Sur l’oreiller du mal c’est Satan Trismégiste
Qui berce longuement notre esprit enchanté,
Et le riche métal de notre volonté
Est tout vaporisé par ce savant chimiste.

(Charles Baudeilare, Květy Zla, Au Leucter)

To Satan Trismegist svou řečí kouzly jistou
nám na podušce Zla k snům ducha konejší,
a drahocenný kov té naší vůle vší
je měněn v oblak par tím chytrým alchymistou.

(přeložil Svatopluk Kadlec)

(6a) „Jamesi! Jamesi!“ křičel Dremoran přes nástupiště Spojky v Paříži. Tisíce lidí stoupaly po eskalátorech k obrovské platformě, podél níž vedlo několik průhledných azurových tub. A někde v tomhle chumlu zahlédl pobočník Godrica Simpsona známou tvář tiskového magnáta. Ten zatím stál u novinového stánku, kde si chtěl koupit kopii svého deníku. Na nejbližší lavičce seděla Veverka s malým batůžkem na zádech a s připraveným fotoaparátem v ruce.

„Your reader device, please,“ požádal obézní stánkař, když se James dostal na řadu. Šéfredaktor položil před prodavače malinkou krabičku s foto-emitorem. Stánkař ji vzal a nasadil na jeden z konektorů na pultu. „Europe Times, I suppose, mr. Inite?“

„Sure,“ odpověděl James.

„2 euro credits.“

„In reader.“

„Very well,“ usmál se stánkař, zmáčkl jedno z tlačítek a po provedení transakce podával čtečku zpět Initovi. „Sunny day to you.“

„Jamesi,“ vydechl Dremoran, když se konečně prodral davem až k šéfredaktorovi.

„Dremorane?“ znejistěl James, když se otočil a málem vrazil do vlasatého mága.

„Ahoj… Jamesi, míříš do Prahy?“ zeptal se Dremoran a šeptem dodal: „Na banket?“

„Jop. Velvyslanci, imperátor, banket. Velká hra. Jak to víš?“

„Já vím hodně věcí…“

„A některé bys raději nevěděl, já vím,“ dodal za něj James již známé úsloví. „A co ty? Taky Praha?“

„Shodou okolností… taky Praha,“ pronesl s úšklebkem Dremoran.

„Shodou okolností,“ přitakal James. To určitě, dodal si v duchu.

„Potřeboval bych… laskavost,“ zvážněl Dremoran, ale přerušilo ho pištivé hučení jedné z tub. „Více uvnitř,“ zařval a následoval Jamese blíže k hučící tubě, zatímco další hluk se řinul z ampliónů.

The Connect train to the central region is approaching1 by platform 2, side right.“

K nástupišti se tubou velmi rychle blížila obrovská vlaková souprava. Bílá lokomotiva připomínající spíše čenich letadla následovaná dlouhou řadou velkých bílých vagónů se zastavila těsně za nástupní plošinou. Mezitím se Veverka snažila dostat k Jamesovi a Dremoranovi skrze dav, který se nyní agresivně pohyboval směrem k přistaveným vagónům. Její malý vzrůst jí to nijak neusnadňoval, ale nakonec se k dvojici přece jen probojovala a upřeně se podívala šéfovi do očí.

„Sakra, málem jsem na tebe zapomněl,“ přiznal James a snažil se dostat fotografku před sebe.

„Všimla jsem si, šéfe,“ poznamenala naštvaně, ale to už stoupala po ocelových schodech do kulaté chodby táhnoucí se podélně středem vagónu. Každých pár metrů byla čtveřice dveří vedoucích do malých kupé. Konečně vystoupala do jedné volné kabinky vpravo nahoře. James ji následoval, a hned za ním Dremoran.

„Dremorane, dovol, abych ti představil svou dvorní fotografku, Yvett Squee,“ pronesl Inite, jakmile se usadili do sedaček. „A tohle je přispěvovatel a básník Drem…“

„John,“ opravil ho mág. „John Lurke.“

„Ráda vás poznávám, pane Lurke,“ zakabonila se Veverka a stydlivě podala ruku do Dremoranovy nastavené pravice.

„Potěšení je na mé straně,“ usmál se mág a drobnou ručku políbil. V tu chvíli se souprava pohnula a Spojka vyrazila ke svému cíli. Brzy nabrala takovou rychlost, že se krajina za oknem a azurovou tubou docela rozmazala.

„Tohle miluju,“ pronesla uchváceně Veverka při pohledu na deformovaný obraz za oknem. James mezitím vytáhl z opěradla sedačky mechanické rameno a umístil do něj novinovou čtečku.

„Tak, ‚Johne‘, co by mělo být tou laskavostí, kterou po mě chceš?“

„Potřeboval bych se podívat do bytu tvého bratra,“ vyhrknul Dremoran a Veverka vytřeštila oči. Tohle jistě přivede Jamese znovu ke skotské, pomyslela si.

„To je… dost troufalé,“ odpověděl příkře šéfredaktor, „mohl bys mi říct, co tě tam tak láká?“

Dremoran nejprve pohlédl na dveře kabinky, jsou-li stále zavřené, a pak se naklonil blíže k Initovi. „Věc, artefakt, který si Jack přivezl z Komparu. Vím, že je to troufalé, ale je to také nutné. A věř mi, že nejsem jediný, kdo po tom pase a v jiných rukou bys to viděl jen velmi nerad.“

„Co je to ‚to‘?“

„Uvidíš,“ ušklíbl se Dremoran. Hrát na zvědavost bylo vždycky sázkou na jistotu.

