Lehký větřík si pohrával s listím stromů,kovář rozdělal oheň a rolník s mohutným zíváním snídal.Arlin spala.Začal nový den,více či méně vítaný obyvateli zdejšího kraje.

Na hradě se spustil čilý ruch.Připravit snídani,postarat se o zvířata,a podobně.Každý měl svůj úkol.A Arlin spala.

Elian předstírala,že spí,aby zabránila služebným starat se o ni v tuto,pro vážené dámy,vražednou hodinu.A Arlin spala.

Mám-li vám upřímně říci,kdy vlastně vstala,bylo to kolem jedné hodiny odpoledne.Byla opravdu výkonný spáč a když ji nikdo nebudil,proč by tak činila ona sama?

Silný vítr přišel kolem dvanácté a místo s listy si hrál přímo s dřevem.Laik by ten zvuk zřejmě označil za tón neladěné kytary,ale ta vás nevzbudí tak spolehlivě,jako prásknutí okenic,když vám je otevře vichr.

Arlin sebou trhla a v mžiku se probrala,vztekle zavrčela a běžela zavřít okno.Hluk trochu ztichl.Pokusila se znovu usnout,ale to bylo po tak zmateném probuzení nemožné.Chvíli ležela jen tak a pozorovala velmi zajímavé praskliny na stropě a pak radši vstala.Co kdyby něco propásla?

Co nejrychleji se oblékla-dělalo jí to menší potíže,když se pokoušela obléknout si šaty obráceně,ale dokázala to nakonec správně.Zkusila také vykouzlit na hlavě cosi jako účes,ale nakonec stáhla vlasy co uzlu a relativně spokojeně vykročila do jídelny.

Elian seděla u prostřeného stolu a diktovala sluhovi vzkaz.Arlin se zasmála,když slyšela,co dotyčnému vzkazuje.

,,Odmítáš dalšího ženicha?“ zeptala se a přisedla.

,,Dělám to nerada,ale otec mi v posledních dnech před svou smrtí nasmlouval tolik sňatků,že poslední dobou nedělám nic jiného než píšu omluvy.“

,,Nemohl za to…víš,že byl nemocný.“ zastala se nebožtíka Arlin.Moc přesvědčivě to ovšem nevyznělo.

Elian si jí zkomavě prohlédla:,,Já vím.Udělala bys dobře,kdyby ses podívala k jeho hrobu.Měl tě rád….občas mi přišlo,že víc,než mě.“ dořekla šeptem a pohlédla z okna.

,,Nikoho neměl raději než tebe.Věř mi!“ utěšovala ji Arlin.Elian smrt otce velice zasáhla.Dávala si za vinu vše,co se mu stalo.

,,Kéž bys měla pravdu.“ přikývla Elian a otřela pár slz,keré prorazily přes přísné sebeovládání.,,Nechala jsem ti do pokoje připravit věci na cestu.A ve stájích čeká průvodce.Předpokládala jsem,že tu nebudeš chtít zůstat déle,než je nutné.“

,,Správně.Chci vyrazit hned.“ Arlin mírně zaváhala a pustila se do jídla.

* * * * * * * * * * *

Za posledních pár dní si na hřbitovy stihla vypěstovat alergii.Přesto musela hrob oblíbeného strýčka poctít svou přítomností.Snažila se zmizet co nejdříve.Rychle se rozloučila se sestřenicí a vběhla do stájí.

Čekal na ni šlachovitý stařík,připomínající poslední list v sadu.Byl jí povědomý.Neznámo proč se na ni zářivě usmíval.Kývla hlavou a sjela ho hodnotícím pohledem.:,,Ty jsi můj průvodce?“

,,Průvodce,stráž,co bude potřeba. “ usmál se dobrosrdečně.

,,Pojedeme celý den.Jsi si jistý,že to zvládneš?“ Ona si moc jistá nebyla.

,,Samozřejmě,a ve městě se vám budu hodit.Znám ho jako svoje boty.“

Arlin ohodnotila jeho boty jako ucházející a tak se s mírným pokrčením ramen vyšvihla do sedla.Stařík vyskočil,co mu ztuhlé klouby dovolily a vyškrábal se na statného hřebce.Tato nesourodá dvojice vyrazila branou jako vítr a ztratili se na obzoru.

* * * * * * * * * * * * * *

Cesta uběhla rychle a tiše.Celkem vzato nudně.Oba přemýšleli o ne zrovna veselých tématech a vyhýbali se pohledům toho druhého,aby nemuseli mluvit.Snad neměli co říct,snad se jeden druhého báli.Konečně se na obzoru zavlnil erb vládnoucího rodu.Arlin se zasněně usmála-ona a Elian jako malé neustále vymýšlely,jak se do tohoto rodu provdat.

Jako dohodou oba přidali do trysku brzdili těsně před bránou.Zavřenou bránou.Arlin se podivila,ale stařík jí celou věc objasnil.Princezna,šestnáctiletá dcera krále držela město uzavřené,kvůli častým návštěvám jejích nápadníků často používala fámy,že se městem šíří mor.Ani její královský tatíček jí nedokázal přesvědčit,aby město otevřela.On byl král,ona vládla.Arlin se zasmála-všechny dívky ze šlechtických rodů zřejmě smýšlely o vdávání stejně.

K otevření však vedla jednoduchá cesta,stačilo do ní uhodit klackem.Dutý zvuk se rozlehl po dokonale hladkém kovu a z brány vyběhl oddíl strážných v plné zbroji.A rlin tiše vyprskla smíchy a snažila se to zamaskovat kašlem.Zřejmě jí ale nebylo uvěřeno.

,,Kdo jste a za jakým účelem cestujete do našeho město?“ vykřikl muž v předu velitelským hlasem tak hlasitě,jako by měl před sebou nejmíň armádu včel.

,,Nešlo by to trochu víc tiše?“ ozvala se rozzuřeně Arlin.Velitel zrudnul a nejistě přešlápl.

Arlin pokračovala:,,Jinak se jmenuji Arlin z Fiorinu a cestuji do města v soukromé záležitosti,kterou bych zde nerada rozebírala.“

,,Ale…“ zkusil strážný,ale oba ho umlčeli pohledem a vjeli branou do rušné královské metropole.

,,Jak se vůbec jmenuješ?“ zeptala se najednou Arlin ,,Přece ti musím nějak říkat.“

Stařec se usmál :,,Jmenuji se Ran,slečno.“

,,Dobře Rane,ty se tu vyznáš,veď mě k lordu Williamovi.“

Komentáře

komentářů

About The Author

25 komentářů

  1. Váša

    Pěkný styl.
    K příběhu toho moc říci němůžu, na cestě mezi postelí a městem, se toho moc originálního nestalo. Ještě jsem nečetl první dva díly, ale rozhodně bych se nebál trochu příběh rozvést :).
    Jen ten začátek mi připomíná každé ráno, až na to, že mě by okno jen tak lehce nevzbudilo. Čerpala jsi z vlastního vstávání?
    Mimochodem, že za . a , není mezera, neříkám je špatné, ale nečetlo se mi to dobře!

Leave a Reply