Prologue

Procházel na tísícekrát známými sály paláce Sithů, ale dnes neposkytovaly příjemné uvolnění. Naopak. Tasil meč. Měl by se cítit silný a vyrovnaný, tady v samém srdci chrámu, ale nebylo tomu tak. Zastavil se a očima pomalu propátrával všechny kouty. Dlouhé barevné vlajky jako vodopád spadaly od stropu a nabízely dost místa k úkrytu, nikdo tam ale být nemohl. Sith by jej cítil. Nebo ne?
Vysoké jiskřivě bílé mramorové sloupy podepíraly strop a mezi nimi se proháněly louče světel i vánek, který houpal sametovými vlajkami. Před ním tiše bublala fontánka, ale uklidnění, které měl její zvuk přinášet, se ztrácelo, pod hrozbou, pro níž zatím neměl jméno.
Sith stál, samotný uprostřed obrovského sálu a otáčel se s mečem, jako by čekal útok ze všech stran. Věděl, že pokud udělá krok, všechno to kouzlo strachu se zlomí, ale nedokázal se k němu odhodlat. Nedokázal překonat svůj strach. Meč poklepal o bazén fontánky a ten zvuk se rozlétl sálem, jako se lavina řítí údolím. Sith se otočil a zpozoroval u fontány neznámého muže. Usmíval se, ale v jeho vzezření bylo něco děsivého, překračující všechno, co znal. Probudil se.
Sadius, První představený Sithů, se prudce narovnal ve své posteli a vytřeštil oči do tmy. Na čele mu naskočil pramínek potu a on ho nechal skapávat do peřin. Pokoj byl podivně tichý. Sen odešel, ale skrytá hrozba zůstávala stále a Sadius poprvé po dlouhé době opět poznal strach.
Vstal, přehodil přes sebe lehkou tuniku, a s rukou pocukávající k rukojeti meče vyšel ven. Mířil do sálu, o kterém se mu zdálo. V oknech se blýsknul zlatý paprsek nového dne. V takový čas měly být chodby Chrámu Sithů plné, alespoň někdo tu měl být. Místo toho zely prázdnotou. Sadius se rozběhl a zastavil se až na stejném místě jako ve snu.
Strach se přes něj přeléval jako vítr dýchající mezi vlajkami a on s rozplývající se nadějí hleděl k fontánce. Už tam na něj čekal. Byl člověkem, tedy alespoň podle vzhledu. Vysoký, pohledný, černovlasý muž a byl velice mladý. Voda se mu tříštila o meč a odnášela rudé kapky. Sadius tasil svojí zbraň.
„Příliš pozdě,“ bylo jediné, co vrah pronesl. S neuvěřitelnou rychlostí se vrhl proti představenému. Prudkost jeho útoku Sitha zatlačila o několik kroků zpět, jenom instinktivně kryl dopadající rány a každá z nich mohla být smrtící. Tanec o život se zklidnil a Sadius nabral rovnováhu, ani si neuvědomil strach, protože každou píď svojí vůle vkládal do toho souboje.
Potom ho soupeř škrábl na tváři, ale Sadius se předklonil a vyrazil útočníkovi jeho zbraň. Sekl a minul. „Ještě se uvidíme,“ řekl ten muž a zmizel.

