„Hej, Statsone!
Ty, který jsi se mnou sloužil u loďstva v Mylae!
Ta mrtvola, cos loni zasadil v zahradě,
začala už klíčit? Pokvete letos?
Či sžehl její lůno náhlý mráz?
Ó, drž psa daleko, je to přítel lidí!
Nebo ji opět vyhrabe svými drápy!
Ty! Hypcrocite lectuer! Mon semblable! Mon frere!“
(Thomas Stearns Eliot – Pustá Země)


(11) „Jamesi, jaké to milé překvapení,“ pronesl starší muž s pěstěným plnovousem směrem k šéfredaktorovi.

„Á, senátor Mois,“ zvolal radostně Inite a se skleničkou skotské se přitočil ke staříkovi. Senátor Everick Mois byl jedním z mála starších lidí, ve které měl imperátor důvěru. Mois si jí získal mnoha způsoby. Stejně jako Michael Parker, pocházel i on ze Spojeného Námořní Království, čili v prvé řadě nemohl být nijak spojován se zločiny Systému. A díky jeho bravurní znalosti českého jazyka by bylo od imperátora pošetilé, kdyby nestál na jeho straně. Dokonce i další jazyk, kterému Thelemité říkali hadí, byl zastoupen v arzenálu charismatického staříka. „Jak se vám daří?“ optal se James, než stihl senátor položit tu samou otázku jemu.

„Ále, bylo už líp, co ti budu povídat, chlapče,“ povzdechl si Mois, „neztrácejme však naději, že? Všechno se jistě co nejdříve srovná.“

„Jo, srovná,“ přitakal James. Se zemí, dodal si v duchu, neboť stále nemohl vypudit z mysli to, o čem hovořil Dremoran. Ten stál o kousek dál a vedl s Veverkou velmi důležitý rozhovor o výrobě elixírů lásky a o astrálních stopách, které se mohou zachytit i ve fotografii. Stejně jako James, i Veverka pokukovala po ceremoniální síni, zdali neuvidí nejen imperátora, ale také Lilly Terrskou. Ale na rozdíl od svého šéfa si jí všimla téměř okamžitě, jak za Jamesovými zády trpělivě čeká, až se otočí.

„Vypadá to, že s tebou chce někdo mluvit,“ usmál se Mois, když spatřil malou tmavovlásku v jednoduchých, ale krásných zelených šatech za svým společníkem. „Nechám vás o samotě… v rámci možností,“ dodal a zmizel v roji dalších nenahraditelných představitelů ETI.

„Ahoj,“ pozdravila po chvilce nesměle Lilly, ale James se stále nemohl rozhodnout, zdali má nahodit úsměv či zůstat zamračený. „Proč nemluvíš?“ zeptala se po chvíli.

„Já nevím,“ odpověděl zamračený šéfredaktor. „Možná na něco čekám,“ nadhodil nakonec.

„Když já…“

„Stačí slovo.“

„Omlouvám se,“ špitla nakonec. „Stačí?“

Místo odpovědi ji James objal a políbil na čelo. „Stačí,“ potvrdil. „Ale už mi to víckrát nedělej, juj? Bylo to od tebe pěkně ošklivý,“ zamračil se znovu šéfredaktor, ale tmavovlasá zelenoočka se dál tiskla k jeho tělu.

„Nikdy už se to nestane,“ řekla Lilly. „Nikdy. Slibuji.“

„Dobře,“ ušklíbl se James. „Co děláš zítra večer?“

„Mám schůzku.“

„Tak jí zruš.“

„To nejde. Někomu ji dlužím.“

„Ale vždyť jsi právě…“ hodlal se rozčílit šéfredaktor, ale Lilly ho nenechala.

„Víš, s kým mám tu schůzku, Jamesi? S jedním úžasným snílkem. Je to novinář, víš? Ale ne tak obyčejný novinář, je to šéfredaktor. Našla jsem básničky, které mi psával, když jsme byli dětmi. A já ho mám ráda,“ pronesla zasněně a pohlédla na usmívajícího se Jamese. Ten sice tenhle pohled znal, a kdyby si na něj vzpomněl kdykoliv jindy, měl by se za hlupáka. Kdykoliv jindy ale znamenalo, že teď se zase nechá svést její hrou. Některým věcem prostě nejde odolat.

„Red Rose?“ zeptal se nakonec.

„Red Rose, to bude fajn.“

„Už se těším,“ řekl a znovu políbil Lilly, tentokrát na ústa. Okamžik ale přerušily fanfáry, to když imperátor Matyas Petrov a bankéřka Lucy Rosel sestoupili do ceremoniální síně. Vypadalo to přesně jako by vstupovali král a královna. Za nimi přicházel Taylor, ale s tváří zachmuřenou jak nikdy předtím. Imperátor se procházel síní a zdravil se s představiteli ETI, když tu se k němu nalepil velvyslanec Spojených Států Amerických Brad Zannigan. Obtloustlý a mírně vlezlý diplomat v kovbojském klobouku začínal Petrova štvát. Neustále otravoval svými návrhy na zlepšení situace na Komparu, aniž by vlastně věděl, o co jde. Matyas pouštěl jeho proslov druhým uchem ven, když si všiml muže s lehce vlnitými dlouhými vlasy.

„Johne? Co vy tady? Na jednu stranu jsem sice rád, že jste tu, cítím se o něco bezpečněji, ale nemáte náhodou něco na práci?“ ptal se zostra imperátor. Dremoran byl spíše zaskočen a než se nadechl, aby odpověděl, Petrov, který v té vteřině obhlédl okolí, aby se ujistil, že mu nikdo nebude rozumět, nedůvěřivě začal zpovídat Veverku.

„And you are?“

„I am Yvett Squee, Europe Times photographer. I am here with…“

„James Inite, I know,“ přitakal zamyšleně imperátor. „I apologize.“

„Squee? Like a Squirell?“ uchechtl se Zannigan, ale všichni kolem ho probodávali nevraživými pohledy.

„Nemusíte se přece omlouvat, imperátore. Ale zaráží mě, kolik lidí dnes mluví tímto jazykem.“

„Víc než bych si přál,“ ušklíbl se kysele Petrov, ale když vypátral, že Veverka pracuje pro Europe Times, vyhodnotil ji jako osobu na jeho straně a vrátil se zpět k Dremoranovi. „A vy, Johne, snad tušíte, že teď máte patnáct tisíc robo-parťáků zabijáků?“

„Zabijáků? Co tím chcete ríct?“ ozvalo se. Ale neřekl to Dremoran, ani Veverka, ani nikdo, u koho imperátor předpokládal znalost češtiny. Ten, který se zeptal, byl Brad Zannigan. Imperátor na něj vrhl naštvaný pohled. „Mám v této zemi předky,“ vysvětlil Zannigan, „můj otec na mne mluvil česky velmi často. Očekávám, že nám vysvětlíte ty robo-zabijáky, imperátore.“

„Zajímalo by mě, proč vybrali zrovna vás,“ pronesl uraženě Petrov namísto odpovědi. Jako další rána osudu udeřila velvyslankyně Shayli, která stála nedaleko a potají celý rozhovor poslouchala. Nakonec se ale přitočila k imperátorovi a americkému velvyslanci a nepříliš plynulou češtinou také přidala svou trošku do mlýna.

