Toho dne začal den úplně stejný, jako byl ten minulý. Žhavá sluneční koule se povznesla nad obzor a první paprsky mdlého světla proťaly ranní mlhu, prosycenou nečistotami z komínů velkoměsta a plnou miliónů částeček prachu. Slunce muselo každé jitro svádět tvrdý souboj, aby posvítilo na cestu těm malým tvorečkům, kteří jeho záři svou činností tyto neviditelné překážky stavěli. Ale málokdo z lidí v tu chvíli vzhlížel k obloze, aby na ten pozdrav světla odpověděl. Místo toho se třásl zimou ve svém silném kabátu, který ho měl hřát, a spěchal. Ne proto, aby se zahřál, ale protože musel. Bylo pro něj bezpodmínečně nutné, aby se včas zařadil do celého davu jemu podobných, a zmizel spolu s ním v útrobách podzemní dráhy.

Celý stroj městské dopravy pracoval přesně a její vlaky přijížděly do stanic bez zpoždění. Nabíraly tisíce cestujících a rozvážely je podle předem daného určení. A neptaly se, co si o tom kdokoli z těch tisíců myslí. Neptal se ho na to ani nikdo z těch, kteří cestovali s ním, přestože je v tu chvíli spojovala stejná situace. Svými pohledy dávali najevo, že na žádné pocity teď není místo. Připomínali, že jede pracovat, možná dokonce pro stejnou společnost jako oni, a měl by se soustředit na co nejlepší výsledek. Na jeho úsilí bude záviset úspěch celku a jistě také těch, kteří ten celek ovládají. A chtělo se jim také říci, aby se jim přestal dívat do očí, ale nakonec neřekli nic, protože se neodvážili promluvit do ticha jedoucího vagonu, přerušovaného jen kvílením a úpěním namáhaného kovu.

Toho dne tu však bylo ještě něco navíc. Nic. Objevilo se tak náhle a nečekaně, až se zaleklo toho, aby se jeho příchodem někdo nevyděsil. Jeho obavy naštěstí byly zbytečné, nemohl si ho nikdo všimnout. Samo nevědělo, odkud se tu vzalo. Zda–li prolétlo atmosférou, či se naopak vynořilo z útrob Země. Nedokázalo to rozlišit, neboť nemělo žádnou velikost a tíhu, které by je určovaly, a jeho neexistence se nemohla nijak projevit na okolí, stejně jako okolí nemohlo nijak působit na ně. Ale rychlost, kterou přilétlo, a při níž se tak bálo, aby do něčeho nenarazilo, se již zmenšovala a ono se mohlo rozhlížet.
Spatřilo město a v něm kolotoč neustálého pohybu a vydalo se tam.
Zdálo se mu divné, jak snadno se mu daří seznámit s novým prostředím. Prohlíželo si ulice ohraničené vysokými domy, křížící se s jinými ulicemi, a vytvářející velký propojený komplex a při prvním pohledu se mu to líbilo. Ale zarazilo se, když poznalo, jak jsou stěny domů špinavé, okna zavřená a z těch, která zůstala otevřená, vycházela jen tma. A ti lidé, kteří nikdy nevzhlédnou nahoru ke slunci a nikdy se nepodívají do tváře jiným! Snad to jinde bude jiné. Zvýšilo rychlost, prolétlo skrze několika bloky domů, a zastavilo se na velikém náměstí. Ale jiné to tam nebylo.