„Uvidím, jestli tě tam pustím,“ ušklíbl se James a stiskl tlačítko na čtečce. Před ním se zobrazil dvojrozměrný holografický text se záhlavím Europe Times. Trochu zahýbal mechanickým ramenem, aby měl text kolmo před očima a pustil se do čtení.





Text: Andrew Burning; jazyk: čeština

„Již zítra uplyne pětadvacet let od chvíle, kdy mocný agent Systému J.I. zničil Jediného a stal se tak nezapomenutelným hrdinou nové éry. Kdy udatná bojovnice Petra Rosel vedla armádu svobodných vojsk proti silám zlovolného Systému. Kdy vznikala legenda o kouzelníkovi Trismegistovi, v níž už dnes věří málokdo.

Každopádně, již 24 bujarých oslav ukázalo, že obyvatelé Europe City nezapomínají na význam oslavy Pádu. I tentokrát se noční obloha nad celou Evropou zbarví do všech možných barev a rozzáří se tisíce nových hvězd. Připomínáme si tak naše procitnutí z noční můry, osvobození z chapadel Systému. Všechna města připravují doprovodné programy a Spojky budou jezdit dvojnásobnou frekvencí. Mnoho lidí se totiž vypraví na pouťová místa, která souvisejí s událostmi roku 2006. Originální základna Svobodných vojsk je stále k vidění ve Smažkově, věřící se mohou vydat do Košťálova a samozřejmostí je muzeum v pražské Laboratoři.

Zatímco dnes je Vládní centrum pro širší veřejnost uzavřeno, zítra večer se bude konat tradiční večírek komentující uplynulý rok. Tentokrát ovšem nebude obhajovat a vysvětlovat kroky vlády a senátu reprezentant, ale sám imperátor, který musí nezvěstného Parkera zastoupit (ironické je, že reprezentant má zastupovat imperátora). Pro Matyase Petrova není toto období opravdu tím nejlepším.“

James vzhlédl od novin a podíval se na hodinky. Za pět minut dvanáct, jen aby to tak nebylo i s naším příchodem na banket, pomyslel si. Jelikož krajina za oknem nabývala realističtějších proporcí, domyslel si, že právě zpomalují a přijíždějí do Prahy.

(7) Zatímco v Praze bylo ten den celkem slunečno, v Moskvě, kde se imperátor rozhodl uvést jednoho z hostů do své země a kde přemýšlel o odkazu svých předků, padal sníh, který se po dopadu na dlážděné náměstí měnil v nehezkou břečku. Matyas Petrov kráčel v kožešině k letištní hale, kde měl vyčkat několik málo minut do příjezdu Lin Shayli, velvyslankyně Čínsko-Indického Konsorcia, které v sobě též zahrnovalo Indonésii, Malajsii a Filipíny. Jak byl zpraven, s druhým diplomatem se setká až v Praze.

Ještě než stačil vstoupit se svými gorilami do haly, viděl nad přistávací plochou helikoptéru, jak se snáší k zemi. Přidal do kroku a za několik minut stál tváří v tvář atraktivní čínské diplomatce. Byla téměř stejně vysoká jako Petrov, rovné černé vlasy jí splývaly až k pasu a v hnědých očích se jí zračila vypočítavost. Hnědé přece značí věrnost, vzpomněl si Matyas na slova svého mentora. Věrnost k vlasti, domyslel si rychle, když jeho pohled sklouzl na rudý kostýmek, který zatím překrýval kabát.

Welcome in my land, ambassador Shayli, I am Matyas Petrov,“ přivítal ji a uklonil se na pozdrav.

Hmm, the imperator himself, what a pleasure for me,“ usmála se Číňanka.

„It’s more pleasure for me, ambassador,“ ušklíbl se Petrov a vedl diplomatku ke své limuzíně, nyní následován již čtyřmi bodyguardy.

„Very comfortable,“ podotkla velvyslankyně, když se limuzína rozjela.

Yeah, but don’t get used to2. To the Prague we’ll use the public transport.“

„Public transport?“ zhrozila se slečna Shayli.

„With a VIP section, of course,“ ujistil imperátor diplomatku, která se zatím snažila zachytit nějaký pohyb za okýnkem. Neúspěšně.

Where is everybody?“ zeptala se nervózně po chvilce. „I don’t see any people.“

They are preparing for Fall celebration3, which will be tomorrow. Also the Russians aren’t so socially.“ Limuzína vjela do patrového parkoviště a řidič zamířil na vrchol. „And if you want to see people…“ pronesl Petrov, a když auto zastavilo, otevřel dveře a gentlemansky vyprovodil velvyslankyni. Před nimi se naskytl pohled na ruskou stanici Spojky, která se od té pařížské lišila jen v tom, že tu byly pouze dvě azurové tuby. I lidí tu bylo méně, ale pořád dost na to, aby se mohli cpát do právě přistavené soupravy, mířící přes Minsk do centrálního regionu.

„What the hell is this?“ ptala se do větru unešená diplomatka při pohledu na obrovské bílé loko-letadlo.

We call it the Connect,“ ujistil ji Petrov a zamířil k prvnímu vagónu za špičatým čumákem. Na rozdíl od ostatních byl sice kratší, ale o to více prostoru skýtal, neboť byl rozdělen pouze horizontálně. Podlahy i stěny byly potaženy červeným kobercem, místo sedaček tu byla dvojice kožených křesel a pohovka a přední stěně vévodila plazmová televize.