„Tomu nerozumím, přece jste nás sám pozval,“ řekla nakonec. Kolem už se srotili všichni ti, kteří rozhovoru rozuměli, a tak v utvořeném kruhu stál mimo Johna Lurka a Veverky, i šéfredaktor James Inite, Lilly Terrská, Lucy Rosel, generál Taylor a senátor Mois.

„Pozval? Na to si opravdu nevzpomínám.“

„Tady,“ řekla diplomatka a podávala imperátorovi dopis. Když Matyas Petrov krátce pohlédl na papír, vypadal, jako by právě odhalil tajemství vesmíru.

„Je to idiot,“ vypadlo z něj nakonec, a ačkoliv to řekl dost potichu, kroužek česky mluvících to zaslechl moc dobře.

„Kdo, pane?“ zeptal se Taylor.

„Montoya. Pablo Montoya pozval naše ctěné hosty mým jménem. Bohužel pro něj napsal tuto pozvánku svým typicky neforemným písmem, které se mi před více jak dvaceti lety jeho vinou nesmazatelně zapsalo do paměti.“

„Kdo je Montoya?“ zeptal se tentokrát James, který věděl, že to jméno neslyší poprvé.

„Pablo Montoya přišel před pětadvaceti lety na skvělý nápad založit technokratickou stranu a dostat se tak k moci po svržení Systému. Bohužel pro něj přijal do strany i tvého otce, Jamesi, který několika bravurními fintami dosadil mě na místo leadera a Montoyu poslal… pryč. Celých dvacet let jsme o něm v podstatě neslyšeli, ale já tuším, že se teď chce dostat na mé místo.“

„Jak vypadá?“ zajímala se Veverka a něco vytahovala ze své kabelky.

„Takovej malej zakrslík s prasečíma očkama,“ zopakoval Matyas definici, kterou ho naučil J.I.

„Nějak takhle?“ řekla Yvett a podávala imperátorovi fotografii, na níž byl zachycen Démon Trismegistos a jeho společník.

„Hmm, začíná to být o dost zajímavější. Ano, to je on.“

„Takže se spolčil s Démonem?“ zeptal se znovu James.

„To můžeme snadno zjistit,“ ušklíbl se Dremoran, vzal snímek do ruky a několik chvil se snažil vypátrat astrální stopu. Věděl, že Démon je za sebou nechává často.

„I can’t keep Parker forever, Gem Signor. They will find him, when my jammer will be off.“
„Don’t worry, Pablo. I know the place, where is all technology useless. Actually our serpent will have a fellow being there.“
„Who? That strange wizard? Do you think it’s a good idea?“
„He is not a wizard, Pablo! He is powerless.“

„Ano,“ dodal Dremoran po chvilce a zopakoval, co viděl a slyšel z astrální stopy.

„Unesli Parkera,“ uvažoval nahlas James. „Už víme, že Démon je zodpovědný za vraždu Jacka, to mohlo být také na popud Montoyi…“

„A také unesli Simpsona,“ přidal se Dremoran, „aby decentralizovali Thelémskou sektu.“

„Vypadá to, že jsou pěkně prohnaní oba dva,“ pronesla Lucy.

Imperátor se pousmál. „Jakkoliv proradní jsou, udělali chybu. Teď o nich víme a můžeme jednat. Najděte Nobua, generále a přijďte za námi do konferenční místnosti,“ řekl nakonec Petrov.


(12) Zatímco před hodinou se zdála konferenční místnost obrovská, teď se tu tlačilo lidí až moc. Mimo představitelů Číny a Ameriky přibyl ještě velvyslanec Japonsko-Korejské Federace Nobuo Uematsu s překladatelem (jak se nakonec ukázalo, jediný cizinec, který česky neuměl ani slovo, byl ten, kterému imperátor důvěřoval nejvíce) a Spojené Námořní Království zastupoval Everick Moise. Vidět představitele všech pěti impérií v jediné místnosti bylo v této době opravdu vzácné. Ale diplomaté teď nebyli ti důležití. Imperátor potřeboval hlavně vyřešit problém s Démonem, pohřešovaným reprezentantem a armádou litinových monster. A proto potřeboval Dremorana, Jamese, Taylora, Lucy, Lilly i Veverku.

„Takže co víme, Johne?“ začal Matyas.

„Podle té fotografie museli Parkera přemístit někam, kde naše senzory nezachytí signál jeho lokátoru.“

„To je nemožné, Parker má lokátor pod kůží, sám Jack Inite mu ho implantoval. A pokud se spoléhám na techniku, tak jedině od Jacka. Jeho lokátory jsme zachytili i v Kiribati. Na tomto světě není místo, odkud bychom ho nedokázali lokalizovat.“

„V tom se bohužel mýlíte, imperátore. Nejenže takové místo existuje…“ Petrov hodil po Dremoranovi nevraživý pohled, ale ten se zastrašit nedal. „Ale máme ho přímo pod nosem. Vysoko v Bavorských Alpách leží zřícenina hradu Überstein. Před téměř tisíci lety se tam odehrála velice silná magická bitva. Od té doby tam zuří neustálá vichřice, kterou jen velmi mocný kouzelník dokáže odčarovat. A žádná technika, jakkoliv vyspělá, tam není použitelná.

„Tím ‚velmi mocný‘ myslíte někoho, kdo si říká Trismegistos?“ ušklíbl se Matyas.

„Ne, to nestačí. Pro Démona a Gem Signora by to byla hračka, ale pro mě ne. Jsem jen člověk a moje magické schopnosti jsou mi užitečné jen v lidské společnosti. Navíc tamní astrální stopa je tak silná, že by mě mohla zabít. Naštěstí mi James umožnil používat tohle, takže teď by to teoreticky měla být hračka i pro mě,“ řekl John a otevřel pozlacený amulet se zářícím ametystem.

„Co je to?“ zeptal se Brad Zannigan a i zbylí diplomaté byli udiveni. Ostatní už věděli dost.

„Jeden z Klenotů. Domnívám se, že to je právě důvod, proč Démon spolupracuje s Montoyou. Jakkoliv je totiž ten váš ‚kolega‘ proradný, Démon Trismegistos pohrdá jakýmkoliv člověkem. Což mě vede k další vážné obavě a to, proč vlastně Parkera a Simpsona jednoduše nezabil jako Jacka Inita.“

„A přišel jste na něco, Johne?“ zeptal se znovu Petrov.

„S největší pravděpodobností… je chce obětovat… čtyřem pekelným vládcům.“

„Cože?! To už trochu přeháníte, nemyslíte?“

„Bohužel nikoliv. Existuje věštba…“ pronesl rozpačitě Dremoran a nutno podotknout, že se mu nedýchalo zrovna snadno. „O Poslední Válce. Válce nejen mezi lidmi, ale také mezi trojicí mágů – zástupcem lidí, nesmrtelným górem a kmotřencem pekla. Domnívám se, že oním kmotřencem pekla je Démon Trismegistos. Jeho úkolem je pomocí obětního rituálu posílit čtyři pekelné vládce, kteří…“

„Dobře, dobře, odbíháme od tématu, tomuhle se budeme snažit vyhnout. Můžeme se tedy dostat na Überstein a osvobodit Parkera?“

„Myslím, že ano. Pokud mě tam někdo hodí helikoptérou, měl bych být schopný bouři odčarovat ze vzduchu. Taky by se hodila záloha, kdyby se Démon rozhodl zkontrolovat své vězně.“

„Postarám se o to,“ prohlásil Taylor. „Vezmu tým kojotů. Budou připraveni během dvou hodin.“

„Výborně,“ usmál se imperátor, „rád bych se této mise také zúčastnil.“

„Pane, měl bys…“ snažil se Taylor odporovat, ale Petrov ho nenechal.

