Krev, všude krev. Chci jí!
Cítím ji na svých rtech, na svém jazyku.
Svádí.
Je to zůstatek po tvém polibku.
Bolestné poznání, víra snad?
Pokušení, krev a čokoláda, hořká.
Slunce už nebude svítat.
Nechutná věčnost, prokletá.
Šílenství přítomné, neodbytné.
Žije z myšlenek na krev, touhu.
Myšlenky na tebe, oči nenasytné.
Čokoláda, hořká, chci chuť, ne hmotu!
Chci, chtíč věčný bez poznání ukojení.
Otázka hříšná, smrti předchůdkyně.
Dokážu jít, není zastavení.
Překážka? Snad výzva, snadně.
Bolest, ne, toužebné sténání.
Krev je ve mě, nikdy ne dost.
Miluji všechny umírající, mučící.
Jsem vše, nechci moc.
Zase ta chuť, čokoláda, hořká.
Tak chutná smrt, ne má.
Proto tu jsem, políbená.
S krví na rtu, je tvá, lahodná.

Komentáře

komentářů

About The Author

10 komentářů

    • aureola

      Je to možná dost hloupý názor, ale každej si má najít podle mě v čemkoliv to své. Přjde mi nudný psát o něčem, co je předem jasný. Jedna situace, jeno řešení, jeden závěr. Postrádá to fantazii. Ale to je můj osobní názor, nikoho nenutim to vnímat stejně.
      A k té formě. 🙂 Je to heslovitý, možná někde až moc ořezaný. Ale to byl účel. Je to celej příběh nacpanej do pár slov. Nemusí to zaujmout ani pobavit, ale možná je to takové malé hledání pravdy. Ovšem, jak už jsem napsala, pro každého je jiná…
      Jinak díky za komentář 🙂

Leave a Reply