,,Já zkrátka jen nechápu,co to má za výhody.." podotkla nesměle Malia a sklopila hlavu,když se k ní natočily dva páry očí a dva páry výrazně špičatých zubů.
  ,,Nechápeš?!Ty nechápeš čím jsi byla poctěna?" zasyčel jeden z mužů a střelil po ní zlostným pohledem.
  ,,Nech jí,nikdo to přece na začátku nechápe.Krom toho,tys chtěl taky přeměnit zpátky,když ses probudil se špičákama od krve.." klidnil ho starší muž a zahleděl se na ztichlé město.S každým nádechem cítil závan krve kolující městem,každým domem,každým tlukoucím srdcem…a odvrátil tvář.Trápila ho nesnesitelná touha vyrazit do ulic a protrhnout spící ticho kapkami…ne,nebude myslet na krev…ale přece jen…ne!
  ,,Od těch myšlenek jí právě chci uchránit.Musí si uvědomit,jaký dar dostala a být za něj vděčná!"
  ,,Ne,ty si jen potřebuješ na někom vybít vztek,když jsem se vedoucím zásahu stal já.." podotkl starší upír a v duchu překonával chuť.Malia se při zaznění slova ,,vedoucí" zasnila.Připomělo jí to dobu,než jí pokousali,než ji donutili žít jako…jako zrůda…Když byla na letním táboře,jako normální dítě.No,zas tak normální ne,ale na první pohled se to tak dalo říct.Bylo jí patnáct.JE jí patnáct.Zrovna v bouřil souboj mezi touhou žít a zabíjet,tudíž pít.Krev.To slovo se jí začalo hnusit.
  ,,Pořád mi tu tvrdíš,jak je úžasné být upírem,ale já zatím necítím nic,než hlad." podotkla útočně.
  ,,Brzo zmizí.V tom to právě je.Můžeš se ho zbavit pár kapkami krve jen za křiku toho,komu rveš hrdlo." zasyčel slastně mladší upír a přivřel oči.Co naplat,byl sadista už jako člověk.
  ,,Připravte se.Starostův dům je tam.." mávl ruku směrem k břečťanem porostlému sídlu ,,Roan půjde ke služebným,Malia za majordomem a já za starostou,jasné?Roane,ať tě ani nenapadne zkoušet mi ho vzít,to bylo určeno mě,dobře to víš!" upozornil nejstarší upír,kterému říkali Florian.Jemné jméno pro jemného člověka.Nikdy nechtěl být upírem,ale jíst musel…prostě musel.

  Malia se zjevnou nechutí zvedla a zamířila za nimi k zadním vrátkům domu.Ani nesledovala,jak ostatní proklouzli oknem,nevnímala,jak se vydala za nimi.Prošli domem a každý se vydal za svým úkolem.Malia se octla samotná ve tmě.Jako upírka nemusela mít strach.Ale strach ze tmy jí provázel celým životem.Byla sama mezi praskajícími stěnami obrovského domu v němž se měla každou chvíli stát vražda.V náhlém návalu vzteku se otočila směrem k ložnici starosty,kam se pomalu plížil Florian.Chtěla mu v tom krveprolití zabránit,ale pak jí to došlo.Teď jsem stejná zrůda jako oni.Nikam už nepatřím,jen k nim a pokud bych se vzpírala,rozcupují mě na kousky.Musím to udělat.Nejistě nakročila vytyčeným směrem a pomalu se rozeběhla.

  Běžela do komůrky majordoma,ale cestou o něco zakopla.Byla to panenka.Malá,něžná,dětská…Dívce sklouzla po tváři slza,za ní druhá,třetí…Ticho protrhl křik služebných.Roan asi odvádí práci dobře,problesklo jí hlavou a vydala se splnit svůj úkol.Muž,nebo spíš chlapec ležící na jednoduché posteli v komoře nebyl hezký,ale z tváře mu křičela nevinost.Zavřela oči a sklonila se k odhalenému krku.Z očí jí skápla poslední slza,když se zakousla a tělem jí proběhlo zvláštní uklidnění.Na nic nemyslela a sála…a sála.Panenka se bezděčně houpala v její ruce a na šatičky jí padala krev…
  Za dveřmi ji pozoroval Florian.Sklonil hlavu.Podlehla.Jako všichni,jako on a ostatní.Teď už nedokáže uniknout..
  Z domu,ztichlého smrtí,vyklouzly tři postavy.A panenka od krve…

                                

Komentáře

komentářů

About The Author

7 komentářů

Leave a Reply