Začnu klišovitě formulovanou větou: Kdo by neznal báji o Perseovi, Andromedě a jejich cestě na výslunní…tedy na noční oblohu? Pokud čirou náhodou patříte mezi onu skupinu neznalců a nechcete se probírat něčím, co by v sobě jakýmkoliv způsobem spojovalo písmenka a nutilo vás k většímu zamyšlení, je tu pro vás 26 let starý snímek Clash Of The Titans (česky Souboj Titánů), který Perseovu hrdinnou anabázi popisuje – samozřejmě v typickém hollywoodsky rozmáchlém duchu. Dnes se však nebudeme bavit o tom, jak měl film na tehdejší dobu podařené triky a nakolik se vám líbil či nelíbil zjev Krakena. Pokusím se vám totiž představit neméně slavnou hudbu, která tento velkofilm provází a jejímž autorem je klasik-gentleman; Laurence Rosenthal. Skladatel, který je přes veškeré své nesporné kvality, jichž se mu dostává až zbytečně přehlížen, má na svém kontě kolem 100 prací, ať už jsou to kompozice pro seriálové řady (Mladý Indiana Jones), snímky z velkého plátna (především ale  televizní projekty) či další výtvory víceméně koncertního ražení. K Souboji Titánů se dostal díky gigantovi (lépe snad Titánovi) filmové hudby Johnu Williamsovi, který jej pro práci na Souboji Titánů přizval jako svého náhradníka, neboť sám byl pro snímek časově vytížen. Souboj je tak typickým příkladem náhod, které provází i filmovou hudbu a člověk se neubrání přemítání, co kdyby…Je nesporné, že John Williams by jistě opředl film kouzelnými melodiemi a oslavnými fanfárami, jak měl v té době ve zvyku a kterých se mu v dnešní době tolik nedostává a celkově by odvedl výbornou práci.  Přiznávám však Rosenthalovi, že Williamsově stylu (kterého se striktně a s úctou drží) a všem posluchačů nezůstal nic dlužen a složil velmi poslouchatelný  a heroický soundtrack ve výrazně rozmáchlém stylu, který svým pojetím vyšplhal na pomyslný Olymp podobně laděných kompozic. Podívejme se pod pokličku vydání od společnosti Pendulum z roku 1997…

