T R E V O L G A R     A I D A S C E

 

1.kapitola

Boj s medvědogem

 

Už se stmívalo, když Trevolgar ulehl ke krbu na kůži ze stříbrného tygra a snažil se usnout po těžkém dni, musel zlikvidovat dotěrného medvědoga, který požíral úrodu místních obyvatel ve Waklonku. Byla to horská vesnička v pohoří Aquenill na jihu Aidasky.   Trevolgar se živil jako potulný lovec všeho co bylo na obtíž lidem, elfům, trpaslíkům a hobitům na které narazil při své cestě za dobrodružstvím. Do Aidasky se vrátil po té co zničil Přízraky z mlhy jež vyplenily celou tuto zemi a byly zastaveny právě jím až v Orofingonii. Byl to čistokrevný potomek elfů syn Farhora Udatného. Jeho otec skrýval ve svém dědictví meč, který byl ukován v pekelném ohni hory Helmasy a přinesl jeho pradědovi čaroděj Xandugan. Podle legendy měl patřit tento meč jeho potomkovi. Trevolgar byl tím vyvoleným a svým mečem Helsionem zachránil Orofingonii a Aidasku před zkázou. Bohužel při bitvě s Přízraky přišel o pravou ruku a místo ní mu vyrostl pařát s dlouhými drápy. Od té doby se stal nepřemožitelným a nejsilnějším bojovníkem, který chodil mezi Aidaskou a Orofingonií.

           Před týdnem se usadil v této vesničce a zabil obrovského medvědoga. Byl to krvelačný tvor podobný medvědovi, ale měl dvě jednooké hlavy a jeho srst byla tmavě rudá a zářila, když v noci pobíhal lovit nevinné oběti.  Elf se chystal k odpočinku po těžkém souboji, ale ze spánku ho vyrušila rána a do obličeje mu vletěly střepy z rozbitého okna. Do chaty skočila samice medvědoga a než se vzpamatoval měla tlapy na jeho odkryté hrudi. Prudce sebou trhl a snažil se odhodit samici z jeho bezbranného těla. Ta se mu zakousla do krku až mu z rány začala téct oranžová krev. Vzteklý elf se vymrštil a odkopl samici směrem ke krbu. Nad jeho hlavou proletěl kámen a omráčil jedné hlavu samice. Lovec toho využil a strhl ze stěny nad krbem svůj meč. Jedním máchnutím uťal druhou hlavu samice. To byl její konec. Zelenohnědá tekutina se jí řinula z pahýlu na krku.

            Do světnice skočil malý hobit a upřeně se díval jak zlá samice umírá.

 „ Dobrý zásah, ale teď zmiz z mého domu drzí hobite,“ zvolal Trevolgar. „ Jmenuju se Riegol Kameňáček a slyšel jsem řev nějakého zvířete, tak jsem nahlídl do okna a vystřelil na jednu hlavu z mého praku. Myslím, že bys mi měl poděkovat. Nebýt té rány možná bys to nepřežil“ vychloubal se hobit. „ Jsi opravdu drzí hobit, ale jestli chceš tak si doplň zásoby jídla a pití z mé spižírny a do rána tě tu nechci vidět, rozumíš,“ smál se elf. Hobit uraženě odkráčel do spižírny, doplnil si do batohu velký kus šunky, chléb a láhev medoviny. „ Ještě se uvidíme,lovče,“ řekl Riegol a přo odchodu strčil do dřevěných dveří. „ Ven a ať tě víckrát nevidím Ty nádivo mrňavá," zuřil lovec. Hobit za sebou přibouchl dveře a hlasitě se smál. Elf neměl rád společnost, byl samotář znal jen zabíjení nestvůr. Rána na krku se mu zacelila. Získal regenerační schopnosti od Přízraků z mlhy. Jedině useknutí hlavy by ukončilo jeho existenci. Každá rána se mu hned uzdravila.