Přece není možné, aby ti lidé žili takhle po celou dobu, která jim byla dána, aby chodili po tomto světě. Vždyť ten svět vypadal zdálky docela hezký. Třeba jen tak vypadají, a ve skutečnosti tak chladní a zamračení nejsou, říkalo si Nic, ale už v té chvíli své myšlence příliš nevěřilo. Kroužilo nad světem a ptalo se, zda–li pak někdo z lidí má podobné starosti jako ono. A zda–li někdo z lidí starosti nemá a může být šťastný. Bude se snažit objevit místo, kde někdo takový žije a prohlédnout si ho. Vzápětí si uvědomilo, že vlastně neví, jak takový šťastný člověk vypadá, ale mělo o tom jasnou představu. To však není tak důležité, hlavně musí nějakého najít.
             Nahlédlo do továrny, kde právě začínala dělníkům směna a spatřilo spěch a ustavičný neklid, s jakým pracovníci obsazovali svá místa. Vylétlo ven a zaujala je obrovská dálnice, po které se pohybovaly stovky plechových strojů v řadách těsně za sebou. Vše se posunovalo pomalu a nevyrovnaně a z tváří lidí sedících za volanty se dalo přečíst, že spokojeni nejsou. Kolik času jim každý den zabere tato činnost? A na co při ní myslí? Kdyby to tak alespoň bylo něco hezkého. Nic s nimi ten čas sdílet nemohlo. Přálo si ještě nahlédnout do mnoha jiných míst. Létalo sem a tam, z jednoho konce na druhý, a hledalo. Naštěstí necítilo únavu a nemuselo se vyhýbat překážkám, takže jeho úsilí až do setmění nemuselo polevit. Když však soumrak přišel, ještě stále nikoho nenašlo.
Uchýlilo se do jedné zapadlé uličky a kleslo tam do kouta. A stejně ve třech stěnách, které ho obklopovaly, necítilo ochranu, protože bylo Ničím a nemělo žádný rozměr, tudíž stěny byly nekonečně daleko. Z domu kdesi nad ním se ozýval křik. Je vůbec něco hezkého, na co ti lidé mohou myslet? A když ano, co to vlastně je? Kleslo ještě níže k zemi a bylo mu strašně smutno.

Když se druhého dne ráno probudilo, přálo si, aby vše, co předchozího dne spatřilo, bylo jen sen. Chtělo vstát, ale zjistilo, že to nemůže udělat, protože nevědělo, jestli leží, sedí, nebo dokonce stojí, neboť nemělo žádný tvar. A on to stejně nebyl sen.
Přesvědčilo se o tom, když znovu vyrazilo do ulic. Slunce zapadlo a Nic se opět vracelo zpátky, a mělo by svěšenou hlavu, kdyby jen trochu nějakou mít mohlo. Kleslo opět do svého kouta, kde už přežilo jednu noc. Z domu kdesi nad ním se opět ozýval křik. Vylétlo tam.
V malé místnosti proti sobě stáli dva lidé, muž a žena, a hádali se. Ne, nebyla to jen hádka, oni si ubližovali. Muž křičel na svou ženu a ona se snažila bránit, avšak nedokázala to jinak, než jen jiným, ještě zoufalejším křikem. Neposlouchalo slova, která tam padala. Chtělo mezi ně vlétnout a rozdělit je od sebe, ukončit to, co se před ním dělo. Ale oni si ani nevšimli, že to udělalo. Ani nemohli, když mezi nimi bylo Nic. A pak padla první rána a Nic před ní uskočilo. Jako by se stále bálo, že může do něčeho narazit. Už vědělo, že nemůže, že smí jen pozorovat a trápit se. Chtělo se mu plakat, ale nešlo to, bylo Ničím a nemohlo ronit slzy.
                 Vystřelilo kamsi do tmy, neohlížeje se na směr. Kolik lidí na sebe každý den takto křičí? A kdy se jim naskytne příležitost myslet na něco hezkého? Nic stále zrychlovalo a připadalo si strašně malé, malé ve svém snažení. Svítil měsíc a ono uhánělo do dálky, město už nejspíš nechalo za sebou.
Chtělo se mu zmizet z tohoto světa, ale ještě než se k tomu stačilo odhodlat, zaslechlo dole pod sebou nějaký zvuk. Rychle míjelo místo, odkud vycházel. Zastavilo v jediném okamžiku a spěchalo tam. V měsíčním světle spatřilo obrysy lesa a louky, a vše se přibližovalo neskutečnou rychlostí. Zastavilo se až v trávě.
Kousek od něj seděla dívka, třásla se zimou a plakala. Chtělo se mu na ní promluvit, ale vzápětí se zarazilo. To přece nedokáže.

