Stáli v něčem, co by se dalo nazvat předsíň archivu. Byla to malá místnost a nejpodstatnější na ní bylo, že v ní u stolu seděli čtyři strážní. Ti s se ihned postavili namířili na ně dlouhými, pečlivě opatrovanými meči. Všichni měli tutéž kroužkovou zbroj a tutéž helmu, jen jeden z nich měl okolo pasu jakousi zlatou šerpu. A ten také promluvil:

„Kdo jste a co tu pohledáváte?“

Slovo si vzal jako první Jachelon: „Jdeme si vyzvednout do archívu nějaké svitky, běžte se zeptat nahoru, ten kněz tam ještě něco vyřizuje. Dal nám klíč, že máme jít dál a počkat na něj.“

Velitel si ho chvíli měřil nedůvěřivým pohledem a pak poslal jednoho ze svých mužů nahoru, aby se zeptal kněze.

Sotva co strážný odešel, rozhlédli se oba návštěvníci po místnosti. Stěny byly kamenné, pokryté několika tapisériemi, krom místa kde byl krb, ve kterém mohutně hořel oheň. Volkanovi bleskla hlavou otázka, kde asi mají vývod kouře.

Popošel ke krbu, jako by se chtěl trošku ohřát, dokonce i pozvedl ruce k plamenům, ale z ničeho nic, naprosto plynule, jeho pohyb přešel v bojový chvat cílený na jednoho strážného poblíž ohniště. Chytil jej oběma rukama, otočil si jej a pak mu pravou nohou silně dupl na nechráněné lýtko. Voják poklesl v nohou a Volkan využil nabízené příležitosti a strčil mu hlavu do krbu.

Jachelon mezitím došel k veliteli a odeslal jej Igaret dvěma bodnutími tenké dýky do krku. Strážný který měl hlavu v krbu chvíli řval, Volkan mu nohou tlačil na hruď a mezitím vytahoval dýku. Třetí strážný ustupoval ke dveřím, které vedli k archívu. Tak rychlá smrt jeho dvou spolubojovníků ho velmi překvapila. Udělal výpad na Jachelona, který se mu bez problémů vyhnul a zároveň vzal jednu ze židlí a hodil ji po něm. Strážný se pokoušel uhnout, Jachelon vzal druhou, tu využil jako štít a prořízl muži krk. Bylo to rychlé a tiché. Volkan stál u ohně a otíral zkrvavenou dýku do nohavic jedné z mrtvol. Muž, který byl vyslán nahoru se zatím nevracel, nejspíše uslyšel křik a našel ležícího kněze.

„Máme málo času, ten zmetek se určitě vrátí a dovede si posily,“ konstatoval Volkan, když schovával dýku.

Otevřeli dveře archívu. Přímo naproti nim stál masivní stůl a za ním vetchý, plešatý a rozklepaný stařec, zvedající ruce nad hlavu.

„Prosím nezabíjejte mě, dám vám cokoliv co chcete.“


* * *


Olw pomalu procházel Starým městem směrem k jeho okraji a v jeho hlavě se vynořovaly útržky vzpomínek. Kdysi těmito místy procházel, nějakou chvíli zde dokonce i žil… a dnes? Dnes zbyla jen suť a zbytky kdysi hrdého národa. Vlny nostalgie se přelévaly jedna přes druhou, v okolní mlze jakoby viděl ty kdysi krásné domy, vedle nichž vypadá přestavěný Oberon jako dílo a ukázka barbarství. Byl to jeho lid, který město vystavěl před stovkami let na obdiv všem ostatním. Ale byl to také jeho lid, který jej uvrhl do mnohaletého vězení jen za to, že se snažil pomoct a vymklo se mu to z rukou. Přesto toužil potom, aby Haloren znovu existoval. Aby mohl pohladit po tváři dnes svou už dávno mrtvou ženu. Jedinou bytost, kterou miloval nade vše na světě.

Ze vzpomínek jej vytrhl pohled na věže paláce, které se vynořily v mlze. To jeho myšlenky přivedlo úplně jinam. K Inkvizici, k organizaci, která jej z jeho vězení osvobodila jen proto, aby jej uvrhla do jiného a horšího, ve kterém jej zkoumala a snažila se získat informace o vědění starých časů před Dopadem.

Lerion Igna Malis. Olw se velice těšil na to, až tohoto muže pozná. A pak půjde do Starého města zjistit, co způsobuje tu nemožnou mlhu.


* * *


Lerion Igna Malis, tak to je ta osoba, která je zodpovědná, za celý Projekt. To se dočetl v archívu. Volkan kráčel s Jachelon směrem k jeho bydlišti, které bylo na opačné straně vládní čtvrti.