Sithia – centrum Impéria

„Nepřinášíš dobré zprávy,“ pronesl Imperátor tiše. Jenom s obrovským úsilím ukrýval zlobu a i tu pomalu přehlušoval strach. Chrám Sithů byl napaden. Do samotného centra jeho říše se odvážili útočníci a zavraždili všechny Strážce impéria až na jediného.
„Kolik zbylo Sithů?“ zeptal se Imperátor snaže se přijít na nějaké rozumné řešení. Na důvod toho všeho. Sithové byli Impériem, bez nich nebylo nic. Každý z nich byl nadlidským bojovníkem naprosto oddaným trůnu a jen díky nim mohla Říše vzkvétat. Panovník nepopíral, že je krutý, protože krutosti bylo potřeba, pokud má říše fungovat. Určitě se dopustil nejednoho omylu, přesto mohl být právem hrdý na svět, jaký stvořil on a jeho předchůdci, kteří vyvedli světy z bídy a nekonečné války. I on válčil a vyhrával, proto nyní může stavět školy, parky, nemocnice. Může dokonce dát lidem tolik svobody, dokud nebudou narušovat jeho ráj. A právě proto měl Sithy. Oni udržovali ráj.
„Ne více než stovka,“ prozradil představený. I na něm bylo poznat, jak těžce se ovládá. Jím, ale prostupovala obava o jeho řád. „Pokud někdo dokázal vyvraždit celý chrám téměř nepoznán, potom se obávám, že čelíme největší hrozbě v celé historii, pane.“
„A také nevíme, kdo proti nám stojí, nemýlím-li se?“
„Samozřejmě máte pravdu. Nevíme, kdo proti nám stojí,“ přiznal Sadius.
„Uvolňuji Sithy na tento jediný úkol. Najděte ty, co na vás zaútočili a skoncujte s nimi,“ rozkázal Imperátor. Pokud bude potřeba, bude si muset vystačit s armádou. Jestli Sithové zmizí, bude to konec celé říše.
„Ano, sire.“ Sadius se poklonil a vycouval ze sálu.

Dérida

„Proč pořád cvičíme, Dalirile?“ ptal se Gralím. Procházeli spolu Zahradami vytaženými z pouště a na jezero před nimi se slétali plameňáci. Slunce klesající za obzor vybarvilo jejich peří do krve. Daliril počkal, než srpek Slunce zmizí do podsvětí a pomalu utichne i křik plameňáků, než odpověděl.
„Vím, že nechceš válčit. A to je dobře, neboť tak jsem tě učil,“ řekl a upřel na něj své kouzelné oči. Každou noc se v nich probouzely jiskérky světel, ale s ránem zrak zmizel a Daliril zas oslepl. Ale i takovým pohledem dokázal ovládat davy. „Za celé generace jsme neopustili naše stezky, třebaže jsme dávno mohli. Tak proč jsem rozkázal pošpinit naše srdce krví?“
Gralím neodpověděl hned. Učil se, že první myšlenka bývá často ta pravá, přesto si s ní okamžik pohrával, zda ji opravdu chce vyslovit. „Sám jsi vysvětloval důvody, takového činu,“ dnes se usmál, když si vybavil vzpomínku, jak představený přišel a rozkázal pobít Sithy. Daliril, Moudrý Déridy, nikdy nerozkazoval. Radil a často v skrytu přiměl samotný život, aby odkryl jeho žákům zkušenosti, jenž jim chtěl předat. Ten den ale rozkazoval. „Bojujete za život ve vesmíru. Potom nezbývá než zaútočit na Sithy.“ Tehdy ještě nevěděl, jak hrozně mu to zlomilo srdce, ale bylo nutné jednat. Proč, pochopil až mnohem později.
„Jde o temnou stranu, jak ji Sithové nazývají. Čerpají sílu z hněvu, z nenávisti a opravdu spravedlivý hněv může vést v cíli, v dobrých rukách.“
„Jako Sithové vedou Impérium k blahobytu,“ souhlasil Moudrý.
„Avšak jejich hněv už dávno není spravedlivý. Šíří v lidech strach. Impérium se pomalu propadá do temnoty a až strach podlomí nohy blahobytu, potom hněv pohltí Sithy. Tehdy by se celé základy vesmíru otřásly, protože jsou síly, o kterých my ani nesníme,“ pronášel Gralím a zmínka o netušených možnostech ho nechala klidným. „Ptám se na něco jiného, Moudrý. Cvičíme, abychom se s nimi ještě střetli. Ale Sithové byli rozprášeni a jejich zbytky propadli obyčejným lidských slabostem. Už neohrožují Kouzlo. Není třeba pokračovat v boji.“ Na Gralímovi byla vidět obava. Všechno, co se učil se rozplyne, pokud by měl dorazit bezmocného. Každý smysl mu radil natáhnout ruku a pomoci Sithům, ať budoucnost přinese cokoli. „Byl jsi příliš dlouho uzavřený v našem ráji, synu. Neviděl jsi zlo a nemohl jsi porozumět jeho podstatě. My necvičíme, abychom zaútočili.“ S tím ho zanechal v myšlenkách. Shodil šaty a ty ho jemně podrbaly po zvrásněné kůži. Pak ho zchladila voda, když se ponořil do jezírka.

