Mám rád legraci a knížky Prattcheta,

Mám rád Kulhánka,
když vzduchem letí mačeta.
 
Mám rád vítr ve vlasech a vnady krásné děvy.
Mám rád spoustu dalších věcí,
o nichž žena neví.
 
Mám rád manželku svou, také svého syna,
Byl jsem u porodu,
je to její vina.
 
Mám rád lidi, jenže jen ty hodné,
Když jsem smutný,
každý úsměv bodne.
 
A vůbec…
 
Mám rád tenhle svět
a všechny další světy ve své hlavě,
Mám rád verše,
A slůvka jiná, co se tváří hravě.
 
A život položil bych za svíčkovou s deseti.
Doufám, že ji v ráji mají,
až tam jednou odletím.

 

Komentáře

komentářů

About The Author

11 komentářů

    • Aplegatt

      není v tom myšlenka? poselství?
      Upřímně když jsem to četl tak se na mé tváři rozlinul takový úsměv jako již dlouho ne. Právě čtu Pratchetta, první knihu, dokonale se v tom vyžívám… Jak se zmíní Kulhánek již vidím letící Hanako se smrtícím výrazem ve tváři… Krásné děvy… Mám pokračovat? Je sice pravda, že hodně často bylo a je takovéto umění považováno za "nižší" ale jaký je rozdíl mezi poseltstvím, které mi zlepší náladu a usměju se s představou že bůhví kolik kilometrů ode mne nějaký člověk cítí podobně a třeba čte tu samou knihu (nebo jen kilometr jeden).. a poseltstvím, které mne jen rozladí – ale většinou za skrytým účelem – tedy dokázat čtenáři, že kdekdo na světě je na tom o stovky násobků hůř, a po kterém se tedy opět na mé tváři objeví úsměv, jen trochu trpčejší.
      Pro mne má tato zpověď poselství hlubší, než mnoho "říkajícího umění" ve kterém autor opakuje: "miluju ji, miluju ji, je krasna, ma hebke vlasky, miluju ji" – a to nemyslim ze vtipu

      • Adnaf

        Můj stařičký fyzikář z gymplu by tvoje slova komentoval asi takhle: "jedeme na stejné vlně". A to nemluvím o serfování 🙂
        Díky za velmi pěknou reakci 🙂

Leave a Reply