„Pomoz mi,“ řekla dívka úpěnlivým hlasem. Nic nadskočilo. Ale to nemluvila na ně. Držela v ruce malého plyšového medvídka, a tiskla si ho k tělu.
„Prosím, prosím, prosím,“ šeptala.
Chtělo bych ti pomoci, přálo si říci Nic.
Tentokrát nadskočila zase dívka. Stále plakala, ale zpozorněla a rozhlížela se kolem sebe.
„Je tady někdo?“ zeptala se.
Opět nadskočilo nic. Ano, ale to není možné", řeklo. To není možné, opakovalo si.
„Takže tedy ano! Ale co není možné? A kdo jsi, že mi chceš pomoci?“
Já tu nejsem. A přitom s tebou mluvím. To není možné.
„Ale musí to být možné! Když tě slyším, tak tady jsi.“
Jsem tu, ale nejsem Nic. Nikdo mě nemůže slyšet, když nejsem Nic. Jak je možné, že ty mě slyšíš?
„Já nevím. Já nevím proč. Ale jsem hrozně nešťastná, tak se mi to třeba jen zdá.“
Nezdá. Já tady jsem.
„Pak tedy něco jseš, a ne že nejsi nic. Třeba jsi malé, ale jsi Něco, a ne Nic.“
Stejně nevím, jak ti mám pomoci, i když jsem něco. Co se ti stalo? A jmenuješ se nějak?
„Jmenuji se Anna.“ Pořád plakala, i když mluvila. „Opustil mě můj milý, a já nevím, co mám dělat. Pořád ho mám strašně ráda.“
Chtělo bych ti pomoci. Asi je to moc hezké, mít někoho rád. Ale jak ti mám pomoci, když tu jsem, a vlastně nejsem?
Dívka se rozplakala ještě více a tiskla medvídka ještě silněji k tělu. A dívala se přímo do místa, kde se skrývalo Nic. Otevřela ústa, jako by chtěla něco říct.
Počkej, zarazilo jí Nic. Nemusíš nic říkat.
A Nic se sebralo a utíkalo pryč. Ano, utíkalo, protože mělo nohy, na kterých mohlo běžet, i když byly jen plyšové a pro běh trochu nepohodlné. To však malému chlupatému Nic nevadilo, klidně se vzneslo a letělo vzduchem. A znovu letělo tou obrovskou rychlostí a vědělo přesně, kam letět. Když tam dorazilo, právě vycházelo slunce a začínal nový den, stejný jako ten předchozí. A bylo tu ještě něco navíc. Dva lidé vzhlédli ke slunci a pak se podívali sobě navzájem do očí. A malé chlupaté Nic vědělo, jak bude krásné, až přibydou další.

———————————————–

* Autorem této povídky je Milan Strachota – "Flisk"

 

 

 

 

 

 

Komentáře

komentářů

About The Author

42 komentářů

  1. Flisk

    Vášo, díky za kvalitní komentář povídky. Tato povídka je i na fantasy-scifi.net a tam jsem ve své odpovědi na komentáře jiných lidí napsal něco o konci. Jestli chceš, podívej se tam.

    Tato diskuze opravdu patří jinam, ale bohužel se strhla tady. Sám z toho nemám moc dobrý pocit..

  2. Váša

    Přátelé. Diskutovat o tom, co je fantasy je asi jako zaobírat se tím, co je realita. Vskutku to může být velice obšírné téma. Ale, jak už zdůraznil př. Ancalagon, tahle diskuze patří jinam.

    Co mě na tom, ale mrzí nejvíce ja lehkost s jakou se sem přikradla sprostá slova. A ikdyž se tu většina chová slušně, proč se lidé musí každá delší diskuze strahnout v hádku 🙂 ? Přečtěte si ještě jednou povídku, třeba to pomůže.

  3. Váša

    Povídka je dobrá!
    Tolik jsem nepochopil konec, ale o to přeci nejde, proč by muselo být nutné všechno pochopit.

    Horší bylo, že jsem dlouho nemohl pochopit první větu. Tady se čtenář rozhoduje zda číst dál nebo ne!!! Opravdu by stálo za to ji udělat srozumitelnou všem :).

    A nakonec mám rád díla, která vyhledávají to dobré na našem světě. Naštěstí jsme se dobrali ke šťastnému konci (je to sice otřesné přirovnání, ale napadá mě, sori. Je to jako zvířátka na konci zpráv na Nově. Ovšem tam zbytek zpráv není výborný literární počin).

    Nápad – ok. Styl – dobrý. Zpracování – ok.

  4. MarkuSnakus

    Samozřejmě se s Fliskem dobře známe, to je jasné, když jsem sem dal jeho povídky… Problém je v tom, že tady NIKDO neposlouchá… Jistě, včetně mě a Fliska…Takže nemá smysl cokoli řešit, připadá mi to tu jak v poslanecký sněmovně:-)…Takže dost a hezký svátky… hawk

    • Hawk

      Hawk? mluvíš o mě? tobě taky hezký svátky. to bych nebyl ja abych neokomentoval komenty že?
      takže další bezúčelná debata, při které ani jednoho z účastníků nezajímá názor toho druhého… navrhuju ZRUŠIT a normálně komentovat
      Alcil se Snakusem mají od teď zákaz přibližování se k sobě na pět internetových kilometrů 😀