„Volkane, co si od návštěvy toho muže slibuješ?“

„Podle toho, co bylo napsaný v archivu, by měl vědět, kde ten Livéniův klan sídlí, alespoň zhruba. Bylo tam přeci, že plánuje vyslat jednotku, která by zničila veškeré důkazy o Projektu, tedy včetně těch upírů.“

„Takže myslíš, že to oni vydírali inkvizirory? A že chtěli tvého syna?“

„Jo. Můj syn měl… silné magické nadání. Možná proto.“

Zbytek cesty ušli v naprostém tichu, zastavili se až před honosnou bílou vilkou. Dveře, z nějakého jistě drahého dřeva byly vyraženy. Všude po zemi se válely ještě žhnoucí třísky, dokonce i veřeje a stěna okolo byla opálená.

Oba muži si vyměnili zmatené pohledy a pomalu vstoupili dovnitř. Do předsíně už se pomalu, ale jistě vlévala mlha, která od rána nedala pokoj. Dveře na chodbu byly otevřené, všude bylo vidět známky zápasu. Sotva došli k masivním schodům, které se z boku napojovaly na chodbu, uslyšeli výkřik plný bolesti. Nepřemýšleli, tasili a vyběhli nahoru. Ocitli se v další chodbě, vydali se k otevřeným dvoukřídlým dveřím.

Naskytl se jim pohled na lehce zdemolovanou pracovnu, které trůnil převržený stůl. Před ním stál jakýsi mladík a držel za dlouhé šedivé vlasy klečícího muže. Oba se po nich ohlédli. Lerion, jak Volkanovi došlo, začal prosit o pomoc. Mladík od něj odstoupil a dotkl se jej svou dřevěnou holí. Starý muž okamžitě vzplál zářivým, takřka bílým plamenem, který nehřál.

Volkan pozvedl ruce v mírovém gestu.

„Kdo jste?“

„Á, pan Volkan Orodius… vy mě znáte, vedl jste výpravu za cílem mě zničit. Myslím, že bychom si měli promluvit. Odložte zbraně.“

* * *


Volkan tomu ještě teď nemohl uvěřit. Osoba, která by jej měla nenávidět se sama nabídla, že jeho syna zachrání. Že se vydá do sídla upírů a přinese ho. Čekal poblíž brány do Starého města, Olw jemu a Jachelonovi zabránil se hýbat, prý bude mít klid. Asi před hodinou se oba vztekali a snažili se z účinku kouzla dostat, ale teď to vzdali. Bylo po poledni a mlha se začala rozplývat. Nedlouho potom se vrátil Olw a nesl cosi v náručí. Volkanova syna. Předal mu jej a se slovy „Dlužíš mi službu,“ odešel.


* * *


Volkan byl nepopsatelně šťastný, že drží svého syna v náručí. Když se na něj podíval, viděl v něm jeho matku. Měl Eleniny oči. Ovšem na jeho pravé ručičce bylo zespoda na dlani maličké O. Připomínka služby, kterou halorenskému mágovi dlužil.


Olw byl tou dobou schovaný v jedné z rozvalin ve Starém městě a zkoumal artefakt, který ukradl upírům. Tušil, že s něčím takovým dokáže velké věci. Vždyť jen pokus o jeho použití dokázal zahalit celé město do mlhy…

 

Konec

Komentáře

komentářů

About The Author

4 komentáře

  1. Gem Signor

    Stáhnul jsem si všechny díly a v klidu si je přečet doma. Povídka se mi sice líbila, ale Projekt Olw Kurnol se mi líbil víc. Trochu mě zamrzelo, že jsi nepopsal magickou bitvu mezi upírem a Olwem a Olwovo vtrhnutí do sídla upírů (jsem si téměř jist, že toto by Alcila zaujalo:). Takhle to skutečně vypadá, že se tam nic neděje (I když já mám co říkat, viď, Alcile?:).

  2. Alcil

    celkově se tam skoro nic nestalo a všechno se vyřešilo tak nějak samo. Žádná osudová rozhodnutí či napínavé momenty. Ale jde idět, že psát umíš. Jinak, kdyby tam nebylo na konci napsáno KONEC, asi bych doopravdy nepochopil, že to už pokračování mít nebude. Asi dostaneš přezdívku Aldarix, mistr otevřených konců 🙂

  3. Aldarix

    Jsem rád, že se ti povídka líbila, díky za názor. Obávám se, že v nejbližší době pokračovat nebude, tohle dílo mělo hlavně uzavřít příběh Volkana, který svého syna v Projektu ztratil.
    Olwův osud přijde na řadu později, chci si od tématu trošku odpočnout a psát něco jiného. Pokračování bude, ale to je tak všechno co k tomu můžu říct:-).

Leave a Reply