Povídky a novely jsou rozprostřeny v časovém období od 1. stol. Našeho letopočtu až po polovinu století třináctého. Jednotlivé práce nás zavedou do Galie, Afriky, na Island i Kyjevskou Rus a území dnešního slovenska.
            Jako první se představuje Lucie Lukačovičová s povídkou Dvě hlavy, která se odehrává v době těsně před povstání galských kimenů proti rozpínajícímu se Římu. Jak v úvodu napsal sám editor, slouží tato povídka jako jakýsi prolog a úvod k celé knize. Autorce se zde podařilo velmi věrohodně zachytit atmosféru tajemna tehdejších barbarských dob.
            Země lvů Leonarda Medka nás nejprve zavede  zavede do bitvami rozbouřených vod Středozemního moře, odtud do neznámých vod za Gibraltarem až ke kanálu La Manche a pak zpět na jich, do africké džungle, kde se podle starých legend nachází Město lvů, jehož obyvatelé ani zdaleka nejsou obyčejnými lidmi. Žoldáka a příležitostného piráta Ataulfa Rodaswerta sem zavádí touha po získání části pokladu, který se má nacházet za šesterými hradbami pradávného sídla.
            Jako třetí se představuje Františka Vrbenská, jejíž povídka Než dozraje smrt pokrývá v rámci jednoho příběhu nejdelší časové období a jejíž hrdinové procestují také největší část tehdejší evropy. Její příběh začíná útěkem čtveřice franckých rytířů, kteří se postavili na špatnou stranu a kteří našli před nadcházející zimou útočiště ve slovanské osadě Děvín. Jejich zpočátku bezproblémové soužití s lidmi s osady dostane smrtelnou ránu ve chvíli, kdy se jeden z nich zaplete s manželkou samotného náčelníka. Události pak dostanou spád a zavedou n ás kupříkladu až na avarská území.
            Hrdinové dvou následujících novel se pohybují na stejném území a takřka ve stejném čase. Ďuro Červenák i Jaroslav Mostecký se nechali inspirovat druhou polovinou desátého století a územím vznikající Kyjevské Rusi.
            Příběh Ďura Červenáka, Strážce hvozdu,  popisuje boj mezi knížetem původních vjatičských usedlíků Vladragem a knížetem a vládcem Kyjeva z rodu Rurikovců knížetem Ingvarem, jež se chystá připojit vjatičské území ke své říši.  Ten, kdo si oblíbil a zná Červenákovi další prózy nebude ani teď zklamán. Jeho příběh je plný krve, boje a svou úlohu v něm hraje i postava tajemného běsa Diva, který dal novele také její název.
            Zhruba o třicet let blíž současnosti se odehrává děj novely Žabí věž, v níž Jaroslav Mostecký popisuje osudy syna kížete Ingvara z předchozího příběhu Svjatoslava a jeho dvou vnuků, Jaropolka a Vladiměra. S hrdiny Žabí věže se opět setkáváme na dobyvačné výpravě. Tentokrát do jejich osudů zasáhne politikaření a zrada jejich spojence, který touží uchvátit moc jen pro sebe. Mosteckého příběh je z celé antologie nejpropracovanější, se skvělou stavbou děje, plný neočekávaných zvratů a překvapenía a ani jeho konec se nadá nazvat klasickým happy endem, což je jen dobře.
            V povídce Píseň o Hálfdanovi nás Ivana Kuglerová zavede až na daleký sever, protože její příběh se odehrává pod studenou, vichry bičovanou oblohou ostrova Island. Píše se konec desátého století a i zde na poslední výspě lidstva začínají svádět boj bohové starých germánských ság se stále více se rozpínajícími služebníky Kristovými. Souboj náboženství se však odehrává jen na pozadí a na děj nemá rozhodující vliv. Hrdinové tohoto příběhu se jen snaží přečkat zimu ve skáli svého hostitele, ale mýtiské bytosti temnoty a skal zasáhnou do jejich životů s takovou silou, že zcela změní jejich původní směr. Ani všichni lidé však nejsopu úplně čím se zdáli na začátku. Z téhle povídky přímo sálá autorčina obliba a zájem o danou dobu a severská území. Díky tomu je plná staroseverských jmen a přirovnání, ale chvílemi také velmi náročná na četbu a pozornost.
            Západně od Islandu leží Irsko, ostrov, na kterém se odehrává děj předposlední povídky, jejíž autorkou je Jana Šouflová. Přátelé se neopouštějí působí po předchozích příbězích plných krve a soubojů velmi uvolněně a s lehkou nadsázkou vypráví příběh o hledání ztracené lebky svatého Canice. Autorka dokázala, že není jen talentovanou ilustrátorkou ale i dobrou spisovatelkou.
            Celou antologii završuje povídkou Řeka slovenská autorka Alexandra Pavelková. Velmi lyrický příběh, který rámuje láska říční víly Slatiny a obyčejného člověka nás zavádí do Horních Uher třináctého století do okolí města Zvolen. Řeka vypráví o rozpínavosti lidí a jejich touze po podmanění si přírodních bytostí, které ke své obraně dokáží využít i samotnou přírodu, jíž sami symbolizují.
 
            Jako celek nelze knihu než doporučit. I díky velmi povedeným vnitřním ilustracím Jana Šouflové a historickým vsuvkám Veroniky Válkové (známé i pod aliasem Adam Andres), které následují za každým příběhem a uvádějí na pravou míru skutečné historické souvislosti v nich obsažené. Myslím, že Ondřeji Jirešovi, coby editorovi, se podařilo oslovit ty správné autory pro napsání historické fantasy.

Komentáře

komentářů

About The Author

Jindra Henry Střelec

3 komentáře

  1. Nerous

    Pěkně napsané, až na to, že recenze nemá být o tom, že se stručně nastíní děj – v tomhle případě jak jdou povídky jedna po druhé, spíš by měla naladit čtenáře na atmosféru knížky. Zhodnotit dílko co do kvality, všechny povídky nejsou na stejné úrovni (já to četla, ani by to nešlo), srovnat s kvalitou předešlých prací dotyčných autorů… Bohužel většina recenzentů to takhle dělá, ono je to asi pohodlnější. (Chápu, že recenzovat sborník je samo o sobě pracnější, než nějaký román.)
    Tolik můj názor. No, snad Tě moc nenaštval;-)

    • Henry

      Jasně, že mě nenaštval, pravda by neměla nikoho naštvat. Problém byl, že jsem se k sepsání téhle (ne)recenze dostal až delší dobu potom, co jsem knihu dočetl a mezitím zkousnul další 2 knížku. Takže moje pocity už nebyly tak aktuální. Kromě nástinu děje jsem se přesto poíkusil alespoň o krátké zhodnocení.

Leave a Reply