           Odtáhl samici ze světnice před chatu, polil jí olejem a zapálil. Plameny rudě zářily, když pohltily tělo bestie. Oheň pohltil samici až za svítání.

 „ Přinesl jsem Ti odměnu za zabití Té bestie, 300 daskonů jak jsme si domluvili,“  mluvil na něj zdejší náčelník starý trpaslík Dwar. Byl to potomek trpaslíku z Červeného dolu a za své nastřádané drahokamy si koupil celý Waklonk a většinu domorodců. Lovec si vzal měšec, zatřepal s ním a promluvil „  Zabil jsem dvě bestie a tudíž jich nejspíš bude mnohem víc. Jsem rád, že jsem přenocoval v teple krbu. Vezmi si ten měšec a rozdej jeho obsah všem, kterým medvědogové způsobili nějakou škodu,“ vrátil měšec trpaslíkovi. Ten nestačil věřit svým uším a poklonil se lovci. „ A jestli tak neučiníš tak si přijdu pro tvou hlavu, rozumíš,“ zahrozil mu elf. „ Bude mi největším potěšením rozdat mé úspory svým poddaným,“ zalhal náčelník a utíkal ke statku. Elfovi vytrávilo a tak se vydal do Severního štítu. Byl to místní proslulý hostinec. Jakmile vstoupil dovnitř, všichni ztichli a sledovali ho než usedl u samotného stolu v rohu. Potom se  štamgasti dali opět do řeči. „ Co si přeje slavný lovec Trevolgar? Máme tu vynikající specialitu Žebírko z bílého jelena,“ řekl hostinský Žvejhuba. Byl z lidského rodu a zdědil hostinec po svém otci Žvejnoskovi. „ Stačí mi pořádný korbel medoviny a polévku jako grunt,“ odpověděl lovec. Vypil celý korbel jedním douškem a nalil do sebe misku polévky. Objednal si další korbel a kančí jitrnice. Jak tak hodoval, přisedl si k němu vzrostlý muž z dlouhými černými vlasy, měl na krku náhrdelník z vlčích zubů a jiné havěti. „ Prý si zabil 2 medvědogy? Slyšel jsem o Tobě mnoho historek. Jsi chodící legenda. Jmenuju se Niero Vlk a jsem místní řezník a lovec. Maso z té potvory by byla drahá pochoutka,“ řekl a elf zato znechuceně plivl do obličeje „ Nikdy nepojídám očarovanou zvěř. Vstaň od mého stolu nebo budeš o hlavu kratší ty jeden masožravče,“ zařval Trevolgar. Řezník vstal od stolu, tasil svůj široký meč a řekl „ Nikdo mě nebude urážet, ani ty elfe, braň se.“ Ten vzal stůl nad hlavu a mrštil ho na Niera. Řezník se snažil vykrýt udér mečem, jenže marně. Stůl ho přirazil ke stěně,omráčil a tak zůstal ležet na podlaze hostince v kaluži krve. Nebyl mrtvý, ale v bezvědomí. Elf ho vytáhl ven za nohy ven z hostince a přivázal ke kmeni velkého stromu. Když se vrátil dovnitř, zavolala ho krásná žena k uklizenému stolu. „ Dobře, že jsi dal tomu zvrhlíkovi lekci . Všichni z něj mají strach, teda kromě Vás. A to si mě ještě chtěl vzít za ženu,“ obdivovala ho Narsia, hospodyňka ve službě u Žvejhuby. Trevolgar se proti své vůli začervenal a požádal o korbel medoviny. „ Máš dobré srdce a takový tupec si Tě nezaslouží za ženu,“ řekl elf. Byla z toh v rozpacích a nejraději by mu skočila do náruče.  Všimla si jeho jasně modrých očí a zašpičatělých uší. Aaaargh pomóóóóc. Zařvalo divoké zvíře zvenku.

