Kámen

(jeden pocit)

Stojí na kameni uprostřed řeky…
Rozhlédne se, je sám. Kolem něj se
valí proudy vody.
Slyší její hukot a jak se tříští
a vítr mu čechrá vlasy.

Stojí na kameni uprostřed řeky…
Modravá obloha se odráží ve vodě,
slunce oslnivě svítí, a když se
nadechne, cítí vůni lesa vyschlého nedostatkem deště.
Z přírody kolem jím prostupuje
život.
Touha žít, snaha žít a radost žít.
Cítil to vždy, ale dnes mnohem víc.

Stojí na kameni uprostřed řeky,
úsměv mu přeběhne po tváři a
po chvilce mizí…
Před ním je žena a on ji vidí,
i když zavře oči. Vedle ní muž, oba pro něj
hodně znamenají…

Stojí na kameni uprostřed řeky…
před očima obrazy z mnoha let.
Ve vesnici se rozezněl zvon.
Pravidelné bušení duní v
hlavě jako
slova v matčiných uších.
Oboje dozní a lidé zapomenou…

Stojí na kameni uprostřed řeky,
stojí na hraně vodopádu.
Rozpaží ruce… 

Komentáře

komentářů

About The Author

8 komentářů

  1. Katka

    Nic proti volnému verši. Nic proti předvídatelným koncům. Bylo to dobré, klidné, vyrovnané. Nenadchlo to, ani neurazilo. V tak krátkém rozsahu by možná nevadilo opřít se do ještě květnatějšího jazyka, který by dílko táhnul. Jinak se mi to líbilo, nesnažilo se to být prvoplánově patosovité a to si u básní tohoto typu cením. Hodnotím za tři (pozn. u mě velmi dobrá známka). Jen tak dál

  2. Hawk

    to já klidně to zlý hodnocení napíšu 🙂
    tuhle báseň už jsem před časem četl na KaBasu… už od začátku jsem měl tušení, že skočí… nebylo to překvapivé
    ty volné verše mi taky nesedly, například:

    Pravidelné bušení duní v
    hlavě jako

    já bych to prostě udělal jinak, nemůžu si pomoct

    • Jakub Šinko

      Škoda, že jsi to zlé hodnocení nenapsal rovnou na KaBas 😉 Mě naopak volné verše "sednou" mnohem lépe než ty rýmované. Básník se nemusí tolik namáhat s ohýbáním a čtenář to po něm poté nemusí zldouhavě luštit. A báseň byla pěkná se smutným koncem.

Leave a Reply