Deset dní, deset programových linií v každém dni, a více jak deset programů v jedné linii. To je víc jak tisíc způsobů jak zabít čas (i když o zabíjení se tu vlastně ani nedá hovořit – jakmile opustíte skromné Chotěbořské nádraží, váš volný čas sám a dobrovolně spáchá sebevraždu). Každopádně, tento literární „útvar“ není recenzí, ani průvodcem. O tom, co to je, rozhodněte, až si to všechno přečtete (a pokud vás nic nenapadne, něco si vymyslete – ono už je to vidět z toho nadpisu, mělo by to patřit na blog… ale žádný nemám).

Jak už jsem říkal, každý by tam měl jednou být. Jenže on Festival Fantazie není zrovna nejlevnější záležitost (zvlášť pro někoho, kdo není výdělečně činný). Ubytování je po pravdě za pakatel (pokud se spokojíte jen se střechou nad hlavou a vlastním spacákem a karimatkou, dokonce zadarmo), s jídlem to také není špatné (stejně na něj není čas), ale ta vstupenka… Ne každý na to bohužel má, a abych se přiznal, já na to mít taky neměl. Ale protože jsem měl zrovna narozeniny pár dní po maturitě, sešla se u mě nemalá odměna od prarodičů. A teď už šlo jen o to ten měsíc moc neutrácet.

V úterý 3. 7. 2007 už běžel festival čtyři dny, ale já se teprve doma vypravoval. Což se mi nakonec málem vymstilo, neboť na nádraží jsem dorazil až po uvedeném odjezdu vlaku (předešlé hádání s IDOSem snad ani nebudu uvádět). Zbývalo doufat v poslední věc, jež po pravdě řečeno je u ČD spíš pravidlem než výjimkou. Díky Bohu. 30 minut. Naštěstí jsem cestou narazil na dobré lidi, protože jinak bych asi svou pouť ukončil již v Jihlavském ústavu. Bohudík jsem se dostal i do Havlíčkova Brodu a odsuď již jen RegioNovou (asi nejlepší zážitek z cesty J, obzvlášť jsem si užil návštěvu toalety) rovnou do Chotěboře.

Chotěboř je malé město s malým nádražím. To ale neznamená, že se tam člověk, který je tu poprvé nemůže ztratit. Může, ale mně se to nestalo, neboť mi pár metrů za nádražím zastavilo auto s pár pohodovýma lidičkama, kteří mě vzali až před recepci festivalu. Tady již jen zaplatit vstupenku a zeptat se, kam vás strčili. Ještě podepsat pár papírů a můžeme vyrazit… se ubytovat.

„35? To tady vyjdeš po schodech, pak se dáš doprava, pak zase vyjdeš do prvního patra. Jsou to takový prosklený dveře hned naproti schodům, je to tam trochu zastrčený, ale neměl bys to minout.“

Smetanka. Co si pod tím představíte? Pokud nejste z Chotěboře a na FF jste poprvé, základní škola vás asi stěží napadne. Nu což. Po odemčení inkriminovaných dveří na mě vybafla vyklizená učebna a v ní kolem padesáti spacáků. Jediné volné místo bylo poblíž umyvadla, a tak jsem si vybalil a doufal, že tady se nekrade. A kam teď? Co třeba zkusit nějakou tu přednášku?

Vlastně jsem jako první věc lokalizoval počítačovou hernu, kterou jsem však po celou dobu pobytu nenavštívil, neboť jsem se rozhodl vydržet nedotknout se žádného počítače (na truc rodičům, kteří si myslí, že je to nemožné). Druhá lokalita mi už skutečně jako plnohodnotná základna posloužila – bar v prvním patře KD Junior.

