provizorní strážnice v Nandorské Balzdeji, první noc

 

„Jirsi, myslíš že to co jsme tam v lese slyšeli byla…“

„Nevím co to bylo, ale myslím si, že vrah je mrtev.“ Skočil Jirs svému kolegovi do řeči.

„Hned ráno se tam vydáme. Musíme zjistit, kdo to byl.“ Mirsta přerušilo klepání na dveře. Přešel ke vchodu a otevřel. Ve světle plápolajících svíček spatřil Mayaru, se kterou mluvil naposled před hodinou o zážitku v lese.

„Mirste, vím kdo byl ten vrah.“ Pronesla dívka naléhavě a oba strážci teď zpozorněli a pečlivě poslouchali její další slova.

„Arkilm Bhar se dnes nevrátil domů. Jeho žena mi to teď byla říct. Mluvila o nějakém divném chování, že prý se její manžel v poslední době choval velmi zvláštně a odcházel často pryč.“

„To ale zatím nic nedokazuje.“ Oponoval Mirst.

„To ne, ale Fil, ten zraněný muž, mimochodem jeden z těch, kteří žijí mimo vesnici ve své chatě v lese, promluvil. Neřekl toho moc, ale když mu léčitelka dala uklidňující čaj, pořád opakoval slovo Bhar, Bhar a tak dokola. Teď není při vědomí.“

„Jirsi, jdeme!“ Prohlásil Mirst a všichni tři se vydali ke dveřím.

„Vzbudíme Merrika?“ Zeptal se ještě.

„Nech ho vyspat, ráno mu to řekneme.“ Dostalo se mu odpovědi.

Cesta k Bharovu malému domku vedla několik stovek metrů, skoro až k okraji vesnice. Před vchodem čekal muž, člen domobrany a vedle něj vystrašená žena, manželka Arkilma Bhara.

„Pojďte dovnitř.“ Pokynula mužům Mayara a Jirs jí poslechl. Mirst mezitím vyslechl ženu.

„Říkáte, že váš manžel se v poslední době divně choval. Čeho jste si u něj všimla?“ začal a žena se pomalu rozpovídala.

„Dnes jsem našla vzkaz od něj a mám strach. Tady je ten svitek, čtěte.“

Ne, nemohu to tak nechat. Fil ví, Fil to všechno ví. A jestli to řekne, tak bude ztracená. Navždy. Je tak nevinná, čistá. Moc nebezpečné. Musím to udělat, musím!

„Velmi zajímavý vzkaz. Nemáte tušení, co tím váš muž myslel?“

„Vůbec nevím. Nic mě nenapadá.“ Přemýšlela postarší žena a pak jakoby jí prošla hlavou myšlenka. „Počkat, něco přece. Můj muž v poslední době chodil často do lesů. Vždycky chodil pro dřevo, ale to se vracel tak po hodině. Pak ale jakoby se změnil. Byl v lese stále častěji. Ale z ničeho jsem ho nepodezírala. Víc nevím.“

„To je v pořádku. Děkujeme.“ Odpověděl Mirst a oba odešli z jejího domu.

 

„No tak, vstáváme, ležíte tu jako kdyby jste v noci nespali.“ Rýpal lord Merrik do Jirse, aby přestal spát. Ten se na něj rozespale podíval.

„Tos uhod.“ Zabručel.

„No to mi ani neříkejte, že jste měli nějakou noční akci a mě jste nevzali s sebou.“ Smál se Merrik.

„Vždyť je venku ještě tma, co blbneš?“ Nadával Jirs

„Jo, to bylo něco.“ Řekl Mirst, probral se a začal vyprávět noční zážitky, protože by ho Merrik stejně nenechal spát.

„No, tak to bychom se asi měli Mayary zeptat na těch pár samotářů. Jestli mezi nimi třeba není nějaká žena.“ Reagoval okamžitě Merrik variantou, o které už předtím přemýšleli i strážci.

"To je hrůza. Vždyť ještě ani nevyšlo slunce a už jsem vzhůru.“ Stěžoval si stále Jirs, oblékl se a vyšel se ven podívat, jaké je počasí. Mirst s Merrikem plánovali den, když zaslechli Jirse zvenku zakřičet. „Mirste, rychle!!!“ Mirst byl okamžitě na nohách a v lehkém nočním oděvu vyběhl ven. „Támhle někdo utíká, Mirste, ta postava nám nahlížela do okna!“ Ukázal strážce na siluetu, za kterou se oba okamžitě rozeběhli. Pronásledovali běžící osobu a pomalu se k ní přibližovali. Snažila se kličkovat ulicemi vesnice, ale strážci k ní byli stálé blíž. Konečně. Konečně zahnali podivnou zahalenou osobu do slepé uličky. Poamlu se k ní přibližovali a oba si ve stejnou chvíli všimli, že drží v ruce kuši na míří na ně. Zastavili se několik metrů od ní.

