Ráno

Od východu světlo teče,

slunce se na obzor vleče.

Najednou se před tebou

všechny stromy rozevřou.

 

Vykročíš na okraj skály,

jež hledí v tu širou dáli.

V dáli, v dálku modravou,

Krásou slunce protkanou.

 

První ranní slunce zář

dopadne na tvoji tvář.

Na kůži tě zahřeje,

duši, srdce prohřeje.

 

Novou sílu svit ti dává.

Kus od tebe křídly mává

dravec, co nad stromy krouží.

Hlad ho asi také souží.

 

Měl by ses na cestu dát,

při chůzi snad přejde hlad.

Do údolí cesta úzká,

podle skály, strmá, kluzká.

 

Vše kolem se zlatě třpytí,

jemnou, pozlacenou nití,

odmotanou z klubíčka

-ze zlatého „sluníčka“.

 

Jdeš ke kopci v údolí,

kde ve staré tvrzi dlí

na trůně sám lidí král,

jenž teď proti válce stál.

 

Království teď válce čelí.

Vojsku lidí pevně velí

nejstarší z králových synů,

odklízí tu skřetí špínu.

 

Ano, skřeti na hrad táhnou,

po krvi rytířů prahnou.

Poběž mlhou v údolí,

ať jsi u hradu první.

 

Už, už spatříš hradní stěny,

lesknou se vlhké kameny.

Nad stromy stojí pár věží,

proti slunci vidíš stěží.

 

Rychle proběhni až k bráně.

Obří vrata, zabuš na ně.

Stráže ví, že nejsi skřet,

do hradu tě vpustí hned.

 

Za bránou pád na zem,

odnáší tě rázem.

Brána už zaklapla,

tma na tebe padla…

 

Komentáře

komentářů

About The Author

Redaktor MFantasy od roku 2006. Kromě vlastní povídkové tvorby se věnuje i publicistice a především knižním recenzím. Pokud narazíte na jeho tvorbu, můžete očekávat vše od temné po humornou fantasy. Za největší výzvu považuje historickou fantasy a vystupování před větším než malým množstvím lidí. Až ho budete žádat o autogram, nedivte se, že hrozně škrábe a namalovat umí jen sluníčko. Všechny články autora zobrazíte kliknutím na jméno v záhlaví článku.

5 komentářů

  1. Ganglerius

    Neber to nějak ve zlým,ale mě to vůbec nezaujalo. Nevím, jak na ostatní, ale na mě skladba rýmů AABB působí jako laciná dětská říkanka… budiž, když se chce něco jednoduše a vtipně podat, ale k tomuhle námětu se to vyloženě nehodilo… navíc občas se některá slova k sobě ani nerýmují..a celé to působí tak nuceně…jako že se snažíš za každou cenu najít slovo na rýmování a už se tak moc neohlížíš na náplň… Zkus trochu experimentovat a pohrát si s tím… (to je můj názor, ber ho jak chceš:) Co jsem od tebe četl dřív, tak myslím si, že to bylo lepší… mno třeba příště 🙂

  2. aureola

    Nedá se říct nelíbí… je to tvuj styl tohle psaní. Jedná se spíš o to jak to zní a jak to působí. Až moc se tam snažíš nacpat ten rým, potom ti to tam nezní vůbec hezky když si to člověk čte. Ale jestli můžu co soudit, tak v tomhle jsi se zlepšil. Doporučila bych ti, aby jsi si přečetl svoje "Těm, co nevrátí se zpět" a zapřemýšlel, jakej je mezi nimi rozdíl.

    • Hawk

      tak jo, díky. na první pohled je každému jasné, čím se ty dvě básně liší.
      Ráno: jde hlavně o popis východu slunce a pokračování pouti hlavní postavy. má děj, ale postrádá hlubší smysl. je to prostě popis
      Těm, co nevrátí se zpět: tady jde o úplně něco jiného. hlavní myšlenka-psaní fantasy, stařec zemře, ale jeho poselství tady zůstane na vždy………tahle na vás samozřejmě víc citově zapůsobí

      takže druhá popsaná má pro mě větší hodnotu. spíš citovou, protože slohově je ani nedokážu posoudit

Leave a Reply