Kapitola 5: Muž Systému

Nervózně přecházel po bytě a přemýšlel. Zdálo se mu, že zaslechl tentýž zvuk jako před sedmi lety. Jsou tu snad znovu? Vrátili se? Vrátil se on?

Sídliště mlčelo. Neslyšel nic, jen kapání vody na zrezivělý parapet. Kde jsou lidé, kteří se každou noc baví dole před vchody paneláků? Co se stalo, že rebelové mlčí?

Přešel k oknu a snažil se ve tmě rozpoznat nějaké pohybující se siluety. Nic. Hrdlo se mu sevřelo ještě víc, nejenže Sídliště mlčelo. Sídliště bylo mrtvé. Zapálil si další cigaretu.

Pak ale zaznamenal pohyb před vchodem protějšího domu. Kdosi vkročil dovnitř. Trochu se mu ulevilo.

Náhle někdo zprudka rozrazil dveře od jeho bytu. Frick se polekaně otočil od okna a prohlížel si nezvaného hosta. Nikdo z rebelů by si nedovolil vejít do Frickova sídla bez zaklepání a bez obligátního ‚dále‘. Tento člověk musel být od Systému.

Na první pohled ho zaujaly obrovské neprůhledné bílé brýle zakrývající oči i s obočím. Osoba byla zahalena v dlouhém černém kabátci, pod kterým se občas objevil bílý plášť, a z hlavy jí trčely kudrnaté šedivějící vlasy.

„Bon Giorno, amico,“ pozdravil člověk chraplavým hlasem. „Io sono Signor Terrski.“

„Italštinu neovládám, Terrski,“ odpověděl Frick, kterému se z hlasu vytratil strach, který rychle nahradil vztek. „Proč jste přijel?“

„Poslali mě,“ odpověděl s klidem Terrski a přešel k otrhanému gauči, výsadě Frickova bytu, a pohodlně se usadil. „Chci, abys věděl, že přicházím v míru,“ dodal.

„Sem Systém nikdy nepřichází v míru,“ oponoval Frick a nespustil z Terrskiho nevraživý pohled.

„Teď ano,“ dodal rychle Terrski, než stihl Frick vznést další argument. „Ostatně – Systém přichází vždy v míru.“

„Ano, já vím,“ zašklebil se Frick. „Systém vždy přichází v míru a šíří mír všude kolem sebe. A nejlíp mu to jde se zbraní v ruce a zabíjením svobodných lidí. Na co si to hrajete, Terrski?!“

„Na co si to hraješ ty, Martine? Považuješ tuhle frašku za skutečnou rebelii? Vždyť jste jen děti! Proti Systému nemáte žádnou šanci!

„Jmenuju se Frick, Terrski,“ pronesl jízlivě. „Ti, co tu žili dříve, jsou všichni mrtví.“

Terrski neodpověděl. Místo toho sklopil hlavu a pozoroval ošoupaný modrý koberec.

„Proč vás poslali?“ prolomil Frick hrobové ticho.

Terrski zprudka zvedl hlavu, jako by byl vyrušen z usilovného přemýšlení. Kdyby nebylo býlích brýlí, viděl by teď mladý vůdce překvapení v jasně zelených očích. „Mare,“ zašeptal.

„Mare,“ zopakoval Frick s dávkou ironie. „Všeříkající odpověď, vskutku. Proč Mare?“

„Řekni mi, Fricku, nebo jak si to vlastně říkáš, kolik si toho pamatuješ o tomhle městě? Moc toho není, že?

Frick pokrčil rameny. V těchto dobách byla budoucnost o mnoho důležitější než minulost.

„Mare už sehrálo několik důležitých rolí v existenci Košťálova. Už kdysi za Rožmberků se ztratilo pár důležitých lidí. Nebyli to lidé, které bys chtěl potkat o půlnoci v temné uličce. Hrdlořezové a lapkové, vrahové a zloději. Ti nejlepší z nejlepších. Měli za úkol vypátrat a zabít Řečanku, kočího pána Mikuláše Rutharda z Malešova, který prý ukradl peníze na stavbu Nevděku. Ztratili se všichni i s Řečankou, ale to nás tolik nezajímá. Se Systémem ani s vámi to nijak nesouvisí.

O pár set let později přišla Válka. Krutá, odporná a zbytečná. Válka s velkým V. Téměř miliarda mrtvých a stovky vypálených měst a vesnic. Myslíš si, že Košťálov nebyl na Hitlerově seznamu, a proto to tu pořád považujeme za město? Omyl. Košťálov byl na seznamu a nacisté se k vypálení chystali. Ale jakmile vstoupili na půdu města… zmizeli. Pár svědků tvrdilo, že z Mare vyšlehl paprsek oslepujícího světla, který němce prostě ‚vygumoval‘.“

„Na renomovanýho vědce kecáte pěkný kraviny, Terrski,“ přerušil ho Frick.

„Těžké uvěřit, že?“ ušklíbl se Terrski. „Věř mi. Fricku, že toho víš strašně málo a nemůžeš rozhodovat o tom, co je a co není možné.“

„Jestli jsem to dobře pochopil, maže ta věc ‚zlé‘ lidi,“ pokračoval Frick. „Tak proč sakra nevymazala agenta J.I. a tu jeho bandu? Proč, Terrski?“ zařval.

„Nevím,“ hlesl vědec. „To netuším,“ dodal a opět sklopil hlavu k zemi a zkoumal koberec.

Mladý rebel se znovu podíval z okna, ale neviděl nic než černočernou tmu.

„Pořád jste mi neprozradil, proč jste přijel, Terrski. Proč zrovna teď?“ připomněl zase svou otázku, ale od okna se neotočil.

„Naše přístroje zaznamenaly před pár týdny obrovský nárůst energie v této oblasti. A podle všeho je Mare toho původem. Poslali mě, abych to prozkoumal.“

„Jistě. A kdybychom náhodou nesouhlasili, tak se stejně nic neděje, že? Jsme přeci jenom děti, pro Systém nejsme nebezpeční ani užiteční. Takže na nás vůbec nezáleží.“

Terrski přikývl. „Když mě nenecháte dělat svou práci, pošlou sem agenta. A ten se s vámi nebude dohadovat.“

„Jste vyděrač Terrski. Nemám jinou možnost,“ zamračil se Frick.

„Budu potřebovat nějaké prostory pro své vědecké vybavení. Víš o něčem?“

„Obávám se, že jediné, co je teď volné, je skladiště jižně od pekárny a východně od Mare. Stejně jako všechno ostatní v tomhle městě se ale i skladiště rozpadá.“

„Dobrá. Budu to považovat za své sídlo,“ řekl a chystal se k odchodu.

„Ještě jedna věc, Terrski!“ zavolal za ním Frick. „Co si o tom myslíte vy? O tom nárůstu energie?“

Terrski se ve dveřích zastavil a postrčil si brýle blíž k nosu. „Myslím si, že ta věc nikoho nemaže.“

„Takže tomu nevěříte?“

„To jsem neřekl. Myslím si, že to ty lidi někam přeneslo. A teď to něco poslalo sem,“ vysvětlil vědec a hnal se po schodech dolů.

„Nebo někoho,“ zamumlal si pro sebe Frick a zavřel dveře.

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

Leave a Reply