„Do posraného kožichu ledového hugha!“ Zaklela zrzavá bojovnice a použila pro svou kletbu název zvířete z dalekého severu, jakéhosi chlupatého tvora podobného krávě.

„Táhnem se tady už kdovíjak dlouho a zase nic. To bych ohrála!“

„Foxie, až přestaneš skuhrat, informuj mě. Pojedeme dál.“ Odsekla svou společnici hnědovláska. Foxie pohodila dlouhým spleteným copem a zamračila se na všechny okolo.

„Jedeme.“ Odsekla nakonec. Poté obě bojovnice pobídly dráčata do slabin a rozjely se pryč.

 

„Co to mělo znamenat?“ Pozvedl jedno obočí Ourk v tázavém gestu. „Já přece barbarky coby kulisu neobjednával…“

Ourk se podíval na Mrakoběse, ale ten jen nechápavě zavrtěl hlavou. Všichni nekromanti v dohledu jen pokrčili rameny.

 

„Malí mužíci!“ Vykřikl zničehonic opět onen bystrooký nekromant.

„To už tady bylo. Nemyslím si, mladý muži, že je VHODNÉ znovu plašit dav.“ Zamračil se na dotyčného Mrakoběs.

„Jenže,“ vložil se do toho Ourk a položil Mrakoběsovi ruku na rameno „oni tam fakt jsou, Mrako.“

„Prosímtě, Okurko, to je stádo srn.“

„Dokonce bych ti tu srní teorii i věřil, kdyby ty srny nevypadaly jako tlupa trpaslíků a nehnaly se na nás s pokřikem SMRT NEKROMANTŮM.“

A opravdu se směrem k nim řítila menší horda (hordička… ne více, než sto bojovníků) trpaslíků s gobliny.

 

I trpaslíci a goblini totiž zahlédli zdálky běžet dvě bojovnice na dracích.

„Předsunutá hlídka!“ Zařval Střapatec.

„Na ně!“ Zaječeli všichni sborem v odpověď a vyrazili do boje, třímajíc své sekery a podobné náčiní. Ve chvíli, kdy vyrazili zdecimovat onu „předsunutou hlídku“ mezi sebou bojovnice prohodily pár slov (bezpochyby příliš vulgárních na to, aby byla uvedena), obrátily svá dráčata a začaly před hordou prchat.

„SMRT NEKROMANTŮM! SMRT NEKROMANTŮM!“ Skandovali za běhu malí útočníci.

 

Trpaslíků už si všimli úplně všichni (krom několika zarytých Elfisových  fanynek, které seděly opodál a hypnotizovaly jeho podpis na kousku pergamenu.) I Kostitřas, opět následován Haldřiným nekrorožcem, útočníky zahlédl.

Jdou si pro něj, to je jasné. Napadlo ho. Ale měl nápad. On je vyděsí! Poplácal Laiviela po pleci.

„Koníčku, běž tam, pořádně je vystraš a zažeň na útěk.“ Laiviel se zadíval směrem k útočníkům, potom se podíval na Kostitřase, odfrkl si, otočil se a odešel opodál. Kdyby uměl mluvit, zřejmě by odsekl, že sice má ostré zuby, rudé oči, roh a to všechno kolem dokola, ale že to rozhodně neznamená, že je sebevrah.

 

„Trpaslíci!“

„Goblini!“

„Chcou nás zabít!“

„Na mě se  NEDÍVEJTE! CHÁPU, ŽE SE MI TO DNESKA SYPE NA HLAVU, ALE TOHLE JSEM OPRAVDU TAKY NEOBJEDNÁVAL!“ Bránil se Ourk a zuřivě u toho gestikuloval oběma rukama.

„Ale oni nás zabijí!“

„Všichni zemřeme!“ Tento všeobecný zmatek a paniku nerozséval nikdo jiný než „Stojkaři bohů“ Celá ta jejich skupinka kolem pobíhala, jako splašená a co víc, všichni byli ještě pořád nazí, což nesmírně pohoršovalo puritánskou Haldrë.