„That’s comfortable,“ ušklíbl se imperátor a tlumený hluk zvenčí značil, že se souprava rozjela ke svému cíli.

„I don’t feel anything. That’s interesting. You know, ‚the move‘?“

„Oh, don’t worry. Inertial dumpers4 of this thing are designed by the best engineer ever.“

(8) Vysoko v Bavorských Alpách zuřila vichřice a ruiny starobylého hradu se ztrácely pod nánosy sněhu. Mimo skučení meluzíny se ovšem ozýval ještě jiný zvuk. Když se na horizontu objevila helikoptéra pomalovaná ohnivými plameny, bouře jako mávnutím kouzelného proutku ustala. Vrtulník se snesl k zemi a proud vzduchu z vrtule odházel sníh z nedalekých kamenů. Z helikoptéry vystoupili celkem tři muži. Nejprve zakrslý človíček s krátkými hnědými vlasy a prasečími očky. Obhlédl krajinu a otřásl se, tady by žít nechtěl. Pak svůj zrak upřel na dalšího muže, kterému se patrně z vrtulníku nechtělo, ale třetí do něj kopl a on sletěl na zmrzlou zem. Ruce měl svázané za zády a světlé vlnité vlasy se rozbíhaly jako paprsky kolem jeho hlavy.

Get up, Parker,“ křikl zakrslík. „You can cry for a long time in future. Hey, Gem Signor, where are you stuck5?“ zařval směrem k helikoptéře.

Modrovlasý čaroděj seskočil a neomaleně zvedl Parkera na nohy. S ďábelským šklebem se zadíval na krev, která stékala reprezentantovi z nosu. „What a pity I can’t kill you immediately and suck your blood, serpent.“

You will regret6, especially you, Montoya!“ vzmohl se Parker na výhružku. Zakrslík ho ale ignoroval a vedl skupinku k ruinám. Několik metrů od kamenů si Parker všiml odpadové stoky. Ani ho nepřekvapilo, že Montoya s Démonem mířili přesně tam. Jakmile čaroděj odstranil mříž, ocitli se v široké chodbě porostlé lišejníkem vedoucí kamsi do hlubin hory. Byla tam tma, ale jen pro Parkera, protože Démon viděl pořád stejně dobře a Montoya kdesi vpředu machroval s baterkou. Asi po pěti minutách zmizelo mihotavé světlo za rohem a ozvalo se bolestné zaúpění.

Wake up, old man, we bring you a buddy7,“ zazubil se zakrslík.

Do you want to see your prison mate, serpent?“ zeptal se hrubě čaroděj. Než stačil Parker cokoli říct, Démon sevřel dlaň v pěst a pak ji rychle rozevřel. Kolem nich vzplály pochodně a reprezentantovi se naskytl pohled na středověkou mučírnu s dávno rozbitými stroji, na nichž tlely lidské kosti. Ale uprostřed hromady shnilého dřeva a rezavého železa stála židle a na ní seděl černovlasý rozcuchaný muž s rukama svázanýma za zády. Přes všechnu tu špínu vypadal staře.

„Introduce yourself,“ pobídl muže na židli Montoya.

„I am…,“ zasípal vězeň, „George, George Saul.“

What a humility8,“ zašklebil se Démon, „Why don’t you say your public name, George? Or should I say Godric?”

Godric Simpson? That wizard?“ probral se Parker a udiveně se díval na skleslého muže.

A wizard?“ rozesmál se modrovlasý čaroděj. „Just a public figure of the Thelemians. This man hasn’t any magical powers. But you will have a lot of time… for talking,“ zašklebil se znovu Démon a přivazoval reprezentanta k jiné židli, zatímco Montoya si prohlížel rozbité vybavení mučírny a přemýšlel, jak by se s mučidly vypořádal se svým úhlavním nepřítelem, Matyasem Petrovem.

„Done,“ pronesl čaroděj a obrátil se na zamyšleného Montoyu. „Time to go, I have some business at Paris University, so move your lazy ass, Pablo!

„No jo, no jo, to je spěchu najednou,“ zamumlal si pro sebe Montoya, domnívaje se, že ho Démon neslyšel. Ale tentokrát se přepočítal.

„And don’t use that language,“ zařval čaroděj, až se kameny rozduněly. „You know I hate it!“

Pablo Montoya se urychleně přesunul do odpadní stoky a zamířil k mříži. Démon se na rozloučenou ďábelsky zašklebil na oba vězně a mávnutím ruky zhasil louče. Za okamžik se na povrchu znovu ozval zvuk helikoptéry a o chvíli později o sobě dala vědět vichřice.

Don’t worry, I’ll free you, Michael,“ zašeptal Godric Simpson do tmy.

How? You haven’t powers,“ zasmál se ironicky Parker.

Maybe I haven’t magical superpowers, but I still remember a few conjuring trick9. They are fools, both of them. They even don’t spot missing excrements,“ zasmál se tentokrát Godric a mezitím rozvázal reprezentantovi ruce.

So, you can escape from this damned place?

No, that I can’t. As you unknowingly10 said, it’s damned. Try to walk to pond,“ pobídl ho vůdce Thelémské sekty a Michael Parker to po protažení zápěstí zkusil. Když se přiblížil k jezírku, ozvalo se napravo od něj lupnutí kostí. Vedle něj se teď zubil kostlivec s plameny v očích, který byl o hlavu větší než Parker a mířil na reprezentanta dřevěnou palicí.

