Jak vyplývá z výše uvedené anotace ocitá se nám v rukou povídková kniha, které je cele věnována historické fantasy.Díky první povídce Bílé útesy rujanské se nám dostává zcela přesného datování, ve které době se hrdinové knihy Čas rytířů pohybují. Rujana a na ní ležící město Arkona, byla dobyta v roce 1169 dánským králem Valdemarem Velikým. Od tohoto roku se tedy odvíjí příběhy slovanského piráta a námořního lupiče Krutoboje, jehož ženou kupředu dávné vzpomínky a touha po pomstě.
Bílé útesy rujanské. Krutoboj je již muž středního věku a po dlouhých letech hledání má šanci konečně se střetnout s Hakonem Zabíječem, jehož postavu a nelidské činy vídá často v nekonečných nočních můrách. Jejich souboj je nemilosrdný a krvavý. Stává se však jen jakousi předehrou pro Krutobojovo vyprávění o pádu jeho milované Rujany i o tom, co viděl a zažil před svým útěkem z ní.
Čas Rytířů. Nejen doba, ale i vybavení bojovníků se mění. Krutobojovi piráti jsou poprvé konfrontováni s protivníkem jehož válečné vybavení je na první pohled nad jejich síly. Muži zakutí do železa s lodí , jež mnohonásobně převyšuje jejich ukořistěný drakkar, se na první pohled zdají být nepřekonatelnými. Jsou to však jejich činy, které mohou přivodit jejich zkázu.
Ostrov duchů. Ostrov Öland je svobodným územím s vlastními zákony, u jehož břehů mohou beztrestně přistávat lodě i těch největších vyvrhelů. Má vlastní zákony a podobá se karibské Tortuře, kde nacházeli zázemí slavní korzáři raného novověku. Na Ölande se ocitá i Krutoboj se svojí posádkou, aby doplnil zásoby, informace a podrobil svojí loď běžným opravám. Zde se setkává s člověkem, jež nabízí jemu i jeho lidem nevyčíslitelné bohatství – poklad na jednom bezejmenné ostrově.
. Smečka. Krutobojova posádka během spousty bojů prořídla, a tak se Ránský náčelník vydává podél západního břehu Visly, aby doplnil stavy svých bojovníků. Avšak prvním tvorem, na kterého narazí není člověk, ale vlkodlak se kterým svede vítězný souboj. Vzápětí se na scéně objeví hrdinka známá z knihy Vlčice – vlkodlačice Kroana.
, aby se stala Krutobojovou spolubojovnicí i družkou. Smích černého racka. Stále ještě na pevnině zastihne Krutoboje další dobrodružství, ve kterém se po dlouhých letech shledává s dalším uprchlíkem z porobené Rujany. Čaroděj Svatobor se však za léta proměnil a jeho duše je stejně černá jako opeření obrovského racka, který ho provází. Souboj, ve kterém se střetnou staří známí, je soubojem dvou rozdílných pohledů na svět i odlišného chápání cti.
Striga. Nedaleko pobřeží očekává v zemi Prusů Krutoboje poslední zkouška jeho odvahy i zkušeností. Spolu s několik svými bojovníky a vílou Lískou se ocitá na území, které plení rytíři Mečového řádu, v jejichž stopách se vydávají olupovači mrtvých a dobíječi raněných Krkavci. Nedaleko vypleněné a vyvražděné vesnice se setkává s podivnou dívkou, jejíž oči žhnou nezdravou žlutí a její chování i mluva budí nejhorší podezření, že se v jejím nitru skrývá jeden z nejlítějších běsů, který dal této závěrečné povídce i jméno.

Jednoduše a bez okolků se dá říci, že tato sbírka povídek historické fantasy by neměla chybět v žádné knihovně skutečného fanouška fantasy. Přestože úvodní Bílé útesy rujanské vyšly v Ikarii již v polovině roku 1999, vybavil se mi obsah povídky ihned po přečtení úvodních několika vět. Povídka patřila k tomu nejlepšímu, co se vůbec v Ikarii z tuzemských věcí objevilo. Obdobné je to i s dalšími pracemi Zdeňka Žemličky. Přestože jsem většinu povídek již někdy v minulosti přečetl, s chutí jsem si tyto příběhy připomenul.
Forma vyprávění je velmi přitažlivá a autor skvěle dokáže skloubit ( pro nás ) dávné historické události a prostředí s fantastickými prvky a nadpřirozenými bytostmi. Obsah a styl odpovídá době, kdy lidský život neměl valnou cenu a stará náboženství byla násilně vytlačována z mysli lidí těmi, kdo v šíření nové víry hledali jen záminku pro získání majetku a moci.
Pokud jste nekoupili Čas rytířů jako přílohu Pevnosti, neprohloupíte pokud tak učiníte nyní, ve volné distribuce. Získáte tak knihu povídek, ke kterým se určitě nejednou vrátíte.

