbec to nechápal, ale strach v jejích očích ho přesvědčil. Dali se na útěk.
Začal zběsilý běh o život. Mar´Gash před sebou postrkoval vzpírajícího se komodora. Křik a dupání vzbudily snad celé křídlo paláce. V cestě jim stál jakýsi sloužící. Mar´Gash se zbavil dýky, kterou třímal v ruce. Skončila v mužově břiše. Okamžitě sundal z ramen kuši. Kyneele je vedla dál. Vlk se nutil nevnímat zraněnou nohu, ale bolest se čím dál víc stupňovala.
Na schodišti narazili na tři strážné. Kyneele proti nim vyslala šíp. Zasáhla jednoho do ruky. Mar´Gash ani nepřibrzdil, šipka z jeho kuše vyletěla jakoby mimochodem. Muž padnul k zemi, šipku v oku. Byla to šťastná trefa. Pro Mar´Gashe.
Hodil komodora na zraněného vojáka. Tasil šavle, strážný před sebou poznal smrt. To Vlkovi jen zvedlo sebevědomí. Zaútočil na hlavu, muž se kryl mečem. Druhou šavli nezastavil. Čepel projela jeho krkem a okolní stěny i podlaha zrudly krví.
Kyneele dorazila postřeleného a popadla komodora. „Kam jdeme?“ otočil se k ní Mar´Gash.
„Pryč odsud.“ Tahle odpověď ho neuspokojila, ale mlčel. Měl teď jiné starosti.
Seběhli do prvního patra, přeskočili dvě mrtvoly, které tam předtím nechala Kyneele. Mar´Gash myslel, že se vrátí stejnou cestou. Ona však vedla komodora dolů. Připadalo mu to jako šílenství. Zaklel, když spatřil šestici vojáků. Oni je také uviděli a tasili meče.
„Stát, nebo ho zabiju!“ řvala Kyneele. Vojáci se na chvíli zarazili, ale v té chvíli se komodorovi podařilo vyplivnout šátek z pusy.
„Zabijte je!“ křičel. „Dělejte, nemehla!“ Šestice se pohnula. Mar´Gash si uvolnil jednu ruku a hmátl po dýce. Vrhnul ji proti prvnímu na schodech. Zakousla se do jeho krku, hodiny dřiny se vyplatily.
Kyneele nevěděla, co má dělat. Mar´Gash to vyřešil za ni. Praštil Devonda hlavicí šavle a ten se skácel k zemi. „Co to děláš?“ vřískala zlodějka.
„Bojuj!“ zněla odpověď. Společně se vrhli kupředu.
Měli výhodu, útočili shora. Kyneele couvla před rozmáchlým úderem, vykopla muži meč z ruky. Mar´Gash mu sťal hlavu a řítil se dolů. Zbývali čtyři. Voják zaútočil nízkým sekem na nohy. Vlk blokoval, oplatil mu úderem na hlavu. Muž se mu však vyhnul. Další mu spěchal na pomoc, toho si vzala Kyneele. Mar´Gash se dál věnoval svému souboji.
Jeho protivník byl dobrý šermíř. Odrazil další tři rány, ale Vlk použil osvědčenou metodu. Kopl ho do rozkroku. Voják se zkroutil a Mar´Gashovi nečinilo nejmenší problém to ukončit.