Don’t worry, he don’t hurt you, if you don’t want to go away, of course. I use him, when I need light… or fire. Just step back, Michael.

He? You have named it?11 And how do you know my first name?”

There is a lot of question, I know. You had been chosen for your job even before you arrived in Europe. Do you remember on the motivation letter? ‚Come in and help us build a new life‘? You were the only one who got it. The Thelemians, in fact Juditon in that time, chose you for your power.”

A power? I have no powers,“ bránil se Parker, ale Godric byl neúprosný.

No? And why the Daemon said you ‚serpent‘, don’t know? You have a not so rare power called serpent tongue11. Don’t worry, the most of top politics have it. Paradoxly, Petrov hasn’t. So we needed you to save this part of politician work. And it was an excellent turn. Until now,“ povzdechl si Simpson.

A serpent tongue? What is it?

Your skill in speech. Don’t you think it’s weird, then everybody believe you, Michael?

Everybody not. E. g…

Petrov, I know. He is immune, that’s why he is still the imperator, but I am afraid these two powerful fools are trying a very bad things.“

„Powerfools,“ odplivl si reprezentant na vlhkou zem.

(6b) „Jo, dostals mě, jsem prostě zvědavej,“ pronesl James Inite, když odemykal byt svého zesnulého dvojčete. Aspoň nebudu utrácet za hotel, přespim…“ ale to, co uviděl, mu vzalo veškerá slova z úst. Věci, které kdysi pomáhal pečlivě skládat do beden, byly rozházené po podlaze, skříně měly vylámaná dvířka a z některých částí zdí opadala omítka.

„Tady někdo pěkně řádil,“ podotkla Veverka a instinktivně vytáhla fotoaparát. Dremoran poplácal zděšeného šéfredaktora po zádech a jal se prohledávat poházené věci.

„Říkal, jsem ti, že nejsem jediný, kdo po tom pase,“ řekl a zvedl ze země masivní pozlacený svícen. Za to byl rád. Jeho magická past nastražená před téměř pěti lety to přežila. „Byl tu,“ pronesl zamyšleně.

„Kdo? Kdo tu byl? Kdo takhle zneuctil památku mého bratra, Dremorane?!“ křičel rozhořčeně Inite, ale Dremoran ho ignoroval. Jediné, co vnímal, byly vzpomínky zlatého svícnu. Památka na pár žhnoucích dlaní, které ho držely a v záchvatu zuřivosti bušily svícnem do stěn, až se celý dům třásl. V záchvatu zuřivosti, který vyprovokovala bezmocnost druhého nejmocnějšího tvora na planetě. Svícen se rozletěl proti zrcadlu a v něm se odráželo zhmotnění samotného ďábla s očima pokrytýma temnotou jako nejčernější uhel, s tváří rudou jak pekelný oheň a vlasy dlouhými a modrými, připomínajícími děti Leviatana. A svícen to vše pohltil, dokonce s křikem onoho ďábla pronášeném v jazyce samotného pekla: ‚kdybych tě mohl zabít ještě jednou, Inite, neodešel bys tak lehce!‘

„Démon,“ zašeptal mág. „Démon Trismegistos tu byl a hledal to, co teď hledám já. Hledal to, ale nenašel, protože nerozumí lidem, neboť není jedním z nich,“ šeptal dál zahleděn do svícnu, a tak si stěží mohl všimnout, jak z Jamese Inita rychle vyprchávalo vražedné odhodlání pomstít bratra.

„Tak co hledáme?“ zeptala se Veverka, ale Dremoran jí neodpověděl.

„Měl tu tvůj bratr sejf?“ zeptal se Jamese.

„Ano za zrcadlem tady za rohem, pojď, ukážu ti…“ i tentokrát však větu nedořekl a zíral na hromadu stříbrných střepů a ocelový sejf, který na sobě nesl stopy po úderech svícnem.

„Neznal kód. Vlastně vůbec tomu přístroji nerozuměl. A nemohl se dostat dovnitř ani díky svým schopnostem. Ty znáš kód, Jamesi?“

Ale James bezradně zavrtěl hlavou.

„Nepotřebujete kód, když jsem tu s vámi,“ usmála se Veverka a ze svého batůžku vytáhla potřebné náčiní.“

„Občas se divím, kolik věcí se jí tam vejde. A občas se divím, proč nosí u sebe třeba tohle,“ podotkl zamyšleně James. Dremoran se jen smál.

„Hotovo,“ pronesla po několika minutách fotografka a otevřela dveře sejfu. Na první pohled nebylo vidět nic, než jen fialovou záři. Dremoran natáhl ruku, aby vytáhl ze sejfu zářivý ametyst.

„Merde. Už to začalo,“ povzdechl si zdrceně mág a prohlížel si důkladněji artefakt. „Jste v nebezpečí. Vlastně… všichni jsme v obrovském nebezpečí. Ale jestli se Démon smířil s tím, že Ametyst, pozůstatek královny Kontinentu Andrey Krutovládkyně, v sejfu nebyl, půjde po vás, hlavně po tobě Jamesi. Vsadil bych se, že tvé pařížské apartmá se teď velmi podobá tomuhle místu. Drž se dál od svých bližních.“

„Ehm, to jaksi nepůjde. Banket, nezapomněls náhodou? Dal jsem slovo.“

„Dal jsi slovo? Já dal slovo tvému bratru, ještě než zemřel. Slíbil jsem, že ho ochráním, za malou laskavost, kterou mi poskytl. A přesto jsem nebyl dostatečně rychlý, abych své slovo dodržel. V nadcházejících dnech všechny sliby a slova ztrácejí význam. Varován jsi byl. A já teď musím naplnit svůj slib, který jsem dal, když jsem byl jmenován Trismegistem,“ odříkával Dremoran a stále přitom hleděl do zářícího drahokamu.