„Toasty! Toasty! Sýrové toasty! Tak sakra vemte si někdo ty toasty!“

Jako první přednášku jsem si vybral StarGate Merchandising aneb „Chcete mít doma kousek goa’uldské lodi?“ Ano, pravda, lidé dnes utrácejí peníze za všechno možné a rekvizity z kultovního seriálu patří k tomu nejžádanějšímu. Mimochodem dali byste za komplet triko a kalhoty, které měl na sobě v jednom díle Daniel Jackson, 800 dolarů? Přednášku vedl Reaver.man a musím potvrdit, že tenhle týpek patří k těm talentovanějším.

Ačkoliv mě svět Hlídek do té doby ničím nezaujal, Bodkin to na své přednášce Kniha vs. Film napravil. Možná právě proto, že jsem se na přednášce téměř nic nedozvěděl, ale to není moje vina. Na rozdíl do jiných přednášek, tato byla koncipovaná pro znalce, a tak pro nás neznalce (byli jsme tam tuším tři – já a dvě děvčata, která se patrně přišla podívat na pěkné hochy) Bodkin sem tam utrousil nějakou tu vtipnou hlášku.

U dalšího přednášejícího už tak optimistický nebudu. Přednáška Čarodějnice v průběhu věků se mi doslova ukotvila v paměti, když jsem si četl program v baru, ale opravdu nemám rád, když přednášející pouze suše čte. A to bylo právě to, co udělal Venificus. Tady jsem se zdržel asi čtvrt hodiny (pak už jsem to nevydržel), a protože už mě jiný program nezaujal, rozhodl jsem se posílit na baru.

Poslední přednáška toho dne Debata o on-line hrách sice vůbec nenaplnila moje představy, na druhou stranu nostalgické zavzpomínání na Dunu nebo Dark Elfa bylo i příjemné. Ale to už na mě doléhala únava z cesty, a tak jsem se vydal zpátky na Smetanku.

Ve středu jsem se zavřel do sklepa… sám… dobrovolně… zcela bez nátlaku

Sedm hodin. To byl snad můj biologický budíček po celý FF. Pro dnešek jsem ani nezdržoval tím, kde že jsou ty sprchy, které tu všichni hledají, a vyrazil jsem na bar. Na první pohled mě zaujal program SeriesConu – aby taky ne – populární Heroes a moje velmi oblíbená Futurama jako magnet dostatečně postačí, a když se k tomu přidá Jeremiah a Prison Break už se jen těžko odolává. A když se pak dozvíte, že se bude vysílat i How I met your Mother a Happy Tree Friends jsou všechny naděje ztracené. Celý SeriesCon se odehrával ve sklepě Chotěbořského kina. Stále si však nejsem jist, bylo-li toto umístění, bylo šťastné. Na jednu stranu má šerý sklep perfektní atmosféru, ta se ovšem ztratí, jakmile někdo o patro výš spláchne toaletu.

Ještě štěstí, že i v SeriesConu se pro mě našlo pár nezajímavých přednášek či promítání, neboť jsem se díky tomu dostal na asi pro mě nejlepší a nejdůležitější přednášku celého festivalu – Budoucnost virtuální reality a počítačových her vedenou Orlopem, kterého shledávám nejlepším přednášejícím vůbec. Dokáže zaujmout, mluví srozumitelně a k věci a vystačí si i bez prezentací.

Druhou odbočkou od SeriesConu byly dva dokumenty v rámci SpaceConu. Zatímco ten o technologii Stealth mě moc nezaujal, tak ten druhý – Města Budoucnosti – už i dokonce ovlivnil moji tvorbu. Teď má Systém i Europe City docela jiný rozměr… ale o tom až někdy jindy.

Po večeři jsem se opět vrátil k zírání na plátno. Nejprve Final Fantasy a Esence Života (kterou jsem kdysi dávno neviděl 🙂) a poté zase Heroes, How I met your Mother a Happy Tree Friends ve sklepě. A to pro dnešek stačí, protože zítra bude velký den.

