UKÁZKA 1
 

Moře je tajemný živel. Cizí a vzdálené čemukoli lidskému. Velké tak, že jej v celku nikdo nedokáže pojmout ani obsáhnout. Mocné tak, že dokáže smést z povrchu celá města. Zároveň je ale stejné jako lidská duše: nepředvídatelné a věčně neklidné, plné hloubek i překvapivých mělčin. Liší se vlastně jen tím, že je slané, i když nepláče, a že v něm plavou ryby. A to dokonce i takové, které mají duši.

Tak jak se dny plavby protahovaly, žralok pomalu rostl. Jeho hřbetní ploutev kolem korábu vykrajovala brázdu jako pluh trhající žírnou půdu. Kapitánský klobouk na jeho hlavě a zlatá síť kolem těla z něj dělaly skutečného mořského prince. Hladké ladné tělo skrývalo svaly zabijáka a tlama se dvěma řadami ostrých zubů děsila i světlo. V černých očích se zrcadlil Udatenův ustaraný obraz. Válečník se opíral o dřevěné zábradlí a utápěl se očima ve vlnách.

„Budu s tebou bojovat. Myslím na to každý den, když vstanu. Pokaždé, když se zadívám na moře, visí nade mnou tvůj stín. Zatímco sbírám zkušenosti a poznávám svět, zatímco mi rostou svaly a má kůže se vytvrzuje slaným vichrem, vidím, jak rosteš a kypíš. Jak se zvětšuje tvá žádost a nenasytnost. Jak se zakaluješ nenávistí. Mám z tebe strach, to ale nic nemění na tom, co jsem kdysi řekl. Jsi mým osudem. Nezapomněl jsem. Nezapomenu. Ani ty nezapomeň.“

Zabiju tě, řekl žralok s ledovým klidem. Zabiju tě, nebo zemřu.

„Bude to souboj z legend,“ kývl Udaten.

Jsem dychtivý. Pojďme to skoncovat hned teď! Změřme síly!

Udaten zaváhal: „Myslím, že ještě nejsem připravený.“

Máš strach! obvinil jej žralok.
Udaten mlčel.

Tvůj strach poroste. Změní se v hrůzu. Pak už nikdy nenajdeš odvahu se mi postavit!

„Jestli můj strach poroste, budu jej muset překonat větším odhodláním. Teď mě přátelé potřebují. Pochopil jsem, že hledání je jen jiným druhem boje, boje s trpělivostí, se sebou samým. Jsem jim zavázán a nepřestanu, dokud nenajdeme pravá jména korábu a kapitána. Darovali mi smysl konání, stejně jako jsem já daroval smysl konání tobě.“

Pokud se z tebe stane roztřesený zbabělec, nedopřeji ti čestnou smrt. Nebudu tě jíst a nechám tvé maso klesnout ke dnu, aby se jím nasytili krabi a nízká stvoření.

Jen vlny zpívaly v tichu, které nastalo. „A co když je to naopak?“ zamyslel se Udaten. „Chceš se mnou bojovat dnes, protože se bojíš čekání. Čekání na boj je horší než boj samotný.“

Žralok odhalil v němém úsměvu řady zubů ostrých jako pila. Potom beze slova zmizel pod hladinou.

 
 
 
 
 
 
 
 
UKÁZKA 2
 

„Jsem kapitán. Nedovolím, aby za mě někdo stále dělal špinavou práci.“ Obličej se mu stáhl bolestí, když si vytrhl nůž z ruky. „Až vás budu chtít ztrestat, udělám to sám.“

„Teď jsme ozbrojeni oba,“ usmál se pirát. „Již nemusím mít výčitky.“

„Silní lidé dokážou přemoci osud.“

„Nedělám to kvůli věštbě. Jste tím, kým jsem mohl být, kdybych si nešpinil ruce blátem a nevláčel se v prachu. Chci se pomstít!“ vykřikl Bambitkas a vyrazil rychlým výpadem, aby kapitána probodl.

„Spletl jste si protivníka. Bojujete sám se sebou,“ kontroval kapitán a uskočil z dosahu nože.

Pirát nelenil a znovu zaútočil. Kapitán opět ustoupil, až se ocitl na samém ocasu velryby, který byl úzký a kluzký. Nebylo kam dále couvat. Obranu vystřídal útok. Kapitán vyrazil zoufalým útokem vpřed a zaskočený pirát musel poprvé ustoupit. Bambitkas nebyl jednoduchým soupeřem. Uskakoval z dosahu švihů nože tanečními kroky. Přesunuli se na druhý konec velryby a zase zpět. Výpad střídal střeh, fintu zas protiútok. Vzduch ztěžkl létající ocelí.

Když to uviděla posádka pirátské lodi, se strašlivým řevem se začala spouštět po boku kostlivého korábu. Piráti sjížděli po lanech, šedé tváře rozzářené lačností, oči zaslepené mamonem. Mladí i staří, chudáci v odraných hadrech, v ošuntělých, moly prožraných kabátech. Mávali rezavými šavlemi, polámanými rapíry, zubatými mačetami a tupými jatečními noži. Jako temné hejno polámaných můr, co si zahrávaly se světlem, až je sežehlo svou láskou. Ztracení synové moře. Řev prorazil skrz zkažené zuby a vyletěl vstříc bojujícím kapitánům i korábu. Řev žhavý jako láva. Jekot démonů. Černý koráb rozepjal plachty-dračí křídla a z přídi vychrlil oheň. Smrt. Smrt vůkol!

Plavčík se roztřásl, tře dlaněmi o sebe, jako by prosil o život. Udaten obouruč svírá nejtěžší pádlo záchranného člunu, připravuje si kyj a mračí se jako sama bouře. Tytam svírá v jedné ruce pánev a v druhé vidličku. Je připraven bránit koráb do posledního dechu. Jana pohledem oblétne celý obzor ve snaze nalézt jakoukoli pomoc. Mykos se postaví mezi ni a útočníky jako zeď. Dlaně má prázdné, zpocené. Stařec Moře stojí mlčky na přídi. Hejty stojí ve strážním

koši, kolem krku má omotánu dlouhatánskou rudou šálu, která ve větru vlaje jako vlajka. Plavčíkovi se mezi dlaněmi vytváří tenký stvol, za chvíli je to trubička. Přiloží ji ke rtům a tiše do ní šeptá. Flétna zpívá píseň Králům moře.

Temný pirátský houf se blíží k bojujícím kapitánům. Na tváři Bambitkase hraje vlčí škleb. Jak blízko je k vítězství!

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
INFO:
Ilustrovala Jarmila Marešová
Grafická úprava Eliška Konopiská
Obálku s použitím ilustrace Jarmily Marešové navrhla Eliška Konopiská
Redigovala Marie Bernardová
Vydala Euromedia Group k. s. – Knižní klub v Praze roku 2007
jako svou 4035. publikaci
Odpovědná redaktorka Alena Peisertová
Technický redaktor David Dvořák
Počet stran 160
Sazba – studio GSW, Praha
Vytiskly Tlačiarne BB, spol. s r.o., Banská Bystrica
Vydání první

Komentáře

komentářů

About The Author

Zakladatel MFantasy magazínu

Leave a Reply