,,Magie je jako žena. Musíš k ní být pozorný a trpělivý. Nemůžeš nic uspěchat, protože jediný chybný krok by znamenal začínat zase od začátku. Ale v závěru se ti odmění tak, jako to nikdo kromě žen a magie neumí.“

úryvek výkladu sira Portholykose, hlavy Věže kolibříka, k nováčkům začínajícím studium

Lejla seděla za nízkým stolkem a zapisovala do tlusté knihy údaje o pacientech, kteří dnes přišli do špitálu. Inkvizice to vyžadovala. V duchu se ale vrátila domů do ložnice, kde teď ležel Ibrahim a zápasil o holý život. Ráno, zrovna když se Šángrí snídaly, se ozvalo zabušení na dveře. Když otevřely, stál na prahu Ibrahim. Blouznil a vyoadal, jakoby se jen chvíli předtím bojoval se smečkou nasteckých panterů. Uložily ho do ložnice, Lejla mu ošetřila nejhorší rány a chtěla ho vzít do špitálu, ale Šángrí jí to zakázala.
Co se mu mohlo stát? Kdo ho tak zřídil?

Lejla zapsala posledního pacienta Šámulse Rašima, klenotníka, který už pátý den trpěl průjmy a několikrát Lejlu zapřísahal, aby se o tom nikde nezmiňovala, že by tak utpěla jeho pověst. Neměla to v úmyslu, ale nějak mu to pozapomněla sdělit.

Sotva zaklapla knihu, ozvalo se zabušení na dveře.
,,Přijďte zítra, dnes už nikoho nepřijímám, “ houkla.
Zabušení se ozvalo znovu.
,,Myslím to vážně. Ani kdyby jste byl umírající kalif, tak kvůli vám nebudu pracovat po směně.“
Další zabušení.
,,Tak co je?“ rozkřikla se naštvaně a odsunula petlici ze dveří.
Před nimi stál Hiškur, úředník správy zákonného chování obyvatel. Tedy pan Hiškur, opravila se v duchu Lejla. Tak mu teď všichni museli říkat.

Lejla si Hiškura pamatovala, ještě když byla malá, jako bezvýznamného úředníka, který, aby se alespoň trochu zviditelnil, udával na sousedy. Když byla uzákoněna inkvizice, chopil se své šance a stal se jedním z nejobávanějších obyvatel města. Nepochybovala, že spousta lidí z městaby si nenechala ujít jedinou příležitost, kdy by mu mohla rozbít ten jeho krysí obličej.

,,Tak ty bys nepomohla našemu milovanému panu kalifovi, Lejlo?“ zeptal se Hiškur strojeně a bez pozvání vešel do špitálu. Tři gorily v černém, které přišly s ním, nechal stát venku.
Lejla neodpověděla. Jen naprázdno polkla a děkovala prozíravosti své přítelkyně, která jim už po několikáté zachránila krk.
,,Co potřebujete?“ zeptala se a ze všech sil se snažila, aby z jejího hlasu nebylo poznat opovržení, které k němu cítila.
,,Ukaž mi knihu nemocných,“ rozkázal Hiškur.
,,Ale měla jsem ji nést na úřad až příští pětidenní.“
,,Ukaž mi ji hned.“
Lejla ztuhle přikývla a knihu Hiškurovi podala. Ten ji otevřel na záznamech z dnešního dne a začal číst. Po chvíli ho to nejspíš přestalo bavit, protože se zeptal: ,,Koho s popáleninami jsi dnes přijímala?“
,,Ni-nikoho,“ vykoktala Lejla.
,,Pane Hiškure,“ dodal Hiškur.
,,Promiňte. Nikoho, pane Hiškure,“ a představila si úředníka s průjmy zlatníka Šámulse. Hned se cítila líp.

Hiškur zběžně prohlédl lůžka, nejspíš hledal Ibrahima. Pak spěšně odešel. Nejspíš se obával, aby se od nikoho nenakazil.
Jeho pověstný strach z nemocí se často stával předmětem vtípků lidí, kteří v dnešních dobách už neměli mnoho důvodů ke smíchu.

Komentáře

komentářů

About The Author

4 komentáře

  1. pelleron

    J. Hons: Chtěla jsem to napsat delší, ale pak jsem to musela roztrhnout na dvě části, protože mám zkušenosti z jednoho serveru, že do dlouhých povídek se nikomu moc nechce : (

    Gangleri: Byla myšlena prozíravost Šángrí, když Lejle zakázala, aby vzala Ibrahima do špitálu. Opravím to, aby to bylo jasnější.

    Akoba: Ani nevíě, jak jsem ráda, že se ti to líbí … : )

  2. Akoba

    Poutavé. Je to jedna z těch povídek, do kterých se člověk začte a četl by klidně sto stran. Prostředí je dobře propracované, stejně jako charaktery lidí. Líbil se mi první díl, tento je ještě lepší. Děj dává velké možnosti k rozvoji a myslím si, že lze očekávat hodně poutavé, dlouhé a živě zpracované pokračování.

  3. Gangleri

    Sice jsem nečetl ten první díl, ale tenhle mě zaujal. Líbí se mi, že vysvětluješ i historické pozadí příběhu (jak se Hiškur "vypracoval") i místní zvyky.
    Jen jsem trochu nepochopil tuhle větičku
    – "Lejla neodpověděla. Jen naprázdno polkla a děkovala prozíravosti své přítelkyně, která jim už po několikáté zachránila krk." –
    Nevšiml jsem si, že tam byla s ní nějaká přítelkyně, která ji před něčím zachránila.. ?? jestli bys mi to mohla dovisvětlit…
    ale jinak zajímavá a povedená povídka…

Leave a Reply