Chrám Sithů

„Našli jsme je,“ hlásil nadšeně starší učeň a ani Sadius nedokázal skrýt vzrůstající očekávání. Vykřikl by na posla, aby už vše vypověděl, ale posel promluvil rychleji. „Pocházejí z malé planety na kraji systému. Divím se, že jsme o ní nikdy neslyšeli a nebyla ani v našich záznamech. Možná i proto se kolem ní točí hned několik legend. Obývající ji Dérové, kdysi velká a vyspělá civilizace, která vládla mnoha světům, avšak potom zmizeli a zůstala jenom stopa vedoucí právě na tuto planetu.
Musíte pochopit, že informací mnoho není a většinou jde jenom o příběhy, legendy a povídačky. Nakonec se nám podařilo poskládat jistý obraz a stále na něm pracujeme.“ Sadius byl na hranici vytržení. Musel uznat, že na tom, co učeň říká něco bude. Legendy. Kdo jiný by sem mohl přijít nepozorován, pošpinit chrám Sithů krví a odejít. Ucítil sílu hněvu, přicházející jako odpověď na jeho myšlenky a urychleně je propustil. Ještě není čas pustit hněv ze řetězu. Raději se zaměřil na poslova slova.
„Dérevé zavrhli civilizaci a opustili města z plastu a skla. Našli opuštěnou planetu a proměnili její poušť v zahrady, kde hodlali žít v míru. Zdá se, že ovládají netušené síly. Tak mohli ukrýt planetu našim zrakům a využívají je i k cestám mimo ni, ke kterým nepotřebují vesmírné lodě.“
„Jak můžou cestovat bez lodí?“ podivil se představený.
„To říkají legendy. A pravdou zůstává, že po útoku na chrám byly prověřeny všechny údaje z říšských radarů a nezachytily žádnou loď, která mohla převážet agresory.“ Sadia trochu podráždil volný tón s jakým mluvil o brutálním vyhlazení většiny řády. „Když dokáží ukrýt planetu, ukrýt loď nebude problém.“
„To je pravda. Potom by také mohli dokázat cestovat bez lodí. Ze zkazků se ještě podařilo vypátrat,“ ale větu už nedokončil.
„Dost už,“ přehlušila ho slova představeného. „Dost už zkazků. Vyšlete 5 Sithů a až přinesou výsledky, spojíme síly a tenhle vřed vyřízneme.“

Dérida

„Už chápeš?“ otázal se Moudrý.
Gralím otřel svojí zbraň do černé sithské kutny. Cítil se zklamaný, to bylo to správné slovo. Tolik zabíjení. „Copak to nikdy neskončí?“ zeptal se místo odpovědi. Další Dérové zatím odnášeli 5 mrtvých těl, aby je důstojně navrátili zemi.
„Takový je život,“ řekl Daliril a ukryl všechny city, které se za jeho slovy mohla skrývat.
„Co potom můžeme udělat?“ chtěl vědět mladý učeň. Tušil, že se mu to nebude zamlouvat. Slepé oči se na něj upřely a Gralím přestal dýchat. „Zase jsi hleděl do budoucnosti?“ zeptal se se směsí strachu a zvědavosti.
„Cesty času jsou velké otevřené dveře.“ Tradiční odpověď. „Ale ano máš pravdu. Nahlédl jsem těmi dveřmi a tvůj úkol bude složitější, než by se dříve zdálo.“ „Můj úkol?“ Gralím se podivil.
„A kdo by byl vhodnější než můj nejlepší žák?“
„Pošli Johana, on miluje boj. On dokáže to, čemu já se chci vyhnout.“
„Občas se nemůžeme více vyhýbat,“ řekl Moudrý. „A já nechci ztratit Johana, až ho posedne krvavá saň. Úkol, který ti dám bude jednoduchý, přesný a krutý. Proto bude tak obtížný. Zatím ještě odpočívej. Odpočívej a cvič.
Poneseš zodpovědnost za celý náš lid,“ zašeptal potom, aby ho jeho žák už neslyšel.