„Zapomínáte, generále, že mám také vojenský výcvik. Dám na sebe pozor, slibuji,“ zašklebil se Matyas. „A teď k dalším bodům. Jamesi, ty budeš muset nějak veřejnost informovat o strojích, než se nám je podaří deaktivovat. Taylor může předat Yvett nějaké fotografie z výzkumu. Napište, že souvisí s oslavou Pádu, třebaže… nás ochrání před Systémem nebo něco takového. Však ty už si něco vymyslíš, máš na to talent.

„Ehm… ano, pane,“ přitakal nejistě James Inite. „Postaráme se o to.“

„To zní jako fabulování verejnosti,“ podotkl americký velvyslanec.

„Zní vám to povědomě, Zannigane?“ ušklíbl se znovu Matyas.

„Měl byste vědět, že až se Spojené Státy dozví, co se tu děje, nebudou z toho nadšení. Mohlo by to dojít až príliš daleko. Pochopte, že armáda robo-zabijáků je pro nás hrozba.“

„Měl byste vědět, Zannigane, co se stalo v Kiribati. Testovali jsme technologii, která pomocí seizmických vln dokáže vybudit sopku k erupci. Teď máme jedno ze zařízení namířené přímo na Calderu pod Yellowstonským Národním Parkem. Jste dost chytrý, abyste si spojil dvě a dvě, velvyslanče? Pochopte, že supervelmoc ovládaná NRA je pro nás hrozbou.“

„Pokud uděláte něco takového,“ přidala se velvyslankyně Shayli, „Čína jistě nebude nečinně přihlížet, imperátore.“

„Toho jsem si vědom. Proto je druhé zařízení nasměrované na Toba Island.“

„To ale zasáhne i Austrálii!“ rozhněval se Moise, a i Nobeo zvolal něco nepěkného ve své mateřštině, jakmile mu překladatel sdělil, o čem se diskutuje.

„I Taiwan, já vím. Vlastně by to mělo zasáhnout celý svět, takže podle kalkulací našich vědců, i Europe City zaplatí svou daň. Proto doufejme, že se Američané o nic nepokusí. Měl to být dárek k jejich narozeninám.“

„Who do you think you are, Petrov? We have the intels, nothing like seismic eruptor does not exist.“

„Hmm. What do you think, miss Shayli? Imperator for example? Your intels are probably wrong, that was a previous work of John Lurke here,“ uchechtl se Matyas a vstával ze svého křesla. „Děvčata by vás mohla na chvíli zabavit, co myslíte? Lucy? Lilly?“

Sestry se na sebe tázavě podívaly, a pak souhlasně pokývali hlavou směrem k Matyasovi.

„Výborně,“ usmál se imperátor. Jeho nálada se teď zlepšovala každou vteřinou, proto očekával, že mu někdo opět vyrazí dech, ale nezdálo se, že by o to někdo z lidí, kteří opouštěli konferenční místnost, jevil zájem. I když přece jen…

„Imperátore? Potřeboval bych s vámi mluvit. O samotě,“ pronesl zamyšleně Dremoran stále sedící v křesle.

„O co jde?“ zeptal se imperátor, když už všichni odešli, a posadil se naproti mágovi.

„Vím, že váš plán nechcete provést. Ale ta věštba to zmiňuje také. Navíc to, že tahle věc září, znamená, že Poslední Válka se blíží příliš rychle. Jestli je vaše armáda v pohybu, znamená to, že Marry-Ann je mrtvá a Démon disponuje dalším Klenotem. Dávejte pozor, co uděláte v Übersteinu, protože jedna věc je mezi námi mágy nezpochybnitelná: Všechno souvisí se vším.“

„Vššechno souvissí sse všším,“ pronesl ve stejnou chvíli azurový mořský drak nad bublajícím kotlem, v němž se zrcadlil obraz Johna Lurka a Matyase Petrova. Mimo Leviatana byl přítomen jen Balial. Kdyby měl kamenný golem oči, nejspíš by nad imperátorovým plánem plakal.

„V případě, žže nevyhrajeme, můžžešš jít s námi, Baliale,“ nabízel se Leviatan a obtáčel se kolem golema.

„Ne,“ zaduněl smutně Balial. „Stvořil jsem tuto zemi. Je jako mé dítě. A já nechci přežít svého potomka. Raději zemřu s ním. Nevím, jestli bys to kdy pochopil, Leviatane.“

„Chápu,“ zasyčel drak. „Také mám děti. Právě tam, kam odcházzíme. Ale… Jak si přeješš.“


(13) John Lurke se zahleděl na zamračenou noční oblohu a na jeho duši zas dopadla tíseň. Bude tato bitva tou slibovanou posední? Rozdíl mezi ním a jinými mágy byl prostý, ale obrovský. On již smrt vyhlížel. Možná právě proto, že věděl, že nezemře rukou zpropadené Bestie, před kterou byl tolikrát varován. Ale hlavně proto, že v momentě jeho smrti nebude už pro co žít. Nicméně byl stále vázán slibem Trismegista.

Před Vesmírným Letištěm Generála Roselové zastavila limuzína a z ní vystoupily dvě postavy. V jedné z nich poznal Dremoran Lucy Roselovou, která patrně přišla popřát štěstí svému vyvolenému. A ta druhá postava… mu byla také povědomá, ale jiným způsobem. Člověk zamířil k němu a první pouliční lampa odhalila bělovlasého starce v šedivém kabátci. Když stařec došel až k Dremoranovi, zamžoural očima a nasál do nosu zvláštní vůni. John věděl, co z něj stařec cítí. To samé cítil on z něho. Očichávali se jako dva zatoulaní čoklové.

Didn’t we meet each other… before?“ zeptal se stařec.

„I am pretty sure we did,“ ušklíbl se Dremoran.

„Who are you?“ vyzvídal stařec.

„They call me Dremoran. Dremoran Trismegistos. But you maybe remember me as John Lurke.“

„John… Lurke… Žoník? Žoník z akademie v Blatech?“ zvolal překvapeně stařec. „Pro Pána Absolutna, jsi to ty?“

„Jo, Geme, jsem to já. Koukám, že jsi nějak… rychleji nabral zkušenosti,“ pousmál se Dremoran.

„Jo, chtěl jsem se vrátit ve svém původním těle, ale prý je již obsazené,“ rozesmál se Gem Signor, „Ale nedej se zmást vzhledem, Žony, tohle tělo ještě hodně snese. A co ty? Nakonec ses přece jen stal Trismegistem? Z čeho jsi skládal zkoušky?“

„Z astrálních stop, alchymie a… věštění,“ prozradil nejistě mladší mág.