Kyneele byla taky hotová se svým soupeřem. Zbývající dva se na ně vrhli současně. Zlodějka vyskočila, provedla salto a čistě dopadla pod schodiště, vojákům za zády. Bližší k ní se zmateně ohlédl. Mar´Gash se kolem svého obtočil a tuto chybu rychle odměnil. Seknul. Na schody se vyvalily střeva. Poslední muž si nestihl uvědomit, že zbyl sám. Kyneelin nůž projel jeho koženou kazajkou. Voják padl na zkrvavené schody.
Dvojice vyběhla po schodech a popadla komodora. Náhle vstupní halou zaduněla rána. Hlavní vchod se rozletěl a dovnitř vpadla rudě oděná postava. Vysoký muž ostře řezaných rysů, ještě podtržených vztekem, přeletěl místnost očima a ukázal na Mar´Gashe prstem. Vlk držel Devonda pod krkem, Kyneele měla opět v ruce luk a mířila na příchozího. Dokonce i skřet si domyslel, co je ten muž zač. Mág, o kterém mluvila.
„Pusťte ho!“ zaburácel.
Kyneele měla v očích hrůzu, ale nebyla by to ona, kdyby neřekla: „Pustím ti leda šíp do oka, ty svině!“ Trochu se to minulo účinkem, protože čaroděj se zašklebil. Po chvíli se dokonce začal smát způsobem, který by Mar´Gash označil jako šílený.
„Hlupačko! Co myslíš, že je to dřívko proti síle magie?“
„Je tvá magie rychlejší než můj nůž?“ ozval se skřet a zacloumal s komodorem.
„A můj luk zároveň?“ přidala se Kyneele. Úsměv z mágovy tváře zmizel, aby ho nahradil ještě odpornější výraz bestiálního rozzuření.
„Budete litovat!“
„Ustup, nebo ho zabiju!“ řekl Mar´Gash. Rashetai, jak předtím na mága volal komodor, byl na pochybách. Vlk netušil, proč mu tak záleží na Devondovi. Jejich pikle mu teď byly na výsost ukradené. Tváří v tvář nevyzpytatelné síle, kterou nechápal a ani netoužil zažít na vlastní kůži, dostal strach. Kyneele byla v obličeji úplně bílá. Částečně díky ní si Mar´Gash uvědomil vážnost situace.
Začali pomalu sestupovat ze schodů. Vzduch zhoustnul na nejvyšší možnou úroveň.
„Nenechám vás s ním odejít. Buď ho pustíte, nebo zemřete.“
Vlk věděl, že to je pravda, ale netušil, co s tím. Takhle si to rozhodně nepředstavoval.
„Pojď za mnou,“ řekla Kyneele. Skřet se neptal, kam. Celou dobu nespustil oči z čaroděje. Zlodějka zacouvala do nějakých dveří. Čaroděj se chystal zakročit.
Přesně v tu chvíli přiběhli do síně další vojáci. U Mar´Gashe zafungoval pud sebezáchovy. Bez zbytečného myšlení hodil komodora proti mágovi. Kdyby ho totiž podřízl, mág by ho pronásledoval až do samotného pekla. A Mar´Gash teď netoužil zemřít, nebo ještě něco horšího. A kdyby ho nezabil Rashetai, udělala by to Kyneele. Nic není horší než naštvaná ženská. Však bude mít šanci zúčtovat s tím hadem později, nyní se musel Vlk starat o vlastní život.
Dali se na útěk. Proklouzli kuchyní a dostali se do sklepa. Kyneele našla zamřížovaný otvor v zemi. Teď už skřetovi bylo jasné, o co jde. Společně zabrali a těžká mříž se zvedla.
 
