Carroll Jonathan: Měsíční kosti

           Jonathan Carrol je u nás málo známý, ale ve světě úspěšný americký autor fantastiky žijící ve Vídni. Jeho knihy se dají těžko zařadit, obvykle jsou originální směsí volné fantastiky, fantasy a mainstreamu, občas ochucenou kapkou hororu. Provází je pověst čtivých, psychologicky velmi dobře propracovaných, i když občas hůře srozumitelných děl. Z autorovy tvorby u nás vyšla zatím jen jeho románová prvotina Země smíchu, její vydání z roku 1993 však bylo zmršeno nekvalitním překladem, nesmyslnou obákou i odbytou redakční prací. Přesto se jednalo o zajímavé a provokující čtení, potvrzující autorův smysl pro originalitu a neotřelé zápletky. Proto je pozitivní, že můžeme ochutnat dílo tohoto nedoceněného mistra v profesionálně ušitém redakčním kabátě nakladatelství Laser-books, jež v rámci edice Mistrovská díla fantasy vydalo Carrolův román Měsíční kosti.

            Cullen je běžná americká žena středních vrstev. Má za sebou minulost povrchního ekoligicko-protispolečenského protestu (byla sedmdesátá léta a na fakultě to dělal každý), několik nepovedených vztahů a pracovních zkušeností a jeden potrat. Nyní je šťastně vdaná za bývalého profesionálního basketbalistu Dannyho a nade vše miluje svou nedávno narozenou dceru Mae. Vedla by obyčejný, spokojený život, kdyby nebylo těch podivných snů. Pravidelně se jí totiž zdává o pohádkově fantastickém ostrově Rondua, kterým putuje, doprovázena tajemným chlapcem Pepsim a několika mluvícími zvířaty, za záhadným a skrytým cílem. Ostrov se postupně odkrývá, cíl jejich cesty nabírá jasné kontury, ukazuje se, že mnohé osoby a události z jejího civilního života mají na Rondui svou „alternativní verzi.“ Čím více se jí Rondua odhaluje, tím více přibývá otázek. Je onen záhadný chlapec Pepsi jejím nenarozeným, potraceným dítětem? Jakou úlohu má na Rondui sehrát ona? Nenavštívila tento ostrov již někdy dříve? A co mají její sny společného s osobami z jejího skutečného života: filmovým režiérem, který Cullen ctitelsky obdivuje, a pološíleným vrahem, který s ní dříve bydlel ve stejném domě a nyní ji z psychiatrické léčebny pravidelně píše dopisy?  

            Carrol v této knize zcela dostává pověsti, která jej jakožto spisovatele provází. Postavy jsou psychologicky dopodrobna vykreslené: celá první část příběhu, který Cullen vypráví v ich-stylu, je podrobnou exkurzí do jejího současného i minulého života. Dozvídáme se o všech jeho uzlových bodech a mimoděk tak dokonale poznáme i její charakter i hodnotový žebříček. Jakoby to nebyla fiktivní literární postava, ale živá, existující osoba, kterou již delší dobu známe. Trochu méně, ale přesto velmi plasticky jsou zobrazeni také její manžel Danny a rodinný přítel, homosexuální novinář Eliot. Jakobychom četli psychologický román o životě současných Američanů z pera Johna Updika nebo Johna Irvinga.

            Vše se mění s příchodem snů o Rondui. Společně s nimi přichází do přísného realismu prvek okouzlení a úžasu z fantastična, doprovázený lehkých, ale mrazivým pocitem znepokojení z neznámého. Jak se postupně ronduiské sny čím dál více přelévají do všední reality, tyto pocity houstnou a mohutní. Carrol je nejen mistrovský psycholog, ale umí i skvěle zacházet s náladou a atmosférou, přesně ví kdy a kde má přilít více a kdy méně. Nálady znepokojení a strachu začínají postupně převládat a mistrovsky napsané vyvrcholení knihy je již v pravém slova smyslu hororové. Nečekejte však žádné „gore“ efekty, ani splatterpunk. Carrol je příliš dobrým autorem na to, aby čtenáře děsil laciným samoúčelným násilím. Navíc dokazuje, že se dá napsat skutečně originální a inovativní příběh, aniž bylo nutné zabíhat do zbytečných, bezúčelných bizarností, jako to dělají někteří autoři dnes tolik oslavovaného new weirdu.

            Co se snad dá knize vytknout, je jistá nedůslednost. Mnoho detailů zůstane v příběhu nevysvětleno, spoustu otázek nezodpovězeno. Čtenář se nedozví ani podstatu existence Rondui, ani způsobu, jakým je propojena s naším světem. Některé prvky vyprávění ukazují, že by Rondua mohla být esencí lidské fantazie a snů, podobně, jako Endeho pohádková říše Fantazie z Nekonečného příběhu. Odpovědi by snad mohlo dát opakované čtení a přemýšlení nad textem tohoto nejednoznačného, vícevrstevného příběhu. A pokud ani to nepůmožu, pak nezbyde, než si počkat na vydání dalších příběhů z ostrova Rondua. Autor se totiž na něj vrátil ještě pětkrát a vytvořil tak volný cyklus The Answered Prayers Sextet. 

            Kniha Měsíční kosti je již tradičně doplněná fundovaným portrétem autora z pera Martina Šusta.

 

            Jonathan Carrol: Měsíční kosti. Překlad Milan Žáček. Obálka Dagmar Krásná. Praha, Laser-books (edice Mistrovská díla fantasy) 2006, 248 s. Cena 179 Kč.

 

                                                                                  Hodnocení:

                                                                                  80%

 

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

  1. Aenica

    Knihu jsem četla a vřele ji doporučuji. Člověk se nesmí nechat odradit prvními sto stranami, které jsou jako vystřižené z červené knihovny – jakmile se děj rozjede, čtenář pochopí tuhle "zvláštnost", která nemá s fikcí zhola nic společného (i když červenoknihové romány mívají někdy k fantasy blíž než Pán Prstenů :)). Je to opravdu zvláštní kniha, nesrovnatelná s čímkoli jiným, co jsem kdy četla. Stojí to zato – místy mi běhal mráz po zádech a v druhé vteřině už mě autor zase unášel pohádkovou zemí. Pokud se vám někdy dostane do rukou, sáhněte po ní 😉

Leave a Reply