Utrpení
Svět jak smrt je krutý.
Bolest, válka, strach
z jeho srdce skuty.
A z nás zbyde prach.
 
Přes všechno světlo slunce.
Temný opar na nás padá.
a tohohle konce funkce
všechen smysl postrádá.
 
V boji bez naděje.
Sami proti sobě.
Každý se ti směje:
„Zavři oči obě.“
 
Být jak ropná skvrna.
Pásku přes oči dát,
černou jako sama tma
a dál se světu smát.
 
Konce jsou vždy smutné.
Pravda, ta je krutá.
Jsou to rány nelítostné,
maska je sejmutá.
 
Bolí to, však vidím.
Ne slepý jak ostatní.
Den co den se cítím
jako stoka odpadní.
 
Slepý ránu dá,
avšak nikdy nevidí,
jak je bolest zlá.
Krásný byl svět bez lidí.
 
Šestka, devět nul.
Nula vedle nuly.
Konec nastanul.
My s tím nepohnuli.
 
Z nul má každá vinu.
Neví o ní však.
Je kladivem na klínu.
Zastřela si zrak.
 
Čísla vyšší,
než je nula,
jsou tím horší.
Jaká smůla.
 
Utrpení.
Bolest, strach.
Dobro není.
Smrti pach.

Komentáře

komentářů

About The Author

Redaktor MFantasy od roku 2006. Kromě vlastní povídkové tvorby se věnuje i publicistice a především knižním recenzím. Pokud narazíte na jeho tvorbu, můžete očekávat vše od temné po humornou fantasy. Za největší výzvu považuje historickou fantasy a vystupování před větším než malým množstvím lidí. Až ho budete žádat o autogram, nedivte se, že hrozně škrábe a namalovat umí jen sluníčko. Všechny články autora zobrazíte kliknutím na jméno v záhlaví článku.

13 komentářů

  1. Filip Pivoňka

    Já poezii nerozumím, nečtu ji a obyčejně ani nehodnotím, ale tohle se mi z čistě subjektivního hlediska líbilo. S tím "depresivním", ale ve skutečně spíše s realistickým vyzněním souhlasím, docela jsem se v něm našel. Některé formulace mi sice připadají frázovité (jako "a zbyde z nás jen prach"), ale některé se mi zase hodně líbí ("být jako ropná skvrna.") Zejména ten verš o tom, jak se všichni smějí a říkají, ať si zakryju oči, ten je přímo bolestivý.

Leave a Reply