„Ty jsi znal Jacka osobně? Kdo vlastně jsi, Dremorane? Nebo Johne Lurku?“

„Jsem Thelemita, pobočník Godrica Simpsona. Stejně jako Démon a Gem Signor, jsem i já Trismegistem. Mým úkolem je zajistit rovnováhu mezi těma dvěma, neboť Démon si přeje lidstvo zotročit, kdežto Gem Signor by nejraději nechal mávnutím ruky zničit svět. Ti dva nyní hledají Klenoty, zdroje prastaré górské magie, aby se nakonec střetli v osudové bitvě. Začne Poslední Válka. Poslední a velmi, velmi krátká válka. Časem byste bývali zjistili, že celé dějiny se utvářely podle blížícího se střetnutí,“ zopakoval ironicky John Lurke průpovídku svého mistra, kterou, jak tušil, slyšel v nějaké hře. „Jenže tolik času nezbývá. Klenoty se rozzářily a jsou připraveny sehrát svou roli v Poslední Válce. Možná zbývá měsíc, možná týden. Možná se to stane zítra a možná dnes. Já vsázím na zítřek.“

„Myslela jsem, že Godric Simpson je mág rovnováhy, ne ty,“ podotkla Veverka.

„Godric Simpson je vynikající stratég, úžasný vizionář a skvělej chlap. Ale mágem není. Je člověkem takovým, jak ho Bůh, Pán Absolutna, zamýšlel, nezkažen mocí nebezpečné magie.“ Mág se odpoutal od ametystu, znovu sklopil zrak k svícnu, který stále držel v ruce, a nakonec vzhlédl k šéfredaktorovi: „Mimochodem, co teď dělá Marry-Ann?“

„Učí fyziku na PTU. Proč se ptáš?“

„Protože Démon si odtud přece jen něco odnesl. Deník Jacka Inita. A ten ho dovedete přímo ke Slunečnímu kameni.“

(9) Parkem před Pařížskou Technickou Universitou vál vítr a zdvihal z chodníků různobarevné listy, které zase nechal padat na zem. Nebo z nich tvořil vzdušný vír či některý z lupenů vmetl nějakému nebohému studentovi do obličeje.

Tudy kráčel mladý muž zahalený v tmavomodrém hávu směrem k jednomu malému přistavěnému domku, obrostlém břečťanem a různobarevnými květy v každém okně, což v tuto roční dobu nedávalo příliš smysl.

Démon zmáčkl domovní zvonek. Ve dveřích se objevila velice atraktivní zrzka s dlouhými kudrnatými vlasy svázanými do culíku. Přiléhavé černé oblečení sice zakrývalo celé její tělo, ale dávalo tak vyniknout nadměrně vyvinutému poprsí a dobře tvarovanému pasu.

What do you want? I don’t remember for any consultation today,“ zeptala se.

„I am not a student, miss Inite,“ odpověděl s úšklebkem čaroděj, „I’m just looking for some artifact called the Sun stone.

I have nothing to say to you,“ odpověděla naštvaně zrzka a zabouchla dveře. Démon následně uslyšel cvaknutí zámku, ale něco takového jeho zastavit nemohlo. Položil ruku na dřevěné dveře a zavřel oči. Za okamžik se část dveří kolem dlaně zbarvila do černa a ruka proklouzla skrz. Ruku následovala celá paže a poté celé tělo. Po Démonovi zbyla jen černá silueta na dveřích, která mizela stejně rychle jako pára ze zadýchaného skla.

Stála k němu otočená zády. Nehnutě pozorovala stěnu před sebou a čaroděj si se zájmem prohlížel její zadek. Tak dokonalá nebyla žádná žena, kterou kdy potkal. Kdyby nečetl deník, myslel by si, že tak krásná žena nemůže být lidská bytost. Ale on deník četl, takže si to nemyslel. Byl si tím jistý.

Just give me the Gem, Marry-Ann, and I let you go,“ nabídl Démon.

I can’t give you it. Even if I would. It’s essence of my life. It’s a last and only thing what make a human from me.

You are not a HUMAN!“ zařval Démon. „You are just a item, crazy invention of your dead master!

And although this, I am still better human than you, Daemon Trismegistos, son of Gem Signor. I was warned about you. ‘One day he came, my dear’ used to say Jack. And then Dremoran said the same. ‘Prepare yourself’. Do you remember Dremoran, Daemon? That sweetie who defeat you few years later? That’s why you can’t be human. Your father is a gor and your mother is a demonical being, who already forgot on her humanity. And your godfathers…”

„Enough!“ vykřikl modrovlasý čaroděj. „First, MY name is Gem Signor, many people paid for this fault. Second, I will take the Sun stone for all matter the cost. And third, the sovereign blood can’t stop me, because he is just a small pathetic human!”

And that’s the reason, why you can’t win. You don’t understand people. You are not one of them.”

