Než se však dostaneme k tomu nejlepšímu, co nám Rhapsody můžou nabídnout, musíme si něco říct o několika neúspěších.

            Po vydání Power of The Dragonflame připravovali Turilli, Staropolli a spol. dvě alba, která se lišila od jejich předchozí tvorby a nezapadala do ságy Emerald Word. První z nich mělo být dark fantasy Rhapsody in Black a druhým konceptuální deska inspirovaná dílem samotného J.R.R. Tolkiena, jejíž příběh se měl odehrávat ve Středozemi. Oba jistě zajímavé a lákavé projekty však byly bohužel přerušeny… a předčasně ukončeny. V případě Rhapsody in Black to bylo zdůvodněno tím, že album nesedí k „pozitivnímu image“ kapely, album ze Středozemě nebylo zdůvodněno vůbec. Samozřejmě se proslýchá, že za obojím přerušením je nátlak nahrávací firmy, která nechtěla měnit úspěšně zavedený komerční vzor, ale to nemohu potvrdit ze spolehlivých zdrojů (i když je to dle mého soudu velmi pravděpodobné). Škoda, přeškoda, fanoušci díla Velkého profesora mohli dostat skvělý dárek. A troška temna a strachu by také určitě neuškodila.  

            Nicméně, o to s větší vervou se pak skupina pustila do nahrávání svého zatím vrcholného díla, alba Symphony Of Entchanted Lands Part 2 – The Dark Secret.

            Je to opravdový opus magnum. Ve všech směrech nej. Nejmohutnější chór. Nejrozmáchlejší výprava. Největší orchestr. Nejrozsáhlejší příběh. Největší komerční úspěch.

Album bylo grandiózní již svou přípravou. Natáčelo se v několika evropských studiích, jednotlivé části zvlášť a pro Českou republiku (a pro mě jakožto zlíňáka a lokálního patriota) je zajímavé tím, že oním grandiózním orchestrem je zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů a jedním z oněch evropských nahrávacích studií bylo v Domě umění ve Zlíně. Luca Turilli sem přivedl padesátičlenný sbor a vymohl si prý dokonce omezení okolní dopravy v době natáčení (čemuž osobně moc nevěřím už z toho důvodu, že kolem Domu umění nikdy moc aut nejezdí, takže vlastně nebylo co omezovat).

            V čem  album přineslo změnu: příběh již nemá pouze jednoho vypravěče, ale několik herců, kteří v akustických mezihrách mezi chórovými metalovými songy hrají role jednotlivých hrdinů. A že to byly nějací herci…

            Schválně si to album pusťte a zaposlouchejte se do hlasu vypravěče. Není vám nějaká povědomý? Nemáte pocit, že jste tento vznešený a trochu démonický hluboký hlas už někde slyšeli? V nějakém filmu? Moment… moment… ale to snad… snad to není… Ano! Je to on! Sám král všech béčkových filmů, kníže laciných hororů, noční můra akčních filmů, železný dědek Christopher „Dracula Saruman Dooku“ Lee, který se uvolil ke spolupráci s italskými epic metalisty a namluvil pro jejich album roli krále! (podle časopisu Pevnost byl i on ve Zlíně a nahrával tu své party, ale pokud je to pravda, tak byl hodně nenápadný, protože si ho tu nikdo nevšiml). Dodejme ještě, že na albu účinkuje také jeho dcera Christina a je to první oficiální spolupráce mezi otcem a dcerou a že Lee s metalem nešvihnul, ale navázal s Rhapsody trvalejší spolupráci, o které bude řeč dále.

            Symphony of Enchated Lands Part 2 mělo komerční úspěch přímo mamutí a slavilo příběh u i kritiků. Však ho také produkoval baskytarsista a vůdčí osobnost legendárních Manowar Joey DeMaio, který nad Rhapsody převzal ochranou ruku. V souvislosti s tímto album se poprvé objevil pojem „film score metal,“ protože deska připomínala filmový soundtrack víc, než kterákoliv jiná deska před tím.