*
 
Zatuchlá temná stoka prudce klesala. Bylo zde mokro a Mar´Gashův nos naplňoval ostrý zápach splašků a hniloby. Pohybovali se tak rychle, jak to jen bylo možné. Nepředpokládali ale, že by je někdo pronásledoval podzemím. Jejich kroky se osamoceně rozléhaly černou chodbou a Mar´Gash chrlil jednu nadávku za druhou. V Kyneele se míchal šok se vztekem, byla zmatená, šla jako duch. Naprázdno otevírala ústa, ale nevěděla, co říct.
„Aby se propadl do pekel! Co to je ksakru za démona, ten Rashetai?!“ rozčiloval se skřet.
Zlodějka už se částečně vzpamatovala. „Místní mág. Sídlí ve věži majáku. Je jedna ruka s Devondem, parchant.“ Na obsáhlejší nadávku se nezmohla.
Tunel přestal klesat a vzápětí se rozděloval. Zlodějka se brodila vodou bez zaváhání, jakoby celou kanalizaci dokonale znala. Tu a tam jim pod nohama se zapískáním přeběhla krysa. Dívka nevypadala, že by jí malí hlodavci nějak vadili. Vedla Mar´Gashe nepřehlednou spletí smrdutých chodeb, která byla opravdovou pavoučí sítí nebo spíše bludištěm, ve kterém nebyl nejmenší problém zabloudit. Občas minuli pruh světla, jenž sem doléhal z otvoru vedoucího na povrch. Vypadalo to zde přesně tak, jak by si člověk představoval stoku. Tiché kapání vody, smrad a temné chodby plné krys. Koho by napadlo, že to celé kdysi postavili elfové?
Jak tak šli skrčení nízkou chodbou, vřely v Mar´Gashovi myšlenky na odvetu. Najednou si vzpomněl, že se ve stoce pohybuje nějaká příšera. Zaposlouchal se do okolního ticha a někde v nejodlehlejším zákoutí jeho hlavy, kde bylo poněkud nezaplněné místo pro strach a obavy, se probudila nejistota. Naštěstí se Kyneele brzy zastavila pod jedním z četných východů.
„Tudy se dostaneš nahoru. Východ ústí do odlehlé boční uličky,“ řekla.
„A co dál?“
„Sejdeme se… na vrakovišti v západní zátoce. Večer.“ Mar´Gash přikývnul a vylezl po žebříku do záplavy denního světla.
Lohrafen se hemžil lidmi, kteří na sebe pokřikovali, všude byl hluk a shon, uličky ukryté ve stínech vysokých domů naplňovaly nejrůznější vůně a zápachy. Pro cizince to nepředstavovalo víc než chaos, ale kdo by se zadíval pozorněji, našel by zde určitý řád. Zdejší obyvatelé žili prostě další den v rušném městě, ale nacházel se mezi nimi jeden, který kráčel touhle symfonií dojmů, jakoby nic z toho nevnímal. Pošlapaná hrdost mu zatemnila mysl. Cítil, že selhal. Už podruhé. Podruhé!
Promnul si dlaně, které byly tak neuvěřitelně čisté. To bylo rozhodně špatně. Měly být od krve. Rudé, lepkavé a sladké. Stejně sladké, jako měla být i jeho pomsta.
Opravdu jediné slovo, jež vystihovalo Mar´Gashovo momentální rozpoložení, bylo vztek. Vztek byl odjakživa jeho nejvýraznějším charakterovým rysem, jeho nejčastější náladou. Byla to síla, která ho hnala kupředu, ať už se plavil v bouři, nebo stál proti přesile nepřátel. On se tuto sílu naučil využívat a ovládat svou zvláštní, příšernou formou. Zuřivostí poháněl každý sval na těle, dokázal jí roztepat vlastní temné srdce a rozložit ji do každého svého pohybu. Přesunul ji ze své mysli do svého těla, které se stávalo vraždící zbraní. V takových chvílích jeho oči připomínaly ledové kry v ohnivém oceánu, který kolem sebe šířil. Nebyl jako berserkové, ovládal své šílené chování s děsivým klidem.
Tohoto dne dal Mar´Gash slovu vztek nový rozměr. Otrlejší by to možná nazvali „stavem totálního nasrání“, ale stejně by to bylo málo. Na koho si jen vzpomněl, toho zahrnul skrz zuby šeptanými kletbami. Sebe především. Proč jen věřil té malé lidské mrše?! Měl toho sviňáka Devonda zapíchnout hned. Ani mu neřekla o té podzemní chodbě. Vůbec se to nemuselo takhle podělat!
Následně ze sebe vysypal proud nadávek čestně určených veleváženému mágovi. Osud tomu chtěl, že v tu chvíli Vlk vzhlédl a všiml si obrovského sloupce majáku. Oči mu najednou zaplály touhou po odplatě.
 
