Meče a čertoviny

            V této poněkud zvláštně nazvané knize mají čeští čtenáři poprvé možnost nahlédnout do fantastického světa Ydkin, světa, který NIKDY neexistoval (v originále Nehwon) vytvořeného u nás nedoceněným a málo vydávaným klasikem fantastického žánru Fritzem Leiberem a seznámit se s hrdiny,  jež patří do „zlatého fondu“ žánru sword & sorcery: Fafhrdem a Šedým Myšilovem. Kniha je první částí cyklu, který by mělo kompletně vydat nakladatelství Triton.

            Fafhrd je vysoký, šlachovitý barbar mírně conanovského střihu, který je nejen dobrým bojovníkem, ale také skaldem a pěvcem hrdinských písní. Typická je pro něj hrdost a přímé jednání. Šedý Myšilov je drobný čarodějův učeň, tak trochu úlisný, více prohnaný a chvástavý. Setkají se (za poněkud kuriózních okolností) v Lankhmaru, největším, nejbohatším, nejkrásnějším, nejzkaženějším a nejnebezpečnějším městě Ydkinu. Toto město se stane jejich osudem. Většina dobrodružství, které hrdinové zažijí se obvykle k Lankhmaru váže , přesto, že z něj hrdinové neustále odcházejí s úmyslem se už nikdy nevrátit.     

           Knihy o Fafhrdovi a Šedém Myšilovovi doprovází pověst neprávem opomíjené a ve své době (v rámci sword & sorcery) převratné klasiky, a přistupovat k takovému dílu alespoň trochu objektivně a bez předsudků je dost těžké. Představte si, že by se u nás patnáct let v superlativech mluvilo o Conanovi, ale nikdo jej nevydával. A najednou bum… a po letech by byl náhle tady. Co tedy toto tolik opěvované dílo přináší?

             První kniha, ve které najdeme dvě dlouhé povídky a jednu kratší novelu,  nás zavede na začátek celého příběhu. Povídky Sněžné ženy a Pohár hořkosti nás seznámí s prostředím, ze kterého oba hrdinové pocházejí a s okolnostmi, jež je donutily jejich domovy opustit a stát se toulavými dobrodruhy. Novela Vidět Lankhmar a zemřít vypráví o jejich seznámení a tragédii, která oba hrdiny osudově spojí.

            Nejpozoruhodnějším prvkem celé knihy je autorův vyspělý, originální vypravěčský styl, který kombinuje vtip a nadhled s akcí a mrazivě děsivými scénami. Autorova schopnost přejít z jedné polohy do druhé a udržet při tom celistvost příběhu je brilantní. Právě humor byl tím, co bylo v době vydávání prvních povídek cyklu (ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století) považováno za převratné. Literatura sword & sorcery stála a padala s patetickým heroismem ala barbar Conan a Leiberův vtip a nadhled znamenaly příjemné osvěžení. Autor píše úsporně, soustřeďuje se především na děj a po malých lžičkách dávkuje atmosféru a reálie svého světa, aniž by zpomalil plynulost vyprávění.

            Dalším rozdílem mezi Leiberovou a „conanovskou“ sword & sorcery je Leiberův důraz na vnitřní svět hrdinů. Fafhrd a Šedý Myšilov mají řadu slabostí (Fafhrd je naivní, Myšilov chlubivý a „bonvivánský“), díky kterým působí mnohem lidštěji než obvyklí hrdinové s&s. Kromě toho, a to považuji za největší klad knihy, se oba hrdinové neustále vyvíjejí. Každá povídka je jakýmsi uzlovým bodem jejich životů, v každé se o sobě něco dozví, někam se posunou. Na konci příběhu jsou hrdinové vždy trošku jiní, než na jejím začátku. Například Fafhrd je na počátku Sněžných žen naivní mladý muž plný idealistických představ o civilizaci a na jejím konci si již alespoň částečně uvědomuje její zkaženost. Díky těmto vlastnostem se čtenář s hrdiny snadno ztotožní.

            Jinak jsou Meče a čertoviny hrdinskou fantasy se vším všudy. Najdete tu barbary, zloděje, krásné ženy, čaroděje, nestvůry, krvavé bitky a mnoho jiných klasických ingrediencí. Lankhmar svou atmosférou silně připomíná Prattchetův Ankh-Morpork, což není náhoda. Terry Prattchet své velkoměsto původně vytvořil jako parodii právě na Lankhmar. 

            Celkový pocit z knihy by se dal nazvat jako "příslib věcí příštích". Příjemný a čtivý, ale přece jen pouze příslib. Je to dojem náhledu do barevného, zajímavého světa skrze pootevřené dveře. Jako když si rozečtete úvod slibně se rozjíždějícího příběhu a těsně před tím nejlepším vám knihu někdo sebere a zabrání vám číst dál. Je to dáno především malým rozsahem knihy, což tentokrát výjimečně není chyba českého vydavatele, ten přesně přejal tradiční knižní vydávání cyklu.   

            Kniha má pěknou grafickou úpravu, což je u nakladatelství Triton již celkem tradice. Dobrý dojem kazí jen pár překlepů v textu. Obálka Milana Fibigera je podařená, její. zadní strana navíc obsahuje mapu Ydkinu, která je bohužel nekompletní; zobrazuje jen jeho severní kraje. Samotné město Lankhmar tam nenajdete, stejně jako jižní země, ze kterých pochází Myšilov. Pokud se tedy chcete podívat na Ydkin komplexně, doporučuji knihu Fantasy. Encyklopedie fantastických světů editora Davida Pringleho, kde je zobrazena na straně 250. Na konci knihy je přidám zasvěcený a podrobný medailon autora z pera Martina Šusta.

            Pokud v sobě příběhy o Fafhrdovi a Šedém Myšilovovi obsahovaly něco skutečně převratného, tak to během desetiletí téměř vyprchalo. Zůstalo „jen“ vtipné, inteligentní a zábavné čtení, které by ale mohlo být trošku delší.

            Uvidíme, čím nás Fafhrd a Šedý Myšilov překvapí příště…

 

Leiber, Fritz: Meče a čertoviny. Přel. Robert Tschorn. Obálka Milan Fibiger. Praha, Triton 2006, 252 s. Cena 199, – Kč (pro členy klubu TRITON 139, – Kč).      

           

 

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

Leave a Reply