Když Vás nikdo neposlouchá
 
Sám na skále chlapec stál,
slova svá do větru řval.
Nikdo za ním nepřišel,
nikdo ten řev neslyšel.
 
Živá duše nepostřehla,
že se po něm země slehla.
Vítr dul a hromy bily,
slova jeho utlumily.
 
Hodiny a celé dny
ve vteřiny změněny.
Jako krátká smutná chvíle.
Vzpomínky přetřené bíle.
 
Pominula staletí
ve vteřinách deseti.
Smutné, avšak skutečnost,
neměl žádnou společnost.
 
Pouze vítr, hrom a blesk.
Zadunění střídal třesk.
V prázdné pusté krajině
číhala smrt jedině.
 
Smutek na něj těžce klesl,
takový, jenž sotva snesl.
Nebyl ho však udolal,
nadechnul se a zvolal:
 
„Slyš světě, tak slyš má slova!
Poslouchej teď, zas a znova!“
Křičel dlouho z plných plic.
Nezastavilo ho nic…

Komentáře

komentářů

About The Author

Redaktor MFantasy od roku 2006. Kromě vlastní povídkové tvorby se věnuje i publicistice a především knižním recenzím. Pokud narazíte na jeho tvorbu, můžete očekávat vše od temné po humornou fantasy. Za největší výzvu považuje historickou fantasy a vystupování před větším než malým množstvím lidí. Až ho budete žádat o autogram, nedivte se, že hrozně škrábe a namalovat umí jen sluníčko. Všechny články autora zobrazíte kliknutím na jméno v záhlaví článku.

2 komentáře

Leave a Reply