Utíkáš před stíny, co vzešly z minulosti

A osud klíny, vráží mezi nás

Pod vrstvou špíny, smutku a zlosti

Leží tvá duše, nevinná

 

Jizvy osudu, nikdy se nezhojí

Rány uštědřené, životem samým

Na pohled první, zdá se, nebolí

Však kdes v paměti jsou vepsaný

 

Když večer sama v svém pokoji

Přemýšlíš, smutníš, vzpomínáš

Kéž by se ti ty věci vyhnuly

Však s minulostí nic neuděláš

 

Leč uvnitř skrývá se síla rovněž

Co pomáhá ti překonat

Všechna zklamání a prohry

A nutí tě s nimi bojovat

 

City tvé rozkolísané

Tím vším co tě potkalo

Štěstí se k tobě nedostane

Jako by se někam ztratilo

 

Není to fér, není, je to tak

Možná máš život svůj předurčen

Však s osudem se musíš prát

Jinak tě do země zatluče

 

Vím však že nestojíš o hloupé rady

A poučování o tom, jak žít

Každý svého štěstí strůjcem jest

A musíme za tím co chceme jít…

Komentáře

komentářů

About The Author

2 komentáře

Leave a Reply