    Stejně jako další alba, která zastupují tuto výraznou odnož filmové hudby obsahuje kompozice Souboje Titánů „našlapaný“ hlavní motiv, který filmem doprovází hlavního hrdinu a podbarvuje jeho eskapády a jako vedlejší doplněk mu v patách dobíhá něžný milostný motiv – v tomto případě pro Andromedu a jejího zachránce Persea. Deska není nikterak dlouhá a cca 38 hudby uběhne jako voda. V tomto případě je to však spíše dvousečnou zbraní, ale k tomu se dostanu později. Kladem jednoznačně zůstává, že se tak nedostane na řadu spousta neduhů a plíživá nuda, která s oblibou potápí jinak skvělá díla. Vše jako by na albu bylo dokonale sestaveno v jakési vnitřní harmonii. Písně jsou jak už to tak bývá řazeny podle dění na plátně a vytváří tak nenásilný dojem postupné dramatizace (a že jí bude požehnaně!). Od úvodního vstupu Prologue and Main Title, kde zamrazí hlavní motiv, přes track The Lovers (kde světe div se zazní onen milostný part) nebo mladicky rozverný a souběžně „uhlazený“ Boyhood Of Perseus a další a další skladby až po samotný konec, kde nám vyústění báje uzavře filmový vypravěč, se máte na co těšit. Ne, že by se Rosenthal úplně vyhnul opakování se, ale výsledný dojem je natolik potěšující, že na podobné výtky ihned zapomenete a navíc jsou možná až trochu nemístné. Osobně mě pak nadchla roztančená skladba s názvem Joppa, která oplývá silnou melodičností a až uhrančivým kouzlem mýtického Řecka. Co mě na ní jediné mrzí je to, že je natolik krátká, že se vám sotva dostane pod kůži a už je tu další track Pegasus (neméně vypilovaný, kde se Rosenthalovi záviděníhodně povedlo vystihnout vznešenost tohoto zvířete). A to je asi tak jediný závažnější problém se „skromností“ nahrávky. Jinde bych zbytečnou rozvleklost odsuzoval litanií záporů, ale zde je délka tracků (vyjma několika výjimek) pouze vadou na kráse. Rosenthal je mistrný skladatel, ale kvůli „přelétavosti“ alba jsem si jeho um náležitě neužil. Snad bych měl jiný dojem z poslechu delší 17 trackové remasterované reedice (taktéž od Pendulumu), ale k té jsem se bohužel zatím nedostal. Až na tento zoubek však k samotné hudbě nemám další poznámky a musím pouze konstatovat, že bez debat stojí za poslech, ač vím, že je to slabé slovo. Pro vyznavače akčnějších partitur a tajemna tu pak jsou skladby jako: Dreams And Omens, The Lord Of The Marsch, The Kraken, Clash Of The Titans. Zkrátka pro každého se zde najde něco. Album jako by bylo podobenstvím svižně rozpohybované mozaiky, která ačkoli má omezený počet barev dokáže stále, byť neznatelně měnit tvar. A takové proměny jen vypovídají o nadání svého autora.  Jednoznačnou výhodou starších soundtracků jako je Souboj titánů je fakt, že nesnesou přílišné srovnávání s jinými díly a většina z nich je dodnes originální stejně jako v době svého vzniku. Že by Souboj Titánů byl výjimkou nijak nepociťuji…

    Rozuzlení na závěr je jednoduché. Ačkoliv Rosenthal nepatří mezi absolutní špici mezi skladateli filmové hudby (tedy z pohledu maistreamu) jakými jsou například Ennio Morricone (Rudá Sonja, Tenkrát na Západě…), Alan Silvestri (Predátor, Polární expres…), James Newton-Howard (Dinosaur, Znamení), či tolikrát omílaný John Williams (E.T., Blízká setkání třetího druhu…), dokázal zkomponovat velice povedený a nostalgický soundtrack, který stojí hlavně na bedrech dominantního hrdinského tématu (jenž je zároveň jednou z nejkrásnějších ústředních melodií, které kdy ve filmu zazněli) a svébytné romantiky. Když si k tomu všemu připočtete ještě skutečnost, že jej nahrával slavný Londýnský symfonický orchestr vyjde vám jasný favorit. Souboj titánů je výtečná zkušenost, jen tak na něj nezapomenete a budete se k němu rádi vracet…

Hodnocení: 85%

Tracklist:

1. Prologue and Main Title
2. The Lovers
3. Boyhood of Perseus
4. Dreams and Omens
5. Joppa
6. Pegasus
7. The Lord of the Marsh
8. The Kraken
9. The Farewell
10. Medusa
11. Bubo the Dive-Bomber
12. Clash of the Titans
13. Andromeda Rescued
14. The Constellation-End Title

Total Time: 37:40

Komentáře

komentářů

About The Author

6 komentářů

  1. Filip Pivoňka

    Absolutně nechápu autorovu zbytečnou sebekritiku. Recenze je výtečně napsaná, smysluplná, přináší spoustu zajímavých informací i solidní zhodnocení alba jako celku. Ani úprava mi nepřipadá nijak hrozná. V kontextu toho, co se na MFantasy běžně objevuje mi připadá, že patří k tomu lepšímu. Jestli je to opravdu poslední článek tohoto autora tady, tak je to velká škoda, protožejeho hudební recenze patřily k tomu nejlepšímu, co se na MFantasy objevovalo a budou tu mocchybět.
    "Luďku! Neopouštěj nás!" 🙂
    P.S. dostals můj email?

Leave a Reply