„Just like you,“ ušklíbl se Démon a jeho oči se začaly pokrývat temnotou. Vlasy se mu rozvlnily jako spleť modrých hadů a tvář se zkřivila a zrudla pekelným ohněm.

I had a good teacher. I prepared myself,“ pronesla tiše a otočila se ďábelské zrůdě tváří v tvář. Oči jí svítily oranžovým světlem a v rukou svírala automatickou pistoli, kterou mířila na čaroděje. Zmáčkla spoušť. A znovu. A znovu. Nic. Kulky se od Démona odrážely jako od zdi.

Nothing better you have?

„Take this,“ vykřikla a uštědřila čaroději pěstí do obličeje a vzápětí kopanec do břicha. Démon se skácel na zem, ale hned zas vstal. Marry-Ann vyzkoušela stejný postup, ale při kopu do břicha se před čarodějem utvořil heraldický štít z temnoty, který odhodil zrzku na druhý konec místnosti, kde se probořila do skříňky s kuchyňským náčiním. Vytáhla nůž, který se jí zapíchl do paže, a mrštila jím po blížícím se Démonovi. Nůž pro změnu zůstal trčet v temném štítě, odkud ho ale čaroděj bleskově vytáhl. I ta vteřina však stačila na to, aby Marry-Ann zapíchla do nechráněné paže další z nožů, které vrhala s neobyčejnou přesností. Pak vedle sebe nahmatala pánev.

„Arghh,“ zaúpěl Démon a se značným úsilím vytáhl nůž z rány, ze které vytékala černá krev.

„Ale copak, copak? Snad se nám náš malej nezranil,“ zasmála se zrzka, popadla pánev a vstala.

Don’t use that language!“ zařval rozzlobeně čaroděj a magickým gestem nastavil dlaně proti Marry-Ann.

„Why not? Snad ne proto, že bys nerozuměl?“ zeptala se posměšně zrzka a vší silou udeřila ze strany pánví do štítu. Přesně jak předpokládala, zpětný náraz uvedl pánev do opačného směru. Marry-Ann se otočila s napřaženou pánví kolem osy a praštila Démona do hlavy zezadu. Ten se po nárazu znovu sesunul na zem a štít se rozplynul. „Jestli nerozumíš tomuhle jazyku, seš vyřízenej předem, Démone. Petrov ho používá jako tajný kód, jak sis určitě všiml.“ Doufala, že záchvaty vzteku ho rozruší, ale spíše způsobily opačný efekt. Vyšvihl se zpět na nohy a chňapl po jejím těle. Zrzka se na poslední chvíli rukám vyhnula, ale narazila na kuchyňskou linku. Něco za sebou nahmatala a velmi ji potěšilo, když zjistila, že to co drží v dlani je jednoruční mixér, který před příchodem Démona používala. Namířila vrtuli proti útočníkovi a zapnula přístroj. „Tohle je za Jacka, bastarde!“ pronesla a vrazila rozzuřený přístroj mezi čarodějovy dlaně.

„Damned bitch!“ zařval Démon bolestí a stáhl poraněné ruce k sobě. To neměl dělat, protože Marry-Ann tlačila mixér dál v před a snažila se jím rozpárat Démonovo tělo. Vrtule se o kůži zastavila, ale zrzka hbitě rozlomila přístroj ve dví a pomocí černého a modrého drátu trýznila čaroděje dál, mnohem bolestivějším způsobem.

What happened to you, young wizard? Out of mana12? zašklebila se zrzka při pohledu na svíjející se roztřesené tělo. Kopla do něj a namířila svou elektrickou mučící hračku ‚snadno@rychle‘ tam, kde by normální člověk měl mít srdce. „Sbohem, čaroději, i když ty vlastně bez Boha,“ utrousila Marry-Ann, sklonila se nad čarodějem a přitiskla rozbitý mixér k Démonovu tělu. Namísto strašlivého smrtelného zaúpění se ozvalo jen trapné cvaknutí. Přesně takové cvaknutí, jaké se ozve, když zástrčka přívodové šňůry vyletí ze zásuvky. Ve stále svítících očích Marry-Ann se stěží mohlo zrcadlit zděšení, které skutečně cítila. Taková fatální chyba, pomyslela si.

Démon se chopil příležitosti, vymrštil se a vrazil ruku do zrzčina břicha. Věděl přesně, kde se nachází to, co hledal, cítil to, ale neobvyklá litinová kostra jejího těla mu práci velmi znesnadňovala. Položil zrzku na podlahu a s oblečením z ní strhával i falešnou kůži. Ani když spatřil změť drátků a plošných spojů, nemohl najít cestu k tomu, kvůli čemu sem přišel. Ale rozhodně se nehodlal spokojit s tím, že i druhého Klenotu se bude muset vzdát. Čaroděj udeřil do složitého elektrotechnického zapojení vší silou pěstí, až se destičky s miniaturními součástkami polámaly a skrz některé z nich prosvítalo oranžové světlo. Na Démonově tváři se objevil radostný úšklebek, a tak čaroděj začal odstraňovat jednu zelenou destičku za druhou.

„Pán Absolutna,“ zasípala Marry-Ann z posledních sil, „stvořil góra. Omylem. Pak gór za pomoci Pána Absolutna stvořil člověka. Z rozmaru. A nakonec člověk za asistence góra stvořil bytost mého druhu. Kvůli pocitu osamělosti.“

„Yeah, yeah, whatever you say,“ odpověděl Démon a dál nadšeně trhal plošné spoje.

