Byls jako voda v pouštním šeru,
jak v slzách tichá útěcha.
Jak mi chybíš,kamaráde,
jako sten noty do ticha.

Plakala jsem,kamaráde,
múzy prchly,vítr vál,
a tys byl v dáli,za obzorem,
stál jsi zády,mnohem dál…

Však slzy uschly dávno,
slova plynou jako kdysi,
nad pocity nejde mávnout,
vzpomínky se s časem mísí.

Zapomenout?Víš že nejde…
zůstaň v dáli,nevzpomínej,
vždyť na čem sejde?
Měj se dobře,kamaráde…

Přes rty dýchám slova přátelství,
naposledy žiju vzpomínkou.
Ve štěstí i neštěstí,
navždy sbohem,kamaráde…

Komentáře

komentářů

About The Author

7 komentářů

  1. Alatar

    Jsou to sice už druhá poslední slova od tebe pro mě, ale i tak je tu skutečnost, co si asi komentář zaslouží. Vlastně hned 2.
    ad1. V poezii musí být opravdový cit, aby za neco stála. Tady je. Mně se to líbí
    ad2. Nedojímá mě to. Mám spoustu jiných starostí. Kdo se teď patlá ve staré bolesti? Teď už si máme opravdu co říct, ale je na to trochu pozdě. Škoda.

Leave a Reply