AUTOR ČLÁNKU: MILAN BŘEZINA (ADNAF)

Z hlubokého spánku mě probudily tiché kroky kdesi v horních patrech. Další z těch nešťastných bláznů našel cestu labyrintem až k sarkofágu faraóna. Teď si cpe jeho zlato do kapes plnými hrstmi. Tihle dobrodruzi jsou tak naivní. Cožpak se nikdy nepoučí? Musím si pospíšit, nebo mě kněz Gulhád zase předběhne a vyžere všechnu legraci. Vetřelec je, zdá se, zatím celkem potichu. Snad o něm faraónův kněz ještě neví. Před časem ten duchovní stařík ztratil i druhé ucho a od té doby špatně slyší.

Zvedl jsem těžké víko rakve, posadil se a rychle provedl zběžnou kontrolu. Jak dlouho jsem asi odpočíval? Rok, možná dva? A sakra! Asi mnohem déle. Do mé pravé nohy se zase pustili ti zatracení červi. Teď se zděšeně dávají na hromadný ústup. Kdyby to alespoň tak hrozně nesvědilo. Nechal jsem je žít, neztrácel čas a opatrně vstal z rakve. Zlomený loket od minula zdá se srostl a tak se moje největší obavy nenaplnily. Rozhlédl jsem se po své kobce. Asi bych měl trochu poklidit. Od vybledlých kostí v rohu se ozvalo vyplašené krysí pištění. Kam jsem ji jenom mohl…? Aha, tamhle je, leží u zdi. Pozvedl jsem svou velkou sekeru. Tak dlouho jsme se neviděli. Pohladil jsem dlaní její zarezlé ostří. Kde jsou ty krásné časy, kdy jsme dělali třeba i pět poprav za den. Ze zamyšlení mě vytrhnul zvuk rozbíjeného skla. Tak tohle už slyšel určitě i Gulhád. Musím si pospíšit. Je čas se trochu pobavit.

Vydal jsem se severní chodbou. Ztuhlé tělo se pomalu zahřívalo a svaly si jen těžko navykaly pohybu. Ale lepšilo se to. Schodiště na konci chodby jsem už skoro vyběhnul a od vetřelce mě dělilo jen pár kroků. Byl jsem zvědavý kdo to bude tentokrát.

„Zhyneš pod kletbou faraónova stínu.“, zaslechl jsem hrozivý hlas. Tahle okázalá gesta byla Gulhádova silná parketa. Většina smrtelníků zemřela strachy dřív, než se na cokoli zmohli. Takže mě zase předběhnul. Všivák. To není fér. Má to k faraónovi ze své rakve mnohem blíž. Přidal jsem do kroku.

Čekalo mě překvapení. Předpokládal jsem, že už kněz bude s vetřelcem dávno hotov, ale zmýlil jsem se. Chudák Gulhád ležel na zemi, tělo na dva kusy a právě se marně snažil odplazit do bezpečí. Nad ním stál rytíř v nablýskané zbroji s širokým obouručním mečem a ještě širším úsměvem.

„Dej na něj bacha.“, stihl ještě zašeptat kněz, ale to už mu válečník rozdělil hlavu na dvě stejné půlky. I když ta pravá půlka byla možná větší. Bude mi chybět, trochu. Meč v ruce válečníka nepřirozeně zářil namodralým světlem. Obrátil se směrem ke mně.

„Stůj ty odporná zrůdo!“, vykřikl.

Tak to už bylo trochu moc. Kdyby věděl, jaké úsilí mě stojí udržet tohle rozpadající se tělo v použitelném stavu. Uznávám, že by mi prospěla koupel a na škodu by nebyla návštěva lazebníka, ale nejsem přece žádná zrůda. Zdálo se, že mnou opovrhuje a to se mě pochopitelně dotklo.

