,,Po dlouhém rozmýšlení a domluvách se svými rádci jsem zaujal stanovisko k událostem Srpnového krveprolití a rozhodl se využít svého starobylého práva svolat inkvizici. A’t se tedy každý obyvatel města či oázy a každý kočovník, a’t ti všichni se dozví, jak nad nimi bdí kalif, když prohlásí: Jakékoli použití magie je v rozporu se zákony inkvizice. Ti, co se mé prohlášení rozhodnou porušit, nechť jsou trestáni jako kacíři.
Projev kalifa Xendrase I., reakce na Srpnové krveprolití

Lejla ve špitále zůstala jen o chvíli déle než pan Hiškur. Vzala si plášť a zahalila si jím obličej tak, že jí koukaly jen oči. Už od rána vál vítr z pouště a zrnka písku, která přinášel s sebou,nepříjemně štípala na kůži. Prohodila pár slov se ženou, která jí vystřídá na noc a odešla.

Ulice byly prázdné a nepříjemně ztichlé. Nikdo se na sebe neodvážil upoutávat pozornost tím, že by se k večeru toulal po městě. Lejla šla pomalu a vyrovnaně směrem k bazaru. Doufala, že inkvizitory nijak nezaujme. Je ranhojička a ty smějí vycházet z domů i po setmění. 

Bazar býval chloubou města, dnes jen zbytečně velkou a prázdnou budovou. Ve slavnějších dobách byl přeplněný zbožím, až z toho oči přecházely, a přes překřikující obchodníky nebylo slyšet vlastního slova. Dnes tam prodávalo pár špinavých prodavačů podobně špinavou vodu a jídlo, které by bylo moudré sníst už o pětidenní dříve.

Když vstoupila dovnitř, zastavili ji dva inkvizitoři.
„Představte se,“ zasyčel jeden z nich.
„Jsem ranhojička,“ odpověděla Lejla a podle nepsaného zákona sklopila hlavu, aby tak naznačila pokoru.
„Chci to vidět!“
Lejla třesoucíma se rukama vytáhla kartičku, kde měla napsané své jméno, místo, kde bydlela, a práci, kterou vykonávala. Inkvizitor si ji dlouho prohlížel. Lejla nervózně přešlápla z místa na místo, ale muž jí bez námitek papír vrátil a neochotně pokynul, že může pokračovat tam, kam má namířeno.

Lejla prošla kolem několika stánků. Vybrala si oberunské placky, které se daly ještě trochu ohnout, aniž by se zlomily tím, jak byly staré a tvrdé, a pohádala se s obchodníkem, který jí chtěl prodat plesnivý med místo toho, který si vybrala.

Pak se opatrně ohlédla, jestli jí inkvizitoři nesledují, a zamířila ke stánku, kvůli kterému bazar navštívila. Počkala, než se prodavač domluví s mladou ženou na ceně nějaké nevábně vyhlížející rostliny.
„Sice jsem chtěl původně padesát zlatých, ale s cenou deseti jsem také velice spokojen, damiselo,“ řekl zrovna s ruměncem ve tváři Žena mu zpoza dlouhých řas věnovala letmý pohled. Než se ztratila z dohledu, stihla ještě několikrát koketně zavrtět zadečkem. Prodavač ji uchváceně sledoval, Lejly si ani nevšiml.
„Ehm, Jaffare,“ odkašlala si Lejla, aby na sebe upoutala obchodníkovu pozornost.
Jaffar se nazlobeně otočil, ale když si uvědomil, že před ním stojí jeho známá, usmál se. „Koho nám to sem poušť přivála? Jdeš nakoupit něco pro špitál? Jestli ano, tak tě zklamu, protože – „
„Je to něco soukromého,“ skočila mu Lejla do řeči.
„Tak soukromého, hmm,“ Jaffar významně pozdvihl obočí, „že bys potřebovala něco podobného, co slečna před tebou?“
„Nevím, co chtěla,“ vyhrkla Lejla a nervózně se ohlédla po mužích v černém. 
Jaffar byl sice ve svém oboru přeborník, ale když se rozpovídal, nebyl k zastavení. Naklonil se blíž k Lejle a začal šeptat: „Ta žena, jmenuje se Irfon … ne … Irfin … Irf – „
„Jaffare, chvátám.“
Prodavač se zamračil. Lejla už podruhé přerušila jeho vyprávění a to neměl rád. „Tak co chceš?“ zeptal se otráveně.
„Běda, jestli o tom někde jenom cekneš.“
Jaffar přikývl.
„Potřebovala bych něco, co by dokázalo vyléčit i ty nejhorší popáleniny.
„Co se komu přihodilo? Jestli je popálený jen od ohně, bude mu stačit tady ten oddenek kwirsu.“
Lejla mu už chtěla vysvětlit, co se Ibrahimovi stalo, ale pak si uvědomila, že by to bylo nejspíš přesně to, o co se Jaffar snaží.
„Kwirs mi nestačí. Toho mám ve špitále plno.“
„Skoro zázračné jsou bodliny z Groňského kaktusu, ale není to zrovna levná záležitost.“ Jakmile přišlo na vybírání nejlepšího léku, stával se z Jaffara úplný profesionál.
„Peněz mám dost.“
Jaffarovi se zablýsklo v očích, ale Lejla ho hned zchladila: „Tolik, aby ti to vrátilo ztrátu od té tvé Irfin zase ne. Neraduj se.“

Lejla bodliny pečlivě zabalila a dala do kapsy. U dveří ji znovu zastavili inkvizitoři. Krve by se v ní nedořezal, když jí ten muž se syčivým hlasem oznámil: „Doprovodíme vás domů. Bylo nám potvrzeno povolení k prohlídce.“

Ulice, kterými procházeli, vnímala jen jako nepodstatného. Všechny své smysly obrátila do sebe a přemýšlela, co by mohla udělat, aby zachránila sebe i ty v domě. Jediná možnost, která ji napadla, byla použít své nadání a modlit se, že to detektory nezachytí.

Několik kroků si dodávala odvahu. Pak předstírala, že zakopla o nějaký kamen, co se válel na ulici. 

Spadla na zem. Inkvizitoři zastavili. Čekali, až se zvedne. Lejla rychle z každého kousku dláždění, jehož se dotýkala tělem, sebrala trochu jeho energie a zformovala jí do jiné síly.
To vše proběhlo během mizivého okamžiku o trochu delšího než mrknutí oka. Začala se zvedat. Přitom ze síly formovala slova: Schovej Ibrahima! Hned. Zamotala se jí hlava, protože na poslední slovo musela použít část energie svého těla.

Komentáře

komentářů

About The Author

4 komentáře

  1. aplegatt

    nojo máš pravdu je to takový… špatný… taky mě nic moc nenapadá, asi bych to nahradil buď : "ve správě léčitelů, v léčitelském stanu" nebo něčím takovým, nebo "u >jméno nějakýho toho "doktora:o)"<", nebo tak nějak 🙂 ale klidně to nech tak jak to je, kvůli mě to měnit nemusíš :-)) bazar, ok… a jinak fakt dobrý, inkvizitory a to vše kolem zbožňuju :x)

  2. pelleron

    Alcil: Máš pravdu, příště to napravím. Asi mám podvědomě strach pouštět se do nějakýho zvratu, abych to nezkazila : )

    Aplegatt: Když mi poradíš jinačí slovíčko než špitál, ani nebudeš vědět, jak ráda ho začnu taky používat : )
    Bazar tam ale být musí, protože se to odehrává ve světě více méně s paralelním, jako jsou arabské země, a tam nebyly trhy ale bazary.

Leave a Reply