Palác Sithů

Zlost se rozplývala. Další Sithové zemřeli. „Kam se poděli všechny naše schopnosti?“ zařval v sále, ale nikdo mu neodpověděl. Nikdo mu ani neopětoval jeho pohled. „Když jsem tak hrůzostrašný. My jsme hrůzostrašní, tak jak je možné, že tak lehce umíráme? Copak my nejme Sithové?“
„Vždy se najde lepší.“ Pomocník kováře byl filosof a snílek, ale on jediný dokázal promluvit klidně v sále zaplaveném emocemi. „Ale našel jsem lék na naše problémy,“ pokračoval sebevědomě.
Sadius kráčel začouzenou kovárnou dál až k jeho pokoji a odvážil se hrát jeho hru. Nezeptal se na jeho řešení a nechal se sem dovést. Dokonce pocítil trochu uspokojení, že alespoň někdo má dost síly, třebaže ani nebyl Sithem. Musel mít v rukávu něco velkého.
Cyudi rozrazil dveře do malého pokojí kovářského učně. Byl tu překvapivý pořádek. Postel, židle, v rohu skříň a okno vpouštějící srpek měsíčního světla a nevelký stolek. Na něm ležel podlouhlý předmět, stříbrná tuba obepnutá třemi náramky kovu. Připomínal rukojeť meče.
„Co je to?“ zeptal se představený. Cyudi došel ke stolku. Sadius chvíli pozoroval jen jeho záda. Potom se v pokoji rozlilo měkké červené světlo a po zdech se rozběhlo tisíce rudých světlušek. Kovář se otočil a před sebou držel vztyčený sloup světla. Vypadal jako podlouhlá lucerna.
„Co to je?“ zeptal se Sith znovu. Srdce se mu rozbušilo. Cyudi lehce máchl silnou paží a vzduch zasyčel. Jeho stůl, který mečem pohladil, chvíli ještě stál, ale pak se rozpadl na dvě části, hladce oddělené. Ty se sebou praštili o zem.
„S tímhle vyhrajeme,“ řekl Cyudi a meč pohasl. Podával rukojeť představenému, který ucukl, jako by mu nabízel jedovatého se hada.
„Sithové bojují kovem,“ zasyčel Sadius, ale nemohl potlačit vzrušení. S takovou zbraní by mohli oplatit kruté rány, které dostávaly.
„Celý vesmír se mění. Staré odchází, aby ho nahradilo nové, lepší. Můžeme všichni spokojeně zemřít, nebo zkusit bojovat. Já jenom připravuji zbraně a na tuhle bitvu jsem připravil Světelný meč, pane,“ prohlásil a hodil mu kovovou trubičku.

