Lea

            Smyšlenky 

 

Po ulici šel 
Nazýval se čaroděj 
Konal, to co měl 
Tak! Poslouchej…

Nad Sídlištěm přeletěl havran. Byl únor a brzy se setmělo. Křehká noha došlápla na zdevastovanou asfaltovou silnici. Mladá dívka se procházela po ulici. Myslela na své přátele. Jak budou žít ve válkou zničeném městě další rok. Další měsíc. Další den. Doba je nejistá. Zítra nemusí být to, co dnes. Oni jsou Rebelové. Nemají práva občanů.

Havran zmizel za rozbořeným panelákem. Ach, Mare! pomyslela si při pohledu na starou kašnu, kde však už dlouho netekla voda. Mare je tak krásné místo. Nevěděla o tom, že Mare je velice stará památka. 
Té dívce je dvanáct let. A dnes je dvanáctého února roku 2003. Zastavila se před kašnou a všimla si něčeho uvnitř ní.
Bylo to tělo mladého chlapce. Přiskočila k němu a zkontrolovala jeho dech a tep. Díky Bohu! Dýchá, není mrtev. Ležel na zádech a zdálo se, že je zraněn.
„Co se ti stalo?“ zeptala se ho.
„Netuším,“ odpověděl stěží. Dýchání mu dělalo problémy. Pohlédl na tu dívku a z jeho úst se vyloudilo ještě jedno slovo: „Rudovláska.“
Dívčiny červené vlasy se dotýkaly jeho bledého obličeje. Mladík byl proti ní docela vysoký a měl krátké kaštanové vlasy. Nikdy ho tu neviděla. Přes svoje tělo měl přehozený špinavý hadr. Možná byl kdysi bílý, pomyslela si.
„Jak se jmenuješ?“ zeptala se ho.
Chvíli přemýšlel a nakonec řekl: „Nemám jméno.“
„Museli ti přece nějak říkat.“
„To ano,“ řekl po chvíli chlapec, „říkali mi Pán Klenotu.“
„To je opravdu zvláštní jméno,“ odpověděla po chvíli přemýšlení dívka, „ale opravdu není vhodné abys ho používal zde. Ale možná bych ho mohla přeložit do nějakého cizího jazyka. Ale to snad později. Teď tě vezmu tam, kde žiji. Doufám, že mi řekneš odkud jsi vlastně přišel. Můžeš vstát?“ zeptala se.
„Pokusím se,“ odpověděl a zkusil se postavit na nohy. Dívka mu pomohla. Pak se oba vydali na cestu.




„Kdo je to?“ zeptal se asi osmnáctiletý mladík stojící u vchodu jednoho paneláku, „a odkud se vzal?“

„Řekl, že nemá jméno,“ odpovědělo děvče, „a odkud je taky neprozradil.“

„Víš přece, že porušuješ pravidla, Leo. Může bejt nastrčenej od občanů.“

„To jsem ho tam měla nechat, Fricku?“ bránila se Lea, „je zima a určitě má hlad. Jestli je od občanů, aspoň uvidí, že my jsme lepší.“

„Jídla máme sami málo. A místa taky,“ argumentoval Frick.

„Přenechám mu svou večeři. A spát dnes může taky u mě,“ nabízela se Lea.

„Ach, ta tvá neskonalá ušlechtilost, Leo. Jedno ti to přinese problémy,“ povzdechl si Frick, avšak vzápětí pokračoval v rozhovoru. „Ale nebude to třeba. Tvůj soused dnes utekl ze Šíleného města. Máme jednu místnost prázdnou.“

„Cože?! Aiwa?! Ale proč?“ ptala se překvapeně Lea.

„Neunesl to tu. Ty to ještě nechápeš, ale prostě to vzdal. Utekl odsud a asi se sem již nehodlá vrátit. Snad se mu v divočině podaří přežít. Jestli teda opravdu toužíš tady nechávat toho nalezence, ubytuj ho v Aiwově bytu,“ Frick domluvil, podíval se Lee do očí a pak odešel. Lea nevěděla, co cítí. Aiwa byl její kamarád a častokrát si povídali. A teď byl pryč a jí to bylo líto. Ale právě díky jemu bude mít na blízku toho, který se zjevil na Mare. Pána Klenotu. A kvůli tomu byla zase šťastná. Možná to byla hříčka osudu, pomyslela si. Pak vzala mlčenlivého chlapce do svého bytu a ukázala mu ten jeho.


„Ahoj,“ promluvila ke svému novému sousedovi. Ten zvedl a hlavu a mile se usmál. Aiwa naštěstí po sobě nechal nějaké oblečení a protože on byl vlastně stejně starý a vysoký jako Aiwa, padlo mu dokonale. „chtěla jsem si promluvit o tom jménu,“ dopověděla trochu rozpačitě.

„Tak sem s tím,“ odpověděl chlapec.

„Nechám tě vybrat. Pán se řekne v mnoha jazycích různě. Třeba Master nebo Maestro. Nebo Lord a Seňor. Nebo signor…“

„Signor se mi líbí. V kterém je to jazyce?“

„No víš, je to v italštině, což je teď náš úřední jazyk. Mně se italština líbí, ale my nemáme rádi tuhle řeč.“

„Proč?“ zeptal se mladík.

„Je to symbol Systému. A Systém je špatný. Dělá z nás odpadlíky jen proto, že nechceme sloužit Systému. Chceme být nezávislí a to Systém nechce,“ na chvíli se odmlčela a podívala se na vyjeveného chlapce, „promiň, tohle jsem ti asi zatím neměla říkat.“ Pak byla zase chvíli zticha. „Vrátíme se k tomu jménu. Pro klenot existuje synonymum gem. Je to celkem hezké slovo.“

„Takže teď jsem Signor Gem? To zní divně.“

„Jo, to jo,“ zase se odmlčela a přemýšlela, „co třeba spíš Gem Signor?“

„No, to zní o dost líp,“ řekl mladík, „Gem Signor. Docela se mi to líbí. Hodně se mi to líbí,“ říkal a smál se na Leu. Ta se radostí rozesmála taky.

