Přitom existuje kompromis v podobě hraní počítačové hry přes internet s veškerým komfortem a klasického přístupu her na hrdiny. Dnes již několik let stará PC hra Neverwinter Nights přinesla nejen zajímavý příběh pro jednoho hráče ve světě Forgotten Realms postaveném na pravidlech Dungeon & Dragons, ale stala se i zárověň nejvěrnějším převedením těchto  pravidel do síťové počítačové hry. Je v ní totiž zachován princip interakce hráčských postav (Player Character, PC) v předem vytvořeném prostředí, který řídí Pán Jeskyně (PJ/DM). Naopak je možno hrát i bez Pána Jeskyně, pro

tože systémové věci hlídá hra sama nebo může být Pánů Jeskyně ve hře současně i víc.

 

 

Příběh, který vám budu vyprávět *stařík se rozhledne po svém publiku* se skutečně stal před mnoha a mnoha lety ve slavném Callinderském království. Vypráví o pomstě několika trpaslíků žijících v mále rybářské vsi jménem Devenan.

Trpaslíků bylo v kraji málo. Není se proto co divit, že těch pár vousatých podsaditých brachů, co se ve vsi usídlili, uzavřelo přátelství na život a na smrt. Takhle popisuje události jejich kronika: *stařík otevře zašlou knihu*

 

7. dne 5. měsíce roku 2013 byli trpaslíky Ježurou, Modrovousem a Undinem založen klan "Železná pěst". Braši řečnili dlouho v úzký kotlině kdesi v kopcích na východ od Devenanský vsi až rozhodli o založení klanu a určili prvního patrona klanu Ježuru. Určili i mistra obchodu Modrovouse i mistra války Undina.

Pak se odebrali do hospody "U létající ryby", kterou zřídili k nepoznání. Propili na dva tisíce zlaťáků, rozmlátili čtyři židle, počůrali jeden stůl, pozvraceli a a zasmradili celou hospodu a nakonec skončili kdesi nahoře na chodbě před dveřmi pokojů.

 

*stařík zaklapne knihu* Hned o pár dní později se trpaslíci vypravili na svou první výpravu, na které chtěli konečně zúčtovat se skřety ohrožujícími vesnici. Výprava byla úspěšná, podařilo se jim zabít skřetího šamana. Nepříjemné setkání je čekalo až při návratu. Zastavili se na odpočinek u ohniště vedle nedalekého jezírka. Skoro ani nesložili sekery, když tu se objevil čaroděj. Byl oblečený v barevném hávu a byla cítit jeho kouzelná aura. Maku, tak se ten čaroděj jmenoval, ale nebyl sám. Měl s sebou obrovského medvěda. Trpaslík Undin se lekl a začal se s čarodějem hádat, ať to zvíře pošle pryč, že trpaslíci byli u ohniště první. Ale čaroděj jako by chtěl vyvolat hádku. To nevydržel trpaslík Ježura, novopečený Patron klanu, prohrabal batoh a hodil do sebe několik posilujících lektvarů, aby se připravil na boj. Postavil se čelem k čaroději a chtěl, aby Maku odešel. Ježura i Undin byli připraveni na boj, ale Modrovous ne. Modrovous starý dobrák totiž Maka znal a nechtěl aby se cokoli stalo. Chtěl situaci za každou cenu uklidnit, a tak jen mluvil, ale sekeru nechal položenou u svého batohu. Hádka tak přerostla v hádku mezi Ježurou, který chtěl aby ukázali čaroději sílu všech tří a Modrovousem, který se jen zajímal o to, aby se nikomu nic nestalo. Ježura se s Modrovousem porval, a když to k ničemu nevedlo, urazil se a odešel. Situace se pak uklidnila a vše vypadalo, že se zbývající dva trpaslíci s čarodějem v míru rozejdou. Jenže Undin huba nevymáchaná, řekl něco, co čaroděje opravdu vyprovokovalo k boji. Undin měl pramalou šanci a Modrovous jen nevěřícně sledoval divadlo hrůzy, když Undin padl k zemi. Nehledě na Maka sebral Undina a rozběhl se přes lesy plné skřetů k Devenanu. Čaroděj tehdy běžel s ním. Už už to vypadalo, že se probijí včas, když právě během nejhoršího boje se na Modrovouse vrhl obrovský medvěd, asi takový, jako přišel s čarodějem. Modrovous nevěda co se stalo se probral příštího dne v Devenanském chrámu. Chudák trpaslík si nepamatoval vůbec nic, vůbec ani netušil proč se na něj jeho bratranec Ježura tak šíleně zlobí, a proč chce zkoncovat s klanem. Zbyl jen smutek, dlouho trvající hádka a mrtvý Undin, jehož tělo nikdy nenašli. A vypadalo to, že to čaroději snadno projde..

