Kdysi žil jeden kněz

Kázal v malém kostelíku na kopci

U přilehlé vsi

Přes to, jak obyčejně to zní

Tento případ byl opravdu zvláštní

Velmi nezvyklý

 

Nebyl to kněz jako každý jiný

Dělal si legraci ze samotné církve

Dělal si legraci ze všech těch svatých věcí

Ze života a vlastně i smrti

Ze všeho zlého na tomto světě

Smál se tomu, protože zkrátka věděl…

 

Lidé ho měli za blázna

Byl pro ně rouhač a špatný křesťan

Modlili se aby odešel

Jeho nikdy nemizející úsměv

Neustupující dobrá nálada

Veselá povaha a dobrácký duch

Všechno to je iritovalo

Bylo to pro ně nepřijatelné

Měli ho za démona a ďáblova spojence

Vyhýbali se jemu i kostelu oklikou

Ukazovali na něj prstem a křižovali se

Když se objevil ve městě a všechny zdravil

 

Církev ho zbavila jeho titulu

Musel opustit ves a svůj kostel

On však neuposlechl

Vesele kázal dál ve své zapadlé vsi

Jeho přítomnost přiváděla ostatní k šílenství

Nedokázali snést jeho lásku

Oni chtěli utrpení, jak jim bylo přikázáno

Chtěli klečet a modlit se

Chtěli se bát a děkovat a prosit každý den

Který jim byl dán jakousi silou

Jako dar z nebes

Jako něco, čeho sami nejsou hodni

Jak si může z toho někdo dělat legraci?

Může snad kněz nebrat toto vážně?

Cožpak pohrdá těmito danými hodnotami?

 

Byli však také jiní

Někteří chodili na jeho mše

A odcházeli povzneseni

I oni měli stále úsměv na rtech

Šířilo se to jako mor, vskutku

Lidé je za to nenáviděli

 

Jenže přesto mnohdy přišli

Zvědavost jim nedala

A tak i oni chodili častěji a častěji

A stále více lidí odcházelo a měli radost

Cítili se skvěle a svobodně

Každý nádech, každý krok si užívali jako nikdy

 

Toto se nemohlo nedostat ke králi

Ano, ani jeho nenechala zvědavost na pokoji

Musel zjistit co se to v oné zapadlé vsi děje

Vydal se tedy s celou družinou navštívit ono místo

Vláčel se lesy a kopci aby to viděl, jako nějaký zázrak

Až nakonec spatřil kostelík na jednom z kopců

Zrovna byla mše, a tak neváhal a vstoupil

Kněz věděl že je to král, i když předstíral tuláka

Posadil se kamsi do zadních lavic a sledoval

Jaké bylo jeho překvapení když mnich začal!

Něco takového v životě neviděl

Nikdy ještě nezažil takovou mši…

 

Kněz s nasazenou kápí stanul u oltáře

Každý by čekal kázání a kárání

Modlení a pokání

Ale kněz náhle sundal kápi a zvolal:

„Lidi kašlete na to!“

„Co blbnete! Proč klečíte a kajete se?“

„Máte snad proč? Zabili jste? Ublížili?“

„Ne? Tak tady nešaškujte! Otevřete oči!“

 

Kněz rozmáchle gestikuloval

Mluvil energicky ale při tom moudře

Tančil mezi lavicemi s neuvěřitelnou lehkostí

Z tváře mu nemizel jeho úsměv, ba naopak

Jako by se rozšiřoval a prohluboval

Obrovský nápor štěstí a lásky se hrnul na všechny

 

„Vykašlete se na ty plky shora! Jako to dělám já.“

„Jsou to nesmysly, vstaňte a přestaňte skuhrat!“

„Život není o pokoře a strachu, ale o radosti a lásce!“

„Neustále vás zkouší a hraje s vámi vyrovnanou partii.“

„Ano! Život je hra! Je to hra a je na vás jak ji budete hrát.“

„Přestaňte vzhlížet k nebesům, vzhlížejte jeden k druhému a k sobě!“

 

Takto pokračoval ještě pár minut

Někteří se zvedli z lavic

Jakoby se jejich šedé tváře rozednívaly

Ve studeném a zchátralém kostele se udělalo teplo

Smích se nesl kostelem a po chvíli se žertovalo a tančilo

Skupina vzadu tiše a s úžasem seděla a pozorovala…

 

 

Král nechal knězovi setnout hlavu

 

Nechal ho odvléci do svého města

Kde ho v řetězech vodili ulicemi

Celou tu dobu za nimi šel průvod z okolních vesnic

Vesnic z okolí onoho kostela

Šli jako had až do hlavního města

 

Kněz se nepřestal usmívat a rozdávat lásku

Ne, ani v takovou chvíli ne

Život je hra, dá se vyhrát i prohrát, ale určitě musí skončit

Popraviště plné lidu na něj užasle hledělo

Zářil jako by šlo o radostnou událost, ale takový byl pořád

Neztratil úsměv ani když ztratil hlavu

 

A lidé šli za ním

Nešli za králem…Šli za ním, za tím šíleným knězem

I přesto, že byl již mrtvý

Šli za tím, co v nich zanechal

Za jeho nesmrtelným veselým duchem

Dobráckou a šťastnou povahou

Za oním nemizejícím úsměvem

Následovali ten odkaz co zde zůstal

To co jim stále chtěl sdělit…

Komentáře

komentářů

About The Author

10 komentářů

  1. Memphis

    I přišel jednoho dne na zem Mistr, narozen ve svaté zemi Indianě, vychován v mystických kopcích východně od Fort Wayne.

    2. Učil se o tomto světě ve státních středních školách Indiany a později, jak dospíval, i ve svém řemesle jako automechanik.

    3. Tento Mistra však měl znalosti i z jiných zemí a jiných škol, z jiných životů, které prožil. Pamatoval si je, a tak se stal moudrým a silným. Ostatní jeho sílu viděli a přicházeli k němu pro radu.

    4. Mistr věřil, že má moc pomoci sobě a celému lidstvu, a když tomu věřil, bylo tomu tak. Ostatní jeho moc viděli a přicházeli k němu, aby vyléčil jejich bolesti a mnohé nemoci…

  2. MarkuSnakus

    Ona to hlavně není báseň :-)…
    Nebo možná něco mezi povídkou a básní, mě je fuk jak to vypadá, prostě to píšu tak jak to cejtim a jak mi to přijde nejlepší… A ono to právě s církví nemá skoro nic společného, nejde vůbec o církev, jen je to určitý úhel pohledu, samozřejmě do středověku církev patřila, takže je tam zmíněná, a jelikož hrála v té době tak velkou roli, tak o ní mluví i ten kněz. Ale jinak to neni vůbec nijak na církev zaměřený…(Jak něktří před tebou vůbec nepochopili 😉 )

Leave a Reply