Dérida

„Prohráváme,“ hlásil voják, salutoval Gralímovi a uklonil se Moudrému.
„To jsem očekával,“ prohlásil Daliril k všeobecnému překvapení. „Snažte se udržet nepřítele co nejdál od Déridy, ale neriskujte zbytečně.“
„Sithové jsou již na dostřel města,“ řekl trochu zmateně voják a byla na něm vidět obava.
„Já a generál se k vám za chvíli připojíme,“ prohlásil Moudrý, otočil se a odcházel do svatyně.
Voják zaváhal, ale Gralím mu pokynul, ať jde, a připojil se k Dalirilovi. Uvnitř svatyně byl chlad, který byl vítanou změnou k pálícímu slunci. Pokud však Sithové dorazí k městu, bude tu až přílišné dusno. Gralím kráčel v Dalirilových stopách a ozvěna kroků se hlasitě rozlétla sálem. Došli k dřevěným dveřím, s nádhernými rytinami zpodobňující krásy života. Gralím zaváhal, protože za ně nikdy nevstoupil. Moudrý se rychle otevřel a pozval generála dál.
„Takže je konec?“ zeptal se Gralím. Otevření zapečetěných dveří nemohlo znamenat nic jiného.
„Ano. Něco končí,“ Daliril souhlasil a dveře za nimi zabouchl. Zůstali uzavřeni v neosvětlené místnosti. Najednou se na stěnách rozžaly blankytně modré svítící obláčky, jako by vyskakovaly na zeď, rozběhly se podél dokola a zaplavily síň přízračným mdlým světlem. Odhalily tak kulatou místnost obepnutou kamenem, jako vnitřek věže, a jen proti dveřím stál kamenný oltář. Obyčejný kvádr prokvetlé žuly se opíral o stěny. Umělci jen neozdobili, ani nenabarvili, přesto z něj prýštil pocit moci.
„Naši Moudří již dávno ve snech spatřili dnešní den. Viděli Sithské zbraně, Světelné meče, pohrdající těmi našimi. S nimi dokáží krýt palbu stejně snadno jako proseknout zbroj.“ Daliril zamířil k oltáři a pohladil předmět, který na něm ležel. Gralím neviděl, co to je, a ještě se neodvážil přijít blíž. „Vytvořili jsme meč, který se rovná, ba i předčí ty Sithské.
Ale nejde o obyčejnou zbraň,“ Dalirilům hlas zahřměl síní jako hlas hromu a Gralím zjistil, že hledí do nejhlubších míst jeho blýskajících očí. Teď v nich viděl opravdové blesky. „Kdykoli jsme se mohli vzdát našeho života a pohřbít Sithy, nebo kohokoli ve vesmíru, nebo i všechny, jednou pro vždy. Proč jsme ale čekali na tuhle bitvu?“ Gralím úplně ztuhl. Neznal odpovědi na starcovi otázky, ale tušil, že kruh kolem něj se utáhl pevněji, než by kdy chtěl. V téhle hře budu královskou figurkou, napadlo ho.
„Nezáleží na tom meči, který poneseš do bitvy, generále,“ řekl mu Moudrý, „Záleží jen na tom, kdo jej nese.“
Gralím si vytřel slzy, a když vrátil očím zrak, byl v síni sám. Otevřené dveře pouštěly dovnitř divoké víry vzduchu, které zlověstně křičely. Gralím si jich nevšímal a došel k oltáři. Pokud ten sálal mocí, tak meč na něm byl jako slunce v porovnání s ohněm v krbu.
Generál vzal zbraň do rukou a vyšel ze svatyně.