„Všichni do řad!“ Ujal se velitelským hlasem situace Mrakoběs.

„Utvořte formaci a připravte se na boj!“ Musel jednat rychle, protože útočníci nebyli až tak pomalí, jak by od jejich krátkých nožek očekával. Dílem také proto, že dva draci, prchající před armádou plnili stejnou funkci, jakou mívají vycpaní zajíčci na chrtích dostizích.

„Jakou formaci?“ Ozvalo se zmateně z davu.

„Formaci tři cé“ Odpověděl Mrakoběs, jako by se nechumelilo.

„Tu neznáme!“ Zaúpěli někteří nekromanti.

„Podělaní Ženoživníci!“ Zaklel Mrakoběs. Ovšem o náhradním plánu se vůbec nezmínil.

„Jakou teda formaci?“ Ozvalo se zmateně z davu.

Ourk to už  nevydržel a ač si uvědomoval časovou tíseň, neodpustil si: „TAK TŘEBA KYTIČKU!“

„Nebudu tvořit kytičku s NIMI!“ Zaječela nějaká Ženoživnice a prstem, ozdobeným zlatým prstenem ukazovala na Mužoživovače.

Všichni se okamžitě o formaci přestali pokoušet.

„Jo! Pravda! Jsou to nepřátelé!!!“ K nesouhlasným protestům se přidávali i ostatní nekromanti.

„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ Zařval Mrakoběs. „Tak udělejte mrkev, když se vám kytka nehodí!“

Vtom mu ale na rameno poklepala Taala.

„Pokud dovolíte, mistře… hmmm…“

„…jsem Mrakoběs. MagDr. Mrakoběs Deštivý, VMPÚ, nekromant nad nekromanty, oceněný řádem smrduté mrtvoly a mnoha dalšími oceněními, například Zlatým Žvánem.“

„Tak tedy, pokud dovolíte, MagDr Mrakoběsi Deštivý, nadnekromante s řádem hnijící zdechliny…“

„SMRDUTÉ MRTVOLY!“

„To-je-jedno!“ Odsekla Taala.

„No to teda není.“ Připojil se Ourk. „Protože řád hnijící zdechliny MÁM JÁ!“

„ALE JÁ CHTĚLA JEN ŘÍCT, ŽE TU MRKEV NIKDY NESTIHNETE ZFORMOVAT!!!“

Zařvala Taala a zúžila modré oči do tenkých škvírek.

Ourk s Mrakoběsem se navzájem vyděšeně objali. „CO BUDEME DĚLAT? CO JEN SI POČNEME?“ Vřískali unisono.

 

Jenže v tu chvíli přímo prostředkem jakž-takž nastoupené mrkve prosvištěl párek draků. Nekromanti se rozprchli na všechny strany.

„Říkal jsem, že to měla být lebka a ne mrkev!“ Vykřikl někdo minutu před tím, než ho jedno z dráčat nabralo na krk a odváželo pryč.

„NA NĚĚĚ!“ Zařval Střapatec, trpasličí král.

„SLÁVA CÍSAŘI!“ Přidal se k pokřiku někdo z trpasličí armády. Veteráni poznali hlas Střapatcova syna.

 