 

2.kapitola

Přepadení Severního štítu

 

 

            Hostinský Žvejhuba otevřel dveře, aby se podíval co se venku děje. Obrovský rudočerný medvědog drtil v tlamě hlavu Niera Vlka. Hned zase zavřel a spustil “ Venku je asi tucet dvouhlavců. Obklíčili nás a teď nás sežerou zaživa.“ Z okna bylo vidět hemžení rudě  zářících bytostí a řev krvelačné zvěře. „ To nezvládnu sám. Potřebuju dva schopné muže,“ křikl Trevolgar na ztichlou hospodu. „ Velmi rád se přidám,“ přiskočil k němu ten drzí hobit Riegol. „ Ani jsem si Tě nevšiml, ale už jednou ses prokázal, že jsi schopný s nimi bojovat. Beru Tě, tedy. Kdo bude další,“ vyzýval je elfský válečník. „ Já jsem dobrá ve střelbě z luku a vyhrála jsem třikrát turnaj o křišťálové jablko,“ chlubila se  černovlasá dívka. „ Jsi smělá, Narsio, ale víc Ti to sluší u za barem,“ smál se na ní. „ Je opravdu dobrá ve  střelbě z luku, ještě jsem neviděl člověka, který  by tak dobře mířil. To mi věř,“ řekl místní štamgasta a nenápadný trpaslík. Ostatní mu to potvrdili. „ Dobrá, pomůžeš mi, “ řekl nerad elf a začal jim vysvětlovat plán než se pustí do akce.

        Hobit vyšplhal na střechu, kde čekal s prakem. Zatímco Narsia hlídala u okna z napnutou tětivou a vloženým šípem. Elf tasil Helsion, který rudě zazářil, když vyběhl ven z hostince. „Kryjte mě,“ poručil jim. Riegol začal střílet kameny z pružného praku a Narsia z tisového luku proti medvědogům. Zasáhla jednoho přímo mezi dvě rozuřenné hlavy. Sřela jej poslala k zemi.  Elf si vybral toho velkého u Niera. Jednu hlavu mu odsekl mečem a druhou urval pařátem své přízračné ruky. Najednou slyšeli nějaký křik z hostince. „ Musím se vrátit dovnitř, zatím pokračujte v palbě,“ zavelel jim lovec a běžel zpět do hostince. Do cestymu však vstoupil vysoký neznámý čaroděj s šedivými vlasy, které měl svázané v copu. „ Jsem Temný čaroděj Jemangúr. Stvořitel medvědogů a proto mi raději uhni mi z cesty, červe,sic se nenznám.“ Řekl zlý čaroděj a elf mu odpověděl „ Já jsem nositel meče bílého čaroděje Xandugana a ten je mocnější než-li ty, tak odejdi, jinak zemřeš.“Čaroděj se nedal a spustil „ Hohoho, já jsem zaklel Xandugana do kamene a Tebe začaruju hnedle taky. Fangajáry…,“ začal čarovat. Elf po něm sekl mečem, jenže čaroděj zmizel a objevil se po chvíli za ním, aby  seslal kouzlo modrý blesk. Lovec hbitě odskočil před bleskem, který vyletěl z čarodějovy hole a místo něj  zasáhl jednu bestii. Ta se náhle proměnila v kámen.  Trevolgar se rozeběhl na čaroděje, který opět zmizel. Místo do něj narazil do medvědoga a zabořil se mu mečem do břicha, až spolu spadli na zem. Věděl, že proti čaroději nemá jedinou šanci a v duchu prosil Xandugana, aby mu pomohl. Zdáli uslyšel jeho hlas Použij svou krev.“ Jako by ho vyslyšel. Sekl si tedy mečem do ruky s pařátem a potřísnil ho vytékající oranžovou krví. Vstal a šel proti  temnýmu čaroději., který dle očekávání vyslal z hole další modrý blesk. Avšak ten se odrazil od mokrého meče a jako bumenrang se vrátil zpět k čarodějově holi. Hůl se nárazem blesku roztříštila v jeho ruce. Zasáhl ho modrý blesk a čaroděj na místě zkameněl. Jeho vlastní kouzlo ho zničilo. Otřesený Trevolgar se po souboji vrátil do hostince. V tom zjistil,  že se zběhlý medvědog chystá roztrhat Žvejhubu. Překonal jedním skokem dlouhý stůl až k výčepu a v letu uťal té bestii ,ostrý ocas. Zvíře se prudce otočilo a zaútočilo na elfa. Trevolgar neotálel a jednou ranou mečem jí uťal naráz obě dvě hlavy. Narsia zabila svou přesnou střelou dalšího a Riegol zaháněl razantní střelbou s praku posledního tvora do pekla. Byla to krvavá bitva, ale nakonec skončila vítězstvím pro Severní štít.

