Kostitřas se jal najít nejbližší osadu. Absolutně netušíc, kam ho jeho magická hůl hodila (někde ve svém nitru si uvědomoval, že pro to, když vás někdo někam hodí, existuje nějaký speciální termín, ale nedokázal si vzpomenout, jaký. Znělo to tak nějak… tele…tele…telekonfrontace. TO BYLO ONO!) Takže Kostitřas, absolutně netušíc, kam ho jeho hůl telekonfrontovala, si řekl, že oni dva dozajista pomatení muži, které potkal, museli odněkud pocházet. Podle jejich vzezření tipoval, že onu osadu, kde žili, nedávno navštívil Elo Gotiko, což sebou vždycky neslo spousty lidí, podobně vypadajících. Doufal jen, že tam budou mít knihovnu, jelikož se mu tak trochu chtělo na záchod a kniha byla všemi obyvateli Pivopečí vyhodnocena coby nejkvalitnější utírací materiál. (Nebo skoro všemi protože Kmetu Listochlup byl starý konzervativní dědek a neustále prosazoval lopuchy, odmítajíc uznat, že doba pokročila) Poté, co tyhle věci zařídí by  mohl požádat hůl, zda by ho zase nekonfrontovala zpět.

Kdyby se pak do své rodné vsi vrátil s tím, že poznal svět a dokonce se naučil magii, o jaké nikdy nikdo ani neslyšel, bylo by to jistě připsáno na seznam jeho hrdinských skutků, kde mimo jiné figurovalo „zabil jezerní obludu sužující vesnici po dlouhé generace“. To, že si nepamatoval, že by něco takového někdy udělal, absolutně nebylo na překážku.

 

Po asi hodině pochodu, během kterého jeho mokré roucho téměř vyschlo, narazil Kostitřas na skupinku trpaslíků a goblinů, sedící kolem ohně

„Navrhuju příměří, tohle nemá cenu. Takhle stejně do dějin největší válkou nevstoupíme. To by tu nesměli být oni.“

Prohlásil ryšavý trpaslík s korunou na hlavě směrem ke goblénům. Ti čile přikyvovali a volali.

„Fuj! Fuj! Mrtvolzvedači!“

„Ano, ano, větší válka.“

„Taky jsem chtěl navrhnout….. TAM JEDEN Z NICH STOJÍ!“

Korunovaný trpaslík začal na Kostitřase ukazovat prstem. Ostatní trpaslíci hbitě vyskočili a shlukli se kolem něj.

„Sežrat! Sežrat!“

Přiskočil i jeden z goblinů a sebral mu hůl z ruky.

„Upéct jako pes!“

Pištěl jiný goblin.

„Vy jíte psy?“

Vykulil oči jeden trpaslík.

„Ne my jenom tak říkat.“

Pokrčil rameny jiný zelenavý mužíček.

„Pravda takový, že my být vegetarián… všechen.“

„Proč ho teda chcete sežrat?“

Ozval se trpaslík s korunou.

„On připomínalo mrkev.“

Pokrčil rameny ten, který prve volal, aby Kostitřase sežrali.

„Ano ano a ten sedlák ráno připomínala ředkvičku.“

„A ten kněz včera celer.“

Horlivě přisvědčoval jiný. Kostitřas se chtěl zeptat, proč si myslí, že připomíná zrovna mrkev a ne například petržel, ale nebyl stavěný na takovéto vypjaté situace a tak svou tělesnou činnost omezil na to, že se třásl jako osika. Po chvíli, kdy dělal čest svému jménu, se ovšem na něco vzmohl.

„Pa- pánové.. mohl bych se tře – třeba zeptat va – šich bab – babiček, co vás čeká a nemine…“

„Heleď, mladej…“

Zavrčel jeden z trpaslíků

„Já ti tak maximálně můžu říct, co čeká a nemine tebe.“

Při těchto slovech potěžkal svou sekyru.

„Počkat! Počkat!“

Vypískli goblini jako jeden muž..O goblénech bylo všeobecně známo, že jsou neskutečně pověrčiví a náchylní věřit veškerým věštbám. Snad nejznámější byla aféra, kdy všichni goblini narozeni ve stejný měsíc začali odpalovat v jejich hlavním městě bomby, protože to měli napsáno v horoskopu. Město samozřejmě bombový útok nevydrželo, ale bogliní král začal pobíhat okolo, lkajíc, že přesně o tomhle mu kdysi vyprávěla nějaká vědma a že to vyčetla z hvězd a hvězdy že se nikdy nemýlí. Uklidnil ho až náhodně kolem procházející prorok, který prohlásil, ať se nebojí, že znamení v půdě naznačují, že město bude vystavěno znova.

„Ano!Ano!“

Pištěli goblini vzrušeně.

„Chtít slyšelo co nás neminout!“

Jeden z malých zelenáčů dokonce vrátil Kostitřasovi i jeho hůl. Kostitřas ji tedy pevně chytil do obou rukou a dramaticky zavřel oči. (Pokud jste ještě nikdy nikoho neviděli dramaticky zavřít oči, možná vám to předvede již několikrát zmiňovaný Elo Gotiko, podle něhož to samozřejmě Kostitřas odkoukal.) Rozhostilo by se hrobové ticho, nebýt nespokojeného mumlání trpaslíků.

„To nejde. Oni pořád kecají…“

Pokrčil rameny Kostitřas.

„Jak by taky ne!“

Začal vzteky rudnout ryšavý korunovaný trpaslík, takže nápadně připomínal velkou červenou kouli.

„Prve nám vy, v tom černém, překazíte náš geniální plán na vepsání se do dějin, největší válkou, jaká kdy byla, zatímco hovno – hele nekoukej na mě, jako bych byl sprosťák! Řekl jsem jenom hovno! Tak zatímco vy hovno děláte, bijou se ty vaše zombie a všichni dějepravci a archiváři se z vás můžou posrat! OOOO! Války nekromantů!“

Trpaslík výmluvně přeskakoval z nohy na nohu a mával rukama v dokonalé parodii na kouzlení.

„Všichni jsme z nich celí paf! A kdo si vzpomene na tisíce trpaslíků a goblinů, kteří v marné snaze proslavit se prolévají hektolitry krve? No?“

„Víte – a kde ty tisíce jsou?“

Zeptal se opatrně mladý nekromant.. Tady kolem ohně jich byla dohromady nanejvýš stovka.

„Oni mrtví všechen!“

Vysvětloval goblin, zatímco trpaslík těžce oddechoval, vypadajíc, že je na pokraji nervového zhroucení. Toho, že mu spadla při jeho hysterii koruna, hbitě využilo jedno hoblino mládě, které ji popadlo a zmizelo s ní v nedalekém lese.

„Aha… hmm… tak si to shrňme…“

Navrhl nesměle Kostitřas.

 

Komentáře

komentářů

About The Author

5 komentářů

    • Ceressiass Darkshadow

      problém je v tom že kostitřas se dostal dva tisíce let zpátky a nemůžu to nechat jenom tak aniž by o tom někdo věděl. ten další díl se pokusím zredukovat a dát ho na stránky co možná nejdříve abychom se s tím po něm už zase hnuli dopředu.

      • Anonym

        Jej. buď jsem v textu něco přehlédl anebo jsi ty teď udělala fatální chybu. Nikdy neprozrazovat děj dopředu! (a už vůbec ne v komentech)

Leave a Reply