Znám já jednu píseň, věru,
o ledovém Solimeru…
 
Něžné vločky snáší se milosrdně k zemi,
padají na těla, v kterých život už není,
s dušemi mrtvých cestou se sráží,
pohledy strnulé, vojáků i stráží.

Je válka osudem, přáním či touhou,
na cestu do síní vydal se dlouhou,
nejeden válečník a kněží v rouše vlčím,
proč o jejich odvaze legendy mlčí.

Sníh prý je pláčem, mrazivé bohyně,
pláčem co nikdy se neztratí ve víně,
podívat můžeš se na dno stovky číší,
však za smrt jejich mohou vládci říší.

Pro všechny válka je dopředu prohraná,
v krvavých jatkách se pobijí do rána,
a ti co přežijí, raději by zemřeli,
pro svoji bohyni, pro mrtvé co viděli.

O Lordech severu zpívám tu v naději,
o mečí, sekerách o víře v Chasei,
ten kdo je udatný ve válečné vřavě,
do síní slávy vkročí s korunou na hlavě.

Něžné vločky snáší se milosrdně k zemi,
padají na těla, v kterých život už není,
duším mrtvých uhybají, zdá se, že se bojí,
míří vzhůru do síní, za zásluhy v boji.

Komentáře

komentářů

About The Author

4 komentáře

    • Adnaf

      Vidíš dobře, žádný velký rytmus tam není. Jedná se sice o text k písni, ale je volně recitován do podbízivé hudby (ano, dokonce jsem to zpíval za podpory kytary jednoho dalšího blázna). Hádám bys asi nesmeknul, kdybys to slyšel, ale s těmi tóny je to podstatně lepší… Zvažoval jsem o připojení MP3 nahrávky, ale stejně by to asi ztopila cenzura 🙂

Leave a Reply