            Jo ještě drobná informace k albu: vyšlo v řijnu 2004.

Dva měsíce po albu vydala kapela dodatečný maxisingl The Magic Of The Wizards Dream, na kterém byla tato skladba zpracovaná v několika různojazyčných verzích: anglické, německé, francouzské a italské. Na singlu opět účinkoval Christopher Lee, čtyřicetičlenný sbot a dvacetičlenný orchestr.

Po veleúspěšném albu, následovalo (jako obyčejně) veleúspěšné turné. Tentokrát však nejeli sami, ale jako předkapela slavných Manowar a zamířili někam, kde ještě nikdy nehráli – do Severní Ameriky. Ať se vám to líbí, nebo ne, pokud dneska chcete být světově slavní, musíte dobýt Ameriku. Rhapsody to věděli, a proto se šance zaútočit na severoamerický kontient chopili s nadšením. Jejich entuziasmus dokládá také živé album Live in Canada, které vyšlo roku 2005 (zatím jediné oficiálně vydané album).

Po prvním turné s Manowar následovalo v tomto roce druhé, tentokrát již jako šňůra dvou rovnocených partnerů, kteří k sobě přibrali ještě heavy metalové mladíčky Holyhell. Na jaře a v létě tato sestava objížděla USA, na podzim a v zimu má naplánovanou Evropu – a v prosinci navštíví také Českou republiku, kde odehraje hned čtyři koncerty: ve Zlíně (jupí!) , v Plzni, v Ostravě a Pardubicích.

Ale to už je hudba blízké budoucnosti. Zatím poslední album vychází v září 2006 (tj. v této době) a jmenuje se Triumph or Agony. Neslyšel jsem jej, je ještě příliš čerstvé. Ale řekl bych, že fanoušci fantasy metalu se opět mají na co těšit.

A v létě tohoto roku došlo k náhlé a velmi překvapivé změně názvu: ze zavedených Rhapsody na Rhapsody of Fire (ano, konečně víte, proč se článek jmenuje tak a ne jinak). Internetové stránky kapely vystvětlují tuhle změnu velmi vágně: „due the copyright and trademark issues,“ tedy kvůli právním otázkám, týkajícím se používání značky Rhapsody. Nic bližšího nebylo řečeno, ale zdá se, že nějaký jiný nositel výše zminěného jména (kromě RoF používali jméno Rhapsody ještě minimálně jedni švédští hard rockeři, heavy metalová kapela z USA, nebo estonští alternativní metalisté) uvědomil, že někdo na jeho jménu docela úspěnšě vydělává a že by se na tom dalo „něco trhnout.“  Ať tak, anebo tak (jak praví jedna klasická rocková píseň), Luca Turilli a spol. poslušně pozměnili název a tuto změnu slavnostně vyhlásili jako „nový začátek,“  tvorby jejich kapely.

 

Vedlejší projekty

Muzikanti z RoF jsou celkem nezmaři. Nestačí jim vydávat téměř každý rok jedno propracované album a ještě jezdit náročná evropská a světová turné, ale ve chvílích, kdy nehrají v Rhapsody se zabývají ještě hostováním v jiných kapelách, zakládáním nových, nebo vydáváních sólových alb. Místo, aby chodili na ryby, nebo hráli Diablo II, nebo četli fantasy… zkrátka, věnovali se aktivnímu odpočinku. Nevím, jak dlouho to sami hudebníci vydrží se zdravým rozumem, ale rozhodně je to dobré zpráva pro fanoušky, zejména tvrdého rocku a fantasy příběhů.   

