Ano, já vím, že se budu možná opakovat a že informace, obsažené v tomto článku budou pro spoustu z vás jen mlácením prázdné slámy, ale nový Tolkien je nový Tolkien, a kdyby se náš server této knižní (nejen) fantasy události roku nevěnoval,  neměl by právo říkat si fantasy magazín. A třeba alespoň některé z vás překvapíme něčím novým…

           Kniha Húrinovy děti (v originále The Children of Húrin) vyšla 17. dubna 2007 zároveň ve Velké Británii a Spojených státech. O její vydání se podělilo britské nakladatelství HarperCollins a americký Hougton Mifflin. Obě vydání obsahují původní ilustrace Alana Leeho. Jak už jsme na MFantasy psali, jedná se o příběh z Prvního věku o boji lidského hrdiny Húrina z rodu Hador, vůdce lidu Edain, proti Melkorovi, prvnímu Temnému pánovi a následném prokletí, pronásledujícím jeho rod. Dnes doplníme, že se příbeh odehrává 6000 let před událostmi Pána prstenů a jeho nástin můžeme najít v několika starších „tolkienských“ pramenech. V první řadě je to dvacátá první kapitola Silmarillionu, která základní kontury příběhu odvypráví v kontextu války o Beleriand. Dále najdeme odkazy na osud Húrinových dětí v příběhu Narn i Chin HúrinNedokončených příběhů. V Knize ztracených pověstí I. zase nalezneme příběh Turamba a Toaloké. Osu děje knihy obsahuje také nedokončená epická báseň The Lay of the Children of Húrin (Píseň o dětech Húrinových) z u nás nevydané knihy The Lays of Beleriand – třetí části rozsáhlého edičního projektu The History of Middle-Earth. Dále je známá alernativní prozaická verze Narnu zvaná Húrinssaga a ukončení Narnu jménem The Wandering of Húrin. Tato dílka zatím nebyla zařazena do žádného vydaného textu. 

            To, že Tolkien měl základní koncept příběhu hotový již v roce 1918 asi víte, stejně jako to, že jeho synu Christopherovi trvalo přes třicet let, než příběh přepracoval a dokončil. Mnohem méně známá je míra Christopherova přímého spoluautorství. Jinými slovy: podílel se Christopher na knize jako skutečný spoluautor, nebo zase „jen“ jako editor, stejně, jako v případě Silmarillionu? Hledání odpovědi bude asi opět složitější. Nápis na obálce knihy hlásá: J. R. R. Tolkien: The Children of Húrin. Edited by Christopher Tolkien. Oficiálně je tedy autorem uznán Tolkien starší, kdežto jeho synovi je opět přiřknuta role redaktora otcova díla. Autorův vnuk Adam Tolkien k tomu na Tolkienových oficiálních internetových stránkách dodává, že kniha je napsána: „zcela v autorových slovech“ a obsahuje jen „několik přepracování gramatické a stylistické povahy.“ Sám Christopher však na stejném místě uvádí, že při tvorbě měl sice k dispozici mnoho zdrojů z otcovy pozůstalosti, často to však byly pouhé útržky, fragmenty a zkratkovité poznámky a tím pádem byla práce na Húrinových dětech mnohem obtížnější, než na předchozích dílech. V tom případě by ale Christopherovi nezbylo nic jiného, než zapojit vlastní vypravěčský um a příběh, anebo jeho podstatné části, sám dovyprávět, byť ve snaze co nejvěrněji napodobit styl svého otce. Popření apoluautorství by mohlo pramenit z úcty k Velkému profesorovi, ale stejně tak mohlo být jen čistě marketinkovým tahem. Húrinovy děti by vypadatly "méně od Tolkiena." Co kdyby si je pak koupilo i méně lidí? Už to, že je Christopher na obálce uváděn jako editor je velký ústupek, u Silmarillionu a Nedokončených příběhů se s tím nikdo neobtěžoval.

             Ještě něco málo k obsahu knihy. Milovníci Středozemě zajisté ocení, že Christopher z mnoha nově zpracovaných útržků vytvořil speciálně pro knihu zcela novou mapu. Příběh samotný je údajně velmi temný a smutný, rozhodně nekončí „happy endem“ Pána Prstenů  a dokonce ani elfové a trpaslíci v něm nevystupují v tak jednoznančně pozitivních rolích, jako v nejslavnějších Tolkienových dílech. Odborníci v něm nalézají odkazy na finskou Kalevalu a hlavně na germánský mýtus o Siegfriedovi a Niebelunzích. Stylisticky se kniha blíží úsečnému, zkratkovitému stylu Silmarillionu, obsahuje však lineární příběh několika postav, odehrávající se v mnohem menším časovém horizontu, takže se jedná spíše o „klasický“ román, než o nadčasový „mytologický“ epos.             

            Ohlasy na knihu jsou pozoruhodně různorodé, objevuje se provolávání slávy i naprosté zatracování. Například Washington Post knihu popsal jako „bezútěšný, temně krásný příběh, vyprávěný na pozadí Tolkienova Prvního věku Středozemě,“ a přirovnává ji k antické tragedii. The Sunday Times trochu rezervovaněji přiznává, že „jako kniha,  ne jako zlonek nedokončeného projektu, Húrinovy děti svým zvláštním způsobem fungují.“ Naproti tomu třeba Detroit Free Press příběh šmahem odsuzuje jako „těžkopádný a neukončený,“ Entertaiment Weekly zase jako „nepovedený a nezralý.“ Nad těmito odsouzeními sice může sofistikovaný český čtenář ledabyle mávnout rukou a říct si: „jsou to Američané…,“ nakonec mu ale stejně nezbyde nic jiného, než počkat do 1. června 2007, kdy u nás Húrinovy děti vydá v překladu Stanislavy Pošustové-Menšíkové nakladatelství Argo. Ještě, že už je to tak brzy…  

 

            Ukázka z českého překladu tady.

 

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

Leave a Reply