Nekromanti obou stran, vyrovnaní disciplinovaně do řad si postupně posedali na zem.

„To to vždycky tak trvá?“

Zeptal se Kostitřas Okurka a poslal mu vodní dýmku, která začala kolovat.

„No… než se k sobě dobelhají, je to na dlouhé lokte. A to teda ne, že by naše holky jít daleko. Jsou holt pomalé, než dojde k akci… koneckonců, oni jsou pomalí taky.“

„Možná by nebylo od věci, tu vzdálenost zkrátit.“

Pokrčila rameny Taala.

„A proč bychom to dělali?“

Odvětil Ourk.

„Nejsme tady od toho, abychom spěchali. A hele – Shellby se dokulhala do čela… běž, Shellby, běž!“

 

Po snad dvaceti minutách se do sebe nemrtví obou stran konečně pustili. Klub feministek v první linii trhal na kusy členy skřetbalového mužstva, tým kněžích sluneční bohyně se s vervou začal mlátit s plukem nevěstek (které shodou okolností ovládala ona lady v honosných šatech) a k tomu všemu začal zpívat Elfis.

 

„Střeva létají vzduchem!

Mrtvol se ozývá ryk

Vše plní se mrtvolným puchem

Však každý si na to už zvyk…“

 

Jeho hlas, magicky zesílen, se rozléhal celou plání. Pár jeho obdivovatelek z obou znepřátelených stran omdlelo, což mělo za následek, že některé skupinky nemrtvých nějak zapomněly, co mají vlastně dělat a jaly se požírat po zemi se válející vyhřezlé orgány a utrhnuté končetiny. Ne tak Haldrë. V mezičase již stihla všechny své dýky (kteréžto by mohly zaplnit výlohy kdejakého menšího zbrojířství) zázračně zase poschovávat a teď se, za doprovodu Mrakoběsova zoufalého „Haldrë nééé!“ řítila na hřbetě svého nekrorožce směrem k bojujícím obživlým mrtvolám – podle všech předpokladů měla namířeno rovnou do jejich středu.

 

„Hele, Mrako – kdes tu divoženku schrastil?“

Zeptal se ho jeden z kolegů, stojících poblíž.

„No.. víš, je to dlouhý příběh… Jednou jsem se šel projít k jezírku nedaleko mého domu a představ si, seděla tam žába, která mi tvrdila, že je zakletá elfí princezna… a že když ji políbím, něco dostanu. Tak jsem to prubnul.“

„No… a co ti dala?“

„Nic mi nedala.“

„Hele, vždyť to je přece blbost. Tvorové přeměnění v cokoli nesmějí lhát, pokud chtějí, aby je někdo kletby zbavil. Jinak jim narostou dva páry uší navíc a zfialoví jim oči… někdy jim vyraší i ocas…. Kdysi jsem viděl goblina, který se bavil tím že se nechal zaklít a potom všem lhal a měl neskutečnou radost, že je čím dál tím hnusnější… dneska myslím vystupuje v nějakém kejklířském spolku… no.. ale k věci…Co ti dala?“

„ Říkala snad původně, že mi něco DÁ?“

„No.. aha.. cos teda dostal?“

„Několikatýdenní, děsně svědivou vyrážku… a od té doby ji mám na krku…“

„Tu vyrážku?“

„Ne! Haldrë!“

„No…. A?“

Pokýval Mrakoběsův kolega mnohosmyslně hlavou.

„A co? A nic. Proboha.. je snad o pět set let starší než já, vařit neumí, k práci v životě nepřičichla… prostě elfka no…“

„Hmmm… každopádně, jak tak koukám, jako bodyguard musí být docela slušná:“

 

„Proboha ne, Haldrë! Vždyť si ublížíš! Neblázni ženská!“

Zavolal na ni Mrakoběs, když se dostala k místu, kde se obě strany zombií střetávaly.

„Hele, Mrakoběsi.. ona tě asi neslyší…“

Snažil se ho uklidnit kolega, se kterým se předtím o Haldrë bavil. Mrakoběs mu na to chtěl odpovědět něco o uších jako radarech, ale na zbytečné řeči nebyl čas. Zamával holí a vykřikl zaklínadlo.A zatímco hůl (již tradičně) akorát napodobila dnešní elektrickou kytaru, Elfis nadšením vypískl a neznatelnou chvíli pěl falešně.

 

„Já jsem si zvykl,

Ty zvykneš si též,

Mi nevadí mrtvol puch,

Ani ta řež…“

 

 

 

Kostitřasova hůl sebou najednou škubla a vyletělo z ní cosi neidentifikovatelného hnědé barvy. (pro přiblížení podoby čtenáře odkazuji na školní a závodní jídelny, něco takového tam podávají často) To něco ladně přeletělo vzdálenost mezi Ženoživníky a zombiemi a dopadlo někde mezi nemrtvé, kde záhy explodovalo.

Ourk se na Kostitřase škaredě podíval. (pokud v souvislosti s jeho téměř dětským sladkým obličejíčkem můžeme vůbec mluvit o škaredém pohledu)

„Hele! Zabil jsi Shellby!“

Možná by bylo na místě zamyslet se na minutku nad tím, zda ZABIL je zrovna ten správný výraz, pokud se jedná o někoho, kdo již jednou zabit byl.

„Každopádně, jako polehčující okolnost beru fakt, že jsi spolu s ní smetl tucet těch od opozice.“

Dodal ještě rychle vůdce Ženoživníků. Taala, stojící vzadu, si odfrkla a zamumlala něco jako

„Vy nekromanti jste pitomci…“

 

„Ženoživníci používají magii!“

Zařval kdosi a aby se procpal co nejvíce dopředu, odstrčil z cesty Elfise, který tak – tak nespadl do zbytků kurýra, válejících se nedaleko.

„Hrůza!“

Zaječel někdo jiný.

„Vždyť vždycky začínáme my!“

S těmito slovy vypálil jeden z řad mužoživovačů proti nemrtvým vlastní salvu.

„Proboha!“

Zaláteřil Mrakoběs.

„Pozor na tu elfku!“

 

„Proboha!“

Vytřeštil oči Ourk.

„Pozor na tu elfku tam!“

Na Haldrë se vrhla horda nemrtvých, rozhodnutá dokázat pravdivost rčení dobrý šermíř na hovno, když nepřátel je nerovno a, ač se Haldrë snažila, seč mohla (důkazem byly desítky rozkouskovaných mrtvol obou stran) pomalu, ale jistě, to vypadalo, že podlehne přesile.

Okurek se chvíli soustředil, na první pohled bez zjevného efektu. Na ten druhý by zkušený pozorovatel mohl poznat, že jednotka feministek se obrátila „proti všem“ a začala bránit Haldrë, což mělo za následek nejen chaos v řadách zombií, ale taky nekromantů, kteří začali, nevěda co dělat, vřískat a pobíhat okolo.

 

A do toho všeho vřískal taky Elfis.

„Já obrovský problém mám,

Nechci tady zemřít sám…“

Pěl, zatímco dramaticky klečel na kolenou.

 

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

Leave a Reply