Nejpracovitější z nich je bezpochyby Luca Turilli. Tomuto kytarovému a epickému maniakovi nestačí přehršel hudby a příběhů, kterou na posluchače valí v rámci RoF, ale vydává ještě sólová alba (opět ve stylu symphonic metalu) a zakládá nové heavy metalové kapely, nebo alespoň jednu. Sólová alba vydal již tři ( King of The Nordic Twiling 1999, Prophet of The Last Eclipse 2002, The Infinite Wonders of Creation, červen 2006), všechny ve stylu Rhapsody, nadupané příběhy z hrdinských světů (ovšem jiných, než v sáze Smaragdového meče).  

Kromě toho založil kapelu Luca Turilli Dreamquest, jejíž styl sám charakterizje jako „electro-symphonic Power-Metal.“ Kapela zatím vydala jediné album s názvem Lost Horizonts, jež vyšlo 9. čevena 2006. A teď si to spočítejte: v června vydal Turilli své třetí sólové album, potom výše zmíněné Lost Horozonts a pouhé tři měsíce později, na konci září, vychází nové album od RoF. Fanoušci Lucy Turilliho zažili v létě 2006 hody, jaké umí připravit jen málokterá rocková hvězda…    

Aktivní je také zpěvák Fabio Leone, který se svou progresivně metalovou kapelou Vision Divine stihnul vydat tři údajně velmi vydařená alba (Vision Divine 2000, Send Me An Angel 2002, Stream of Unconsciencness 2004) než byl vystřídán Michellem Luppim a ještě pomáhal v rozjezdu argentinské symphonic metalové skupině Beto Vasquez Infinity.  A ostatní členové alespoň občas někde hostují: Alex Holzwarth napříkal účinkoval na albové verzi metalové opery Avantasia (2000, autor Tobias Sammet z The Edguy) zaskakoval za Thomase Staucha na turné německé metalové legendy Blind Guardian, stál za bicími na šňůře Kamelotu po Americe v roce 2002 (ameického metalového, ne toho českého folkového), nebo hostoval na albu Star Tales řecké elektro metalové kapely Dol Ammad z roku 2003.  Dominique Lerquin má vlastní kapelu Dream Child.

 

Jak je vidět, příznivci metalu s prvky fantasy mají z čeho vybírat. Je příjemné psát o kapele, jejíž existence ještě není uzavřená, ani se nejedná o přestárlé parodiky sebe sama. Rhapsody of Fire hrají již dost dlouho na to, aby byly vyzrálí a zkušení a současně ještě příliš krátkou dobu k tomu, aby se vyčerpali, nebo hudebně zestárli. Myslím, že v této kapele se skrývá ještě mnoho skvělé hudby, poutavých příběhů i schopnosti přesvědčivě navozovat atmosféru hrdinství, cti a slávy.     

     

Diskografie:

Alba:

Legendary Tales 1997

Symphony of Enchated Lands 1998

Dawn of Victory 2000

Rain of A Thousand Flames 2001

Power of A Dragonflame 2002

Symphony of Enchated Lands Part 2 – The Dark Secret 2004

Live in Canada 2005

Triumph or Agony 2006

Singly, maxisingly, EP:

Land of Immortals – demo 1994

Eternal Glory – demo 1995

Emerald Sword 1998

Holly Thunderforce 2000

The Dark Secret 2004

The Magic of The Wizard Dream 2004

Odkazy a zdroje:      

 www.rhapsodyoffire.com -oficiální stránky kapely. Kromě všech možných informací najdete i převyprávěné příběhy ze všech alb, informace o fantasy světě, mapy, ilustrace apod.

www.rockdetector.com (hesla: Rhapsody, Rhapsody of Fire, Luca Turilli)

www.wikipedia.com (heslo: Rhapsody of Fire,)  

www.rhapsodyoffire.cz – česká fanouškovská stránka

Havlena, David: Rhapsody – Symphony of Enchated Lands. Pevnost, č. 2 2003.

Havlena, David: Rhapsody – Legendary Tales. Pevnost, č. 1 2003.

Havlena, David:  Čaroděj Saruman nahrává s Rhapsody! Pevnost, č. 2 2004.  

Komentáře

komentářů

About The Author

4 komentáře

Leave a Reply