Čtvrtek ve znamení redakce

„Pane? Jak to že ještě nespíte? Kdybyste přijel včera, tak to bych chápala, ale vy už jste tu déle.“ Nejenom, že jsem měl spacák vedle umyvadla, ale také vedle koše. Snad proto se se mnou ty dvě hezká děvčata dala do řeči, když si připravovala snídani, a dokonce mi ukázaly, kde jsou sprchy. Po koupeli jsem se vydal na své nejoblíbenější místo – bar. Jak se ukázalo, přišel jsem dost brzy, teprve v půl osmé. Za barem tentokrát nestála žádná z krásných barmanek, ale bohužel trochu více připitý barman. Jak se ukázalo, byl tu celou noc se svým kamarádem, který ho každou chvíli zval na panáka. Njn, co se dá dělat. Hlavně, že já měl dnes co dělat, neboť hlavním programem byl WebCon, který obsahoval i prezentaci MFantasy.

Honza Jeníček a Zdeněk Koštál ze Světa Fantazie již dorazili, Akoba měl přijet v jedenáct a Fin v jednu hodinu. Program WebConu je zastřen tajemstvím (pokud byste se tedy chtěli kouknout na webu FF), ale mohu potvrdit, že se nesl spíše v pohodovém a nenáročném duchu. (Na druhou stranu jsme měli štěstí na příliš vzdělané publikum)

Zdeněk Košťál: „A tady je moje redakční rozhraní, které vám neukáži, protože jsem zapomněl heslo.“
Kdosi z publika: „Chceš ho ukázat?“

Když dorazil Akoba, šel jsem na nádraží vyzvednout Fin. Jak se ukázalo, na vyřizování vstupenky to byla snad nejhorší možná doba. A to kvůli svatbě, která se konala, bůhvíproč, v kinosálu. Nakonec jsme i to po dvou hodinkách zvládli (včetně ubytování a svačinky na baru), a tak jsme se připojili zpátky k WebConTeamu, neboť další přednáška nesla název Redakce.

Doufejme, že příští rok dorazí třeba i Alcil.

A pak se naše cesty zas na chvíli rozdělili, snad proto, že moje nadšení z Orlopa nikdo jiný nesdílel. Budoucnost Internetu opět patřila k těm nejlepším přednáškám, které jsem navštívil. O hodinu později byl naplánován sraz redakce v krčmě Na Růžku, kde jsme si všichni dobře pokecali (a všichni dobře napili). Pak jsem osiřel, a protože mi bylo smutno, vrátil jsem se na místo, které jsem si tolik zamiloval – na bar.

Djó, utopenec. To je něco. Ještě teď se mi při té myšlence sbíhají sliny. Atmosféru pravého českého jídla trochu kazili dva členové vesmírné lodi Enterprise, kteří ve fešných uniformách popíjeli kávu hned vedle mě. Kam teď? Už jste slyšeli o ananasu ve Stargate?

Tuhle úchylku má na svědomí jeden kameraman, který své záběry podepisuje ananasem. A to občas i do netušených míst – třeba na základnu v Antarktidě. Přednáška pěkná, přednášející Jarmom výborný. Jo, jasně zrovna mi tu na ICQ klepe Arling, nesmím přece zapomenout, že právě k této přednášce probíhala soutěž o nejlepší recept s ananasem, z nichž tři byli zmíněni na přednášce. A Arlingův byl mezi nimi.

Únava mě přemáhala víc a víc, ale ještě jsem dnes „něco na programu“. Tím něčím byl seriál Heroes, respektive přednáška o dabingu pro Primu (bude se vysílat v září s novými VyVolenými), jenž by se podle Drakulky měl skutečně povést (sama dělá korektorku). Ale druhá část programu Heroes byla přeci jen zajímavější – finální dvoudíl.

Pátek a David Nykl

V pátek se rozjela další zajímavá linie, a to Červený Trpaslík, kde se mimo Can’t Smeg, Won’t Smeg (což byla kuchařská show, kde bojovali Lister a Kryten proti Rimmerovi a Duennu Dibblymu – doporučuji shlédnout) objevil třeba i další kult Monty Python’s Flying Cuircus. Další zajímavé přednášky byli např. v rámci FutureConu. Obzvlášť BVer a Brossmann a jejich Sex v programovacích jazycích.