„Věštění? Udivuje mě, že jsi tedy ještě na živu,“ utahoval si z něj Gem Signor, „ale vidím, že ti dobře slouží. Pamatuji si tě jako bojácného ufňukánka. Musel sis ujít dlouhou cestu.“

„Jo,“ povzdechl si Dremoran, „taky si tě pamatuji. Pamatuji si tvou tvář, která byla tváří přítele. Ale dnes mě ta tvář nenechá spát. Pamatuji si na plášť, který jsem tak obdivoval. Ale dnes je ten plášť máčen v krvi nevinných. A na tvé jméno, které dávalo naději, že je něco, pro co bychom mohli žít. Ale dnes je synonymem smrti. Tvůj syn, Gem Signore, způsobil mnoho zla.“

„Není to můj syn,“ bránil se Gem Signor, „vím, že Lilly je mou dcerou. Vím, že Lucy je mojí dcerou. Ale ten… ten Démon není mým synem!“

„Záleží, jak se na to díváš. Z lidského hlediska záleží na krvi. A tu máte společnou.“

„Grrr, Žony, copak neposloucháš, co se ti snažím říct? Vím, jak jsem zplodil Lilly a Lucy, možná to nebylo tak úplně chtěné, ale vím, jak k tomu došlo. Ale opravdu si nevzpomínám, že bych kdy… spal ještě s někým jiným než s Leou a Mici.“

„V tomhle světě to už dávno není jediná cesta, jak tvořit děcka,“ ušklíbl se Dremoran. „Ale jak chceš, mysli si, že to není tvůj syn, mysli si, že neneseš zodpovědnost za jeho činy, uvidíme, jak obstojíš před Pánem Absolutna. Ostatně nebude to dlouho trvat. Klenoty se rozzářily.“

„Jo, já vím, mám dva. Ale hodlám ochránit Lilly i Lucy za každou cenu. Slíbil jsem…“

„Tys slíbil?!“ rozhněval se Dremoran. „Co jsi slíbil? Že odvrátíš apokalypsu? Že se vyhneš nevyhnutelnému? Vždycky jsi byl arogantní, Gem Signore, ale jsou věci, na které ani ty nestačíš! Kdybych nevěděl, jak to všechno skončí, řekl bych, že tě tvá nadutost zabije!“

„A ty víš, jak skončím, věštče?“ zeptal se ostře Gem Signor.

„Víš, proč jsi nikdy v astrální knihovně nenalezl to, co jsi chtěl vědět, Geme?“ odpověděl mladší mág otázkou, kterou však vzápětí zodpověděl. „Protože podle zákonů knihovny se nikdy nemůžeš dozvědět věci, které se týkají bezprostředně tebe samého. Některé věci je prostě lepší nevědět, než je strachy očekávat v každé další hodině. Cokoliv jsi slíbil, nemůžeš splnit.“

„Dokud budou ty dvě dýchat, nenaplním svůj osud,“ odpověděl starý kouzelník, ale nebylo poznat, zdali se jedná o slib či o hrozbu. „Copak ty v tomhle světě nemáš nikoho, za koho by ses obětoval?“ řekl Gem Signor, otočil se a kráčel pryč.

„Démon má Sluneční kámen,“ křikl za ním Dremoran.

„Pak jsou vaše síly vyrovnané,“ zavolal stařec z dálky, „ale pamatuj, že ty máš díky jedné věci navrch. Ty svým protivníkem neopovrhuješ. A nedej se ovládnout Ametystem, je krutý!“

„Jo, škoda, že už ti tolik nevěřím, mon frere,“ zašeptal smutný mág do noci a kráčel skrze halu k přistávací plošině vstříc svému osudu. Proč ho nepožádal o pomoc? Snad kvůli své vlastní pýše. Věděl, že Klenoty by mu rozhodně nepůjčil, mají pro něj mnohem větší hodnotu než pro Démona a Dremorana. Věděl, že by se nerad zapojoval do akce, kde bude moc lidí, protože lidem Gem Signor nevěřil. A také proto, že doba, kdy nad ním starší kouzelník musel držet ochrannou ruku, byla dávno pryč. Ale trápila ho jeho slova. Copak ty v tomhle světě nemáš nikoho, za koho by ses obětoval? Jedna osoba mladšího mága napadla.

(14) Dremoran Trismegistos došel ke dvěma vrtulníkům, před kterými stál generál Taylor a pět členů speciálního komanda imperiální armády. Říkalo se jim kojoti na památku J.I. Errora, který většinu z nich vycvičil. Drsné tváře, svalnatá těla, chladné myšlení. To, že byl jejich cvičitelem bývalý agent Systému, se na nich přece jen podepsalo.

„Where is the imperator?“ zeptal se Dremoran prvního kojota v bílé uniformě. Ten beze slova otočil hlavu k místu, kde se Petrov loučil s Lucy Rosel. Po pár vteřinách se imperátor vydal zpět ke skupince. „With all respect, guys,“ pokračoval Dremoran, „I would to give you few advise. First, forget on bullets. Your best allies will be fire and electrical energy. So second, does anybody have an el-mag pulse rifle?”

“This weapon is not allowed, mr. Lurke” odpověděl zamračený Taylor.

“It’s not a question of allowing, it’s a question of surviving, general. I am pretty sure there will be magical beings. They’re vulnerability only with fire. But if Daemon appears, we will have only one chance to stop him. By el-mag.”

“Milton, Kranich, go to warehouse, bring some flamethrowers and two pulse rifles,” přikázal Taylor. Dva z kojotů něco zabručeli a zmizeli za rohem.

“We’re ready, sir,” řekl Milton, když se vrátili a rozdali nové zbraně ostatním.

“Okay, let’s go,” pronesl vrchní velitel a všichni nastoupili do obrovské transportní dvouvrtulové helikoptéry.

“Serpent tongue, it sounds like that Potter thing,” pronesl zamyšlený Michael Parker v Übersteinské mučírně. Klepal se zimou a hladem a naslouchal vánici nad nimi.

“What?” reagoval Godric Simpson, který opékal ulovenou krysu pomocí zrezivělého meče před planoucíma očima jejich magického strážce.

“Potter, Harry Potter. It was a very popular literature in 90’s. I read it, when I was kid.”

“I’ve never heard about it,” odpověděl s nezájmem Simpson. “In fact, I had a very bad mature in 90’s. You know, running of System soldiers, surviving in wild lands, helping to other desperados. No time left for reading.”

“Really?” divil se Parker. “But it was a phenomenal story. It was about school for wizards and sorceress, about young mages and their fighting with dark lord Voldemort…”

“Bad guy, I suppose,” přerušil ho nezaujatě Godric stále soustředící se na krysu.

“Yeah, very bad guy. It’s still surprise me you’ve never heard about it. It was everywhere around the world. They made movies and figures and…”

“Computer games?” zkusil se Simpson zapojit do reprezentantova monologu.

“Yeah, too, computer games.”

“So, it couldn’t be so good. At least the games. If it was, I would hear about it. What is not so surprising, because mostly when somebody make game along movie or book, it sucks.”

“Why?” zeptal se zamračený Parker.

“Because it always is a money washing.”

“No, this I don’t mean. Why did you catch the computer games?”

“Oh,” pousmál se Godric Simpson. “In ordinary life I’m a game designer.”

“A game designer? So, Crona for example, that’s your fault?”

