Robert Ervin Howard

   Kdo by neznal barbara Conana, svalnatého Cimmeřana, který se před ničím nezastaví, nikdo a nic ho nedokáže porazit. Ti, kdož se s ním setkali, vědí, že jeho duchovním otcem je Robert Ervin Howard, americký novinář a povídkář z první poloviny 20. století. Howardovi vděčíme za vznik sword and sorcery, tedy příběhů meče a magie, světa, kde hrdinové jsou skutečnými hrdiny a ti zlí jsou skutečně zlí. Ač se o Howardovi říká, že jeho rekové jsou inspirováni jím samým, když se podíváme na život tohoto autora, zjistíme, že ne vše v jeho životě je hrdinské.
   R. E. Howard se narodil 22. ledna 1906 v texaském Peasteru. Po častých stěhováních po celém státě se v roce 1919 jeho rodina konečně usadila v Cross Plains, kde Howard žil až do své smrti. V mládí nemocný chlapec chtěl být něčím víc, než jen nějakým chudáčkem. Už v té době se v jeho hlavě rodily profily jeho hrdinů-kulturistů. V pokročilejším věku se začal věnovat boxu, aby se z tintítka stal pořádný muž. Již zde můžeme vidět spisovatelovu touho po jistém druhu hrdinství, jež provázelo celou jeho tvorbu a celý jeho život.
   Psaní pro širší veřejnost se začal zabývat na střední škole, kde přispíval do školního časopisu, zde však jeho ambice zdaleka nekončily. V roce 1921 byla magazínem „Western Story and Adventure“ odmítnuta jeho povídka „Bill Smalley and the Power of the Human Eye“, čímž začala skoro nekonečná řada vrácených prací. Až o čtyři roky později za osmnáct dolarů prodal povídku „Spear and Fang“ (dílko z doby neandrtálců) časopisu Weird Tales, legendě pulpovým magazínů a měsíčníku, který se nakonec stal Howardovou domácí scénou, kde uveřejňoval své příběhy, ač samozřejmě s rostoucí popularitou se o jeho tvorbu zajímalo stále více a více povídkových periodik. Se „Spear and Fang“ se mu ještě nepodařilo dostat na obálku magazínu. K tomu došlo až roku 1926 s povídkou „Wolfshead“.

   Po střední škole vystřídal mnohá různá zaměstnání, což je u spisovatelů poměrně typické, pokud se neprosadí již v pubertě, což se stává skutečně velmi zřídka. Podobně jako Howard na tom byli i takoví autoři jako David Gemmel nebo Stephen King. Z pracovních míst, jimiž prošel, bych jmenoval povolání osobního tajemníka v právnické kanceláři, stenografa a prodavače v drogerii. Nakonec, vzhledem k neúspěchu u vydavatelů, si udělal kurz účetního.
   Počet vrácených povídek narůstal a výrazně převyšoval hromádku publikovaných. Přišel však rok 1928 a s ním i postava Solomona Kanea, prvního hrdiny, jež si mezi veřejností našel výraznější ohlas. Ale od Solomona je ještě hodně daleko k barbaru Conanovi. Solomon Kane totiž není žádný svalovec, jen člověk s ideály, který chce pomáhat světu, a aby ho zbavil padouchů, bude je pronásledovat kamkoli. Nepohybuje se však po žádném bájném světě, ale po planetě Zemi zhruba v šestnáctém až sedmnáctém století a jeho zbraní je rapír a pistole a hlavním působištěm Afrika, hlavně z důvodů její neprobádanosti.
   To už tu ale máme rok 1929, kdy na scénu přichází Kull. Barbar, který byl vyhnán z Atlantidy, kvůli tomu, že byl shovívavý a místo upálení ženu, která si vzala nepřítele, milosrdně zabil. Tím, že porušil zvyky, musel odejít. Zde je jasně poznat Howardův přístup k „civilizovanému“ světu. Divoký barbar bez nějakých rytířských ctností je v podstatě lepší a čestnější než civilizovaní lidé z Atlantidy. Kull je předobrazem Conana, ale i zde chyběl ještě nějaký ten krůček k dokonalosti a hlavně k většímu zájmu čtenářů.
   Od roku 1930 Howard pravidelně publikuje ve Weird Tales, ale i v dalších pulpech (Oriental Stories a Fight Stories). Ovšem přichází Velká krize, což se podepisuje i na vydavatelstvích. Aby byla schopna uhradit náklady, musí změnit periodicitu svých produktů. Weird Tales se přes krizi dostávají poměrně dobře, ale Oriental Stories se stávají čtvrtletníkem, až jsou roku 1932 zastaveny úplně. Podobně je na tom i časopis Fight Stories (tady nehledejte žádné fantastické příběhy, ale povídky z boxerského ringu), který také v roce 1932 končí, ale po čtyřleté přestávce se znovu vrací. To se Oriental Stories nepoštěstilo.
   R. E. Howard ovšem nouzi o práci nemá. Zkouší žánr detektivek, kde však zjišťuje, že mu pšenka příliš nepokvete. Kriminální příběhy mu nesedí. Nachází ovšem zálibu ve westernech, jež píše pro Action Stories. Ale ani zdaleka nezanevřel na fantasy, a tak představuje světu dalšího svého hrdinu, piktského krále Bran Mak Morna, bojujícího za nezávislost Piktů, jenž se setkává i s pradávným králem Kullem. Ovšem nedlouho po Branovi na vrchol hory hrdinů přichází Conan a nutno přiznat, že předešlé bojovníky dobra shazuje někam napůl cesty. Conan zastiňuje i Kulla Dobyvatele, ač jsou si velmi podobní, neboť oba jsou svalnatí a neuvěřitelně silní barbaři, oba se stávají králi, ale Conan je prostě lepší. Jeho oblíbenost může vyvěrat z několika pramenů.
   Conan je barbar, který má své nectnosti. Má rád dobré pití, krásné ženy, často jde do bojů po hlavě a až potom se ptá, pokud se vůbec zeptá. Není to úplně vzorový hrdina, má své zápory, což ho polidšťuje a je tím pro čtenáře skutečnější. Dalším výtečným prvkem je atmosféra, která není laděna nijak vesele, ale spíš do temných barev. Magie je zde onou temnou stránkou, tou špatnou, která jen těžko může sloužit dobru. Povídky tím získávají hororový nádech a tím více upoutávají čtenáře. Posledním důležitým prvkem, který třeba u Kulla naprosto chyběl, jsou ženy. Všechny krásné, vnadné – tohle je hodně důležité! – a skoro všechny končí v Conanově posteli. No řekněte sami, není skvělé být hrdinou v bájných světech, zachraňovat nevinné a zabíjet grázly, potom hodovat a den zakončit s nádhernou ženou po boku? Conan je tím, čím člověk našeho světa být nemohl, čím nemohl být ani Howard, i když si to přál. V postavě Conana autor zosobnil sám sebe, ale takového, jaký by mohl být a jakým se na Zemi nikdy nestane.

