Kapitola 3: Pán

„Jak tě mohlo napadnout se rvát?!“ křičel rozzlobený Frick a netrpělivě přecházel po svém bytě.

„On si začal,“ bránil se Signor. „Chtěl se prostě rvát.“

„Kde se to stalo?“ vyzvídal Frick. Signor však mlčel. „Tak kde?!“ vykřikl, když neslyšel odpověď.

„U zeleného mostu,“ odpověděl smutně Gem Signor.

Frick se zastavil a upřímně se podíval Gem Signorovi do očí. „U zeleného mostu,“ povzdechl si. „Neříkal jsem ti, že zelený most je hranice našeho teritoria?“ řval rozzuřeně. „Copak si nevážíš vlastního života? Ne, nejenom, že si nevážíš vlastního života, ale ještě musíš ohrožovat život Ley i všech ostatních! Tam venku jsou jen dvě věci: Systém a divočina. Pro tebe je tam místo pouze v rakvi.“ Frick se odmlčel. Měl sto chutí Signora prostě vyhodit, ale cosi mu v tom bránilo. Jeho smysl pro lidskost a Lea. Věděl, že by mu to nikdy neodpustila. Lea byla jediná z rebelů, před kterým byl Frick ochotný udělat kompromis.

„Kdo je vlastně Psycho?“ zeptal se trochu rozpačitě Signor. Obával se, že rozzuří vůdce rebelů ještě víc, ale jeho zvědavost byla silnější.

„Psycho?“ podivil se Frick tak hloupé otázce. Konečně si sedl za svůj stůl a snažil se uklidnit. Z kapsy vyndal krabičku, ze které si vytáhl cigaretu. „Psycho je naší nadějí,“ pokračoval Frick a hledal zřejmě zápalky na svém stole. „Jistě sis všiml, že na tomhle sídlišti se všechno rozpadá. Nemáme lidi, kteří by nám pomohli opravit naše příbytky.“

„A Psycho ano?“ přerušil Fricka Gem Signor.

„Ano, Psycho by nám mohl velice pomoci. Víc ti o něm neřeknu, víc vědět ani nemusíš,“ dodal Frick a konečně si zapálil cigaretu. „Pochop, že jsi velká anomálie, Signore. Nikdo neví odkud jsi přišel a nikdo neví kdo vlastně jsi. Proto ti nemůžeme plně důvěřovat, doufám, že to pochopíš.“

Frick nabídl cigaretu Signorovi. Ten si ji velice nedůvěřivě vzal a strčil do úst, stejně jak to předtím udělal Frick.

„Mám ještě jednu otázku,“ pronesl Signor ještě předtím, než si zapálil cigaretu. „Kdo je J.I.?“

„J.I.? Jestli se ptáš na J.I., tak to Leu muselo hodně bolet. J.I. je netvor. J.I. je naše nejhorší noční můra. A pevně doufám, že bude i tvá. J.I. je agent Systému, nejlepší agent Systému, to je vše, co o něm ty…,“ Frick nedokončil svoji řeč. Signor si zapálil cigaretu, ale když natáhl kouř, začal zuřivě kašlat. Frick se jen usmál. „To je u kuřáků začátečníků normální,“ pronesl. Když však Signor nepřestával kašlat, uvědomil si, že je možná něco špatně. „Jsi v pořádku?“ zeptal se trochu přitrouble.

Namísto odpovědi se mu naskytl pohled na zkřivenou tvář a šedivě zkalené oči. Ze Signorových úst zaznělo jen jediné slovo: „Šeď!“

„Co jsi proboha zač?! Démon?“ vylekal se vůdce rebelů. Nevěděl co dělat, nic takového ještě nezažil. Naštěstí se Signor už vrátil do svého obyčejného vzhledu. Netrvalo to víc než minutu, ale přece jen… Frick cítil něco zvláštního.

„Co to bylo?“ zeptal se Frick a sebral hostovi cigaretu.

„Nevím,“ odpověděl vysláblý Gem Signor.

„Myslím, že bys měl jít,“ pronesl Frick a doprovodil mladíka ke dveřím. „A Signore,“ zavolal naň, když odcházel. „Ještě jedna podobná nehoda a skončíš mnohem hůř.“

Přemýšlel. Jeho mysl byla stále ještě zmatená. Nikdo kolem nevěděl odkud se vzal, kdo je a co tu vlastně dělá. Nejhorší ovšem bylo, že to nevěděl ani on sám. Kdo vlastně je? Pán Klenotu byla slova, která vypustil z úst mimoděk. Byla zafixována v podvědomí. Stejně jako Šeď. Co to mělo znamenat? Co se to s ním stalo? Nedokázal odpovědět.