*
 
„Tady máš stříbrňák a vyřiď čarodějovi, že má hned přijít na náměstí. Je to důležité,“ nakazoval Mar´Gash jakémusi chlapci, kterého odchytil na ulici. „Vidíš ten nůž? Jestli to nevyřídíš, tak tě s ním vykuchám. Najdu si tě kdekoliv. Rozuměls?“ Kluk honem přikývl a odběhl směrem k majáku. Mar´Gashův plán byl opět jednoduchý, ale mazaný. Odlákat mága a zničit, podpálit to jeho doupě. Prosté a účinné. Nikdo si nesměl zahrávat se skřetem Vlkova ražení. Rashetai tu chybu udělal, a tak za ni teď musel platit.
Co na tom, že si udělá dalšího nepřítele na smrt? Byl rozhodnutý mu způsobit co největší bolest a tohle bylo místo, kam mohl bez problémů zasadit tvrdou ránu. Skřeti sice nejsou nijak inteligentní, ale prohnaní a mazaní umí být dost. Zvlášť Mar´Gash, který tím byl známý, což z něj spolu s jeho šavlemi dělalo opravdu nenáviděného protivníka.
Na tento úder se dobře nachystal. Už nechtěl dovolit další nezdar. Pozoroval věž z povzdálí a viděl, jak mág vchází dovnitř. Potom o několik ulic dál našel toho kluka, který měl odvést čaroděje pryč, a počkal si, až se tak stane. Nyní se nacházel sluneční kotouč vysoko na obloze a Mar´Gash byl připravený. Předpokládal, že věž je zabezpečená kouzly, která Rashetaie upozorní na nebezpečí, takže chtěl vypadnout co nejrychleji. Dřív, než se sem přižene rozzuřený mág.
Rychlým krokem přišel k malým dřevěným dvířkům, které kontrastovaly s hladkou kamennou zdí. Nebral si servítky a dveře prostě vykopl. Z pod pláště vytáhl louči a zapálil ji o svíčku, jež ozařovala vstupní místnost. I přesto zde panovalo podivné přítmí. Když už chtěl založit požár, rozhodl se udělat to pořádně, a tak vyběhl po točitém schodišti. Při každém druhém kroku zatínal zuby, když se ozývala hojící se noha.
Celá věž působila dost pochmurně. Místnosti, které míjel cestou nahoru, byly plné zaprášených knih a různých nádob plných prapodivných věcí. Neodvažoval se domýšlet, k čemu to všechno sloužilo. Pokračoval dál a jeho stín tančil po stěnách matně ozářených pochodní. Vyšplhal se až pod kruhovou místnost, ve které v noci plálo světlo pro bloudící lodě. Prostory pod ní byly ozářeny třemi svícny a podlaha pomalovaná magickými obrazci. Uprostřed, jakoby na čestném místě, stál ozdobný železný stojan s jakýmsi kamenem.
Na první pohled se nezdál ničím výjimečný. Rudý, možná z části růžový kus šišatého, neobroušeného kamene by nevzbudil nejmenší pozornost, kdyby se mu nedostávalo takové úcty. Mar´Gashe okamžitě napadlo, že je zde umístěný, aby tu byl v bezpečí. Bezpečí zde ovšem bylo zvláštní pojem, protože v celé věži nebyly ani žádné dveře. Už jen proto, že měl nejspíš pro mága hodnotu, ho Vlk sebral a strčil do váčku u opasku.
Sbíhal po schodech dolů a po cestě zapaloval všechno, co se zapálit dalo. Zvlášť police plné čarodějných knih dobře hořely. Během chvilky byl venku a mága ještě nikde neviděl. Ulevilo se mu, když byl pryč z tísnivých prostor nabytých magií.
Rychle zmizel v temných uličkách, a pak vlezl do stoky bez ohledu na to, jaká nebezpečí se zde skrývala. Mágův hněv byl horší.
Čvachtání Mar´Gashových bot se odráželo od chladných stěn v ozvěnách tichých jako šeptem předávané tajemství. Pak skřet zaslechl děsivý výkřik plný zloby. Byl tak strašný, až z toho šel mráz po zádech. Avšak Mar´Gash roztáhl ústa v odporném úšklebku.

Komentáře

komentářů

About The Author

Redaktor MFantasy od roku 2006. Kromě vlastní povídkové tvorby se věnuje i publicistice a především knižním recenzím. Pokud narazíte na jeho tvorbu, můžete očekávat vše od temné po humornou fantasy. Za největší výzvu považuje historickou fantasy a vystupování před větším než malým množstvím lidí. Až ho budete žádat o autogram, nedivte se, že hrozně škrábe a namalovat umí jen sluníčko. Všechny články autora zobrazíte kliknutím na jméno v záhlaví článku.

2 komentáře

  1. Alcil

    to je fakt dobrý, supermocný mág je supermocný, protože umí stát a říkat, že maj pustit komodora a vyhrožovat (kde je ta jeho moc?), aby nakonec skřet použil ten nejprohnanější trik a dal klukovy peníz s tím, že má jít mág z věže ven a skřet mu podpálí knihovničku 🙂 Přemýšlím, proč toho kluka nepošle i pro komodora, vyláká ho na náměstí a tam už by to Mar Cash vyřešíl třeba kuší, když je takovej borec. Fakt MarGash poslal pro nejmocnějšího mága v okolí nějakého kluka a ten toho mága fakt vylákal na slova: "Máte jít na náměstí, je to důležité"? What the fuck?

    • Hawk

      nepříliš supermocný, leč mocný mág je ve městě, protože po něm obvykle lidi chtějí s něčím pomoct (čímž si nejspíš vydělává), jinak by se klidně mohl zašít někde v temném lese a zkoušet si tam svoje kouzla pochybného charakteru. takže pro něj lidi asi posílají, když se něco děje… komodora by těžko vylákal.

Leave a Reply