Všechny příběhy v knize jsou chronologicky řazeny, takže v první povídce se s hlavním hrdinou setkáváme ještě než dovrší patnáctý rok života.

V úvodní povídce Květiny pro Tien , podle níž měla kniha původně nést jméno, se Connor snaží oslnit jednu dívku tím, že jí přinese poledničky, květiny rozkvétající jen v pravé poledně, z prokletého Dacyanského pole. Setkání, které tu na něj čeká, je pak první z řady smrtelně nebezpečných okamžiků jeho života.
V příběhu s názvem Noc čarodějnic je z Connora již dospělý mladý muž, který s mečem a loutnou opustil svůj rodný kraj, aby doputoval na západní pobřeží, do míst, která by měla ještě náležet jeho lidu, ale o kterých již dávno nikdo nic nevěděl. Ani nyní neujde setkání s magií a jeho život bude opět viset na vlásku.
V podobném duchu by se mohly nést krátké náčrty i ostatních povídek, ve kterých Connor cestuje napříč celou zemí, aby doputoval až na místo, kde se kdysi rozkládala bájná říše Qwaarmor. Jeho cestu kříží nástrahy v podobě dávné magie, prostých nedorozumění nebo strach a nepochopení prostých lidí, kteří v něm pro jeho znalosti přírody vidí nebezpečného čaroděje. Někdy pak na počátku nového příběhu stojí pouhá náhoda, která se vyvine ve sled neočekávaných událostí.

Pokud jste pravidelným čtenářem český SF periodik – Pevnost, Dech draka neb /Ikarie – určitě jste se již s nějakým příběhem Petra Vyhlídky setkali. Není proto náhodou, že nejlepší povídky z této knihy byly již před časem časopisecky otištěny.
K nejlepším povídkám lze jednoznačně zařadit delší texty; Vůně lesa ( čas. Ikarie 6/1996 ), Uctívači ( čas. Pevnost 7/2003 ) a Lví poslání ( čas. Ikraie 11/1994 ). Pokud totiž autor pracuje na větším prostoru dostávají jeho příběhy hloubku a čtenář se daleko víc dokáže vcítit do postav, které nejsou jen epizodními rolemi mihnoucí se dějem. Z mého pohledu jsou pak nejslabšími pracemi povídky, které po úvodních, a vcelku dobrých, Květinách pro Tien knihu otevírají. Noc čarodějnic a Jeskyně prokletých působí, i díky své malé délce, spíš jako slohové cvičení na rozepsání se než jako regulérní povídka. Také Meč z Flatlandu uzavírající celou knihu není úplně tím nejvybroušenějším závěrem, i když rozhodně má svojí kvalitu.
Pokud od meče z Flatlandu nebudete očekávat říznou akci plnou krve a odlétávajících končetin ani knihu sálající třeskutou magií, určitě nabudete zklamáni. Tato sbírka povídek nabízí kvalitní fantasy pro ukrácení dlouhé chvíle, která plyne svým pokojným tempem k poslední stránce.

Komentáře

komentářů

About The Author

Jindra Henry Střelec

Leave a Reply