Když nějaký film v poslední době začíná záběry na prastarý artefakt (třeba meč) který byl v šerém dávnověku (za Caesara) vyroben, o něco později ztracen a nyní jen čeká na to, aby se jej ujal jeho právoplatný majitel, napadlo by každého, že se bude jednat o nenápaditou vykrádačku Pána prstenů.

            To byste ovšem Polední legii křivdili. Režisér se neomezuje jen na jeden styl. Příběh osciluje mezi fantasy variací na hledání mocné věcičky, akční komedií a sentimentálním melodramatem. Přičemž střídá dávkování stylů s téměř dokonalou přesností, jako by se nemohl rozhodnout, kterému z nich dá přednost.

             Romulus, přímý potomek Gaia Julia Caesara se stává novým vládcem Římského imperia. Těžce se vyrovnává s novou zodpovědností a dobré nálady mu nepřidá ani zapuzení jeho dlouholetého učitele Ambrosia. Řím však má mnoho nepřátel, včele s Odoakerem, vůdcem barbarů, kteří za Řím bojovali a nyní se cítí podvedeni. Nebudu polemizovat o pravdivosti historických údajů – každopádně potud se film tváří jako historické drama. Nicméně ze všech pórů celuloidu prosakuje sentiment.

            Když je Romulus po zavraždění svých rodičů zajat Odoakerem a odvlečen na ostrov Capri,  režisér razantně změní styl. Z dramatu se stane regulérní komedie, při které se nejen zasmějete, ale i zapomenete na veškerou tragiku a vážnost předchozích scén. Na veselé vlně se však film veze jen patnáct minut. Spolu s osvobozením chlapce a skokem ze zdí pevnosti veškerá sranda končí. Opět nastupuje heriocká hudba, záběry na meč nořící se z vln a hrdinské proslovy.

            Hrdinové zamíří do Anglie, aby nalezli poslední Římskou legii, vrátili se s ní do Říma a vyhnali barbary. Jakmile však výprava dosáhne Doverských útesů a najde legionáře, příběh udělá další kotrmelec. Spolu s vstupem hlavních hrdinů do Anglie dostává mnohem víc prostoru Ambrosius, kouzelník a vychovatel mladého císaře. Na scéně se objevuje nová záporná postava a na záchranu Říma už v podstatě nikdo nepomyslí.

            Díky této překombinovanosti film, který začal jako dvojče Pána prstenů, později se přeměnil v seriál HBO o Římu a v jedné své části připomínal Černého korzára kříženého s Xenou, skončil jako předehra ke Králi Artušovi.

            Čekáte-li jste od filmu výživné bojové řeže, syrovost života ve starém Římě a realismus, nedočkáte se jich. Veškeré vášně hrdinů jsou okleštěné natolik, že by se nemusela Nova bát uvést Legii jako sobotní odpolední program. Sex je velmi umně naznačen a to, že se hlavní hrdinové sblížili poznáte hlavně podle toho, že se v nejbližší společné scéně chytí za ruce. Na citlivou strunu hraje i Romulova potřeba otcovké – mateřské lásky. Střídavě se tulí k bojovnici Miře a k Aureliovi a ti jeho přítulnost rozpačitě přijímají.

            S nevýrazností filmu souvisí i nevýrazné herecké výkony. V okamžicích, kdy příběh přejde do roviny komedie, herci ožijí a divák se dobrých patnáct minut baví. Hercům tato část doslova sedne a dokonce – na rozdíl od zbytku filmu – se netváří, jako by je bolely zuby.

            Příznačné je, že v nejzábavnější části filmu se v podstatě vůbec nemluví. Po pravdě řečeno, být na místě herců a muset odříkat dialogy, které mi scnáristi předepsali, nevěděla bych, jak se toho zhostit se ctí.

            „Co jsem matko? Bůh nebo chlapec?“

            „Jsi Caesar.“

            Bohužel režisér nezamýšlel pojmout film jako komedii. Většinu času se zmítá mezi patetickým a heroickým sentimentem. Hlavní hrdina buď sedí a trpí (Romulus za měsíčního svitu na ramenou gigantické sochy) a my slyšíme tesknou hudbu, nebo koná. V případě, že se hrdina odhodlá k akci, čeká nás pak hudba heroická a fanfáry.

            Film v podstatě opakuje všechna klišé, které jste mohli vidět v jiných filmech. Tklivé západy slunce, statečná bojovnice převlečená za muže,  meč, který se v rukou pravého majitele mění v dokonalou a legendární zbraň, stateční, chrabří a vymydlení společníci hlavního hrdiny, nemytí a směšní barbaři, záhadný moudrý kouzelník, motivační proslov před bitvou atd.

            Na kvalitě snímku se samozřejmě podepsal i rozpočet. U náročnějších triků je poznat, že vyšly z počítačové dílny a sem tam nesedí střih. To ale velkou chybou filmu neshledávám. U filmů s malým rozpočtem je hlavní příběh a herecké výkony, což v tomhle případě zase tak úplně nefunguje.

                Nehodlám ovšem roztrhat poslední legii na kousky. Nenáročná, rodinná podívaná, skousnutelná všemi věkovými kategoriemi, si své diváky určitě najde. Například mému dědečkovi se Legie (tedy spíš Mira) opravdu líbila.

     

Komentáře

komentářů

About The Author

4 komentáře

  1. Marcus

    Súhlasim s Martinom. Je to sračka. Nemám rád takého filmy, v ktorých sa všetci snažia urobiť tak prekvapivý a originálno šokujúci záver, ktorý všetkým berie dych, až to skončí ako brak. Mohli to spracovať ako krásny historický prípadne historicko dobrodružný ( alebo ako to nazvať) film, po prípade aspoň stačilo vymyslieť tuctový koniec a bolo by to lepšie. Takto je to nepodareny žart s tým mečom a potom tie mená.. no nič..
    A musím súhlasiť aj s Hawkom. Recenzia je pekna 🙂
    Tak až tak stručný som nebol… Ale snažil som sa.

  2. Martin

    Ne, na film se opravdu nevyplatí jít. Je to nehorázná s*ačka. To si ten námět zasloužil lepší zpracování. Ten režisér na co šáhne, to skazí. Poslední legie a Dračí srdce 2 je toho důkazem. Pusťe si na dvd Krále Artuše – uděláte mnohem lépe.
    Škoda peněz

    • Hawk

      Já bych ještě dodal, že hudbu k filmu složil Patrick Doyle, který už má za sebou například HP 4 a Eragona. U druhého jmenovaného neměl šanci :D, ale tady se mu daří. Kdo jste četli jen tuto recenzi, doporučuji podívat se i na tu pozvánku, kde je podrobně vypsáno obsazení atd. http://www.mfantasy.cz/2007100005-fantasy-filmy-po sledni-legie.html
      Souhlasím, že nejlepší jsou asi ty akční scény, kde se nemluví. Jak někdo otevře pusu, tak z toho může být průšvih. Věty typu "Já jsem cézar." filmu na kráse nepřidávají.
      To Sirius: Já si myslím, že nemůžeš házet všechno na režiséra, i když to je ten, kdo má hlavní slovo. Já bych řekl, že scénáristi na tom mají taky velkou úlohu. A samozřejmě herci. Přiznejme si, že to není úplně hvězdné obsazení.
      Celkově z toho mám takový průměrný dojem. A abych nezapomněl… hezká recenze 🙂

Leave a Reply