Komentáře

komentářů

About The Author

Jindra Henry Střelec

10 komentářů

  1. Gandalf

    Mno ono já bych se až tak nezabýval pseudohistorickou fikcí typu Excalibur a pod. Už se těším na nějaký film, kde bitva nebude pouze masovou 1 vs 1 bitvou, ale skutečnou řežbou. Opravdu pochybuju, že ve středověku každej čekal, až dobije toho přede mnou a pak začal bojovat….Byla to doba, kdy si často skončil s ranou v zádech, než po přímém souboji face to face…. Takže potom bych to brnění možná i překouknul.

  2. Henry

    všechno se nevešlo, tak tady je zbytek:

    ke knize: jen jedno jsem do recenze zapomněl napsat. Několikrát mě zarazila zjednodušující polarizace na hodné Slovany a zlé Němce. Další zarážející věcí je vyčpělá myšlenka panslavismu, která na několika stránkách vystrkuje růžky.

  3. Henry

    Tak za prvé mě překvapily hned tři komentáře během prvního dne. Díky.

    Alcil: nástin děje jednotlivých povídek opravdu nepochází z přebalu knihy. Občas mě ale napadá, že bych si mohl přivydělávat psaním anotací.;-)
    Krutoboj jako jméno mi nepřijde směšné. Spousta jmen slovanského původu je složeninou dvou slov, např. Jaroslav atd.

    Filipp: pokud Žemlička przní historii, určitě to nedělá z čiré zlomyslnosti. Jen využívá historického pozadí pro své příběhy. Nepíše historickou prózu ale fikci. Pokud jde o rytířskou zbroj, vzpomeňme si na dnes již filmovou klasiku Excalibur. Ze třpytu brnění až přecházel zrak.

    popularizace pohanství: co je a co není popularizace? Předkřesťanské náboženství vycházely z přírodních principů, jejichž vlastnosti personifikovaly do určitých zidealizovaných představ. Jen totální naivka si může myslet, že šíření křesťanství se odehrávalo na bázi vyšších principů, dobrovolnosti a lásky k bližnímu. Už tenkrát šlo o pouhopouhou politickou hru.

    ke knize: jen

    • Epic

      ad popularizace: je to jen pár opravdu příliš přeidealizovaných směrů, ale moc toho není. Jen jsem na to chtěl upozornit, ve spojitosti s mým posledním seminářem a setkáním se s New Age/Neopaganstvím
      O křesťnaství je snad škoda mluvit, bylo toho napsáno až dost. Ale řekl bych, že aby se to, jaký hnus to někdy byl, mělo řádně zfilmovat. A nemyslím jen filmy o pokřesťanšťování, ale třeba i zfilmovat knihu Křižák od M.A. Eisnera, spisovatele a historika. To by vzalo lidem ještě více iluze – nejen o křižových výpravách, ale o tom, jak moc církev do života zasahovala do všeho. Knihu by si měl přečíst každý, je dobře zpracovaná a jen její druhá polovina se zabývá dobýváním ve svaté zemi

  4. Epic

    Doporučuju přečíst na internetu pojednání o zneužitelnosti samotného fantasy pro zpopulárnění a zidealističtění pohanství od Davida Zbírala. Konec konců cituje často i samotné autory některé fantasy. Bohužel je to ta stinná stránky, bezyns je všude. Občas se przní historie, občas význam a podoba pohanství v dobách před a pokřesťanských … a to rozhodně není vše.

  5. Filip Pivoňka

    Recenze je dobrá, jak už je u Henryho zvykem. Knihu si určitě nekoupím, dílo Zdeňka Žemličky mě nějak neoslovuje a rozhodně nesouhlasím s tím, že patří k tomu nejlepšímu, co se na stránkách Ikarie z tuzemské tvorby objevilo (a jestli jo, tak je to s českou fantastikou horší, než jsem si myslel). Nejen že neuvěřitelně przní historii (křižácký rytíř v plátové zbroji ve 12 století, drobný český šlechtic, který se z finanční nouze dal na obchod), prohlubuje trend stupidní idealizace pravěkého pohanství (nebozí hodní pohané proti zlým krutým a po moci bažícím křesťanům), ale hlavně jsou jako povídky neoriginální a celkem suché.

  6. Alcil

    Tak jsem si udělal přestávku v infarktovém čtení Etiky Nikomachovy (dneska bude dlouhá noc), abych zhlédl tuto recenzi, a musím říct, že jako dobrý. Je sice praveda, že ten nástin děje jednotlivých povídek zní trochu jako opsanný z reklamních sloganů na přebalu, ale to krátké shrnutí na konci se mi líbilo, a tak nějak mě ten článek obohatil. Jen teda jedna věc, která mě rozesmála a za kterou autor nemůže, a to jméno hrdiny…Krutoboj 😀

Leave a Reply