Ležel na své posteli tentokrát zcela opuštěn. Lea byla momentálně pryč. Tentokrát stočil tok myšlenek ke světu, ve kterém se ocitl. Systém. To slovo znamenalo snad totéž co Bůh, pro zdejší spíš Ďábel. Dozvěděl se, že jde o formu vlády absolutní totality. Členové systému byli lidé. Obyčejní, průměrní. A přesto to nebyli lidé, kteří tu byli před Systémem a Válkou, a nebyli to stejní lidé jako rebelové. Členové, takzvaná membra, vykonávají veškerou práci. Bez pocitu únavy a potřeby jakékoliv odměny. Jako stroje. Na ně dohlížejí vojáci. Jako stroje. Podle Ley není membro ani voják schopný přemýšlet, jen plní příkazy. Vojáky i membra ovládají agenti. Agenti nebyli stroji, alespoň ne co se týče přemýšlení. Právě naopak, agenti museli být velice inteligentní, protože plnili funkci správců a generálů. Spravovali města a vedli armády. A agenty ovládal Jediný.

Signor se nedozvěděl, kdo je onen Jediný, ale v tuto chvíli mu to bylo jedno. Zde se ho Systém přímo nedotýkal, jen strašil. Byla už noc a on byl unavený. Usnul.

„Konečně jsi blízko, Pane Klenotu,“ zazněl odněkud starý, uklidňující hlas. Stál, nebo spíš levitoval, uprostřed prázdnoty.

„Odkud se ozývá ten hlas? A komu patří?“

„Ty víš, kdo jsem, Pane Klenotu.“

Najednou se cítil starý a zkušený. A také mocný. Ano, věděl, komu patří onen tajemný hlas, kdo vlastně je a co znamená Pán Klenotu a Šeď. Ale nedokázal si to dát do souvislostí. Zatím.

Rozhlédl se po nekonečné bílé pláni. Sníh? Vzal hrst bílé hmoty do rukou. Nechladila. Písek? Pustil hmotu z ruky a pozoroval, jak se vznáší jako peří. Prach? Ne, nebyl to prach. Věděl, co to je.“

„Dvakrát jsi již zklamal, Pane Klenotu. Tentokrát již musíš Klenot získat. A Věčnost bude opět nastolena.“

„Má duše slouží tobě, Pane Absolutna.“

Komentáře

komentářů

About The Author

4 komentáře

  1. GemSignor

    Ve všem máte naprostou pravdu, ale já s tím moc neudělám. Je to opravdu ulítlí, je to šílený, není to už fantasy a není to ještě sci-fi. Odstup mezi díly je dán tím, že ne vždy mám na psaní Smyšlenek náladu (sice jsem již řekl, že je to mé staré dílko, ale všechny tři kapitoly v něm tvoří dvě strany sešitu A5). S tím souvisí i to, že mi dochází dech. Ale abyste si již zase přišli na své, mám již skorou hotovou další část. Nikoliv však kapitolu čtyři, ale povídku Agent Systému. Myslím, že podle názvu si představíte o koho asi půjde a že se zase dozvíte pár velmi ulítlích souvislostí.

  2. Martin Štefko

    Přečetl jsem si i předchozí dvě povídky a všechny mě něčím zaujaly. Mám rád, když jsou příběhy tak trochu divné. Teď nemyslím divné špatným způsobem, ale tím dobrým, pokud si pod tím někdo jiný dokáže něco představit. A to se mi na tvých povídkách líbilo. Italština jako hlavní jazyk Systému je prostě skvěle ulítlý nápad, i když chápu, že tady to bylo myšleno hlavně kvůli jménu hlavního hrdiny, ale i tak. Psycho, další takový prvek, už samo jméno je skvělé. Spousta tajemství, neznámý člověk, který se zničeho nic objeví ve vesnici, skoro nic nevíme o světě, kde se příběh odehrává, vše je nám podáváno v malých doušcích, čímž se celý přáběh rozjasňuje, ale pořád je natolik zamlžený, že upoutá. Skoro to zní jako samá chvála, ale měl bych i výhradu. Zkus to udělat ještě divnější:-) Malinko mi přišlo, že s touhle povídkou ti trochu dochází dech, i když závěr je zajímavý.

      • Martin Štefko

        Ano, s tím musím souhlasit. Odstup dílů je příilš velký. Já jsem na stránkách poměrně nový, takže jsem si teď přečetl všechny tři díly najednou, protože jsem je neznal, ale ti, co první dva četli dřív, už si ani nemusí pamatovat, co v nich bylo.

Leave a Reply