“My fault?!” odpověděl uraženě Simpson a přestal obracet krysu na meči před kostlivcem. “Crona is my biggest success! Do you know how much money goes to the state budget from Crona players? Only one man on the world knows it, woman, actually, yes, Lucy Rosel. Look, I am sorry I’ve never heard about Harry Potter and his amazing school for wizard. I’ve heard only about Moore Academia, but that’s gone. And that is my fault! My fault is we are captured here, my fault is there somewhere outside is running mad demonical wizard, which can use the Trismegistos title! That’s my fault! So, don’t take me out maybe only one thing, what I did for U and which serves more than hurts!” křičel Godric Simpson, ale když viděl paralyzovaného reprezenta, tak se uklidnil. “I’m sorry,” pronesl tiše. Ale Parker nebyl omámen z Godricova křiku.

“No. Listen,” zašeptal. “What do you hear?”

“Nothing… Nothing! No blizzard, they’re going back!” zvolal mág rovnováhy, posadil se na židli a instinktivně dal ruce za záda právě ve chvíli, kdy oba vězni uslyšeli hukot vrtulníku.

“No. That isn’t Montoya’s helicopter. It’s strongest… It’s the Avatar Transporter! The Imperial Army! They are going to save us! We are saved!”

“How you can recognize it?”

“Oh, It’s some natural… no, don’t say it!”

“So, except you have a serpent tongue…”

“Oh, come on!”

“…the werewolf ears?”

“Thanks, Godric, I am a perfect monster now! Wait! There is something else, another machine. And this one belongs to Montoya.

“Dremoran? How are you feeling?” zařval v transportní helikoptéře Taylor. Mág držel v ruce ametyst, kterým právě odvolal magickou vánici.

“It will be good. Prepare for landing,” odpověděl Dremoran stále zahleděn do Klenotu.

“Sir, we have the problem,” ozval se v interkomu hlas pilota.

“Go ahead.”

“There is another helicopter in the air. It’s… red, I think.”

“It’s Montoya,” odpověděl Petrov. “He always had to have something extra. Can he… threat us?”

“No, sir, I don’t suppose… He is landing.”

“So, do the same,” přikázal Taylor.

“Roger that,” poslechl pilot a transportní helikoptéra klesla k zemi. Nejprve vyskákali ven kojoti, poté Taylor a Petrov a nakonec Dremoran. Ten jako jediný neměl bílou uniformu, ani noktovizi.

“Nice,” ušklíbl se Petrov. “It’s like on Siberia. Dupalski, do you have something?” zeptal se nejmladšího z kojotů, který měl za úkol najít signál reprezentantova lokátoru.

“Yes, sir. Weak signal, that way,” odpověděl Dupalski a vedl formaci blíže k ruinám.

“Okay. That could be a problem,” pronesl po chvíli Dremoran a zastavil se.

“What’s going on, John?” zeptal se imperátor a zdvihnutím dlaně zastavil zbytek skupiny.

“I see the castle.”

“Yeah, we all see that ruins.”

“No, you don’t understand. You see the ruins, I see the castle. And what worst, I feel the castle. In fact, imperator, you are staying in middle of wall just now. I can’t follow you, the astral trace is too strong, it’s… real now… for me. Continue without me, I will try to get to inside… some way. The prisons must be in some proved part, so it can’t be so big problem. If you find Daemon, shoot him with el-mag immediately. Good luck.”

“He’s right, sir,” řekl Dupalski. “They are somewhere beneath us.”

“Okay, Dupalski, go with him,” rozkázal Taylor. “Milton, Kranich forward, Otto, Chihury backward. Go, go, go.” Dva z kojotů se přesunuli ještě více dopředu, zatímco druzí dva se stáhli za generálova a imperátorova záda.

“So, what do you see?” zeptal se Dupalski, který dával pozor na Dremorana.

“Everything except you, guy,” ušklíbl se mág.

“What?! Why you don’t see me?!”

“Because I am walking along the wall. And you are walking inside the wall, it’s little scary, you know? I appreciated if you guard me from other side.”

“Okay. Just to say,” řekl ne už tak klidně Dupalski.

“It is forty meters in front of us,” zvolal po chvilce vlasatý mág.

“Forty meters? How you can see so far? You even haven’t noctovision!”

“That’s simple. Here is a day.”

“Sir, I think I’ve seen something,” ozval se v Taylorově interkomu Miltonův hlas. “Some move ten meters right next to me.”

“Okay, Milton, slow down,” odpověděl general. “Kranich, go to Milton position. Otto, Chihury…

Někde daleko před nimi vyšlehl plamen.

“Milton, please respond… Milton, respond!” Ale z vysílačky se ozýval jen šum. “Crap,” zaklel Taylor. Zamračeně se podíval na Matyase. Ten se stejným výrazem pokýval hlavou a namířil elektromagnetickou pulzní puškou před sebe. V hledáčku se snažil najít jakýkoliv podezřelý pohyb v místě výšlehu, což samozřejmě nebylo v noci nikterak snadné ani s noktovizí. “Kranich, go back to us,” stihl ještě vydat rozkaz generál a napodobil imperátora.

“I’m on the way,” ozvalo se z interkomu.

“Do you see it?” zeptal se Petrov Taylora, když se mu v hledáčku objevila běžící Kranichova figura.

“There is something… behind him.”

“Kranich,” řekl Matyas do vysílačky, “when I say to you, turn right and run. Hold… hold… Now! Run!” zařval Petrov, Kranich zabočil a z dvou pušek vyletěly naráz dva energetické výboje, které patrně zasáhly svůj cíl. “Kranich, please respond.”

“I’m okay. This one isn’t.”

“How does he look?” zeptal se Matyas.

“Blue cloak, blue hair… do you need any other signs?”

“Okay, I’m going to your post, Kranich,” řekl Petrov do vysílačky. “Cover me,” dodal ještě ke generálovi, který stále obhlížel hledáčkem okolí. “Otto, with me.”

“Roger,” přitakal další kojot a kráčel společně s imperátorem k místu, kde ležel skolený Démon. Asi v polovině cesty je ale překvapil další energetický puls. Matyas uskočil stranou a Otto namířil na další tělo plamenometem.

“Thanks, Taylor. Kranich, do you still see the body?”

“Yes, sir, it’s still here,” odpověděl Kranich.

“So, that’s very bad,” povzdechl si Petrov, “Dremoran, please respond… Dremoran?”

“Yes, sir? What do you need?”

“We killed the Daemon… twice. It looks he can ‘making’ the copies of him. Is that possible?”

“In his naturality, no. But if he has the Gem, he maybe found the way how replicated himself. In fact, he can do almost everything now.”

“So, why you don’t use your Gem against the astral trace?” zeptal se Taylor.

“That was very clever, general,” odpověděl s úšklebkem Dremoran do vysílačky. “The astral tracing is one of my Trismegistos powers. I can’t use the Gem against myself. And so Daemon can’t use the Gem against his powers.”

“Which are?” ptal se dál imperátor, zatímco nervózně obhlížel okolí.

“If I remember, he can go trough items, he sees the human phobias and he is commanding some type of black magic.”

“Black magic?”

“Yeah, that could be a way. It’s a shield of darkness, with force feedback. It can be only in front of him.”

“What a lucky, we are five,” ušklíbl se Matyas.

“En effet,” ozvalo se z interkomu.

“Taylor, Chihury, Kranich, continue to our position.”

“Stop,” zastavil Dremorana Dupalski.

“What happened?”

“You don’t see it?” podivil se kojot a ukázal na mýtinu v lese. Bohužel mág tam viděl ještě les.

“No. What?” nechápal Dremoran.