 

 

Jak to vypadá prakticky? Na první pohled jako každá jiná obdobná online RPG. Vytvoříte si postavu a začnete procházet svět. Vesnice, města, pláně, lesy, hory, jeskyně. V divočině a v jeskyních narazíte na více či méně nebezpečné bestie chránící nejrůznější poklady, ve městech a vesnicích na obchodníky, kde můžete nakoupit výbavu či prodat nelezené věci. Potud běžné RPG. Překvapení přijde až setkáte-li se s jinou hráčem ovládnou postavou. Rozhovor bude vypadat jako z nějaké fantasy knihy. Postava bude mluvit jí příslušejícím jazykem. Vznešený elf noblesní spisovnou řečí, trpaslík hrubým upřímným jazykem a na půlorkovi bude vidět, že při své inteligenci je rád, že dá dohromady holou větu. Postava s vámi taky nemusí promluvit vůbec, protože si s vaší nemá co říci, může se vás pokusit okrást nebo vás může chtít třeba i zabít. Narazíte-li na postavu opačného pohlaví můžete se dočkat nějakého flirtu nebo zažít i erotickou scénu. Důležité je, že v žádném případě nepadne slovo, které by naznačovalo, že na druhé straně je u počítače hráč, který žije v běžném světě a stejně jako vy vidí i mechaniku hry (číslené vlastnosti postavy apod.). Hráči dokážou úplně oddělit to, co si myslí, jak se chová a co chce jejich postava (tzv. IC neboli In Character), a to, co vidí oni sami – např. zmíněnou mechaniku hry (tzv. OOC neboli Out Of Character). Jako příklad uveďme jména postav, které každý hráč automaticky vidí nad postavou. Jeho postava však nikdy druhého neosloví jménem, pokud se jí protějšek nepředstaví. A představí-li se třeba pod falešným jménem, musí to respektovat. Jíným příklade budiž situace, když družina dobrodruhů najde meč "+1". Nikdo samozřejmě tuto skutečnost nevysloví, přestože všichni hráči toto vidí v popisu předmětu. Všichni zareagují podle vlastností a znalostí své postavy. Půlork válečník prohlásí tak akorát "Dobrá meča!", šibalský zloděj začne vykládat, že je to obyčejný meč, a že si ho klidně vezme, aby ho později prodal, člověk bojovník začne významně hodnotit kvalitu ostří a moudrý čaroděj třeba hned pozná, že meč vyrobili elfové.

 

 

Trpasličí přátelství však vzniklou nenávist překonalo a Modrovous i Ježura začali žít jako předtím. Na počest Undinovi zorganizovali "vzdání holdu". Právě tehdy Ježura poprvé někomu vyprávěl svůj příběh. Vyprávěl ho slavné Devenanské bardce Sele Sienně, která podle jeho povídání o Undinovi na vzádní holdu složila píseň: *nalistuje v knize*

 

Pro Undina

 

Trpasličí plémě houževnaté jest,

vše řešit chtějí jen na vlastní pěst,

odolní a silní jak skála matečná,

v hrudích jim bijí srdce statečná.

