Rozhostilo se zaražené ticho.

 „On slyší hlasy!“

„Proboha!Hlasy mrtvých!“

„Mluví s mrtvými!“

„Bože!“

„Objevilo se u něj TO NADÁNÍ.“

Překřikovali se vesničané. Termínem TO NADÁNÍ byla všeobecně myšlena schopnost některých vybraných jedinců komunikovat se záhrobím. Od dob, kdy na zemi vypukly války nekromantů a potom bylo mrtvých více než živých (A to po více než tisíc let protože magie byla natolik nasáklá v půdě, že kdykoli kohokoli zakopali, za pár dní zase povstal [a tehdejší náboženské přesvědčení zakazovalo lidi pálit či čtvrtit, čímž toto „povstání z hrobů“ ještě podporovaly… {Naštěstí se našlo pár uvědomělých, kteří zorganizovali náboženské války „práva mrtvých na mrtvost versus vůle bohů“ a tak, po mnoha mrtvých( A Znovu povstalých z hrobů) si tito lidé vybojovali právo na upalování mrtvol ( Což někteří zaměnili za právo na upalování žen coby čarodějnic)čímž novému vstávání z hrobů učinili přítrž a mohli se pustit do boje se stále hladovými zombiemi}]) byla nekromancie přísně střežená. Ne že by se ji někdo pokusil zakázat, to ne, protože, jak říkali někteří, řemeslo to bylo nejstarší, dokonce starší, než prostituce (Moderní archeologické nálezy ale dokázaly, že první zombie byla vyvolána z těla zavražděné prostitutky, kterou jistý nekromant chtěl použít pro… hmm… vlastní účely) Nekromanti ale studovali jen z cenzurovaných knih a plnili spíše úlohu věštců a poutových šarlatánů než čehokoli jiného. (Ve známost například vešla kniha Má mrtvá babička radí, jak správně žít Od nekromanta Julia Lebčičky.) O čem jsme to…?

 

ACH… KOSTITŘAS…

 

A od té doby Kostitřas studoval nekromancii. V jeho studiu mu hodně pomáhalajeho magická hůl, kterou mu maminka koupila na tržišti, tvrdíc, že byla za výhodnou cenu, jen z ní nějak bude muset seškrábat ten nápis STAROBYLÁ HŮL DÁVNÉHO NEKROMANTA Z ÚSVITU DĚJIN VÁS NAUČÍ ČAROVAT, ZARUČENĚ MAGICKÁ! Ale.. ne, že by Kostitřas byl nějaký nadprůměrný mág. Číst se mu nedařilo, psát neuměl. Při studiu z knih se tedy musel spoléhat na svou bujnou představivost. A protože každý mág místo podpisu používá svůj originální symbol, ani jeho neschopnost psát mu nijak nepřekážela. Zvolil si tedy značku, která byla neuměle vyřezána na spodní straně jeho hole. Snad to byla nějaká zapomenutá runa.

Kdo ví…

 

Kostitřas pokrčil rameny a za stálého broukání písně smrt to je vykoupení  od jeho oblíbeného barda, který vystupoval pod uměleckým pseudonymem Elo Gotiko, se vydal na hřbitov studovat. Než tam došel, byl jeho černý háv (samozřejmě s kápí) celý promočený.

 

Jeho hůl sebou začala podivně škubat. Zdálo se, že ho někam táhne. Šel tedy tam, kam chtěla. Chování magické pomůcky Kostitřase opravdu překvapilo.Dosud uměla jen vydávat bzučivé a vrnivé zvuky k jeho zpěvu. A teď ho někam táhla. Poslušně za ní ťapal v blátě mezi hroby, až se zastavil před jedním starým náhrobkem. Na žulové desce bylo něco napsáno…

 „Páni…“ Vydechl Kostitřas překvapeně.

 

Komentáře

komentářů

About The Author

8 komentářů

    • Jakub Šinko

      A já sakra ne. Když to budeš servírovat takhle po kouskách a budeš mít vždy zajímavou (a vtipnou) náplň, bude to určitě lepší než dlouhatánská epická story, u které se každý osype, jakmile uzří posuvník… posuvníček. Pokud máš napsané už další díly, dej je do redakční fronty, ať víme, kdy se můžeme těšit na další 🙂

      • Ceressiass Darkshadow

        abych úravdu řekla.. jsem docela lama a ehmmm.. nevím, jak se to s tou frontou dělá 😛
        btw děkuju za podporu 🙂 jak už jsem řekla jednou v komentářích u minulého dílu – delší už to nebnude 🙂

Leave a Reply