Jako ostrý šíp

Vystřelený z luku svědomí

Probodává tvou jistotu

A tvoji mysl ochromí

 

Uzamykáš se

 

Vratké lano, na rozhraní nekonečna

Co ve větru se kymácí

Balancuješ plná strachu

Zem pod tebou se vytrácí

 

Se svým svědomím v poklidu dřímáš

Zakryta závojem lží

Sny, ozvěny pravdy nevnímáš

Neb bez nich je snadnější žít

 

Jsou tu však stále a doléhají

Na tebe silou nemalou

Ty však uzavřena jsi ve světě svým

Myslíce, že duši máš nevinnou

 

Ničí tvé představy mylný

Ten pocit je tak silný

 

Však mnohdy skulinu najdou si

V tvé pevné lživé hradbě

A jako soudce, narušitel

Vystaví tvou mysl hanbě

 

Nyní otrokem iluzí

Jež sama jsi stvořila

Jako obranu před světem

Stěna, jež skutečnost drží

Jako vodu přehrada

A falešnost propouští ven

 

Kéž jednou přijde den

Kdy dojdeš k uvědomění

Že sama každým činem

Nahlodáváš své svědomí…

Komentáře

komentářů

About The Author

6 komentářů

  1. MarkuSnakus

    Díky, to mě těší…už sem to psal, vlastně asi žádná moje báseň nemá nic společnýho s fantasy…ale to už by bylo trochu moc, kdyby se sem mohly dávat jen fantasy básně…on je to dost specifickej (a vlastně i dost omezenej)styl básně, já radši vyjadřuju nějaký názor, pohled, atd…A to dost dobře fantasy básní nejde…takže asi tak…

Leave a Reply