Maybe you will conquer human race, Daemon. But you can’t defeat us,“ řekla v momentě, kdy se čaroděj natahoval pro zářivý oranžový drahokam skrytý tam, kde by člověk měl mít srdce. „Thanks God for Soul Vendors13,“ pronesla a zavřela své nelidské oči navždy.

Aztécký Sluneční kámen je konečně můj, pomyslel si v duchu modrovlasý čaroděj a hned vyzkoušel jeho moc. Všechny rány na těle se mu po souboji s androidem téměř okamžitě zahojily a zůstala jen ta, která poškodila jeho ego. To, že ho od možné smrti zachránila jen pitomá náhoda, ho rozhodně nenaplňovalo radostí. Máti Bestie by určitě nadšená nebyla.

Démona Trismegista poslední slova androidky Marry-Ann nezajímala. Ale U naslouchalo bytosti, jakou byla Marry-Ann Inite, velmi citlivě. Datový balíček s paritním kódem ‚Thanks God for Soul Vendors‘ byl vyslán do všech směrů bezdrátové sítě a první access point ho převedl i do soustavy síťových kabelů. Europe City, struktura několika velkých samostatných měst vzájemně pospojovaných superrychlým dopravním prostředkem zvaným Spojka, mělo celkem tři jednotky, do kterých potrubí Spojky sice vedlo, ale běžný občan Evropského Technokratického Impéria se k nim dostat nemohl. Musel by patřit k nevelké imperiální armádě nebo mít povolení od vrchního velitele či imperátora samotného. A právě k těmto třem vojenským bázím, k Mons v Belgii, k Fundulee v Rumunsku a k ostrovu Aegna v Estonsku, mířil datový balíček prvního z androidů. V největším skladišti každé základny stály ve čtvercové formaci tisíce strojů z litiny a důmyslné elektroniky, tisíce neživých bytostí ne nepodobných lidem. Zlomek vteřiny uběhl, když datový balíček přečetl první stroj a rozsvítil dva výkonné oranžové minireflektory. Do dvou vteřin zaplnilo oranžové světlo všechny tři sály. Nová rasa litinových monster se probudila k životu.

(10) Do banketu zbývala ještě hodina, ale i přesto byla v ceremoniální síni vládního centra hlava na hlavě. Všichni ministři, senátoři, diplomati a ostatní VIP byli připraveni bavit se na jejich životní úrovni, a tak se skleničkou šampaňského rozmlouvali se svými kolegy téměř ovšem, co se jejich nudného života týkalo. Chyběl jen imperátor Matyas Petrov, vrchní velitel generál Hoot Taylor a hlavní sponzor této akce (a sponzor téměř všech akcí, které technokraté pořádali) šéfka Evropského Finančního Institutu Lucy Rosel.

Ta zatím přecházela ze strany na stranu v konferenční místnosti o patro výše. Dlouhé zlaté vlasy svázané do culíku se odrážely v zrcadlech na stěnách společně s jejím luxusním společenským oděvem, který svými zlatými plátky vzdáleně připomínal kovové brnění. Ale její modré oči na laskavé tváři se naplňovaly bezmocí a strachem z neznámého. Zděšeně se otočila, když za zády uslyšela cvaknutí dveří, ale hned se uklidnila.

„Ahoj, zlato,“ pronesl imperátor a políbil bankéřku na čelo. Proti Petrovovi byla Lucy o dost menšího vzrůstu, vždyť také byla bezmála o dvacet let mladší. „Tak co se děje, holubičko?“

„Já jen…,“ začala rozpačitě, „chtěla jsem tě vidět.“

„Vidět? To je sladké,“ usmál se Matyas, „ale viděli bychom se přece na banketu.“

„Víš, je to teď pro mě těžké.“

„Tak v tom nejsi sama. Ale jsi tu ty pro mě a já pro tebe. Tak povídej, co tě trápí?“ zajímal se imperátor a posadil se do koženého křesla.

„Myslím, že víš, že se můj otec vrátil, že?“

Matyas sevřel rty do rozpačitého úšklebku. „Jop, o tom víme. Doufal jsem, že na rozdíl od nás budeš mít radost, když Gem Signor se teď potřetí vrátil k životu. Přeci jen jsi nikdy otce neměla.“

„Měla bych mít radost, já vím. Jenže já se prostě nemůžu přenést přes fakt, že ten… ‚tvor‘ zapříčinil smrt mé matky…,“ vzlykla Lucy, „…až po té, co mě stihla porodit.“

„Až po té, co tě stihla porodit? To zní… trochu divně, nemyslíš? Jsi nejbohatším člověkem v U, nejspíš na celém světě, vyrůstala si v plně demokratické zemi a v neposlední řadě máš životního partnera, kterého ti musí každá žena závidět,“ usmál se imperátor a objal svou vyvolenou.

„To je pravda, zvláště to o životním partnerovi,“ ušklíbla se, „ale je tu něco, co nevíš a co asi stěží pochopíš. Dala jsem Gem Signorovi drahokam, který mi údajně odkázala matka. On mi o ní teď hodně vyprávěl…“

„Tvou matku jsem bohužel poznal příliš pozdě,“ přerušil ji Matyas, „ale J.I. mi o ní taky hodně vyprávěl. Musela to být skvělá žena,“ povzdechl si.