Jelikož poničená mrkev již zjevně nebyla schopna boje, udělal Mrakoběs něco, co od něj málokdo očekával. S výkřikem „CÍSAŘE JSEM NEVOLIL!“ skočil do první linie a výhružně na útočníky namířil holí. Ti na chvilku zaváhali. Netřeba podotýkat, že Mrakoběs se čile chopil příležitosti a vykřikl zaklínadlo. Haldrë, dobře si vědoma dysfunkce magické hole svého mistra, skryla tvář do dlaní. A zatímco se ozvalo rytmické cinkání zvonečků (což pochopitelně vycházelo z Mrakoběsovy hole (a přinutilo Elfise, navzdory nebezpečí, nadšeně vypísknout)) z Kostitřasovy hole vyletěly tisíce zelenkavých jisker na několik vepředu stojících (váhajících) goblinů. (Samozřejmě, jelikož tímto jím nevyvolaným zákrokem překvapený Kostitřas nestál v první řadě, museli ti před ním, ve jménu záchrany svého života, uskočit) Čirou náhodou goblini v poslední chvíli uskočili také, bohužel ale při tom narazili do svých kolegů, kteří stáli vedle, čímž je shodili na zem ve stejné chvíli, kdy se zadní řady trpaslíků nešťastně rozhodly, že toho váhání bylo dost a že je čas s tou maškarádou skončit a všechny pobít. Nicméně, ani zadní řady nepočítaly s kalamitou, kterou nechtíc způsobil Kostitřas a tak valná většina upadla na zem. Ti, kteří své padající spolubojovníky přeskočili, (bylo jich 5) se rychle rozhlédli kolem sebe a padli k zemi taky. (Trpaslíci nikdy neutíkají z boje – to ale neznamená, že když se ostatní válejí na zemi, tak jich hrstka bude marně nasazovat životy.)

 

Když goblině uskakovalo do strany před sršícími jiskrami, vypadla mu z kapsy koruna krále trpaslíků, kterou den předtím v nestřeženém okamžiku uzmulo.

Koruna se odkutálela kousek opodál, z dosahu gobliního prtěte.

 

Nekromanti, posíleni na duchu svým triumfem, začali sborem pět vítěznou píseň, kterou pro tyto účely složil Elfis.

 

Hurá, hurá vyhráli jsme to,

A všichni jsme šťastní,

Hurá, hurá, vyhráli jsme to,

Výhra je nám vlastní.

 

Taala chtěla někomu říct, že ten text není příliš kvalitní, ani duchaplný, ale přes zpěv nebylo slyšet vlastního slova.

 

Dopředu, před na zemi se válející armádu vyběhli STOJKAŘI BOHŮ a začali k písni tancovat.

 

Střapatec zahlédl periferním viděním něco zlatého. Původně se chtěla zaradovat, že chytne zlatou rybku a splní se mu přání, ale když se na zlatý předmět podíval pořádně, zjistil, že se jedná o korunu. A to dokonce JEHO VLASTNÍ. Vítězně po ní hrábl. Poté se postavil na nohy (přičemž pošlapal ruce těm svým poddaným, kteří se stále váleli po zemi), zvedl svou korunu do výše a chtěl vyřknout něco smysluplného. Vzpomněl si ale ovšem na úryvek trpasličí ságy „Kvalitní kopáči“ a tak dramaticky zaječel „Běda vám!“

 

Rozhostilo se zaražené ticho, rušené jen chřestěním brnění, jak se trpaslíci a goblini postupně zvedali ze země.

 

„Co tím chtěl říct?“ Zašeptal nějaký nekromant jinému.

„Já nevím, tleskej…“ Sykl v odpověď kolega. A tak se strhl potlesk.

 

Střapatec něco vztekle zaječel na gobliny, kteří se začali hbitě uklánět a pokoušeli se nekromantům prodat předměty, které nakradli trpaslíkům s tím, že jsou to suvenýry. Přes potlesk ho bohužel nebylo dostatečně slyšet. Nicméně to, že se otočil a trpaslíci začali pochodovat pryč, mluvilo za vše. Tak tedy goblini zanechali svých obchodních snah a rozběhli se za nimi.

 

Komentáře

komentářů

About The Author

6 komentářů

  1. Radim Eliáš

    Hoh hoj, Kostitřase čtu od začátku bo tahle povidka má fakt humor podle myho gusta, ale trochu odbočim, prosim Vás, komu mám poslat povidku pokud ju chcu otisknout? Mám taky něco napsanyho a naznal sem, že by to konečně stálo za zveřejněni, je to pravda fantasy sci-fi, ale snad by to nevadilo, vidim, že saty už tak rozšiřují žánry:) dikec.

Leave a Reply