      • MarkuSnakus

        😀 Hawk je indiánsky "Domluvil jsem", teda pokud vím, ale napadlo mě že se na to ozveš 🙂 … Každopádně souhlas, fakt uplně o ničem a štve mě že jsem se tím nechal taky strhnout, takže opravdu never more doufám…

      • Hawk

        … myslím že hawk se to nepíše, ale bylo mi jasný co chceš říct 😀

  5. Flisk

    Marcusi, máš pravdu. Například já o skutečné definici fantasy žánru nevím nic. Jistě je to součást literární teorie, kterou bych si musel nastudovat, abych to věděl. O tom budeš vědět víc ty nebo jiní, kteří toto opravdu znají. To, co jsem napsal, je opravdu jen můj pocit, nicméně, pokud ho nebudu nikomu nebudu vnucovat a nechám si ho pro osobní potřebu, líbí se mi. A nepotřebuji na něm nic měnit. To je asi taky jeden z důvodů, proč nejsem "správným" návštěvníkem těchto stránek.
    Díky za reakci, myslím, že jsme si mnohé vyjasnili.

  6. Marcus

    ach boze je 22,37 a ja citam debatu troch ludi o nicom. Ako som to hlboko klesol… 😀
    Flisk: mas tu rozpisane co je fantasy podla teba. Ale mam taky pocit, ze si trosku mimo, lebo to co si popisal nie je fantasy ale ludska fantazia celkovo. Fantasy je dana a aj ked to mnohi ludia neuznavaju ma hranice. Podla toho co si pisal ty je fantasy vsetko aj scifi aj horor aj neviem co este, pretoze kazdy tento zaner ma vlastny svet, do ktoreho mozes utiect… Fantasy je dana a vsetko co je uz mimo jej hranice je iny zaner aj ked mozno pribuzny fantasy. To, ze je nieco "neskutocne" este neznamena, ze je to zakonite fantasy styl. Podla mna je neskutocne vypit 5 piv na ex za sebou a tiez to nie je fantasy … A prave som stratil zmysel tejto celej debaty o poviedke….

  7. Flisk

    A teď k už k vážnějším věcem. Když už tady přetřásáme žánr fantasy, rozhodl jsem se napsat, co si pod tímto slovem představuji. Tak tedy:

    Je to velice prosté – název mluví za vše. Proto je tento žánr podle mě velice otevřený a hranice bychom těžko hledali. Fantasy může být jakýkoli příběh ze světa smyšleného, neskutečného, ale i třeba podobného tomu našemu nebo z našeho přímo. Důležité je pro mě slovo "neskutečný". Do fantasy světa se můžeme uchýlit vždy, když nás na tom našem něco zklame, rozesmutní a přejeme si to nějak změnit. Třeba doufáme i v něco neskutečného. Jenže to se stát nemůže. Ve fantasy světě ano! Pro mě je fantasy svět něco jako splněný sen, kde se neskutečné věci dějí. a záleží na fantazii každého, jaký ten jeho svět bude. každý si ho může vymyslet takový, aby se mu líbil. A nebo může zasáhnout jen do toho našeho a řádně ho upravit.
    Pro mě tedy je velice těžké odlišit, kdy něco fantasy je, a kdy už není.
    Takže to je moje představa o fantasy… chcete-li

  8. MarkuSnakus

    Ty máš teda vážně talent na překrucování… Tobě nebude víc než 15 tipuju, podle té poslední reakce… Hej tak ale to je fajn jestli tě co píšu pobaví, je jedno jak, hlavně že pobaví ;-)… Mě zas pobaví vždy tvoje komentáře… Sáákra dyť my se vlastně navzájem bavíme… Ono to neni tak špatný nakonec… Ale nechal bych to na tý úrovni pobavování, tohle mě vážně nebaví, základku mám už naštěstí dávno za sebou a nemám zájem chodit se na mfantasy hádat, nejsem proti "konstruktivní" kritice a debatě, ale tohle je fakt už moc…

    • Alcil

      s tou základkou, hustý, teď jsi mě fakt dostal…upue, hej, základka, no jo…fakt krutý, ty voe, ty jsi oproti mě úplnej kmet…to se přece hnedka pozná rozumný člověk, ten kdo argumentuje zdárným dokončením základního vzdělání 😀 Tipovat neumíš 🙂