Před Déridou

Dvě strany bitvy se slily v jedinou krvavou melu. Sithské stroje se zakously svými laserovými tesáky do Déridských a Sithové mezi nimi rozsévali smrt svými meči. Obrovská převaha Dérů zhasínala stejně jako jejich životy.
Potom ohnivé střely udeřily na samotné město. První domy vzplály a zmizely v obrovském žáru. Další bomby rozmetaly prach až vysoko k nebi a zakryly slunce. Najednou v prachu vzplanula pochodeň naděje, rozzářilo se v něm světélko, jako malá lucerna ztracená v mlze. A blížilo se k bojujícím. Ti, kdo jen spatřili, skláněli meče a zírali na to kouzlo.
Gralím vyšel oděný v zlatém brnění, na kterém se jako kouzlem slévaly paprsky slunce. Nehleděl napravo nalevo, když procházel mezi bojujícími. Vedle něj explodovala země a lidé umírali, ale on ani nezpomalil. Pak se rozběhl. V ruce svíral meč, ale nepřiblížil se nikdo, v jehož útrobách by zchladil krvelačné železo.
Na druhé straně Sadius zaznamenal nového nepřítele hodného jeho samotného. Když se mu otočil vstříc věděl, že na jejich souboji bude záviset celý osud dnešního dne. Ale Gralím už byl u něj. Záře sálající z jeho zbroje obklopila bojovníky a točila se kolem nich stejně divoce, jako byl jejich souboj.
Magický meč orážel útoky sithské zbraně s lehkostí generálových pohybů. Světlený meč odskakoval, jako by byl z obyčejného železa. Dva muži střídali útoky neuvěřitelnou rychlostí, zatímco ostatní přestávali bojovat, aby mohli být svědky toho nevšedního souboje.
Gralím škrábl soupeře na břiše a pod černým pláštěm prosákla krev. Najednou chtěl další. Chtěl víc krve, chtěl jí zaplavit celý svět. Zesílil útok a utržil několik ran, neboť zároveň povolil svojí obranu. Sith, ale krvácel z více jak tuctu malých zranění a znatelně mu ubývalo sil. Gralím odkryl svou pravou stranu a Sadius zaútočil. Kouzlený meč kmitl s nadlidskou rychlostí a odkryl smrtící úder. Světelný meč se zlomil, jako by se odrazil od naleštěného zrcadla, a srazil hlavu představeného Sithů.
Gralím se zastavil pohlcen v zlaté záři. Bosýma nohama se otáčel v žhavém písku a hledal soupeře, na kterém by nasytil svoji zlobu, ale neviděl nic, než zlatou záři a poušť. Z meče odkapávala krev a mizela v písku kolem dokola generála. Pak se v zlaté mlze objevila postava, generál k ní vykročil, aby poznal, že to je on sám. Byl to on, vypadal přesně jako on, ale poznal v sobě dítě, kterým kdysi býval. Tehdy netoužil po krvi.
V dlaních nesl useknutý květ růže. „Bude ještě žít?“ ptal se tehdy a slzy mu stály na krajíčku.
„Co bylo rozseknuto, už nemůže žít,“ řekl mu Moudrý. „Pamatuj si tuhle lekci dobře.“ Potom ho vzal do zahrady, kde zrovna vyrůstaly mladé růže. „Dá to hodně práce vytvořit takové kouzlo a jak snadné je ho zničit. Ale stačí si jenom vybrat, na které straně budeš stát,“ prozradil mu.
„Dost,“ vykřikl generál. Vojáci obou stran, kteří se shlukli kolem, uskočili. Gralím se otočil k Sithům a každý jeden z nich ustoupil. „Sithové přinášeli zlo,“ promluvil k nim. „Ale i zlo je součástí rovnováhy. Nyní jsme vyrovnaní.“ Generál se otočí k nepříteli zády a odchází.

Komentáře

komentářů

About The Author

2 komentáře

  1. Váša

    Dík.
    Mimochodem já nevím o před, postimperiální historii zhola nic, proto jsem se mohl volně ispirovat filmy, ze kterých si pořádně pomatuju prakticky jen 1 a kousek dvojky. Ale uznávám, že znalce to může trochu trápit. Mě ale navštívila zrovna múza a já si nidky netroufnu jí vyhnat. Považuj to za paralelní vesmír :).

  2. Aldarix

    Opravdu skvělé Vášo! Moc se mi to líbilo, ale něco bych ti chtěl říci.
    Možná budu za hnidopicha, ale stejně mi to nedá:)
    O Star Wars vím hodně, nejen z filmů, ale i knížek jako Dědic Impéria, Temná Síla na vzestupu a Poslední povel, či sérii Akademie Jedi. Znám před imeriální historii i poimeriální.*
    No a při čtení mi stále cukalo, tohle neexistovalo, tak to nebylo atd. Prostě mě to dost rušilo:-)
    Kdyby sis vybral nějaké vedlejší téma, bylo by to supr, jelikož neovlivňuje děj "officiálního" vesmíru Starwars a nemate čtenáře.

    Ale nápad a děj je skvělý.

    *ne nejsem hovado, ale dřív mě to dost bralo a ono to zanechá následky:-D

Leave a Reply