 

Takový je i Undin, trpasličí brach,

z ničeho ten malý nemá nikdy strach,

v rukou meč co dva břity má,

však ten on mistrně ovládá.

 

Na hlavě helmici nezvyklého tvaru,

na trpaslíka neobyčejnou to věru,

ta přilbice i přezdívku mu dala,

říkali mu Jelen ten s parohama.

 

Na obranu přátel postaví se hned,

v boji běží jenom vpřed,

i kdyby ho nápor nepřátel smet,

svým mečem se ohání tam a zpět,

 

strachu neznaje, sílu nadlidskou,

ostatní trpaslíci s ním i do pekla jdou.

A po výpravě v hospodě je pitka,

nezřídka kdy i nějaká ta bitka.

 

Korbele o stoly třískají

trpaslíci falešně si pískají,

prostě trpaslík jak má být,

jen tak se nenechá odbýt.

 

Ale možná stalo se mu to osudným,

ve sporu byl s čarodějem barevným,

a pak se ztratil, nikdo neví kam,

myslet si, že odjel, by byl sebeklam.

 

Nerozloučil se, vzkaz nezanechal,

nikdo se na něho už nedoptal,

nejen trpaslíci ho všude hledali,

po lesích, skalách jeho jméno volali.

 

Nic. Jen ticho a listí šum,

marný byl všechen průzkum.

Zahynul" , věší hlavu p řítel jeho,

cítí to, nenajdou už ničeho…

 

Někde v lese nebo na planině,

zemřel trpaslík jistě hrdinně,

v ruce meč, na hlavě přilbici,

v mysli vzpomínku na přátel trojici.

 

Trpasličí duše kameni a zemi patří,

a aby ji našli její bratři,

v hroudu zlata se promění,

v trpasličí slunce, ve světlo v kameni.

 

Tam hluboko pak čeká na ruce kopáčů,

a když trpaslíci za třesku krumpáčů,

ji drsnou rukou prvně pohladí,

tu Undin ve sloji trpasličí se opět narodí…

 

Ježura ani Modrovous tehdy nevěděl, co se stalo. Věděli jen, že naposledy byl Undin s tím čarodějem, s kterým se nesnášel. To, co ale už vědět nemohli vůbec je, že Ježurovo vyprávění o Undinovi slyšel ještě někdo další. Čaroděj Farix, ctitel oné bardky, je tehdy neviditelný sledoval.

 

 

Další rozměr dostane hra, začne-li ji ovlivňovat Pán Jeskyně, přitom hráči ani nemusí poznat, že PJ je právě připojen do hry. Pán Jeskyně může upravovat prostředí přidávaním předmětů, bestií, pastí či jiných hráči neřízených postav (tzv. NPC neboli Non Player Character) a hlavně se může do bestíí i NPC "převtělovat". Narazíte tak na děti hrající si ve vesnici, které se budou smát kolem procházejícímu trpaslíkovi, na hradní stráže kontrolující kolemjdoucí, na upovídáné štamgasty v hospodě či na záhadné postavy, které se vás pokusí vtáhnout do dobrodružství. V lese můžete také narazit na mluvícího skřeta, kterého můžete zkusit zajmout. Při průzkumu černé věže v horách na temného mága, který se vám nejdříve vysměje, potom zmizí a poštve na vás své služebníky. Dobrodružství, která budete prožívat, nebudou však jen bojová. Ve městě se můžete zúčastnit rytířského turnaje pořádaného králem, v hospodě trpasličí pitky, na magické univerzitě můžete vést disputace o tajích magie, v chrámu vyslechnout kázání a ve veřejném domě můžete dokonce… To vše za interakce hráčů hrajících své postavy a Pánů Jeskyně ovládajících zbytek světa.