Všichni si oddychli, když zabili posledního. Unavený elf se posadil ke stolu největších štamgastů a prohlásil“ Pijem na Severní štít,“ nato všichni zvolali „ Ať žije Trevolgar,“ a napili se. Medovina tekla jak při jarních oslavách. Narsia se tulila k elfovi a ten jí na oplátku z  radosti políbíl. Žvejhuba a Riegol tleskali. To bylo veselo. „ Ani nevím co to mě vjelo. Promiň Narsio,“omluvil se jí  elf „ To nic. Jsem taky moc šťastná, že jsem se Tě poznala a, hlavně že jsme je dokázali porazit,“ řekla žena a  políbila ho na tvář, až se z toho začervenal. Potom si na počest přiťukli svýma korbelama. „ Jsi správná bojovnice, jakou jsem nikdy nepoznal,“ řekl lovec. Pili a oslavovali až do noci. Do hostince se přišel podívat jejich náčelník Dwar, aby jim připil na vítězství. Daskony poctivě rozdělil, jak mu lovec přikázal. Nechtěl totiž riskovat svou hlavu, již věděl co elf dokáže.           

 Přišla na ně únava a proto mu Narsia nabídla, že ho doprovodí do podkrovní cimry, kde spolu přespí. Uložila elfa do postele a hladila ho po zlatých vlasech, než usnul. Zdál se mu příjemný sen. Nevěděl, že mu usnula na hrudi.

 

 

     

 

 

 

3.kapitola

Sen o Xanduganovi

 

 

            Zdál se mu sen, že je v rodném domku v Prillmadě v Orofingonii. Bylo mu 17 let, když právě jeli s otcem na lov stříbrného tygra. Klusal na bílé klisně, které říkal Hajsha. Dostal jí k patnáctinám od otce Farhora Udatného. Pronásledovali vzácného stříbrného tygra s kušemi a loveckými psy. Mladý elf zacíl na tygra. „ Střílej Treve,“ volal na něj stařec. Vystřelil šíp z kuše a ten rotoval přímo na hřbet tygra. Zásah. Tygr, ale běžel dál. Další ránudostalos starcea ta jejskolila nadobro k zemi. Na jeho místě se vytvořila zvláštní mlha, zkteré vystoupil bílý čaroděj Xandugan a promluvil na mladého elfa „ Nejsi lovec vznešených zvířat jako je stříbrný tygr. Jsi lovec temné zvěře. Čeká tě velký lov všech temných nestvůr jaké kdy stvořili temný mágové. Budeš bojovat až do posledního, jinak nenajdeš klid.“ „ A co  Jemangúr, ten stvořil medvědogy? A taky se chlubil, že Tě zaklel do kamene, je to pravda?,“zeptal se Trevolgar. „ Ano byl jsem zakletý 7 týdnu v kameni, ale kouzlo vyprchalo a to se stane i s Jemangúrem a on se Ti brzy pomstí. Já stvořil stříbrné tygry, bíle jeleny a zlaté vosy. Jsou bytosti světla a pomůžou Ti zvítězit nad temnými bytosti, které stvoříl Jemangúr. Medvědogy už znáš, připrav se na boj s Gigazlobri. Jsou to zelený obři s tvrdou kůží a čtyřmi rukami. V jedné ruce rozdrtí kámen na prach. Jemangúr navíc stvořil nejtemnější bytosti, jaké kdy lítali nad Aidaskou. Černý Drakopýři jsou strašlivý draci z netopýří hlavou a živí se převážně krví savců. Rozpětí jejich křídel je až 30 stop. Brzy se s nimi utkáš. Jsi napůl temný přízrak, proto musíš bojovat proti těmto bytostem jinak skončíš na jejich straně a to bude konec našeho světa.“domluvil Xandugan a rozplynul se. „ Odpusť mi toho stříbrného tygra. Zabiju všechny Gigazlobri a Drakopýri.“ plakal elf.  