Nesnáším magii, napadlo mě ještě, ale to už jsem se řítil na cizince se sekerou nad hlavou. Mám raději čistou hru. Ocel, krev, maso, smrt, jednoduchá pravidla. Uznávám, že bolest a strach ze smrti jsou pro mé soupeře nevýhodou. Když útočím já, nikdy nemyslím na obranu. Jsem více než tři tisíce let po smrti a to už si člověk si zvykne. Válečník vyčkával. Brilantně odrazil můj první útok a podnikl nečekaný výpad. Velký meč mi projel břichem skrz a naštěstí, i když jen těsně, minul páteř. Trochu to pálilo. Přitáhl jsem si překvapeného protivníka jednou rukou blíž k sobě. Měl v očích výraz bezmoci. Bývá to obvyklé. Přesná rána sekerou a hlava v ocelové přilbici odskočila stranou. Zkušenosti kata jsou k nezaplacení. Ještě nikdy jsem neminul. Pustil jsem zbytek krvácejícího těla a hrdina se tiše sesunul k zemi. Pravá noha sebou ještě slabě škubla, pak proud krve zeslábl, až úplně ustal. Vytáhl jsem meč ze svého těla a odhodil ho stranou. Pohled na Gulháda mě zarmoutil. Byl mrtvý. Podruhé a tentokrát definitivně. Ze všech stran se začaly sbíhat krysy. Bylo jich hodně a byly hladové. Raději jsem se dal na ústup. Nechtěl jsem vyvolávat nějaké problémy. Vrátil jsem se zpátky do své kobky, položil sekeru na její místo a zalehl do rakve. Do hrobky faraóna se vrátilo hrobové ticho. Tak to má být. Cítil jsem podivné prázdno v žaludku, ale to se dá jistě časem dohromady. Když jsem za sebou zavíral víko, ucítil jsem šimrání v pravé noze. Moji malí nájemníci se vraceli a já věděl, že boj s nimi je ten jediný, který nakonec prohraji…



Komentáře

komentářů

About The Author

35 komentářů

  1. Alcil

    pro Ursuse: musím podotknout, že znám určitě horší fráze, ale co, vem to čert.
    pro Aureolu: já nehodnotím schopnosti autora psát povídky, ale pouze jednu autorem napsanou povídku. Přeneseně by se dalo říct, že se neumístil autor, ale jeho povídka, já nekomentuji autora, ale jeho povídku. Povídky od jednoho autora se nehodnotili dohromady, avšak zvlášť a umístila se ta lepší. Vzhledem k tomu mi může být jedno, jakou další povídku to pan Milan Březina napsal, na čtvrté místo se dostala povídka tato a tuto povídku mám právo okomentovat nehledě na jiná díla zmněného autora a ty bys mi neměla můj komentář zpochybňovat tímto prazvláštním argumentem.

  2. Alcil

    Chtěl bych se omluvit všem, ale opravdu necítím potřebu chovat se na internetu jako zanícený samaritán a všehomil, neschopný jakéhokoliv jiného projevu než co nejvíce pozitivního, souhlasného či pochvalného. Nepotřebuju ve všem hledat něco dobrého, abych nevypadal jako nesnášenlivý kritik. V kontrastu s ostatními možná působím arogantně, ale to nic nemění na tom, že v soukromém životě jsem spíše mírný a při tom se chovám prakticky stejně jako na netu (jenom můj projev není tak uhlazený, neboť na internetu má člověk čas si promyslet každé slovo).
    Krátké souvětí mi nevadí, dokonce je mám radši než delší, to porota dobře ví, za tohle nekritizuji. Mně osobně ale příběh nepřijde nijak nápaditý a kdyby se autor alespoň pokusil o nějaký dobrý dějový zvrat.

    • Ursus

      Osobně mi vadilo, že se objevila jen strohá kritika, ale nikde nebyl důvod proč tomu tak je. Bylo by dobré alespoň jednou větou shrnout, co se mi na tom nelíbílo. Navíc nemám rád fráze typu "dle mého soudu" apod., která se objevila u povídky Necromantův den.

      Nicméně po tomto příspěvku a omluvě v něm musím uznat, že jsem se ve vás nejspíše zmílil a unáhlil jsem se, proto i vy příjměte mou omluvu.