„Stráž, chceme si jen promluvit.“ Začal Jirs. Zalalená postava nic neříkala, stále se na ně jen dávala a v očích, tom jediném co bylo vidět, jakoby se jí odrážela zvláštní naléhavost.

„Nechte mě jít. Nechci vám ublížit, ale udělám to, když budu muset,“ řekl zastřeně ženský hlas. Pak postava proběhla kolem nich a zmizela v uličkách Balzdeje.

„A je fuč.“ Prohlásil Jirs, ale Mirst neodpovídal a jen zamyšleně koukal do míst, kde postava zmizela. Chvilku na to do uličky vtrhla Mayara se dvěma muži.

„Jirsi, Mirste! Tady Sirnis mi říkal, že někdo běhá po vesnici. Co se tu děje?“ Zeptala se vyděšeně, ale když si všimla rezignovaných výrazů obou strážců, jednoho v nočním oděvu a druhého napůl oblečeného, tak jí strach z očí ihned vyprchal a začala se smát.

„Co je tady k smíchu?“ Zabručel Jirs a povytáhnul si padající kalhoty.

„Páni, to jste museli mít hodně naspěch.“ Dodala dívka a mrkla na Mirsta, zatímco Jirs nasadil výraz „oči v sloup“.

„No tak Mirste. Co ten nepřítomný výraz. Myslíš si, že jsem ještě neviděla polonahýho chlapa? Náhodou v tom nočním úboru Ti to sluší“ Strčila Mayara se smíchem do strážce, který po chvíli vážně promluvil.

„Tady končí legrace. Jirsi, vím kdo byla ta žena. Poznal jsem její oči.“ Když to Mirst dořekl, zvážněl i doposud naplno se smějící kolega.

„Co se děje?“ Zeptala se nedůvěřivě Mayara.

„Bestie je ve vesnici. Ale nemá ani strašné drápy, zuby, čtyři nohy, srst a rudé oči. Má krásnou tvář, postavu, nádherný úsměv i oči, ale pod tím vším se skrývá něco moc zlého. Rina Irnat, vražedkyně z Maan Taaru. Mayaro, musíme si dát pozor. Teď pojďme rychle zpět na strážnici.“

 

„Jejda, Jirsi, vypadáš jako by ses někde svlékal. Tos nemohl počkat na mě?“ Pronesl s úsměvem Merrik po návratu strážců poté, co Jirse důkladně sjel pohledem.

„Merriku, teď vážně. Myslím si že víme, kdo je tou záhadnou ženou v Bharově dopise. Před chvílí jsme si dobře popovídali s Rinou Irnat.“ Skočil mu Mirst do řeči.

„A proto měl zemřít Fil.“ Dodal Jirs.

„Cože?! Ona je tady? Vy jste jí překazili plány. Jste v nebezpečí.“ Začal se lord děsit.

„Nevím co si myslet. Řekla, že nám nechce ublížit a utekla.“

„No nazdar, doufal jsem, že už nebudou další překvapení.“

 

provizorní strážnice v Nandorské Balzdeji, druhá noc

„Tak, je na čase jít spát, ať zítra zase nevyspáváte. Už je dávno po půlnoci.“ Popoháněl Merrik strážce ke spánku. Noc již nastupovala na svou pravidelnou službu, když Mayara uslyšela rychlé kroky, možná běh, který se stále přibližoval. Dveře strážnice se rozlétly a dovnitř vpadnul Niral, člen domobrany.

„Mayaro! Něco uneslo Yané! Proboha pomozte!. Táhlo jí to do lesa!“ Křičel a všichni byli okamžitě na nohách.

„Jdu taky!“ Rozhodl se Merrik a po chvíli utíkal s ostatními směrem, kterým Niral ukazoval. Propletení se nekonečnými uličkami Balzdeje sice zabralo docela hodně času, ale už se před běžící skupinkou otevřela temná silueta nočního lesa. První běžel Niral, protože spolu s Merrikem drželi louče. Na chvíli se všichni zastavili.

„Slyšíte to? Jde to odtamtud.“ Ukázal Merrik směr.

„Támhle.“ Zakřičela Mayara podle zvuku meče a divnných skřeků.