„Vstávej Trevolgare už svítá,“ vzbouzela ho žena jemným hláskem.  Ten se probral z hlubokého spánku, když bylo ze zdola hostince slyšet hlasy příchozích dělníků. Jelikož jim taky vytrávilo,rozhodli se jít dolu na snídani.

 

 

 

4.kapitola

Výstup na Dračí zub

 

 

            Šli ze dřevěných schodů do jídelny. Hostinský Žvejhuba už je vítal a usadil je u stolu pro vzácné hosty. Samozřejmě zde nemohl chybět ani trpasličí náčelník Dwar s náhrdelníkem drahokamů všech barev okolo krku. Jakmile usedli přinesl jim Žvejhuba plné žejdlíky medoviny a Narsia spustila: „ Přece se nenechám od Tebe obsluhovat. To je moje práce. Ještě jsem u Tebe ve výslužbě.“ Hostinský na to povídá „ Jestli se nemýlím tak právě dnes u mě končíš a Dwar má s Tebou jiné plány, že.“ Trpaslík si zamumlal pod vousy „ Právě o tom jsem chtěl s ní a Trevolgarem mluvit. Dám Vám každému zálohu 100 daskonů a dalších 500 navrch, když mé vesnici prokážete jednu malou službičku“ lovec se zasmál „ Jestli je pro Tebe malá službička zabíjení medvědogů tak takovou prácičku si nenechám ujít.“ Narsia jenom nevěřícně sledovala jejich rozhovor. Dwar si lokl medoviny a zaskřípal mezi zuby „ Jsi sice dobrý lovec medvědogů, ale sousední vesnici Ghostín napadla skupinka létajích Drakopýrů. Víš vůbec co jsou zač. Roztrjhají Tě na kusy.“ Elfský válečník vyprskl  „ Říkal jsi Drakopýři? Zravno dnes jsem měl divný sen, ve kterém mě před nimi varoval jeden dobrý mág. A jelikož se nebojím žádnýho stvoření  ani těch Drakopýrů, vlemi rád půjdu po nich.“ Bývalá hospodyňka se vyděšeně přidala „ Já s tebou půjdu kamkoliv i na ty Drakopýry.“ „ Já se taky rád přidám,“ ozval se od stolu u rohu hobit Riegol. „ Narsiu a toho hobita si beru jako dobrou obranu a ještě dnes vyrazíme.“ Náčelník se tomu podivil „ Ale s tím hobitem jsem nepočítal. 200 daskonů pro Tebe a Narsiu. Víc nedám.“ A hodil dva měšce na stůl. Riegol se zvedl směrem k jejich stolu a řekl „ Jsem skromný a vystačím si s tím co mám. Půjdu s Vámi i tak.“ Oba nato přikývli. „ Rozdělím se Tebou, když se osvědčíš,“ řekl elf.Potom dopili žejdlíky a Žvejhuba jim naservíroval pečenýho krocana.

Po jídle se vydali do stáje osedlat své koníčky a poníka. A zanedlouho už se loučili se Žvejhubou a trpaslíkem. Trevolgar nasedl na koně, když blesk s čistého nebe zasáhl zkamenělého mága Jémangúra. Objevila se prasklina z které začala vytékat černá tekutina. Bylo to znamení, že se pomalu začíná probírat k životu. Bude to trvat sice ještě šest týdnů, ale zabránit tomu nemou. Lovec zařval „ Tu sochu musíte hlídat až do úplňku měsíce. Potom procitne k životu. Do té doby se vrátíme, ale pro jistotu u něj držte stráž.“ Narsia nasedla na grošovanou kobylu, hobit na bílého poníka a společně v čele s elfem vyjeli na loveckou stezku za Drakopýry.