  9. MarkuSnakus

    No jo, jenže ty jsi všechnu moudrost světa nezdědil, tak se tak nechovej :-)… Myslim že těch žil už musíš mít na čele dost a s každou mojí další básní atd. ti přibejvaj, soudě dle tvých reakcí…;-) Jsi člověk kterej se prostě chodí na mfantasy odreagovat a vyřádit, ulevit si… Tak prosím, mě to nevadí, jestli ti to udělá dobře…Ale jsi vážně zvláštní případ…

    • Alcil

      ne, já se tvým básním směju, mě nerozčilují, vždy mi náladu zvednou 🙂 No a když chrlím svou božskou pravdu, musel jsem zdědit všechnu moudrost světa, poněvadž Bůh je jenom jeden, ten má svou božskou pravdu. Z tvého projevu je tedy zjevné, že mě považuješ za Boha, což je mi nadmíru sympatické. Já dělám všechno ve svém životě jenom proto, abych se odreagoval…čtu, píšu, koukám na filmy, chodím do divadla, do školy, píšu reakce na podřadnou poezii (:-)) a ulevuji si pouze na záchodě (povětšinou).

  10. MarkuSnakus

    Obvykle píšu na servery, kde vychází spoustu povídek, básní atd… A až tady se objevil někdo jako Alcil, který začal chrlit svojí božskou pravdu a chová se, jako by zdědil všechnu moudrost světa, přičemž se naváží do ostatních jen proto, že s nimi nesouhlasí… To že ty máš jinej názor neznamená, že ostatní musí mít špatnej, přičemž tvůj je "ten pravý"… Avšak pro tebe evidentně ne…Mě je tvůj názor ukradenej a je pro mě stejně úchylnej, jako pro tebe ty moje nebo Fliskovy…

    • Alcil

      Pokud se nemýlím a vykládám si mytologii správně, tak ten, kdo chrlí božskou pravdu, musel zákonitě zdědit všechnu moudrost světa, tudíž se tak musí chovat 🙂 Taky by ses měl uklidnit, jinak ti naběhne na čele céva a to pak lidi vypadají jako klingoni.

  11. Alcil

    co s fantasy nemá nic společného, tak je to prostě špatně, obzvlášť tady na Mfantasy. A nakonec k povídce, lidé tady v ČR nejsou chodící roboti a ta myšlenka naprosté ztráty zájmu lidí o krásu je vyloženě úchylná a je omluvitelná pouze naivitou mládí 🙂 Můžeme pak tohle dílo brát vážně?

  12. Alcil

    Tak hele vy dva, nic proti vám, ale už to tu trochu přeháníte. Melete tady něco o myšlence nadřazené formě, s tím se nedá než souhlasit, jenomže myšlenky ve vašich dílech vyjádřené prostě neobstojí, jsou dětinsky jednoduché a mírně sečtělou myslí vyvratitelné. A když už to nezachrání ani ta forma, tak co jako máme dělat než kritizovat. Pak tu máme fantasy…ježiš, kdybyste psali na nějakej velikej server, kde vychází 20 pořádných amatérských povídek měsíčně tak neřeknu, ale tohle je malinký server, kde se na zapamatovatelnou povídku musí čekat, a přijde si Snakus a začne chrlit ty svoje bludy, nikdo nemá nic proti netypické fantasy, ale když někdo neustále píše něco,

  13. Flisk

    Ano, já také říkal, že mi nešlo o formu, ale psal jsem to z jiných pohnutek…
    Vůbec se nechci vymlouvat na to, že "Moje povídka je dobrá, ale lidé mi ji tu kritizují." Je jen taková, jaká je a každý ať si na ni vytvoří názor. Jenže mi přijde, že někdo zhlédne, že děj není zrovna moc fantasy a názor si ani nevytvoří. Rovnou napíše, že je to o ničem.
    V tom vidím to úzké zaměření..

  14. MarkuSnakus

    No skoro u každé básně je mi vyčítáno že není ryzí "fantasy"… tak nevím… Ale i tak, stále se mi zdá že tu jde hlavně o formu a ne o sdělení…kdežto já (jistě, forma je taky důležitá, ale myslím že na tom nejsem ani v tom tak špatně) se snažím především o to sdělení, jakkoli může být "provařené", to mě nezajímá a prostě píšu co si myslím a cítím… A samozřejmě ruku v ruce s tímto mým přístupem jde i to, že jsem tolik kritizovaný (podobně u Fliska)…S tím se zkrátka musí počítat…