    • Milan Březina

      Díky, zmínka o mistru Kulhánkovi v reakci na můj článek mi pochopitelně velmi lichotí, i když soudím, že je mezi námi dvěma ještě stále veliká propast. (Nezapomínejme, že Kulhánek je dle mého názoru profesionál, který popsal kvalitně už mnohem víc papíru, než jsem já v marných pokusech vyházel do koše:-) Nevím, na kolik mě ovlivnil, ale pokud si dobře vzpomínám, tak jsem jeho Noční klub skutečně četl právě v době, kdy vznikla tahle povídka.

  3. Aureola

    ahoj, teda já osobně si myslím, že jsi do soutěže poslal ještě jednu lepší povídku, ale tu ostatní "komentátoři" neměli tu možnost číst. Tedy, svoje čtvrté místo si naprosto zasloužíš ať si kdo chce říká co chce. Jinak samozřejmě gratuluji a přeji móc štěstí:)))

    • Epic

      a já jen doplním, že jako nás nový redaktor bude moct na MFantasy ukázat i těm, kteří nemají rádi kratší jednodušší texty, že i dlouhá souvětí zvládá. Nehledě nato, každý má svůj styl. Po konferenci redakce se musíme nějak dohodnout, kdy kdo bude vydávat články, aby jsme to tady nezahltili a čtenáři stihali 🙂

    • Milan Březina

      Díky za gratulaci a přání. Nemohu jinak, než popřát i tobě velkánskou nůši plnou inspirace a fronty nadšených čtenářů dlouhé až za roh 🙂 Už jsem tu jednou vyslovil svou myšlenku co porotce to názor. Do soutěže jsem poslal celkem tři povídky a nevím přesně, kterou jsi měla na mysli. Ale to vůbec nevadí, stejně se tu v brzké době objeví všechny (Ve chvíli, kdy se společně dohodneme, na systému zveřejňování příspěvků). Čao

    • Milan Březina

      Díky za reakci. I když je ve své podstatě velmi krátká, je v ní zřejmě všechno, co jsi mi chtěl sdělit. Měl bys nějaký konkrétnější postřeh? Moc by mi to pomohlo.
      No jak se říká:
      "Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem."
      Doufám upřímně, že další můj příspěvek se ti bude líbit víc a třeba ho okomentuješ slovy "příliš neobyčejné" 🙂 Měj se.

      • Milan Březina

        Díky za reakci. Je mi líto, že jsem u tebe navodil takový stav. Snad se to brzy zlepší.

      • Epic

        myslím že to Ursus myslel na Alcila.

  4. Ursus

    Osobně bych řekl, že tahle povídka je jasným důkazem toho, že v jednoduchosti je síla. Jednoduché věty (viz výše) jsou zde zcela na místě a složitá souvětí by celkovému dojmu jen ublížila. Délka je přesně taková, jaká je potřeba – žádná zbytečná omáčka kolem, žádný balast, který ruší a zastiňuje původní myšlenku. Jen tak dál.

  5. Váša

    No, souvětí tam je aspoň 15, ale to je vedlejší. Já, co mám rád pana Gemmella, vím, že čím jednodušší, tím čitelnější. Když si pak člověk v tom geniálním příběhu najde čas sledovat, jak vypadají věty, je udiven, jak jsou hloupě jednoduché.

    Na druhé straně, tahle povídka je vskutku moc krátká (proto jsem jí také četl, abych nemusel dlouho zírat do obrazovky:). Spíš taková idea.

