Jirs přerušil knihovníkovo vyprávění.

„Merriku, počkej! Co to má společného s tou vesnicí?“ Skočil mu do řeči ve snaze dát dohromady záhadnou skládanku.

„Moment, dostanu se k tomu. Pamatuji si to docela dobře, protože mě svitky zaujaly. Po nějaké době jsem v nich hledal už jen jedno slovo. Arsín. Našel jsem, jak místní starosta psal soudci o pomoc. Lidé spatřili během večera přízrak, který popisovali stejně jako teď Ty. Myslel jsem, že jsem ti to někdy vyprávěl a že si ze mě teď děláš legraci, ale pokud je to pravda….“

„…tak jsou ti lidé ve vážném ohrožení.“ Dokončil Jirs, vzal Merrika, postavil ke komnatě strážce jako zástup a oba šli rovnou k veliteli. Vtrhnul s knihovníkem dovnitř. U stolu seděli Klank, Mirst a Mayara, ochránkyně Balzdeje a všichni se vyděšeně dívali co se děje.

„Jirsi, tady Mayara mě seznámila…“ Začal velitel nesměle konverzaci. „Veliteli, přivedl jsem Merrika. V Balzdeji se chystá něco strašného.“ Přerušil Jirs svého nadřízeného. „Musíme jim okamžitě pomoct.“ Pokračoval.

„Ale Jirsi, máme pohotovost. Nevím, ale mám takový pocit, že velké problémy má i Maan Taar, takže potřebuji všechny lidi tady. Jestli gilda zvítězí v královském městě…“

„Veliteli, vy to nechápete. Musíme ihned…“ Skočil Jirs opět do řeči, ale velitel Klank si to už nenechal líbit.

„Jirsi! Ticho! Děkuju. Věřím tvému úsudku a dodržím slovo, které jsem dal Mirstovi. Ale pojedeš tam jenom Ty a Mirst, jestli se vám chce.“

„Moje stanovisko se nemění. Rád pojedu.“ Skočil do toho Mirst a Merrik dodal, že si jde taky sbalit věci. Velitel už se nezmohl na slovo a rezignovaně si sednul zpět do křesla.

 

***

 

„Teda Mayaro. Mapy Nandorské oblasti mám teoreticky nastudované, ale nikdy jsem si neuvědomil, jak je rozlehlá.“ Povzdechl si Merrik, když se spolu s ostatními plahočil již více než den.

„To jo. Asi bychom se měli utábořit. Čekám kdy mi kůň sprostě vynadá a shodí mě ze sedla.“ Dodal Jirs.

„Cesta do Nandorské Balzdeje trvá dva dny a k nejbližší vesnici má ta naše skoro půlden cesty. Ta oblast není moc pohostinná, ale my jsme si svůj život vybudovali a nechceme odejít. Proto jsem přišla žádat o pomoc stráž.“

„No snad se nám podaří pomoct.“ Odpověděl Mirst, který se stále snažil zjistit od Jirse, co se v Balzdeji děje.

„Mirste, vím že po mě koukáš a snažíš se něco zjistit. Myslím že je na čase, abych tě a Mayaru seznámil s informacemi tady od Merrika. Nevíme co to je, ale před tři sta lety kvůli tomu museli vymazat z mapy celou vesnici.“

„A kam šli její obyvatelé?“ Divil se Mirst.

„Ti už nežili.“ Pronesl jeho kolega a všichni jen tiše seděli na zemi. Na Mayaře byl vidět velký strach. Jirs poté rozdělal oheň a později se čtyřlístek uložil k spánku.

         Byla noc. Mirst otevřel oči. Oheň už spíš jen doutnal a vrchní strážce spatřil nad svou hlavou nebe plné hvězd. Po očku se podíval směrem k Mayaře. V mírném osvětlení hasnoucího ohně rozpoznal, že tam dívka není. Opatrně vstal a znovu se přesvědčil, zda pouze nezměnila místo, ale kolem ohně nebyla. Měsíc osvětloval krajinu a Mirst uslyšel podivné hlasy, přicházející z malé planiny, která se rozkládala za několika stromy nedaleko tábořiště. Plížil se obezřetně za hlasy a najednou spatřil Mayaru několik metrů od sebe. Nebyla sama. Rozmlouvala s nějakou ženou, vedle které seděl vlk. Mirst se pohotově ukryl za strom a poslouchal. Sledoval to neuvěřitelné divadlo a snažil se zachytit každé slovo.

