Noc

Když zapadne slunce,

to pochmurný je čas.

Všichni se už těší,

až zítra vyjde zas.

 

Teď zvedáš k nebi zrak,

přes měsíc letí mrak.

Lekl ses-vlčího vytí. 

Musíš utéct, není zbytí.

 

Větve, klacky, kameny

všude leží spadeny.

Ty je ve tmě neuvidíš.

NIC UŽ NIKDY NEUVIDÍŠ!

  

Slyšíš svoje dupání,

svého srdce bouchání,

své hlasité dýchání,

větví věčné křupání.

   

Všude kolem je to vytí.

Tvá krev je jen jejich pití.

Cosi kolem tebe funí,

zem za tebou lehce duní.

  

Nechceš padnout smrti v chřtán.

Svého osudu jsi pán.

Tolik smrtí už jsi přežil,

v duši své naději střežil.

  

Zapal jiskru naděje,

v duši ať tě zahřeje.

Oheň zapálí ti v srdci,

už tě nedoženou vlci!

  

Vzpomeň na své přátele,

na ty tváře veselé.

Jsou vzpomínky ztracené?

Nevíš, doufáš však, že ne.

   

Vždyť chceš být zase zpátky

za malinkými vrátky,

jenž vedou do zahrádky

a vržou tam a zpátky.

  

Za vrátky býval domek,

před domkem rostl stromek.

Za plotem měl své místo,

ve větvích ptačí hnízdo.

  

Vzadu spalo jezírko

a jeho vodu vlídnou

zčeřilo malé pírko

jedinou vlnkou klidnou.

  

Tam pod stromem ve stínu

vždycky jsi sedával,

 dýchal vůni jasmínu,

tou bolest jsi uspával.

   

Tam zapomněls na světa ruch

a dýchal chladný jarní vzduch

a přebírals myšlenek změť.

Co dal bys za ty časy teď…

  

Teď jako vítr běžíš,

na smrt svou už nevěříš.

Dál pádíš lesem lehce,

spát se ti vůbec nechce.

 

Míjíš obrysy stromů,

tvé kroky míří domů.

Však už doběhneš brzy

k blízké kamenné tvrzi…

 

 

 

Komentáře

komentářů

About The Author

Redaktor MFantasy od roku 2006. Kromě vlastní povídkové tvorby se věnuje i publicistice a především knižním recenzím. Pokud narazíte na jeho tvorbu, můžete očekávat vše od temné po humornou fantasy. Za největší výzvu považuje historickou fantasy a vystupování před větším než malým množstvím lidí. Až ho budete žádat o autogram, nedivte se, že hrozně škrábe a namalovat umí jen sluníčko. Všechny články autora zobrazíte kliknutím na jméno v záhlaví článku.

10 komentářů

  1. Alatar

    Poněkud banální. Stavba vcelku neobratná (melodie,rytmika), znásilňuješ jazyk jak se ti to zrovna hodí a nepřijímáš ani tu konstruktivní kritiku, ale je to opravdu lepší než první díl. Než příště uveřejníš báseň, přečti si jí nahlas. Objevíš spoustu věcí, se kterými najednou nebudeš spokojen. Tak uvidíme co bude dál.

    • Hawk

      Nelíbí se mi, že mě tady obviňuješ ze znásilňování…
      Myslíš, že jsem si ji nahlas nečetl? Já v tom svůj rytmus cítím( kdybys byl nějakej profík, tak bys ho tam našel)
      moje básně jsou trochu jednodušší (zatím), to přiznávám, ale zase taky není dobrý, když nedávají smysl, jak je tomu u tebe.
      Ale přesto díky za názor i za tu malou pochvalu.

  2. Yuyka

    Z tvých zatím zveřejněných básní se mi tahle líbila nejvíce. A zarazilo mě přesně totéž jako už tady někdo podotýkal – Cimrmanův absolutní rým:o))). Vypadá to, že tenhle pán nám ovlivňuje život, aniž by někdy vlastně žil, a nutno mu za to vzdát holt:o)
    Atmosféra je výstižná… jenom jedna věc se mi ještě nelíbila, a to jsou dva verše:
    Za vrátky býval domek
    Před domkem rostl stromek
    To mi připadá jako úryvek básničky z čítanky pro třetí třídy základní školy. Ale zase je pravda, že to svou prostotou hezky vyvažuje napjaté pasáže…

  3. Ganglis

    No tak tohle už je o dost lepší než ty předchozí. Souhlasím s Naovem (či jak se to jmeno skonuje:) ze mistama krasne ubyha, i s tim, ze to nekde obcas skobrtne, trochu se zamerit na rytmus, sem tam i nektery ten rym, a docela pusobi rusive opakujici se slova (zpatky, neuvidis, vratky) Ale jinak musim rict ze je videt znatelne zlepseni… 🙂

  4. Naovy Silverflame

    Líbí se mi o hodně víc než předchozí. Je taková přímá, hezky ubíhá. Některé pasáže se mi líbí dokonce moc, někde to lehce škobrtne. Třeba jsem nepochopil použití Cimrmanova dokonalého rýmu:
    Ty je ve tmě neuvidíš.

    NIC UŽ NIKDY NEUVIDÍŠ!
    Určitě jsi to tam dal s nějakým záměrem, ale já ho asi neuvidím:)

Leave a Reply