“There is a helicopter. A red one.”

“Bien! Throw this thing there,” řekl Dremoran, vyndal z pod pláště lahvičku se zlatavou tekutinou a podal ji kojotovi.

“What is it?” zajímal se Dupalski.

“Don’t ask, just throw it there. Quickly!”

Dupalski tedy udělal, jak mu mág řekl, a hodil lahvičku k helikoptéře. Znenadání se objevil obrovský výbuch a z helikoptéry nezbylo zhola nic.

“What the hell it was?!” vykřikl kojot.

“Molotov,” odpověděl klidně Dremoran.

“Molotov?! Molotov cocktail? I’ve seen many Molotovs, they’re not exploded so big!”

“It was upgraded Molotov.”

“And you are wearing these under your cloak?!”

“Don’t worry, it’s safety there. Hey, there it is, come on,” křikl Dremoran na mladého kojota a sestupoval do odpadové stoky.

“Hey! How you do that?!” zavolal za ním Dupalski.

“Do what?!”

“There is an iron gulley grating! You came trough it!”

“Hmm, that’s interesting, but I think I need your help just now, so come on!” zvážněl mág, když uviděl, jak se ze země zvedali kostlivci a pomalým krokem postupovali k němu. Dupalski odstavil mříž a proběhl s plamenometem před Dremorana.

“So, how singing Prodigy: I’m firestarter, twisted firestarter!” zařval a nechal konat svou zbraň. Všechny bestie padly popelem. “That was easy,” pronesl nevěřícně mladý kojot.

“Yeah,” přitakal Dremoran, “I’ve the bad thinking too,” dodal a pokračoval po boku kojota dál temnou chodbou.

“I think I’ve heard something from surface,” uslyšeli po chvilce hlas vycházející z katakomb. Mág zvedl dlaň na znamení zastavení a schoval se s kojotem v nejbližším výklenku.

“After. Now I want to do this,” uchechtl se známý temný hlas.

“Petrov, please respond,” zašeptal Dremoran do interkomu.

“Go ahead,” ozvalo se zpětně.

“We are inside the catacombs. The Daemon and Montoya are somewhere deeper here. Also we blew up the Montoya’s helicopter.”

“Good work. Do you think it’s the… original Daemon?”

“I am pretty sure, this one is speaking. I have a plan…”

“Daemon! Daemon Trismegistos! You are coward if you’re still sending these copies. It’s too easy to kill them. I want you!” křičel Matyas Petrov před ruinami starého hradu, zatímco v pětičlenné skupince prozkoumával pomocí své pušky okolí. “Nebo máš snad strach?” dodal ještě. “Come on!”

“He is on your way,” ozval se po chvilce mágův šepot z imperátorova interkomu.

“Good,” odpověděl stejně potichu Matyas, “according the plan.”

Netrvalo dlouho a postava zahalená v tmavomodrém plášti se objevila v hledáčku obou pušek. I tentokrát vystřelily obě najednou. Postava se po zásahu zastavila, ale neskácela se k zemi jako předchozí dvě. Po dvou vteřinách znovu vykročila směrem k nim.

“Sir?” nebyl si jistý Taylor.

“Save ammo,” utrousil Petrov a svou pušku předal Kranichovi. “I’ll say you.”

“Do you… want to see me, imperator?” pronesl posměšně Démon Trismegistos.

“Yes, that’s right. I want to see you. I want Parker back.”

“You are missing him?” zašklebil se čaroděj.

“A little.”

“And what do you… offer?” zajímal se Démon.

“Me.”

“Pff. That’s a very big sacrifice, imperator. Why you would do that?”

“He is important… for the Europe City.”

“Hmm. Now. Maybe. But when the war come?” argumentoval Démon a hleděl imperátorovi přímo do očí. “And it’s coming. You know that. I see directly to your mind. You are afraid of the war. I see… what the…?” zarazil se čaroděj.

“Can you describe that… that hell?” napodobil imperátor Démonův škleb. “Or I must do that myself? The American thermonuclear bombs falling on my city. And you are there. The billions of Chinese soldiers burning my land. And it’s your land too. The armies of machines with only one goal. Your death. The supervolcano eruptions, which turn the world to the darkness for years and kill all living things on the planet. Nothing to eat. No soul to feed. Nobody will survive. Nor you, Daemon! Taylor, Kranich, now!” křikl imperátor a uskočil stranou.

Taylor s Kranichem vystřelili z pulzních pušek na oslabeného Démona a ten se sesunul k zemi.

“So, it’s finally done?” zeptal se Otto, když mířil plamenometem na bezvládné tělo.

“Shoot him again,” přikázal Petrov Kranichovi. “And search the body. Dremoran, please respond… Dremoran, respond. Dupalski, Dremoran, please respond…”

“Oh, crap,” zaklel Dupalski.

“What’s happened?” zeptal se Dremoran kojota.

“Some kind of jamming, I lost the signal of Parker’s locator and the intercom is offline.”

“It’s beginning,” pronesl mág.

“Beginning what?” zajímal se kojot.

“The magic battle in astral trace. Or the blizzard starts again, what is a worse option.”

“We should hear the blizzard here,” uklidňoval mága Dupalski, nebo spíše uklidňoval sám sebe. Za chvíli ale mladý kojot zdvihl dlaň. “There are they!” zašeptal. “Do you see them?”

Dremoran se nejistě zahleděl před sebe. “How many people are there?”

“Three. I recognize Parker.”

“I see six… or five and the Beast. Wow, she’s pretty hot!”

“The beast?” zarazil se Dupalski.

“Of course not the Beast! Miss Mici, I thought,” odpověděl uraženě Dremoran.

“Oh… who?”

“Long story. Keep quite now,” rozkázal Dremoran a potichu se snažil dostat nepozorovaně do mučírny. Montoya stál naštěstí k infiltrátorům zády, což tuhle akci udělalo o hodně jednoduší.

“Freeze,” pronesl Dupalski, když hlaveň plamenometu spočinula na Montoyových zádech. “Or I can melt you now,” ušklíbl se mladý kojot.

“Dremoran?” pronesl nevěřícně Godric Simpson a vstal ze židle, což Montoyu trochu vykolejilo.

“Agent Lurke?” pronesl ještě nevěřícněji Michael Parker, a také vstal, což Montoyu už vykolejilo docela hodně.

“Mr. reprezentant, master Simpson, I’m glad to see you.”

“How you get here, Dremoran?” zajímal se Godric, “Did you dismiss the blizzard?”

“Yeah. At least I think so.”

“But how?”

“By this,” řekl mág a ukázal zářící ametyst Simpsonovi.

“The Gem… is shining. But that’s mean…”

“Exactly. It’s coming.”

“And what about the local astral trace? It’s must be torturing for your mind.”

“We were wrong in this. In fact I see and I feel all this as real, so I would like to go, because here will be very dangerous place… in few minutes… for me. So, let’s go,” řekl Dremoran, zatímco sledoval, jak Bestie obdařila slečnu Mici magickými schopnostmi, a ta zmizela s Marlickem ve spleti chodeb. Skupinka se zajatcem se vydala k východu. Bohužel je Parker a Simpson zapomněli varovat před kostlivcem, kterého Dupalski sice instinktivně zlikvidoval, ale Montoya to vzal jako svou jedinou šanci a vzal nohy na ramena.