Nebyl by to ale zajímavý svět, kdybyste jej nemohli nijak ovlivnit. Vytrvalou hrou s Pány Jeskyně může vaše postava začít naplňovat své životní cíle. Může se dát do hradní stráže, koupit si dům, oženit se, prosadit nové náboženství, stát se nájemným vrahem či králem. Vězte ovšem, že to nebude jednoduché a nikdy nevíte kam vás osud (neboli interakce s ostatními postavami a Pány Jeskyně) zavede.

 

 

Uplynul rok a touha po pomstě vůči neznámému mezi trpaslíky utichla. Klan Železné pěsti byl znovu obnoven brzy po vzdání holdu, když místo třetího doplnil svérázný morous Grim Rudovous.

 

Klan se stal známým ve vsi, a tak Ježuru nepřekvapilo, když ho čaroděj Farix pozval na návštěvu. Překvapením však bylo, když čaroděj pronesl, že ví, kdo zabil Undina a že klanu pomůže vykonat pomstu. Přiznal, že neviditelný poslouchal rozhovor se Selou a vyprávěl, že se se při bádání v jedné jeskyni potkal s čarodějem Makem. Došlo k hádce, při které Farix, tušíc o koho jde, pronesl větu: "To mě zabiješ jako jsi zabil Undina?" a Maku se prozradil "Jo". Vztahy mezi čarodějem a trpaslíky nebyly nijak slavné, a tak naši braši, začali podezřívat Farixe, že si celou věc vymyslel, a že chce jen odstranit s jejich pomocí konkurenčního čaroděje. Rozhodli se, že až se Maku objeví, došlápnou si na něj, a když to bude podezřelé, vykonají pomstu.

 

Čas plynul a Maku se neobjevoval. Až jednou se objevil na nečekaném místě. Grim Rudovous ho potkal v u jeskyně orků v Lethanských horách na severu. Kdyby ho potkal Ježura nebo Modrovous, možná by vše dopadlo jinak, ale potkal ho Grim, nejšílenější z naší trojce. Stačila malá hádka a trpaslík svou myšlenku na pomstu Železné pěsti proměnil v čin. Zákeřně na čaroděje nejdřív vylákal orky a potom ho oslabeného se slovy "To máš za Undina, hajzle!", snadno dorazil slavnou sekerou přezdívanou Zrcadlo.

 

O tom, že jeho čin byl správný, všechny trpaslíky potom utvrdila děsivá událost, která se odehrála zanedlouho poté. Čaroděj Maku zřejmě s ďábelskou pomocí vstal z mrtvých a napadl Grima přímo v Devenanu. Trpaslíka tehdy před jistou smrtí zahránil klanem čerstvě nalezený zlatý štít, chránící proti magii. Maku tehdy posílený nějakou ďábelskou silou pobil strašlivými kouzly několik nevinných a dokonce i Grima nakonec srazil k zemi, než z něj život naprosto vyprchal. A ten štít, ten   se od té doby jmenuje "Undinova pomsta"…

*stařík ukončí vyprávění a rozhlédne se po publiku*

 

 

Co říci na závěr? Snad jen, že příběh, kterým je tento text proložen, se stal ve světě Alhambrie přesně tak, jak je zde psáno. Napínavá historka o přátelství trpaslíků, jejich nenávisti vůči čaroději a o pomstě, která se uskutečnila jen díky shodě několika náhod vznikl ve hře spojením fantazie zúčastněných   hráčů (dokonce bez přispění Pána Jeskyně). Příběh je samozřejmě psaný zjednodušeně, jednotlivé situace byly ve skutečnosti barvitější. Trval totiž reálného času několik měsíců a paralelně s ním se odehrávaly desítky příběhů jiných. Ale to by bylo na delší povídání…

 

Autor článku, Ježura, mometálně hraje na HC RP fantasy světě Equilibrie. www.equilibrie.cz
 
200607150850_Equilibrie_1024x768

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply