Zůstal jsem stát nad tělem nehybného upíra, který tu ležel nyní omráčený na podlaze s tupým výrazem v obličeji. Přestože takhle vypadal docela neškodně, pro jistotu jsem na něj působil spoutávacím kouzlem, jelikož bych byl nerad, kdyby se najednou probral a nečekaně na mě seslal nějaké kouzlo.

   Ostatně moje obavy z něho byly opodstatněné. Tenhle netvor úplné sám pronikl přímo do střeženého Srondsellemského hradu. Nevím kolik strážných zabil u brány a cestou sem, ale na malém královském nádvoří před hradem povraždil úplně sám se svojí temnou magií všech dvacet strážných, rozrazil mohutnou bránu do hradu a povraždil tu spoustu královských strážných a i královi přední kouzelníky!! Zneškodnil dokonce i mého fénixe, kterého jsem vyvolal!! Chudáček… jak vřískal… ubohý fénix!! Dokonce i Pyrrhose.. – sakra!!! – na toho jsem dočista zapomněl! Potom, co ho upír začal kouzlem zvedat do vzduchu, jsem jeho kouzlo přerušil tím, že jsem na něj působil spoutávacím kouzlem – a Pyrrhos potom z té výšky bezvládně spadl na zem… áá – ten zvuk praskajících dlaždiček… snad se mu nic nestalo. Ještě se neprobral…

 

     Sakra!!! Proč je tu takové ticho? Pyrrhos potřebuje pomoc. A ty lidská nemehla, co přežili, tu jen nečinně postávají jakoby zkameněly a já tu mezitím spoutávám tohohle..pche.. tss…. upíra! Už mě to docela vysiluje. Kde k čertu vězí s těmi magickými pouty. Nechci nic jiného, než nasadit téhle potvore ty pouta a zjistit, co se stalo s Pyrrhosem. Musím mu rychle pomoc! ÁÁ!!

    Mam takovou strašnou chuť křiknout nějakou nadávku, ale když provádím tohle spoutávací kouzlo, tak u toho nemůžu mluvit, jinak bych to přerušil. Tak kde jsou?? A to jsem si o lidech myslel, že je na ne spolehnutí. Kdepak! Se vším se musí loudat. A ta jejich primitivní magie! Pche! Jsem rád, že nejsem Člověk. Jak rád, bych byl čistým Elfem!! Jenže můj otec si musel vzít lidskou ženu. Ach… aspoň, že to byla dobrá žena. Ach – ti Lidé! Že jsem nezůstal v Elfském království!

    Do háje ! Už s sebou ten netvor začíná škubat. Budu se muset více soustředit.

    Konečně po nějaké době přicupitali ti dva královští rádcové s cinkáním magických pout. Měl jsem původně chuť je za to zpoždění praštit něčím hodně těžkým do hlavy, ale nakonec jsem se zmohl na skrze zuby proceděné „Dekuji“ – aspoň, že je vůbec našli a přinesli… Omráčil jsem znovu probouzejícího se upíra a nasadil mu magická pouta. Potom jsem spěchal za nehybně na zemi ležícím Pyrrhosem.

  „Co je s ním?“ zeptal se netrpělivě král, jakoby si teď teprve všiml, že tu Pyrrhos leží zraněný.

  „Nevím… nedýchá… ale srdce mu bije… a silně jako těžký zvon… je to srdce válečníka“ konstatoval jsem.

 „No dobře, dobře“ vyhrkl král „šetři si ty řeči. Dokážeš mu nějak pomoc? Tvrdil jsi mi přece, že jsi léčitel!

 „Zajisté… pokusím se“ snažil jsem se odvětit zdvořile – o co se asi tady podle něj snažím? – pche – „Nejspíš má nějaké vnitrní zranění“ Uchopil jsem jednou rukou svoji hul z pevného dubového dřeva a druhou rukou jsem přejížděl ležícímu Orkovi po těle a snažil jsem se vypátrat zranění… po chvilce hledání jsem ji ucítil – pronikavá bolest uvnitř těla… snažil jsem se ji z něj odstranit, ale byl už jsem po těch všech kouzlech tak vyčerpaný, že mě ta bolest přemohla a já se svalil pod vlivem té bolesti na zem vedle Pyrrhose.

„Co tam děláš?!? Co se děje??“ křičel vyděšený král, který mě už s těmi svými hloupými otázkami pomalu ale jistě začínal lézt na nervy.

 S námahou jsem se zvedl ze země „Jsem v pořádku. Jsem v pořádku“ snažil jsem se tvářit přesvědčivě, abych uklidnil vystrašeného krále. „Jsem jen po dnešku strašně vyčerpaný“

„Potřebuješ si odpočinout“ doporučil mi králův rádce.

„A co Pyrrhos?!“ zvolal král ustaraně.

„Norellam by se mohl napít vody z magické studny na královském nádvoří u našeho posvátného magického dubu. Ta přeci obnovuje kouzelníkům síly“ skočil do hovoru jiný rádce.

„Skvělá věcička“ pomyslel jsem si a vydal jsem se s rádcem na královské nádvoří.

Vyšňořený rádce pomalu vytahával ze studny na provaze přivázaný kbelík s magickou vodou. Chystal jsem se už napít toho zázraku, když mě líne ale důrazně odstrčil. „Moment“ zabručel a natáhl ruku po zdobné nádobce, která byla vsazena do zídky studny, a nabral s ní vodu s kbelíku a ten pak zase spustil dolu. Podal mi tu malou nádobičku. Překvapením jsem vyvalil oči – tak málo? Uvidíme jak to bude účinné. Hodil jsem to do sebe a opravdu jsem cítil, jak se mi pozvolna do celého těla vrací síla… ale pak se to náhle přestalo. Potřeboval bych ještě alespoň jednu další nádobku magické vody, aby se mi obnovily síly. Ale rádce mě odbil s tím, že tohle není „malinový džus“ a že se s tím musí šetřit. No co mi zbývalo? Spokojil jsem se alespoň s tím málem. Vrátil jsem se k Pyrrhosovi.

Zlatá záře z mé hole obklopovala Pyrrhosovo tělo a má ruka přejížděla po místech, kde jsem cítil bolest a snažil jsem se jí odsát k sobě a zničit ji. Cítil jsem ji na sobě. Ta bolest čím dál více rostla a já slábnul. Zkroutil jsem se…

….

….

Další den jsem se probral v posteli v mé komnatě. Slunce za oknem mi pronikavě svítilo do očí. Chvíli jsem se probouzel a přemýšlel … a pak jsem si vzpomněl na Pyrrhose. Ještě jsem v sobě cítil bolest, když jsem odcházel dolu po točitém schodišti za králem Tollidem, abych zjistil, co se stalo.

„Pyrrhos už je v pořádku, díky tobě. Ted odpočívá ve své komnatě. Ale o tebe jsme měli starost. Když jsi křísil Pyrrhose, tak se kolem vás najednou udělal obrovský záblesk žluté záře a pak jsme tě našli ležet na zemi. Pyrrhos otevřel oči, zakuckal se, vstal a začal se rozhlížet kolem sebe. Ale ty jsi se nehýbal. Mysleli jsme, že jsi mrtvý!! Poslal jsem pro tebe svoje kouzelníky, ale nemohli tě vzbudit, tak jsem tě nechal přenést do tvého pokoje a doufal, že se ještě někdy vzbudíš!! Ani nevíš, jak jsem rád, že tě vidím.“

„Naštěstí jsem se probral. Byl jsem včera vyčerpaný a bolest mě přemohla. To kvůli…“

„Předevčírem Norellame, předevčírem. Včera si ležel celý den v posteli – ani si se nehnul, ale dýchal jsi, tak jsem doufal, že se vzbudíš.“

„Celý den?“podivil jsem se

„Ano“ přitakal král

„Za to muže ten …tss… váš rádce – potřeboval jsem více vody na obnovení svých sil a on mi podal jen jednu malou pitomou mističku. Potřeboval jsem tři nebo alespoň dvě. Však jsem taky toho nakouzlil dost!! A vaši kouzelníci mezi námi neumí nic proti Elfským kouzelníkům – jsou to cirkusoví klauni!! “ řekl jsem rozhořčeně. Králův obličej se zamračil.

 „Hmm..“ zvažoval král, co odvětit „víš, magická voda není jako obyčejná voda. Je dost vzácná… nemůžeme s ní plýtvat“

 „Myslím, že mezi nutností a plýtváním je dost velký rozdíl!“ skočil jsem mu do řeči rozzlobeně, protože jsem měl takový vztek, že kvůli šetření nějaké vody jsem mohl přijít o život.

 „Nech mě domluvit!“ křikl důrazněji král „Samozřejmě, že v tvém případě to bylo nutné. Co všechno způsobil jeden přivandrovalý upír. Jsem rád, že jsme ho převážně s tvojí pomocí dokázali vyřídit. Jak se mohl dostat až tak daleko? Je to mocnej parchant! Zablešenej nemrtvák!! Ale teď má na sobě magická pouta a sedí ve vězení. Čekal jsem na tebe až se probereš, počkám i na Pyrrhose a zítra se koná jeho rchlé odsouzení a poprava – myslím, že se na to rádi podíváte…“

 Když král viděl můj znechucený obličej, raději pokračoval v jiném tématu.

 „Každopádně musíme zesílit obranu. Možná, že nám hrozí válka. Norellame možná budeme potřebovat pomoc Elfských mágů a lučištníků. Taky se nejspíš obrátím na Pyrrhose s prosbou, aby nám pomohli Orkové – to jsou tvrdí válečníci“ začal Tollid horlivě plánovat, ale já jsem ho musel přerušit.

 „V případě, že bude hrozit válka, můj pane králi, je možné požádat o pomoc Elfské království. Ale z posledních zpráv od královny Jezuny vím, že teď je Elfské království ohrožováno nájezdy Skřetů, takže oni potřebují své bojovníky a mágy především tam. Prý to tam začíná být čím dál horší. Je jich čím dál více. V posledním dopise mi královna Jezuna psala, že uvažuje o tom, že požádá o pomoc vaše vojsko, i když je to pod úroveň Elfů, žádat Lidi o pomoc. Elfové jsou hrdí na to, že se ubrání sami. Tak jestli uvažuje o tom, že bude potřebovat pomoc, tak to rozhodně není zbytečně!! Elfové vám teď nemůžou pomoci – spíš by potřebovali pomoc oni. A nám zatím žádná válka nehrozí“ dokončil jsem svou řeč pozorujíce krále, jak si mezitím z nervozity okousal všechny nehty.

 „To je zlé, to je zlé? Co budeme dělat? Snad nám pomůžou Orkové. Snad ano. Musím se zeptat Pyrrhose až se probere. A zítra už se těším až uvidím toho hajzla trpět. Ten upír bude umírat pěkně pomalu a kňučet. Už se nemůžu dočkat zítřka.“ Zatnul král ruce v pěst a kvapně zamířil do své ložnice.

Náhle se zarazil v chůzi a otočil se zpět, podíval se na mě a řekl mi: „A s těmi mými kouzelníky. Máš pravdu. Neumí toho mnoho. Co kdyby si je něčemu přiučil? Myslím, že teď zrovna trénují kouzla u posvátneho Srondsellemského dubu. Běž tam a nauč je něčemu, prosím tě.“ řekl, otočil se a rychle zmizel v úzké chodbičce dříve, než jsem stačil cokoliv namítnout.

Věděl jsem, že se asi moc nezlepší, ale i přes to jsem se vydal k magickému dubu.

  

Pokračování příště (tedy pouze pokud bude o něj nějaký zájem…)

 

 

 

 

 

 

Komentáře

komentářů

About The Author

16 komentářů

  1. Ondra (Hawk¨s King)

    Celkem dost dobrý, ale celkem dost mě zarazilo jak používáš časy-chvílu přít. a chvílu min.-ale zas tak moc mně to nevadí.
    Mohl bys mi vysvětlit rozdíl mezi orkem a skřetem? Co já vím tak orc znamená anglicky skřet, ale možná tam něco bude, já nevim napiš mi.
    Na můj vkus tam je moc kouzel, ale to je jenom můj názor. Já vím, že to je o kouzelníkovi, jen to tak na mě působí, že je to trochu přehnaný.
    Je to dobrý, čte se to skvěle, dal sem všechny díly najednou.
    Zas někdy Zdar! Ondra

  2. Finvelia

    Tak jdu komentovat jak jsem slíbila!Třeste se!!!Ne,až tak zlý to nebude:)Povídka je moc dobrá,popis okolí mi nescházel ani trochu,protože mi to dalo možnost,představit si ho podle sebe.Snad jen popisy osob by tomu trochu přidaly.Ale jinak se těším na pokračování.Pááááááá Gangleriiiiiii!!!

  3. J. Hons

    ale možná to je tím, že jsem nečetl předchozí díly. Jen mi to na povídku přijde dost krátký – v podstatě se tam skoro nic nestane, ani nevyřeší. Ale co, to je můj osobní názor. Mám pocit, že jsem ani nenašel moc chyb, což je dobře:) Každopádně, pokračování si určitě přečtu.

    • Gangleri

      Je to krátký, jelikož je to na pokračování (ala telenovela 😀 ) , a když to bylo delší, tak to lidi odraziovalo od toho si to číst (zabralo to víc času)
      Tak jsem se rozhodl vydávat po menších částech a možná právě proto se tam v té části jakoby nic moc nestane…
      Jestli se těšíte na děj plný překvapení, počkejte si na VII. díl (pokud to ještě nerozdělím na dva – tak tam by měl přijít zásadní zvrat, mno ale nebudu předbíhat, teď přijde teprve VI.díl, který možná také překvapí 😉

    • Gangleri

      Díky vám všem za komentáře – pokračování tedy bude…
      Zaměřím se tedy na ty popisy a snad se vám bude další díl líbit – už ho mam napsaný – jen ho upravím a přepíšu do PC – vydám ho ale nejdříve tak za 14 dní – což je podle mě tak akorát…

  4. Epic

    rozhodně nejsi starý rozmrzelý lakomec a tvé povídky mi zde chyběly. Styl povídky a vůbec styl fantasy v této povídce je můj oblíbený, jediné co se snad dá vytknout jsou už výše zmiňované popisy, ale s tím silně bojuji v povídkách i já, uvidíme jak se mi to podaří, dneska asi přidám pokračování.

  5. Aldarix

    Moc pěkné, jen bych k tobě měl jedinou výtku. neuškodilo by, kdyby jsi v některých větách více používal čárky. Mě osobně pomůže, když si to čtu nahlas-tak slyším přesně tempo řeči a mohu to vypilovat. Jinak k pokračování, piš dál, jsem zvědavej jak to s nimi dopadne. AD Noxi: s těmi popisky má pravdu. Lépe do dotvoří atmosféru-i když to zpomaluje děj.
    Určitě pokračuj!

Leave a Reply