Ukázka:
„Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho. O radost, že? O radost. Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte. Pijte, co hrdlo ráčí.“
Stephen King
 
Tím je vlastně řečeno vše. Výstižně a uhlazeně jsem touhle autorovou ukázkou nastavil laťku tak vysoko, že ji já sám nedokážu ani shodit, natož přeskočit.
O psaní toho v poslední době bylo napsáno opravdu mnoho. Pan King je však podle mého názoru jedním z těch, kteří k tomuhle tématu jistě mají hodně co říci. Chcete-li psát a být v tom dobří, pak Vám Stephen King radí držet se standartu 2000 slov denně, 7 dní v týdnu, 52 týdnů v roce. Psaní je dřina, psaní je nádeničina na plný úvazek, které musíte věnovat veškerý svůj čas. Pak z Vás možná za pár let bude možná slušný spisovatel. Možná.
Ale povězme si něco málo o knize.
Její první část věnuje autor svým vzpomínkám na dětství. Tápe v nich a hledá v klikatých smyčkách osudu momenty smutné i veselé, které ho přivedly na cestu spisovatele. Dozvídáme se hodně o jeho osobním životě a rodině z doby, kdy jeho jméno nikdo neznal a spíše než uznávaným autorem byl sběratelem zamítavých dopisů rozličných nakladatelů.
Další část knihy už míří ostře k jádru věci. King v ní odhaluje všechno, co je potřeba mít, když chcete psát. Spisovatelskou připravenost přirovnává King jednoduše ke skříňce s nářadím. Projde pečlivě všechny nástroje, bez kterých se psát prostě nedá a přihodí navrch několik tipů, jak se psát nejen dá, ale jak píše on sám, nebo jiní (nejenom jím) oblíbení autoři. Dozvíte se o důležitosti zavřených a otevřených dveří, „psacích“ rituálech, múzách, korektorech a dalších důležitých věcech. Získáte jedinečnou příležitost nakouknout pod tajemnou pokličku do hrnce, ve kterém pan King sám uvařil takové věci jako Misery, It, Carrie, The Green Mile a mnohé, mnohé další. A že se v tomhle hrnci vaří zatraceně dobrá polívčička, o tom snad nemusím přesvědčovat nikoho, komu se do ruky dostala některá z jeho knih.
Tuhle zajímavou knihu, knihu O Psaní, memoáry o řemesle bych doporučil nejen všem, kteří se snaží psát a tak nějak cítí, že to pořád není ono, ale i těm, kteří se třeba jen chtějí dozvědět něco víc o Stephenu Kingovi. Přestože je svým tématem velmi atypická, má jednu společnou věc se všemi ostatními – čte se jedním dechem.
V závěru bych ještě pochválil za nás všechny věčně mírně pokročilé angličtináře pana Davida Petrů. Díky Vám za vydařený překlad. Měl jsem tu možnost nahlédnout do Kingova originálu a rovněž do nepříliš povedeného překladu Ivy Pekárkové. Tento páně Petrův se mi velmi líbil, takže díky.
 
O psaní, memoáry o řemesle
(On Writing: A Memoir of the Craft)
Stephen King
(knihu přeložil David Petrů)
 

Komentáře

komentářů

About The Author

3 komentáře

  1. Filip Pivoňka

    Já jsem ji četl v tom původním hrozném překladu, který získal překladatelskou anticenu, a přesto to byl skvělý zážitek. Knížka je plná Mistrových postřehů o psaníi zajímavé osobní historie a čte se stejně dobře jako kterýkoliv Kingův román. Doproučuju velmi vřele, zejména v novém překladu to musí být lahůdka.

Leave a Reply