„Mayaro, vezmi své lidi a běžte pryč. Moji bratři mi každý den říkají o strašných netvorech, které v lese potkávají. I náš lid už se začíná bát a to jsme silní.“ Pronesla ta žena a nyní teprve Mirst rozeznal, že není oblečená.

„Tako, neodejdeme. Vedu královské strážce. Pomohou nám.“

„Jsi naivní Mayaro. My vidíme co se v lese děje. Odejděte, dokud je čas.“ Odpověděla žena. Náhle jako by někam zmizela. Jen dva vlky bylo možné spatřit utíkat k lesu. Mirst se chvíli vzpamatovával z toho co viděl. Poté se obezřetně proplížil zpět k ostatním, aby ho nikdo nespatřil. Mayara přišla o chvíli později a jakoby nic pokračovala ve spánku.

 

***

 

„Vstávat! Už je krásné ráno a pokud nechcete, aby vás ty pijavice sežraly úplně, měli byste je sundat.“ Začal lord Merrik zvesela ráno a kupodivu tento styl budíčku zabral okamžitě. A bohužel byl pravdivý.

„Copak Jirsi. Tancuješ u ohýnku? Moc hezké. Můžu se přidat?“ Smál se lord, když viděl vrchního strážce zuřivě zápasit s přisátými parazity.

„To je děsná sranda. Mám pijavici v uchu.“ Nadával Jirs.

„Alespoň ti někdo v noci šeptal do ouška. Já mám zase smůlu, ach jo. Ale ukaž, podívám se na to.“ Dodal Merrik a po krátkém zápase s pijavicí i Jirsem od sebe oba oddělil. Všichni se tvářili pobaveně až na Mirsta.

„Mayaro! Nechceš nám něco říct?“ Zeptal se s vážnou tváří. Dívka se na něj chvíli nechápavě dívala a tak pokračoval.

„Dobře, tak jinak. Kdo je Taka?“

Mayara zbledla a bylo vidět, že je zaskočená. Ostatní sledovali, co se to děje.

„Je ze starého národa o které lidé neví. Je to tak lepší. Proto jsem o ní nemluvila.“ Odpověděla dívka a sklopila oči.

„Dobře. Ale ta žena s tebou mluvila o důležitých věcech, které bychom měli vědět.“

„Oni vědí, že v Nandorských hvozdech něco je a bojí se toho. Říkala mi, že musíme odejít, abychom se zachránili. Nevěří, že nám pomůžete.“

„A ty ano?“

„Já ano. Jste naše poslední naděje.“

„Dobře, ale příště nám nic netaj. My jsme stráž, nás se bát nemusíš.“ Snažil se Jirs o napomenutí a Mayara pochopila.

konec druhé části
Akoba

Komentáře

komentářů

About The Author

Šéfredaktor

9 komentářů

    • petr

      Tohle jsou zvláštní pijavice. Žijí skryté v půdě a jakmile se někdy po dešti vytvoří bahno a někdo jím projde, pijavice se jako poměrně nenápadní tvorečkové přichytí na obuv a během noci se ve snaze vyhledat nejvhodnější místo k přisátí rozlezou po celém těle hostitele. Poté co se po zbytek noci krmí, mají ráno již několikanásobný objem a jsou proto pro hostitele nepříjemným a již viditelným překvapením. Takže naše skupina v povídce pravděpodobně prošla nějakým řidkým bahnem. Aneb, ať žije fantasy :-))))) Ale trochu je z toho pravda. Pěknou pijavici, třeba v Asii, Jižní Americe nebo jinde ve světě je možné chytit, pokud se prodíráš džunglí, začne hustě pršet a jdeš bahnem s vodou, takže možná…. 🙂 Ale děkuji za komentář. Budu se snažit, aby to nepřestalo být čtivé (už jsem tu povídku měl dopsanou a druhou půlku jsem vzal a vyhodil, protože mi nepřišla moc dobrá). Snažím se.

      • Alcil

        tak, mohl do ucha vlízt, hm, třeba škvor 😀

      • petr

        A do oka mu mohla spadnout vosa :-D. Ale je to fakt, bylo by to možná méně složité. Anebo by to mohl být pijavicoškvor.

Leave a Reply