Jeli podél řeky Mlaskavice až k troskám shořelého kostela, kde se utábořili a rozdělali oheň. S příchodem nového dne posnídali zásoby, napili se z měchů vody a vyrazili dál směrem ke Ghostínu. Bylo to místo, kde naposledy řádili Drakopýři. Projeli houštím až k největší hoře Aquenill, k Dračímu zubu. „ Dál musíme po svých,“ prohlásil Trevolgar a poslal koně a poníka zpět do vesnice. Začali šplhat po dračím zubu. Byl to velmi náročný výstup. Narsia si stírala pot s obličeje a vzpomínala na teplou hospůdku, ale při pohledu na elfa se v ní probouzely nadpřirozené síly a pomáhaly jí ve výstupu. Trevolgarovi se ukázal užitečný jeho pařát místo ruky. A hobit byl velmi mrštný a dostal se do vedení této skupiny. Grrrau. Ozvalo se jim za zády. Byl tu první Drakopýr a to ještě ani vystoupili navrchol hory. Snesl se nad nimi a obrovskými křídly shodil hobita ze skály. Ten se zachytil za větev a zůstal viset na větvi. Trevolgar vytasil Helsion, který rudě zazářil a zakřičel „ Narsiou, slez níž,“  a rozmáchl se po Drakopýrovi. Jeho zeleně zářící oči se zaměřily na elfa. Obrovská netopýři hlava a tělo draka se vrhly na elfa. Ten se pařátem držel za kus skály a levou rukou útočil s mečem na černou nestvůru.  Riegol se spustil na výstupek skály a vystřelil z kuše na tu stvůru. Zasáhl jí přímo do pravého křídla. Po zásahu ztratila rovnováhu a toho využil Trevolgar tím, že sekl do jejího levého křídla. Drakopýr se zřítil na  Narsiu……………

Pokračování přístě …

Komentáře

komentářů

About The Author

10 komentářů

  1. Ayrin

    Podla mna je to docela zaujimavy pribeh a som zvedava na pokracovanie. Ano nie je to ziadny bezsceler, ale precitajte si nejake nove knihy coautorom vydali a zistite, ze tiez kazda jedna z tych knih nie je bohvieako skvela. Takze podla mna je uz len to odvaha, ze ten pribeh napisal a dal ho sem. Takze ti chcem odkazat iba jedno, snaz sa dalej a dopadne to dobre a este nieco, dopis tento pribeh lebo som zvedava na pokracovanie. =)

    • Fingolfin

      Velmi mě potěšil tvůj komentář k mé povídce. Jsem moc rád, že chceš abych v mém příběhu pokračoval a slibuju Ti, že jej dokončím a poprosím redakci o vydání. Dopsal jsem již 4.kapitolu – Výstup na dračí zub a nyní dokončuji 5. kapitolu -Temné stíny nad Ghostínem. Také chci jako bonus přidat popisy temných postav z Aidasky.
      Děkuji moc.
      Fingolfin 🙂

  2. Hawk

    1. opakování slov- několikrát pozorně přečíst
    2. moc vysvětlování na začátku- nech trochu volnosti čtenářově fantasii
    3. nelogičnosti- víc nad tím popřemýšlej
    4. často působí text až trapně- to chce asi víc psát, z toho se dostaneš
    5. hrubky- myslím, že tady přečtení nepomůže, spíš bys si měl vzít slovník spisovné češtiny, nebo dávat pozor ve škole 😀

    tak to byly chyby… na druhou stranu by to nebylo zas tak zlý, když si pomyslím, že to byla nejspíš tvoje první povídka, věk bych typnul asi na 12 let
    doufám, že jsem tě neurazil a piš dál, zlepší se to, za to ti ručím 😀

  3. Eleira

    potřebovalo do práce za každou větu napsat komentář a na to tady bohužel není prostor a popravdě se mi do toho nechce. Můžu jen říct – pokud chce autor dál psát s cílem, aby jeho práce někdo četl, měl by na sobě hodně pracovat, jinak doporučuju práce takovéto kvality raději nechat v šuplíku. Rozhodně neříkám nechat psaní na pokoji, protože zastávám názor, že ikdyž někdo nepíše dobře, měl by psát, baví-li ho to.