BVer: „Upozorňuji, že tento název jsme zvolili jen kvůli vysoké návštěvnosti.“
Načež se zvedlo pět děvčat a odkráčelo pryč.

Přednáška to byla pro mě velmi zajímavá, zvláště představení programovacího jazyka WhiteSpace (kdy BVer ukazoval na bílé plátno) nebo třeba BrainFuck (jedná se o záměrně nejtěžší a nejnesmyslnější jazyk). Dalšími dobrými přednáškami byly Silverovy vize budoucnosti jednotlivých světadílů a Ktenologie aneb věda ve službách smrti Jana Kubáta.

Hlavním tahákem dne byla ovšem bezesporu Beseda s Davidem Nyklem (představitel hlavní-vedlejší role dr. Zelenky v seriálu Stargate: Atlantis). Pokud jste v kinosále chtěli sehnat flek, bylo dobré přijít o dvě hodiny dříve. Nejprve jsme se s Martjou a Pájou podívali do Vancouveru a ke srubu Jacka O’Neilla. Ale to už přichází sám David Nykl a hbitě a rychle odpovídá na Jarmomovy dotěrné otázky (které ovšem napsali diváci sami tři dny před besedou).

„My teď máme natáčecí volno… Hewlett je na Havaji… No, a já jsem v Chotěboři.“

Beseda to byla skvělá, akorát jsem tam někde ztratil svou propisku (škoda, pro mě měla nevyčíslitelnou citovou hodnotu J ). David byl vtipný a příjemný a dokázal v pohodě rozesmát celé publikum, jež skutečně nebylo malé. Ale mně se už zavírala víčka, takže pro dnešek jsem měl dost a vyrazil zpátky na Smetanku.

Sobota – konečně konec… alespoň pro mě

Takže sobota. Můj pobyt v Chotěboři byl u konce a na jednu stranu jsem tomu byl i rád. Přece jen – doma mám postel. Před odjezdem jsem si ještě nenechal ujít Ondřeje Neffa a přednášku o Johnu Williamsovi. Na samý konec jsem si nechal svého oblíbence Orlopa… ale ten bohužel svoji přednášku o kybernetice nakonec odřekl.

Tak to byl Festival Fantazie 2007 pohledem Gem Signora. Chotěboř je plná bláznů… bláznů do fantastiky. A také opravdu hezkých děvčat (ty nejhezčí jsou obvykle za barem). Kdo tam nebyl, o mnoho přišel. A kdo tam byl, taky o mnoho přišel, protože určitě nestihl prolézt všechno, co chtěl. Rozloučím se takovým útržkem, který se mi přehrává v mysli od příjezdu do Chotěboře:

„Do you think you’re special?“
„Of course I am… Who isn’t in this time?“


Jo a ještě děkuji Arlingovi za foto…  – klikněte pro zvětšení

RegionovaZleva: Zdeněk Košťál, Jan A. Jeníček ze Světa Fantazie, Akoba, Gem Signor, Finvelia a Arling z MFantasyAkoba jako zloduchPivo se prostě musí dopít

Na druhé fotografii můžete zahlédnout zlomek redakce – zleva Zdeněk Košťál a Jan A. Jeníček ze Světa Fantazie, dále Akoba, Gem Signor, Finvelia a Arling z MFantasy. Ano, ten nejošklivější jsem já.

Sorry za chyby, vim, že tam jsou, ale nechce se mi je opravovat…

Komentáře

komentářů

About The Author

Člen redakce od roku 2005 a nově vedoucí povídkové sekce. Čtenář, divák a posluchač fantasy a science fiction, ale hlavně vášnivý hráč počítačových her.

Leave a Reply