„Nic nevidím.“ Zařval Jirs. „Proboha, něco tam je.“

V tu chvíli se z místa, kde stál lord Merrik vznesl zvláštní paprsek, který osvětlil modrým tlumeným světlem celé okolí. Všem se naskytnul zvláštní pohled. Na zemi ležela žena, kterou byla určitě Yané a vedle sváděla bojovnice těžký zápas s přízrakem, který byl dvakrát menší než ona, ale budil strach. Směrem od lorda Merrika vyšlehl plamen, který zasáhl nestvůru a ta odlétla několik metrů daleko. Bojovnice se otočila směrem, ze kterého paprsek vylétl. Všichni jí hned poznali. Byla to ona! Rina Irnat! V tu chvíli však využil přízrak její nepozornosti a vrhl se na ní. Jeho zuby kousaly do Riny Irnat tak zuřivě, že i když další plamen netvora zcela spálil, Rina již měla vážné zranění na břiše a spadla bezvládně na zem. Strážci s Merrikem se k ní rozběhli, zatímco Niral s Mayarou se vrhli k Yané, která se po chvíli začala probírat z šoku.

„Žije! Rychle, odneste jí odneseme na strážnici.“ Křikl Mirst, když se Rina pohnula. Obě ženy byly okamžitě přeneseny do vesnice a uloženy na lůžka v patře radnice, kde stále ležel také zraněný Fil, o kterého pečovala léčitelka Mój, starší žena s šedivými vlasy a milým obličejem. Ihned se ujala i ostatních pacientů. Niral seděl u Yané a nehnul se od ní na krok. Její zranění nebyla vážná a ona se velmi rychle postavila na nohy. Ale Rina Irnat měla hluboké rány.

„Jděte se vyspat. Tady mi nepomůžete, já se o ně postarám.“ Pobídla léčitelka Mój všechny kromě Nirala, který si přál zůstat s Yané.

„Nechám tady stráž.“ Pronesla Mayara a poté s ostatními odešla dolů, kde se začala se strážci a Marrikem radit co dál.

„Merriku, copak jsi to tam v lese prováděl?“ Ptal se s úsměvem Jirs knihovníka.

„To víš. V knihovně je občas nuda a tak studuji trochu magii. Knih o ní mám dost. Ale bohužel umím jen základní věci, co se dají naučit, na ty ostatní nemám talent.“

„No, myslím si že talent jsi prokázal. Stále nás překvapuješ.“

„Děkuji.“ Uklonil se knihovník významně.

konec čtvrté části

 

Komentáře

komentářů

About The Author

Šéfredaktor

8 komentářů

  1. Filip Pivoňka

    Tak příběh se mi líbí. Je to napínavé a udržuje si to čtenářovu pozornost.Jen, ehm, kdo je ta Rita? Postava z předchozího příběhu o Jisrovi a spol.? Nebo mám tak blbou paměť a nepamatuju si předchozí díly? Ale píšeš špatně přímou řeč. Přímá řeč a uvozovací věty mají být součastí jednoho větného celku a ne, jak píšeš ty, rozdělené do dvou vět. Takže ne (vymyšlený příklad): "Ahoj Mirste." Řekl Merrick. Ale – "Ahoj Mirste," řekl Merrick. Jo a v minulém díle se tom městečku mluvilo jako o vesnici a v tomto jako o městě. To je takové nejasné. Ale jinak se to líbí, jsem zvědavý na další díly.

      • Filip Pivoňka

        Sakra, já mám blbou paměť. Jdu si ho znovu přečíst. 🙂

      • Hawk

        ehm… ne z prvního dílu, ale spíš z předchozího příběhu
        mně se to zdá moc rozkouskovaný, spojil bych vždycky aspoň dva díly
        btw. kolik těch dílů bude???

      • petr

        Neboj, už bude pomalu konec. Myslel jsem, že se to bude líp číst, když to budou kratší díly a uznávám, že jsem to možná trochu přehnal.

    • petr

      Promiň, to byla moje chyba. Je mi samozřejmě jasné, že si nejde pamatovat jména z povídky, která vyšla už dřív (mnohdy si člověk nevzpomene na jména pět minut po skončení povídky). Trochu jsem to napravil, aby to čtenář vzal i kdyby tu povídku předtím nečetl. Co se týká té přímé řeči, zase tak jednoznačné to není, ale asi budeš mít v lecčem pravdu. Ještě si to pořádně projdu a pak napíšu. Díky. Co se týká Balzdeje, tak je to vesnice, ale je poměrně velká. Dám si na to pozor. Díky.

Leave a Reply