“Shit,” zaklel znovu kojot a vytasil automatickou pistoli.

“Useless,” pronesl Dremoran a sklonil jeho zbraň k zemi. “Look!”

Tam, kde mág viděl denní světlo a kojot odsud cítil studený noční vítr, vyšlehla dávka z plamenometu.

“Hello, Pablo,” ozval se imperátorův hlas. “It’s a long time what I saw you. How you doing?”

“Pablo Montoya, you are arrested,” přidal se Taylor a mířil na zakrslíka el-magem.

“Petrov! I would never believe I’ll say this, but… I’m glad to hear your voice,” zvolal reprezentant ke skupině na druhé straně chodby.

“Believe or not, Parker, I have the same feeling,” zasmál se Matyas.

“So I suppose the plan was success,” řekl Dremoran, když došel ke skupince kojotů.

“It wasn’t so hard,” ušklíbl se imperátor.

“Did you take him out the Gem?”

“Sure,” ušklíbl se pro změnu Taylor a předával mágovi zářící sluneční kámen.

“And he is…”

“…laying on the snow, face in ground. Kranich and Chihury guard his body.”

“Perfect, let’s go,” oddechl si Dremoran a pospíchal pryč. Celá skupina ho ráda následovala, snad až na vrtošivého Montoyu.


Poblíž helikoptéry postávaly celkem tři postavy a další se válela ve sněhu.

„Did you drag him here?“ zeptal se udivený imperátor.

„Yes, sir. And Milton is back,“  zvolal Kranich.

„Milton? Where are you?“ divil se Taylor.

„I’m here sir,“ ozval se další kojot, který se opíral o helikoptéru a přidržoval se za zakrvácenou nohu. „That son of bitch suprised me, but on the end, it ends in the flames of hell,“ zašklebil se, částečně smíchy, ale víc bolestí. „But still, my intercom was damaged, so I was trying to sneak back.“

„Good work, Milton,“ pronesl Taylor.

„I’ll look on the leg,“ podotkl Dremoran a hrnul se ke kojotovi.

„Wait. What we will doing with these two?“ zeptal se další s kojotů

„Do you think, we can leave him here?“ zamyslel se  imperátor  a díval se na bezvládné čarodějovo tělo.

Mág se sklonil k tělu modrovlasého čaroděje a pozorně si jej prohlížel. „I think so,“ řekl po chvíli. „He is weak. I don’t know if he is dead, I doubt about it, but he is definitely weak and without the Gem he will be still weak. So, we leave him here. Maybe blizzard will drain rest of life from his godless body.“

„And what about him?“ zeptal se Dupalski a strčil do Montoyových zad hlavní plamenometu.

„This one will came with us,“ reagoval téměř okamžitě Dremoran. „It’s not good when these two are together.“

„Good, I know about good place for him… in Brückerwald,“ uchechtl se imperátor.

„If you mentioned Brückerwald, imperator… Maybe it’s the best time for reopening case of Lena Line,“ pronesl mág.

„Na tom se právě pracuje,“ ušklíbl se imperátor. „Let’s go!“ zvolal a všichni naskákali do transportní helikoptéry. Dremoran se vyhoupl jako poslední. Když vrtulník začal stoupat, smutně se díval směrem k nejvyšší Übersteinské věži, ze které jen on pozoroval záblesky magické bitvy.

„You can’t change it,“ pronesl vedle něj sedící Godric Simpson. „They are your ancestrals. All of them.“

„I know. But the world could be different. Maybe better.“

„Maybe better, maybe worse, maybe both. But we have our own world.“

Nezdálo se, že by Dremoran vnímal slova svého mistra a konečně se sklonil nad Miltonovou zraněnou nohou. Poté, co si pozorně prohlédl ránu, vytáhl zpod svého pláště další lahvičku, tentokrát s červenou tekutinou.

„And what’s this? A healing potion?“ zašklebil se Dupalski.

„Exactly,“ usmál se mág, otevřel lahvičku a trochu si loknul. Pak dal napít Miltonovi a nakonec nalil tekutinu do rány. Miltonův obličej se zkřivil to příšerného šklebu, ale nevydal ani hlásku. Všichni mágovo ošetřování se zájmem sledovali, čehož se snažil opět využít Montoya. Jakmile zahlédl nedaleko od něj vojenský batoh, domyslel si, co v něm je a čekal na vhodnou příležitost. A ta přišla teď. Když Dupalski sledoval bezdechu Dremorana, rychle se vzdálil z dosahu jeho plamenometu a skočil po batohu s padákem.

„Shit, you son of bitch!“ vykřikl naštvaně mladý kojot a opět tasil pistoli. Instinktivně tak zareagovali i ostatní kojoti, ale Montoya už byl s padákem na okraji helikoptéry, když ho jedna z kulek trefila do nohy. I přesto se převalil s padákem přes okraj a zmizel ve vzduchu.

„We must return for him!“ zařval imperátor.

„No!“ křikl Dremoran stále se sklánějící nad Miltonovou nohou. „We can’t return. The magic battle in astral trace is  over. The castle is crashing down just now. If we will go back, some rock can hit the helicopter.“

„But only you are seeing this ‚astral trace‘,“ nesouhlasil Dupalski.

„Yes. The rock will kill only me. But I am connection between astral trace and reality. If some rock  smash my body, it will damage the helicopter too. We can’t return.“

„He must be punished!“ argumentoval imperátor.

„I am pretty sure he will be,“ zašklebil se Dremoran. „Do you remember what I told you in conference room, imperator?“ zeptal se Dremoran a pomocí dvou klenotů znovu přivolal vichřici nad Übersteinem.


Pablo Montoya se konečně dobelhal k téměř zasněženému tělu modrovlasého čaroděje. Nejprve ohmatal krk, ale žádný tep neucítil. Ani srdce mu nebilo. Nakonec natáhl ruku, aby mu zavřel víčka. Když je však zavřel, ucítil ostrou bolest v zápěstí. Chtěl ruku stáhnout zpět, ale Démova ústa byla na jeho ruce jakoby přilepená. Zařval bolestí.

(15) Mezitím, co se imperátor s kojoty pokoušel osvobodit Übersteinské vězně, Gem Signor Trismegistos musel vyeliminovat hrozbu, která mu už jednou zhatila plány. Brückerwald. Nejzabezpečenější vězení v Europe City, ve kterém si odpykával trest nejhorší zločinec impéria.

Helikoptéra se snesla na přistávací plošinu před věznicí, kde již byl připraven druhý vrtulník. Oba piloti se mezi sebou pozdravili gestem a z prvního vrtulníku vystoupily tři osoby. Gem Signor, jeho dcera Lucy Rosel a velvyslankyně Lin Shayli. Když se trojice přiblížila k vrátnici, vyšla naproti nim jiná skupinka. Černovlasý muž v oranžové kombinéze a za ním dva strážní mířící na vězně samopaly. Gem Signora zaujal vězňův bledý obličej, který mu připoměl domovinu na Věčnosti.

„A chinese girl and the old man are going volunteer to Brückerwald?“ zeptal se vězeň a neustále se šklebil. „Whatever you screw up,“ otočil se ke strážným, „it must be big,“ dodal a nepřestával se smát.

„Hey man, this isn’t fun. You have the work to do,“ řekl naštvaně jeden ze strážných a vedl dál vězně k druhé helikoptéře.