„Ten safír, který jsem dala otci, zářil podivným magickým světlem. A on mi řekl, co se děje. Mám strach, Matyasi, takový strach, že si nejsem jistá zítřkem… jestli se ho dožijeme. A pak mi vyprávěl o prokletí mého rodu. O souboji s démonickým černokněžníkem, který svedla má předkyně téměř před tisíci lety. O ceně, kterou musela zaplatit lstivému strážci osudu. ‚Dcera nikdy nepozná matku‘. Tak to je. Jsem prokletá,“ rozplakala se.

„Jo, magie. Taky mám strach,“ přiznal se Petrov a hladil bankéřku po zádech, „události poslední doby vypadají, jako by se proti nám někdo spikl. Ale ať se stane cokoliv, nic mi nezabrání, abych zítra oslavil pětadvacáté narozeniny svého milovaného města. Se svou milovanou holubičkou,“ dodal a věnoval Lucy dlouhý polibek.

„Beru to jako slib,“ zašeptala.

„Pak tedy slibuji,“ usmál se imperátor.

„A co diplomati?“ vzpomněla si Lucy.

„Číňanka je v pohodě, ale ten Američan je… škoda slov,“ povzdechl si Matyas. Bankéřka ho vzala za ruku a tentokrát přitiskla své rty na jeho ona. Romantická atmosféra ale nevydržela dlouho. Do konferenční místnosti vstoupil rozrušený Taylor.

„Konečně jsem vás našel, pane,“ spustil a z tónu jeho hlasu byla znát značná nervozita. „Potřeboval bych s vámi mluvit… o samotě.“

„Před slečnou Rosel přece nemáme tajnosti, generále,“ namítl imperátor.

„Jak myslíte, pane, ale… jde o vaši armádu.“

„Arm…? Snad nemyslíte…“ zděsil se Petrov.

„Ano, pane, myslím TU armádu. Oni se… probudili. Mají zafixovaný program, který naši programátoři nemohou přepsat.“

„Kdo se probudil?“ zajímala se bankéřka.

„Do prdele zkurvený, to mi ještě scházelo,“ zařval Petrov a začal rozpačitě přecházet po místnosti. „Kdyby se neděly ty další věci, myslel bych si, že si ze mě střílíš, Taylore!“

„Obávám se, pa…“

„Já vím. Na to tě znám až příliš dobře. Co mají v tom programu?“

„Najít a zabít. Démona Trismegista.“

Petrov se nejprve nevěřícně podíval na vrchního velitele, a pak propadl záchvatu ironické smíchu a usadil se zpět do křesla. „Takže se do toho stejně zapojily naše ‚složky‘, což Taylore?“


NEXT TIME IN DIE, TRISMEGISTOS, DIE!:




Petrov:            „Pablo Montoya přišel před pětadvaceti lety na skvělý nápad založit politickou stranu…
celých dvacet let jsme o něm v podstatě neslyšeli…“

Dremoran:    „Vysoko v Bavorských Alpách leží zřícenina hradu Überstein. Před téměř tisíci lety se tam odehrála
magická bitva. Od té doby tam zuří neustálá vichřice, kterou jen nejmocnější kouzelníci mohou
odčarovat. Jakkoliv vyspělá technika tam kvůli vichřici není použitelná.“
Taylor:            „Dám dohromady tým kojotů, budou připraveni do dvou hodin.“
Petrov:            „Rád bych se této mise také zúčastnil.“

Petrov:            „Měl byste vědět, co se stalo v Kiribati, Zanigane. Testovali jsme technologii schopnou vybudit
sopku k činnosti. Jedno z těchto zařízení je namířené na Calderu pod Yellowstonským Národním
Parkem. Jste dost chytrý, abyste si spojil dvě a dvě, velvyslanče?“

Dremoran:     „Tys slíbil?! Co jsi slíbil? Že odvrátíš apokalypsu? Že se vyhneš nevyhnutelnému?
Vždycky jsi byl arogantní, Gem Signore, ale jsou věci, na které ani ty nestačíš! Kdybych
nevěděl, jak to všechno skončí, řekl bych, že tě tvá nadutost zabije! Cokoliv jsi slíbil, nemůžeš splnit.“

Petrov:            „We killed Daemon. Twice… Dremoran, please respond… Dremoran, respond… Dremoran,
Dupalski, respond…“

COMING SOON (but when? Only Daemon knows;)

Slovníček:
approaching – přijíždět, blížit se (znáte z metra ;))  zpět
‚don’t get used to‘ – nezvykejte si  zpět
inertial dumpers – inerciální tlumiče (způsobují, že když se Spojka rozjede, vy nespadnete zem)  zpět
Fall celebration – oslava Pádu  zpět
stuck – zaseknout se  zpět
regret – litovat  zpět
buddy – kámoš zpět
humility – skromnost  zpět
conjuring tricks – eskamotérská kouzla (Copperfieldovská magie ;))  zpět
spot – všimnout si

unknowingly – nevědomě (děsné slovo s ještě děsnějším synonymem :()  zpět
He? You have named it?‘ – v angličtině se vše, co není muž nebo žena označuje středním rodem ‚it‘. Výjimku tvoří pouze domácí mazlíčci 😉  zpět
‚serpent tongue‘ – hadí jazyk (s Harry Potterem si to vyřídíme ve 3./4 ;))
Out of mana?‘ – došla mana?, (fráze z World of Warcraft ;))  zpět
Soul Vendors‘ – obchodníci s dušemi (objeví se v povídce Artificial Love)  zpět

Komentáře

komentářů

Leave a Reply