„Rád bych teď zůstal chvíli sám. Tedy jestli ti to nevadí,“ řekl po chvíli.

„Samozřejmě, že mi to nevadí,“ odpověděla Lea. „To, že ctíme soukromí je hlavní věc, která nás odlišuje od Systému,“ vysvětlovala a pak se zarazila.

„Víš,“ řekl Gem Signor, „nechci už dneska slyšet o Systému. Snad zítra, Rudovlásko.“

„Tak zítra. Gem Signore,“ řekla a zmizela ve dveřích. Ale úsměv, který se jí dnes vyčaroval na tváři, jí ještě dlouho z tváře nezmizel.


Temná Boží píseň 
Hleďte, hleďte – lidé 
Hleď, hleď – člověk 
Co přijde pak? 
Po člověku? 
Špína a prach 
V temnověku! 
Dal jsem vám obrovský svět. 
Byl dokonalý, ne jak teď. 
Byl plný krás, divů a múz 
Ale vy, vrhli jste se na můj vůz! 
Hleďte, váš svět tu v troskách leží 
Hleď, Už nedýcháš ten vítr svěží. 
Dal jsem vám dar, přijali jste ho, nuž dobrá. 
Ale nestarali jste se, proto ta rána krutá 
Můj dar, však váš svět, vaše chyba 
Neházejte ji na má bedra 
Hleďte, udělám to pro vás

Hleď. Zachráním tvůj svět 
Ale víckrát neobjevím se tu já 
Nebude se opakovat tahle fraška 
Přijde Ona, Smrt, vaše matka!

Komentáře

komentářů

About The Author

Člen redakce od roku 2005 a nově vedoucí povídkové sekce. Čtenář, divák a posluchač fantasy a science fiction, ale hlavně vášnivý hráč počítačových her.

12 komentářů

  1. Birrim

    Protože jsem od přírody trochu ( tedy trochu víc) praštěný člověk, rozhodla jsem se šokovat aureolu a jiné s tím, že okomentuji tohle dílko ještě před tím, než jsem ho přečetla. A můj názor zní, že si ho musím za každou cenu přečíst, protože jsem na krásně trapné a naivní příběhy vysazená. Nejlepší ze všeho je, když je to sága.

    • Jakub "GemSignor" Šinko

      Protože jsem nejen od přírody (ale též od mnoha jiných vlivů, e.g. rodina, škola, psi) šílený člověk, rozhodl jsem se též šokovat slečnu Finitus. Těš se!
      K povídce, je zajímavé (ale ne zas tolik, protože právě Aureola o tom ví), že se někdo ozval právě teď, když dopisuji závěrečnou část této ságy. A slibuji, že tentokrát se vrátím ke svému oblíbenému absurdismu (ačkoliv jedna trapná a naivní příběhová linie tam pořád zůstvává).

  2. aureola

    Občas sice nechápu nějaké komentáře, teda spíš lidi co je píší, ale to bude zřejmě tím, že to pochopit ani nejde…
    Je to začátek, takže se hodnotit zatím moc nedá, záleží na tom, jak to bude dál. Takže sem možná později připíšu ještě nějaký normální komentář:)

  3. Alcil

    tak ten excest s tím jménem byl schválně? Aha 🙂 To pak jo. Ale uznat musíš, že je to pytlovina :-). Jinak to s tou trapností ságy, to je můj osobní problém. Neberu vážně knihy, které mají takové popisky na obálce. Třeba: Třetí kniha ze ságy o tlučhubovi – zelená břidlice, epizoda první – čas temna. No a už mám husí kůži 🙂

    • Gem Signor

      Samozřejmě, že to uznávám, je to můj první výtvor plný nedokonalosti a naivity. Já vím, že je to trapné a dětinské, ale ono to tak musí být. Jo, a Gem Signora tam necpu násilím, on je moje hlavní postava. Tobě se bude líbit až konec (pokud se ho někdy dočkáš :), protože ten je naprosto odlišný od toho, co jsi teď četl.

  4. Alcil

    První kniha z linie Rubínu – Smyšlenky – kapitola první – Příchod, 🙂 no to je hrůza, to zní jak začátek nějaké trapné epické fantasy ságy 🙂 Ale to naštěstí nic neznamená, jen já jsem si na to vypěstoval u fantasy takovou menší alergii. Mně tam nesedí moc ty básničky, ale je to tvůj styl a u tvé tvorby jsem si na to již zvykl. Ty drobné vzkazky o systému v povídce nabízejí možnost zajímavého rozšiřování příběhu.
    Ale scéna s dáváním jména, to je opravdu tvrdá rána literární logice. Jméno Pán klenotů by hrdina neměl radši nikde využívat, tak si ho přeloží do italštiny (úředního jazyka!), aby všichni italští mocipáni v systému snadno odhalili, kdo je zač, že je Klenotů pán 🙂 Tvou přezdívku bych se nesnažil násilím vpasovat do každé povídky 🙂
    Takže začátek bych moc kladně nehodnotil, doufám, že pokračování se razantně zlepší.

    • Gem Signor

      Sága? Ano, jedná se o začátek velice dlouhé ságy. Jestli je trapná? Začátek určitě, má tak působit, ale zatím toho nechci moc prozrazovat. Přijdou ještě trapnější scény, těšíš se? :)Ostatně, od trapnosti k absurditě, to je můj styl. Děkuji za kritiku. 🙂

Leave a Reply