    • Milan Březina

      🙂
      Jenže jak se tak blížil ke svému hrobu, napadlo ho najednou, že jeho život po smrti je vlastně dar. Rozhodl se ho využít pro dobro všech. Pomáhat lidem na poli, při práci v lese, nebo třeba v kamenolomu. Odhodil lopatu a radostně si poskočil. Vždycky je přece důvot žít. I po smrti.
      🙂

    • Milan Březina

      Díky za reakci.
      Jsem rád, když se cokoli, co napíšu někomu líbí.
      "Rozdával bych peníze plnými hrstmi, ale těch nemám nazbyt a tak se snažím rozdávat alespoň potěšení. Tu lépe a tu s menším úspěchem."
      Ještě k tomu umístění. Chtěl bych upozornit, že bodový rozdíl na špici byl opravdu velmi malý (takřka nejmenší možný:-) a já osobně příliš nerozlišuju mezi 1-10. Co člověk, to názor. Co porota to umístění. Uvidíme až časem, zda si to čtvrté místo zasloužím a nebo se ztratím v bezedné propasti času.
      Měj se

  6. marcus

    Narozdiel od Miji sa mi to celkom pacilo. Dobre napisane dokreslovane jemnym humorom. Pekna praca, to ze tam boli kratke vety… no niekde byt musia nemozes pisat hned suvetia na 3 riadky. Trosku by som sa zastavil nad tym ze bol mrtvy a aj tak sa mu zrastla zlomena ruka ale z celkoveho dojmu to neubralo.
    Opakujem pekna poviedka, zasluzene na 4.mieste.

    • Milan Březina

      Díky za reakci a za podporu. Byl mrtvý a srostla mu zlomená ruka, ano, vím o tom. Ale proč by mu prostě nemohla srůst? Kde je psáno, že oživlým mrtvým nesrůstají zlomeniny? To je přece na fantasy tak krásné, ne. Možná je to magie, možná boží síla a možná… Co my víme? To vědí právě asi jen ti oživlí mrtví, možná, možná jen ti, co je oživují, možná…
      Díky 😉

  7. Mija.cz

    Ahoj, tak musím říct, že se mi to moc nelíbilo…nápad dobrý, ale nebylo tam pomalu jediné souvětí a působilo to jednoduše…nepropracovaně a bylo to hrozně nasekané za sebou, těmy krátkými větami.A navíc namodrale záříci meče byly už v Pánu Prstenů, ale to není tak podstatné. Působilo to na mě moc nepropracovaně. Tak doufám, že jsem tě neurazila ani nic podobného…to bych opravdu nechtěla, ale nezapůsobilo to na mě tak jak asi mělo. Nápad opravdu skvělý.

    • Milan Březina

      Zdravím. Díky za reakci. Vždycky pro mě budeš ta první. Neurazila. Ani nic podobného. Máš pravdu. Je to psané stručnými větami. Proto to působí jednoduše. Je to jednoduché. Ano je tam meč. Září modře. To není podstatné. Je to krátká povídka. Myslel jsem na ubohé porotce. Proto je krátká. Neboj. Vydám další povídky. Budou delší. Budou tam souvětí. Slibuji.

      Protože jsem si pro tebe i všechny ostatní čtenáře už připravil další a delší povídky, které se chystám zveřejnit na MFantasy hned, jak to bude možné, mohu tě ujistit, že jejich sloh je mnohem rozvinutější, květnatější, barvitější, souvětí jsou dlouhá, a nebo ještě delší, taková, kdy už čtenář doufá v konec, ale hrnou se na něj stále novéí vedlejší věty, hlavní věty, vsuvky, a jiné, našemu jazyku doposud neznámé větné tvary a mě prozatím zůstává jen doufat, že mi zachováš svou neskonalou přízeň.

      Díky 😉

    • Memphis

      Nápad dobrý, souhlasím. Jednoduché souvětí na mě působilo spíš pozitivně, dokážu si představit, že by takhle nějak člověk před 3000 lety myslel. Nebo ty snad Mijo přemýšlíš v složitých a dlouhých souvětích? 🙂
      A je to taky bez pravopisných chyb – pro Miju.cz.:)
      Podle mě fajn, těším se, až k faraonovi zavítá někdo další, tentokrát už určitě nebude rušit Gulhád.

      • Milan Březina

        Memphis: Díky. Uvidíme podle ohlasu. Povídka byla původně koncipována jako samostatný celek, ale toho faraónova zlata je opravdu hodně. Nemohu vyloučit, že do hrobky nezavítá další hrdina.

Leave a Reply