   Abych nemluvil jen o mužských hrdinech, najdeme v bohaté spisovatelově tvorbě i jednu ženu, Rudou Sonju. Ale my ji neznáme tolik díky Howardovým povídkám. O zájem o ni se postarala společnost Marvel, gigant světového komiksu. Až díky obrázkům se stala Sonja známou hrdinkou, která v roce 1985 sekundovala Arnoldu Swarzeneggerovi, filmovému Conanovi ve filmu nesoucím její jméno. A když už jsme u těch žen, říká se: „Za vším hledej ženu.“ I v životě R. E. Howarda byla jedna taková femme fatale – jeho matka. Velice k ní tíhl a když se 11. června dověděl, že se z komatu, do něhož upadla po vleklé nemoci, nikdy neprobere, psychicky to neunesl a zastřelil se. Jeho matka zemřela druhý den. Svět tímto dnem přišel o skvělého spisovatele, ale stalo se něco, co se jen tak nestává. Mohlo by se zdát, že s Howardem zemře i Conan (spisovatel sám napsal o tomto hrdinovi spoustu povídek, ale jen jediný román – Hodina draka), ale k tomu nedošlo. Jeho díla se chopil muž jménem Lyon Sprague de Camp, člověk, který se jako had prosmýkával všemi oblastmi fantastiky, ať už beletristické nebo teoretické, dokončil Howardovy nedopsané příběhy a sám vytvořil několik vlastních. De Campem to však jen začalo. Barbarova oblíbenost po celém světě je taková, že až do současnosti vznikají nové a nové příběhy. A další jistě vznikat budou. O jejich kvalitě se dá mnohdy hodně polemizovat, stejně jako o záměrech jednotlivých autorů, ale Conan žije dál. Mohl by si jeho stvořitel přát větší poctu, větší uznání?
   Robert Ervin Howard zemřel mladý, ale dokázal po sobě zanechat nedostižný odkaz, který i po generace fascinuje a inspiruje čtenáře. Možná byl trochu podivín, o čemž svědčí téměř oidipovský vztah k matce, ale nebývají takoví géniové? Jeho osud trochu připomíná život dalšího pulpového mága, Howarda Phillipse Lovecrafta, který zemřel jen o rok později. Obrovské nadání, ale příliš málo času na to ho pořádně využít.

Martin