  15. MarkuSnakus

    To sedí, jen kvůli tomu že to zrovna neodpovídá zaměření zdejšího náročného kritika, tak je to o ničem a takoví jako Alcil nechodí daleko ani pro tvrdší označení… Přijde mi, že se zde klade důraz hlavně na formu a ne na sdělení… Proto si taky z takových reakcí dělám akorát srandu… Ale budu sem dávat vše co mě napadne, ať už to bude fantasy či ne, alespoň bude vždy nad čím diskutovat 🙂 ;-)…

  16. Flisk

    Marcusi, nemohu posoudit, jak moc kvalitní díla se na tomto webu vyskytují (četl jsem jen malý zlomek z celkového počtu). Přesto se mi zdá, že jeho redaktoři v roli kritiků jsou poměrně nároční. Někomu, kdo chce psát fantasy povídky, to určitě vyhovuje, může zde své psaní, sloh a kvalitu děl zlepšit. Nejsem si už tak jist, jak je na tom ten, kdo přijde s něčím, co do "typické" fantasy už zrovna nespadá. Přijde mi, že komentáře typu "O ničem" může takové dílko schytat i za to, že prostě nespadá do kritikova zaměření.
    Takže spokojenýcm uživatelům tohoto webu ať se spokojenost zvýší, ať se zde lidé zlepšují v psaní fantasy a ať to prospívá dobré věci.
    Mně však tento web a způsob jeho fungování nesedí. Proč to tak je, jsem alespoň trochu popsal výše. promiň, jestli e ti můjkomentář nelíbí, ale já to tak cítím.
    Malé chlupaté Nic jsem nepsal s cílem co nejvíce se vyřádit ve slohových obratech, dosáhnout co nejvyšší kvality nebo co nejvíce zaujmout čtenáře. Psal jsem to

  17. MarkuSnakus

    Ale vždyť já se nerozčiluju, ani si to právě neberu osobně, říkám že to neřešim…
    Jen si nemyslím že by (teď nebudu hodnotit sám sebe, to odmítám) třeba Flisk psal špatně, gramatickou chybu tam pravděpodobně žádnou nenajdete, i slohově to alespoň mě osobně přijde zajímavé… Spíše se jedná o to, že vám to prostě nic neřiká, nelíbí se vám to, není to prostě vaše parketa atd… Z tohohle pohledu to beru, proto to taky neřešim a když se najde sem tam aspoň někdo, koho to osloví, tak budu rád…

    • Hawk

      dalsi zajimava debata… to se mi libi
      souhlasim s Marcusem- tady jsou lidi, kteri tomu trochu rozumi a tak se snazi poradit (obcas) a neco vytknout a treba i pochvalit
      tesim se na Alciluv nazor
      k dilu: zajimave popsane je to, jak vsichni jen spechaji a pracuji – krasnej obraz spolecnosti, ale neco mi tam chybi – poradnej dej, proste zapletka
      nebavi me cist neco co nema dej, pouze nejakou nejasnou myslenku

    • Marcus

      tak to nemas pravdu. Prave, ze tu su lidia, ktori uz nieco napisali a davaju rady, aj ked si to nemyslis, ale je to tak. V redakcii je 38 ludi, aj s tebou, a takmer kazdy z nich tu ma svoje poviedky + aj ludia, ktori v redakcii nie su. Tak nechapem co sa stale rozculujes. Jednoducho to nie je az take dobre ako si myslis. To, ze sa to inym ludom paci to je pekne a logicke, ale jednoducho si myslim, ze MF ma istu kvalitu a z toho dovodu to tu velmi neobstoji. Teraz nechcem z nikoho kto tu pise robit profesionala a spisovatela, ale je to tak, ze kazdy presiel istym vyberom a kazdy ma uz nieco napisane a preto vie posudit co jo dobre a na com treba este pracovat.
      Tak isto aj citatelia webu dokazu este viac rozoznat kvalitu.
      Tak, jednoducho, to neber osobne ani ty , a ani autor poviedky. Autor by mal pisat dalej, co ine mu istava, ked to teraz vzda tak si nepomoze. Ja osobne som 5 krat prerabal poviedku kym mi ju odsuhlasili a uverejnili na istom webe. Tiez som mohol povedat: ale to s

  18. MarkuSnakus

    Tak to je nesmysl… Nebo jen nejsi schopen pochopit pointu či co… Ale když tě to nebaví číst, tak se ztěží můžeš soustředit na nějakou pointu, to zase chápu a znám to taky… Můj osobní názor na tohle je, že je to místy trochu až infantilní…Ale nic to nemění na tom že se mi to líbí a přijde mi to jako zajímavě rozvinutá myšlenka…

Leave a Reply