Pod modrou korouhví s bílým křížem seděl na nádherném bílém oři muž ve zlatem zdobené zbroji. Na levé ruce měl připásán štít se znakem Francie.

       Deus lo vojt!” zařval mocným hlasem a gestikuloval mečem směrem k seřazeným šikům. Armáda, ke které takto promlouval měla  25 000 ozbrojenců, pěších i na koních. Útvary se ježily hroty kopí, korouhvemi se znaky provincií kdesi v srdci Evropy.

      Deus lo vojt! Deus lo vojt!“ znělo mu na odpověď.  Jednotlivé hlasy se slily v jednolitý pokřik, ten přerostl v nezkrocený řev statisícové armády. Trubadůr na znamení rozezvučel roh vojsko se dalo do pohybu. Tisíce nohou ještě více udusávaly již tak dost vyprahlou zem a ničily tak i zárodky všeho, co v ní ještě mohlo růst.

       Bílé kříže ověšené zlatem se leskly a blyštěly pod spalujícím sluncem. Vítr, který byl v těchto krajinách na denním pořádku se jako by v předtuše nastávajících časů utišil. Drobné částečky písku se na několik chvil usadily, než je opět zvířila procházející vojska. Z mas písku vystoupila silueta hradeb. Nad jejich masivem se zatajoval dech. Armáda se na znamení zastavila. Zpoza opevnění se ozvaly tóny arabských fléten. Ozvaly se pokřiky ozbrojenců na opevnění. Několik staletí kámen po kameni skládalo lidstvo tento skvost, tuto nádobu nenávisti. Teď měla shořet v prach.

      Proč? Ptal jsem se sám sebe. Proč jsem tady?

      Sláva a čest?

      Pche, tyhle vlastnosti byly zašlapány v prachu cest někde na hranici mezi Asií a Evropou.

      Touha po bohatství?

      Jak by někdo mohl toužit po kousku vyprahlé země kdesi tisíce mil od pravého domova.

      Vyšší cíle? Jen hříčka slov. Už jsem nebyl ten mladík, plný touhy po dobrodružství, touhy po bohatství, touhy po krvi nepřátel. Zamyslel jsem se sám nad sebou.

      Kdo vlastně jsem? Byly doby, kdy mě nazývali hrabětem Raimondem Toullouským.Ty časy jsou dávno pryč. Teď jsem jen nula. Nic. Jen součást mnohatisícové armády otroků. Svobodných otroků! Navenek svobodných však spoutaných řetězy někde hluboko v sobě. Připoutaných ke svým ideálům s černou páskou přes oči, jdouc vstříc světlejším zítřkům. Přinést mír pro další generace.

      Ptám se sám sebe: „K čemu jsou nám ale světlé zítřky, když vždy ráno po probuzení je zase jenom DNES?“ A MÍR? Rozdrcen železnou rukavicí leží kdesi v prachu cest. Ideály mě opustily již před městem Tortos. Tisíce mrtvých nepřátel. Teď jsem jim mohl jen závidět. Zemřeli pro to, co věřili. Zemřeli pro to, pro co žili. Já místo toho, abych ležel v krvi mrtev někde mezi nimi, zabit pro své ideály, žiji dál  ve lži, pro vyšší cíle, pro Urbana II.. Jak ho proklínám.

       Zazněla trubka. Na několik vteřin všechno ztichlo. Rozhostil se klid. Kdesi v sobě jsem si uvědomil, že je to možná naposledy na dalších tisíc let, kdy lze vidět celou tuto krásu kolem sebe. Ta krása. Malé věžičky  se lehce vyvyšovaly nad pevné hradby. Zlatá cimbuří se leskla v poledním slunci jako drahokamy. Zvuky města doléhaly přes hradby až ke mně.V duši se mi rozhostil mír. Netrval dlouho, jen pár úderů srdce. Pak začala válka.

      Kameny z trebuchetů se odrážely od hradeb jako kuličky hrášku od stěny. V tento moment se mír, který trval těch několi úderů srdce změnil ve válku. Válku, která bude trvat staletí a možná ještě déle.  O pět týdnů později zaplavila krev muslimů ulice Svatého města. Psal se červen léta páně 1099.

 

Komentáře

komentářů

About The Author

10 komentářů

  1. Aplegatt

    Přikláním se také k lepšímu hodnocení, stejně jako na ostatní na mne zapůsobil popis tak jako bych tam sám byl, a ještě více mě překvapilo že jsem si dílo zařadil do pouště po nějakých těch dvou větách, ještě než se vůbec řeklo slovo "písek". Hrdina se krásně zpovídá a to se mi zamlouvá, více takto "psychologických" děl, klidně i důrazněji, vždyť myšlenky a postoje tvoří dobu mnohem více než pouhé činy. Myšlenky tvoří činy. Takže za mě je to 2+ za krátkost, za ne až tak důkladné rozebrání myšlenek hrdiny.

  2. Váša

    Sám znám, jak se občas příběh celé knihy vleze do stejně emotivní stránky. Opravdu to na mě působilo, sám jsem stál na pláních Jeruzaléma. Samozřejmě jsem se ztotožnil s názorem na církev, jak jsem ho přijal z hrdinových myšlenek, škoda jen, že povídka přišla o nějakých 920 let později.
    Taky bych si dovolil oponovat, vlastně ani ne oponovat, jen že v každé povídce je kousek z autora, zajisté to nutně nemusí být jeho názor.
    díky za dílko

  3. Morika

    Promiň mi, ale mně to celé připadá jako komentář k dokumentu BBC o křížových výpravách – víš, jak vždycky představí nějakou událost prostřednictvím jednoho "hrdiny", který tlumočí celou složitost doby. Něco jako příběh,ale vlastně ne tak docela (*pokrčení ramen*)

  4. Gandalf

    děkuji za komentář. Jediné v čem nesouhlasím je, že to vyjadřuje můj názor na věc. Ten je trochu odlišný. Chápu křižácklé výpravy ¨spíše jako kontraatak na muslimy, kteří plenili evropu celá staletí před příchodem prvních křižáků. Ale jinak s tebou naprosto souhlasím

  5. marcus

    zaujimave, pekne napisane, ale stale mi to pripomina len zamyslenie sa nad istym problemom a vyjadrenie vlastneho pocitu ( nazoru). V tomto pripade je problem kriziacka vyprava a toto dielo je akysi tvoj pohlad na celu vec. Treba uznat ze je to velmi dobre napisane, dobra stylistika, dobre volene slova. Pribeh, aj ked velmi kratky plynie rovnomerne bez rusivych momentov. No stale to je len naznak toho co by sa dalo napisat. Stale to ostava len zamyslenie , v podstate bez deja.
    Ale atmosferu to malo peknu az som skoro pocitim zavan prachu na tvary.
    Hodnotnie : 3 ( beriem ze 1 je uno tuty)

Leave a Reply