Číňanka i stařec sice vyvolali u vrátnice patřičné podezření, ale bankéřka vše vysvětlila a vedla je do vnitřku vězeňského komplexu. K této skupince se přidal ještě jeden vědec a dva příslušníci ochranky.

„Mind prison? Zní to zajímavě, to ano, ale jak to funguje?“ zajímala se diplomatka, když jí vědec představil jeden z projektů věznice.

„Simply. Vězeň je napojen na kapačky, jako by byl v kómatu, což ve skutečnosti je. Jeho paměť přesuneme do nepřístupné části mozku. Tak v podstatě tráví nekonečnost v nicotě.“

„Hmm. Takže oni nic neví?“

„Jednu věc vědí vždycky. To, že jsou uvězněni. My je monitorujeme. EKG, EEG, všechno zaznamenáme.“

„Ale to jsou všechno jen grafy. Asi stěží jim můžete nahlédnout do jejich snů. Třeba v nich provádějí ještě horší věci, než za které jsou odsouzeni, nemyslíte?“

„Jak jsem řekl, tráví nekonečnost v nicotě. A můžete mi věřit, sám jsem to zažil.“

„We are here,“ řekl jeden ze strážných. Skupina stála před výslechovou místností, ve kterém seděla na pryčně drobná mladá černovlasá žena. Druhý ze strážných doprovodil dovnitř starého kouzelníka.

„Hmm. Old one. Jdete mě vystřídat?,“ pronesla posměšně černovláska. Gem Signor si ji teď mohl pořádně prohlédnout. Dlouhé kudrnaté vlasy jí zakrývaly většinu tváře. Ale pár hnědých očí vždy probodával posměšně kouzelníka. Přesně jako před pěti lety. Rozdíl byl jen v oblečení, kdy černou uniformu biotechnika nahradila nehezká oranžová kombinéza.

„Ne. Já ne. Slyšel jsem, že jste nikdy neprozradila, kam jste ukryla vražednou zbraň, slečno Line.“

„A myslíte si, že to řeknu vám? Starému muži, který si jen tak napochoduje uprostřed noci do Brückerwaldu a budí mě z nočního klidu? Vyslýchali mě dlouho, skoro mučili, ale nikdy jsem jim to neřekla. Třeba to ani nevím?“

„To si nemyslím. Ale řekněte mi jedno. Proč jste jim to neřekla? Na vašem trestu by to přece nic nezměnilo.“

„Nic by to nezměnilo. Sama jsem se doznala, k čemu tedy důkaz, že? K tomu, aby mě mohli šoupnout do jedné z těch buněk myšlenkového vězení. A to já opravdu nechci. Víte přece, čím jsem byla, že?“

„Napadá mě… co když jste ho nezabila?“

„Nezabila?“ ušklíbla se ironicky Lena Line. „Nevím, proč jsem ho zabila. Sama neznám svůj motiv. Vím jen, že jsem stiskla spoušť. Zabila jsem ho, to je to jediné, čím jsem si jistá.“

„Mohl bych vám odpovědět. Vím o té zbrani skoro všechno mimo jedné věci. Kde se nachází teď…“

„Balistický expert?“ zeptala se posměšně černovláska.

Gem Signor vytáhl z pod pláště velký zlatý medailon se zdobeným velkým T a natočil ho tak, aby Lena dobře viděla. „Poznáváte to, slečno Line? Říká se, že váš bratranec Harold Crestern patřil mezi nás.“

Lena se od kouzelníka odtáhla a chvíli přemýšlela, než odpověděla. „Patřil. Trismegistos Order. Harold byl podivín a popravdě řečeno jsem se s ním příliš nezahazovala. Zajímalo by mě, co dělá teď. Má život, na rozdíl od někoho.“

„Nemá život,“ odpověděl zamračeně Gem Signor. „Je mrtvý. Tak jako kterýkoliv jiný Trismegistos, který byl před třemi lety v blízkosti akademie v Blatech. Z Trismegistů již zbývají jen tři. Já, jelikož jsem jaksi „neměl život“, ten, který dorazil příliš pozdě, a samozřejmě vrah sám. Myslím, že znáte vraha. Předpokládám, že zbraň, kterou jste zabila Jacka Inita, k vám nepřišla sama, že? Někdo vám ji podstrčil…“

„Enough!“ vykřikla Lena. „Proč vás tak zajímá ta zbraň?“

„Protože jsem to byl já, kdo jí byl zabit!“ rozčílil se Gem Signor a odvrátil se od vězně. „Dvakrát. A tentokrát se nehodlám zastavit neopatrností a přehnanou vírou ve své schopnosti. Mohu vás ujistit, že Jackovi jste poskytla velkou úlevu, nebylo to pro něj snadné sdílet se mnou jedno tělo. Teď už ale nemohu riskovat,“ pronesl a otevřel medailon. Modré a červené světlo osvítilo celou výslechovou místnost, stejně jako Lenu Line. „Nemohu si dovolit zklamat. Kdo vám dal tu zbraň? Mladý muž s dlouhými modrými vlasy? Se zarudlou tváří a temnýma očima?“

Lena přikývla. „Říkal, že Jack musí zemřít. Že je posedlý. Že je to pro jeho dobro. Že ho musím zabít právě tou zbraní, právě tím černým revolverem. Proč? Proč jsem to udělala? Skoro jsem ho milovala. Ale zabila jsem ho. Proč?“ ptala se Lena Line starého kouzelníka a zároveň sama sebe.

„Právě proto,“ vysvětlil Gem Signor a otočil se k Leně zády. „Právě proto, že jste ho milovala, jste ho zabila. Jinak to nefunguje. A teď, slečno Line, kde je ta zbraň teď? Kde je Černá perla?“

„Imperátor znovu otevře váš případ, slečno Line,“ řekl Gem Signor ve dveřích a opustil výslechovou místnost. Na chodbě se připojil k Lucy a Lin.

„Tak? Dozvěděl ses, co jsi potřeboval, otče?“ zeptala se Lucy.

„Ano, dozvěděl,“ odpověděl nepříliš nadšeně starý kouzelník. Řekni mi Lucy… proč musí být všechno v Laboratoři?“

Vysoko v Bavorských Alpách zuřila vichřice. Mimo skučení meluzíny se ozýval ovšem ještě jiný zvuk. Bolestný sten umírajícího Pabla Montoyi, kterému zesláblý modrovlasý čaroděj vyřezával srdce pomocí ostrého kamene. „Vzali mi Sluneční kámen,“ pronesl rozzlobeně pekelným jazykem. „Vzali mi lstivost Leviatana. Vzali mi vychytralost Lucifera. A myslí si, že mi vzali život. Zuřivost Satana mi však vzít nemohou, a ten hlupák Dremoran na vlastní kůži pozná, že je jen jedna cesta jak zabít čaroděje!“ zvolal do skučící vánice a zvedl vyhřeznuté srdce k ústům. Když se dostatečně nasytil, prohledal tělo jeho padlého společníka, mimo peněženky s tučným obsahem, který si hned přivlastnil, objevil ještě malou černou krabičku. Zmáčkl největší tlačítko na přístroji a před ním se zobrazil holografický text s logem Europe Times a s palcovými titulky: SHINING GEM AT PRAGUE LABORATORY. Jeho úzké rty se zkřivily do ironického úšklebku.

Komentáře

komentářů

Leave a Reply