  4. Eleira

    Doporučuju si po sobě povídku přečíst, než jí někde zvěřejňuju. Samozřejmě, málokdy se podaří vychytat všechny chybky, ale tady je vidět, že autor pravděpodobně nezvládá ani základy gramatiky (pro příklad předložky s a z – pro autora: s se pojí se 7. pádem, z se pojí s 2. pádem – v povídce to bylo pravidelně obráceně). Velký pozor na opakování slov. Celou povídku to pak shodí o několik stupňů. Co se příběhu týče, úplně základní námět se mi líbí, ale příběh je psán dost naivní formou, nevím, kolik je autorovi let, ale taková naivita a neznalost, která pak má za následek zvláštní události, jakože se někdo pokouší vykrýt letící stůl mečem, se promíjí dětem nejvýš v šesté třídě (ačkoli na mojí bývalé škole už v šesté třídě by se za takovýto text dávaly čtyřky a pětky).Teď budu zlá a ošklivá, ale dialogy byly vyloženě trapné – spousta z nich vyzněla, jako když se děti na pískovišti hádají, kdo má hezčí kyblíček. Je toho ještě víc, co bych chtěla autorovi říct, ale mám takový dojem, že to by

  5. Restor

    niektore pasaze su dost nelogicke, napr jak sa Niero pokusal vykrit "uder" mecom pricom ten uder bol letiaci stol. Lepsie by bolo keby sa pokusal vyhnut ale sa mu to nepodarilo.

    A este aj dost trapne vyznieva jak sa stretol s tym carodejom. Z nicoho nic sa tam objavi tak dolezita postava. A oni zacne dialog ked je okolo nich niekolko tych medvedogov ci co to je.

    A ta tretia kapitola je dost neprehladna (ako ostatne cely pribeh) a je pravda ako pisal niekdo vyssie ze tam chybaju popisy.

    Ale nemozem suhlasit s nazorom ze aby autor prestal pisat. Kazdy niekedy zacinal, treba pisat dalej a dalej ked ta to bavi.

  6. Alcil

    Tahle povídka by mohla být dobrá možná jako příklad špatné fantasy. Nedá se to číst, příběh je jedna trapnost střídající druhou trapnost a je plný všech možných fantasy klišé. Pravopis, čárky a základní pravidla slohu autorovi nejspíše nic neříkají. Tupost příběhu mě občas až rozesmála (gigazlobr :-). Autorovi doporočuji buď nepsat, nebo dospět a pak psát. Zatím se může pokoušet pouze o takovéto parodie (možná to byl i účel, napsat blbou fantasy, ale to já nemůžu posoudit).

  7. Gandalf

    Námět příběhu není zlý. Jen zpracování trochu pokulhává. Chce to si povídku ještě několikrát po napsání přečíst a vyhnout se tak (v této povídce dost častému) opakování slov. S tím má ale problémy dost pisálků včetně mě. Dále jsou v povídce celkem nelogické návaznosti, jako např. když hrdinovi kousne medvědoga do krku a on si toho asi ani nevšimne, zavání to trochu nedokonalostí. Možná by nebylo na škodu přidat trochu popisu, bez nějž je povídka tak trochu strohá. Co se týče názvů, možná nemá cenu zbytečně vymíšlet cizí názvy, když čeština je tak krásný jazyk :). To je ovšem věc názoru. Jinak každopádně v tvorbě pokračuj!!!

Leave a Reply